Parasomnia
 |
Seznam skladeb: 01. In The Arms Of Morpheus (5:22) 02. Night Terror (9:55) 03. A Broken Man (8:30) 04. Dead Asleep (11:06) 05. Midnight Messiah (7:58) 06. Are We Dreaming? (1:28) 07. Bend The Clock (7:24) 08. The Shadow Man Incident (19:32) Total Time: (71:15) |
Autoři: Music DT & Lyrics: LaBrie Music DT & Lyrics: LaBrie Music DT & Lyrics: Petrucci Music DT & Lyrics: Petrucci Music DT & Lyrics: Myung Music DT & Lyrics: Myung Music DT & Lyrics: Petrucci |
|
Složení skupiny: John Petrucci Guitars James LaBrie Vocals Jordan Rudess Keyboards, Continuum Mike Portnoy Drums & Percussion John Myung Bass Guitars Written and recorded at DTHQ (Dream Theater Headquarters), Long Island, NY DTHQ Manager: Matthew "Maddi" Schieferstein Vydalo: InsideOut Music, 7. 2. 2025 |
Produced: John Petrucci Engineered and Additional Production: James "Jimmy T" Meslin Mixed and Mastered: Andy Sneap, Backstage Srudios, UK Mix on ""Are We Dreaming?": James "Jimmy T" Meslin Label Manager/A&R International: Thomas Waber International Produkt Manager: Freddy Palmer US label tteam: Paulk Hanly, Roie Avin, Scott Sommer |
US label Team: Ryan Metheny, Roie Avin Art Direction, Design Cover & Illustrations: Hugh Syme Band Photos: Mark Marianovich Additional Photos: |
|
A něco k albu: Od úvodní skladby "In The Arms Of Morpheus" po poslední skladbu "The Shadow Man Incident" se Dream Theater vracejí se sbírkou písní, které předvádějí to, čím si kapela získala věrné následovníky po čtyři desetiletí. Parasomnia má cca 71 minut a vezme posluchače na hudební cestu, která se stala synonymem kapely od začátku jejich kariéry. "Parasomnia" je termín pro rušivé poruchy související se spánkem včetně náměsíčnosti, spánkové paralýzy a nočních děsů. Písně jako "A Broken Man", "Dead Asleep", "Midnight Messiah" a "Bend The Clock" všechny staví na tématech, která přinesl název alba. První singl "Night Terror" je hudební vzrušující jízda zachycená během pouhých deseti minut poslechu. | ||
 | |
In The Arms Of Morpheus(Lyrics ***) |
V područí Morfea (Text: ***) |
|
| |
 | |
|
Night Terror (Lyrics by John Petrucci) Spiders seeking shelter Fading with the dawn Vanishing at sunrise As morning light shines on Sacrificial martyr Victim dressed in white Headed for the slaughter Angels cry for her tonight To the cross At the stake To the lions On the rack I break I break Night terror Hysteria Nocturnal trial by fire Eyes open wide but I can’t see Mind awake Body at rest Drifting through sleep transition Borderland state Swimming through waves Sensory dream condition Without warning I fall down the bottomless well Flesh is crawling Need to claw my way out of this hell By the sword On the wheel Twisting in the wind Pierce the silence With a scream Why can’t I remember anything? Anything Night terror Hysteria Nocturnal trial by fire Eyes open wide but I can’t see Night terror Hysteria Nocturnal trial by fire Eyes open wide but I can’t see Night terror Hysteria Nocturnal trial by fire Eyes open wide but I can’t see I can’t see |
Noční teror (Text: John Petrucci) Pavouci hledají úkryt Blednutí s úsvitem Zmizení při východu slunce Jak svítí ranní světlo Obětní mučedník Oběť oblečená v bílém Zamířil na porážku Dnes večer pro ni andělé pláčou Ke kříži V sázce Ke lvům Na stojanu se zlomím zlomím se Noční děs Hysterie Noční zkouška ohněm Oči dokořán, ale nevidím Mysl vzhůru Tělo v klidu Unášení přechodem spánku Hraniční stav Plavání ve vlnách Senzorický stav Bez varování Padám do bezedné studny Maso se plazí Potřebuji se vydrápat z tohoto pekla Mečem Na kole Kroucení ve větru Prolomit ticho S výkřikem Proč si nic nepamatuji? Vůbec nic Noční děs Hysterie Noční zkouška ohněm Oči dokořán, ale nevidím Noční děs Hysterie Noční zkouška ohněm Oči dokořán, ale nevidím Noční děs Hysterie Noční zkouška ohněm Oči dokořán, ale nevidím Nevidím |
 | |
|
A Broken Man (Lyrics by James La Brie) Feel the heat intensify Steel piercing the skin Sky on fire electrified War inside begins Wrought with guilt abandoning Comrades lying still Soulless eyes stare back at me Broken Sick I feel What of the dreams? A haunting curse Toxic and bleak I'm getting worse Dead inside Though I've tried I know I am A broken man Swaying Praying Trying to escape Laughing Crying More than one can take Haunting Taunting Will not let me be Hypnotizing And not letting go of me Stranglehold Dreams unfold Helpless Can't break free Memories Blood red sky Rain down on me Battle cry War inside Senseless tragedy Shock and awe Numb and raw Suffocating me Nightmare Will this never end? Flashback I'm unravelling Misery Can't break free Wasted lives Cast aside What of the dreams? A haunting curse Toxic and bleak I'm getting worse Dead inside Though I've tried I know I am A broken man What of the dreams? What can I learn? Nor can erase Forever burn What of the dreams? Inflamed and torn And now I wish I had never been born All is lost I've done all I can I swear This cross is mine to bare Broken man Only one remedy He waits patiently Peaceful and free For eternity |
Zlomený muž (Text: James La Brie) Vnímá, jak teplo zesiluje Ocel proniká kůži Nebe ohněm elektrifikované Uvnitř mne začíná válka Vyrovnávám se s oproštěnímm viny Druzi klidně leží Bezduché oči na mě zírají Zlomený Cítím se znechucen A co sny? Strašidelná kletba Toxická a mrazivá Je mi čím dál hůř Uvnitř odepsán I když jsem se snažil Vím, že jsem Zlomený muž Konejšení Modlení Pokus o únik Smíchu Pláče Více než jeden může snést Strašení Posměch Nenechá mě na pokoji Hypnotizující A neopouští mě Pevně sevřený sny se rozvíjejí Bezmocen Nemůže se osvobodit Vzpomínky Krvavě rudá obloha Prší na mě Bojový pokřik Válka ve mně Nesmyslná tragédie Šok a hrůza Otupělost a syrovost Dusí mě Noční můra Cožpak tohle nikdy neskončí? Záblesky vědomí Rozplétají se Utrpení Nelze se osvobodit Promarněné životy Odhozené stranou A co sny? Strašidelná kletba Toxická a mrazivá Je mi čím dál hůř Uvnitř odepsán I když jsem se snažil Vím, že jsem Zlomený muž A co sny? V čem se mohu poučit? Ani je nelze vymazat Navždy hoří A co sny? Zanícené a rozpolcené Nyní si přeji, abych se nikdy nenarodil Vše je ztraceno Udělal jsem, co jsem mohl, přísahám Tento kříž je jen můj Zlomený muž Pouze jediná náprava Trpělivě očekávat Smířený a svobodný Na věčnosti |
 | |
|
Dead Asleep (Lyrics by John Petrucci) In a waterside village In the heat of July A man and his wife Settled down for the night In the morning He woke to a horrible sight It's all just so tragic An unusual case The violent result of A fatal mistake How can he be to blame? He was never awake Wake up! What have I done? I was dead asleep Wake up! Can you send someone? I'm not insane I was dead asleep Scrambling in the darkness In fear for his life Certain a killer broke in He fumbles for a weapon Reaches for a knife A sleepwalking murder begins It was a vivid encounter A realistic fight And now he's got blood on his hands He stands over the body Aees it's his wife A nightmare he can't understand I must confess it was me I needed to silence the screams She suffered a brutal attack A shockingly violent act Wake up! What have I done? I was dead asleep Wake up! Can you send someone? I'm not insane I was dead asleep Out of my mind Out of my body Someone's been killed I am sorry Out of control All out of answers Maybe one day you'll forgive me Wake up! What have I done? I was dead asleep I must have been dreaming I have no memory of anything We strongly suspect you're feeling a sense of despair No one knows of the guilt that you bear In the eyes of the law, you are free You are innocent |
Mrtvý nespící (Slova: John Petrucci) Ve vesnici u vody V červencovém vedru Muž a jeho žena Odebrali se na noc A nad ránem Procitli s hrozným pohledem Je to všechno tak tragické Neobvyklý případ Násilný výsledek Osudová chyba Jak někdo může být vinen? Nikdy se neprobral Probuď se! Co jsem udělal? Spal jsem v poklidu Probuď se! Můžete někoho poslat? Nejsem snad blázen Spal jsem jak zabitý Škrábání ve tmě Strach o svůj život Nějaký vrah se vloupal dovnitř Šmátrá po zbrani Natahuje se po noži Začíná náměsíčná vražda Bylo to barvité střetnutí Realistický boj A teď má na rukou krev Stojí nad tělem Vidí, že je to jeho žena Noční můra, kterou nechápe Musím se přiznat, že jsem to byl já Potřeboval jsem umlčet výkřiky Doplatila na brutální útok Šokující násilný čin Probuď se! Co jsem to udělal? Spal jsem v poklidu Probuď se! Můžete někoho poslat? Nejsem snad blázen Spal jsem jak zabitý Mimo moji mysl Mimo mé tělo Někdo byl zabit Omlouvám se Bez kontroly Všechny odpovědi jsou mimo Možná mi jednoho dne odpustíš Probuď se! Co jsem to udělal? Spal jsem v poklidu Musel jsem být zasněný Na nic si nevzpomínám Máme silné podezření, že máš pocit zoufalství Nikdo neví o vině, kterou neseš V očích zákona jsi volný Jsi nevinný |
 | |
|
Midnight Messiah (Lyrics by Mike Portnoy) Lost time Thought I lost my mind How the hell did I end up here? Rewind Help to remind The last thing I can remember Dreamtime Floating cloud nine Heavenly bliss utopia Sublime Feeling so divine Just another pleasant nightmare In my dreams There's a song I once knew Like an uncanny Strange Déja Vu Memories flashing all through my brain Over and over and over again Midnight messiah Darkness descends Eternally wired The dream never ends Twilight desires Midnight messiah Moon shine Time to come alive No rest for the wicked Downtown Have a look around Feeding the obsession in my head There's a place that I go Where no one's afraid It's a feeling that we all know But everyone's ashamed to say In my dreams There's a flame burning bright Constant motion shines into the night Forevermore blistering out of control Over and and over and over it goes Midnight messiah Darkness descends Eternally wired The dream never ends Twilight desires Midnight messiah Back in the Waking Life A Midsummer Night's Dream I realize I can no longer fly alone Help find my destiny Take me back into the dream For all eternity It's calling me back to my Home In my life I've lost all self control Like a sword piercing This Dying Soul Breaking and shaking and left in the cold Watch this compulsive obsession unfold Midnight messiah Darkness descends Eternally wired The dream will never end I can't stand the pressure The daytime collectors I'll never go back there again Keep those eyes closed You're now going home Forever alive in your head Twilight eternal Midnight messiah |
Půlnoční Mesiáš (Text: Mike Portnoy) Ztracený čas Myslel jsem, že jsem ztratil rozum Jak jsem k čertu skončil tady? Přetočit zpět Pomozte připomenout Poslední věc, kterou si pamatuji Čas snů Plovoucí mrak devět Utopie nebeské blaženosti Sublimovat Cítit se tak božsky Jen další příjemná noční můra V mých snech Existuje píseň, kterou jsem kdysi znal Jako prazvláštní Strange Déja Vu Vzpomínky probleskují celým mým mozkem Znovu a znovu a znovu Půlnoční mesiáš Temnota sestupuje Věčně zapojená Sen nikdy nekončí Soumrak touží Půlnoční mesiáš Měsíc svítí Čas ožít Žádný odpočinek pro bezbožné V centru města Rozhlédněte se kolem sebe Napájení posedlosti v mé hlavě Je tam místo, kam jdu Kde se nikdo nebojí Je to pocit, který všichni známe Ale každý se to stydí říct V mých snech Jasně hoří plamen Neustálý pohyb svítí do noci Věčně se vymykající kontrole Jde to znovu a znovu a znovu Půlnoční mesiáš Temnota sestupuje Věčně zapojené Sen nikdy nekončí Soumrak touží Půlnoční mesiáš Zpět do bdělého života Sen noci svatojánské Uvědomuji si to Už nemůžu létat sám Pomozte najít můj osud Vezmi mě zpět do snu Na celou věčnost Volá mě to zpátky do mého domova V mém životě Ztratil jsem veškerou sebekontrolu Jako meč probodávající This Dying Soul Rozbití a protřepání a ponecháno v chladu Sledujte, jak se tato nutkavá posedlost rozvíjí Půlnoční mesiáš Temnota sestupuje Věčně zapojená Sen nikdy neskončí Nesnesu ten tlak Denní sběratelé Už se tam nikdy nevrátím Nechte ty oči zavřené Teď jdeš domů Navždy živý ve tvé hlavě Soumrak věčný Půlnoční mesiáš |
 | |
|
Are We Dreaming? (Lyrics by John Myung) Is that it? Are we dreaming? |
Sníme? (Text: John Myung) Je to tak? Sníme? |
 | |
|
Bend The Clock (Lyrics by James LaBrie) Worn down, wearing thin Hellish dreams, tormenting scenes Shadows looming I'm paralyzed, can’t move Scared and confused If I If I could bend the clock The passageway of time Leave it all behind No more No more paralyzing dreams The midnight screams Always haunting me But I sink deeper each day Cold, hallowed place Dark shadows Vast haunting landscapes In a frantic state Tired of feeling lost Alone and out of place This circle I can't break Every night Lie comatose But wide awake I'm paralyzed again Darkness creeping in If I If I could bend the clock The passageway of time Leave it all behind No more No more paralyzing dreams The midnight screams Always haunting me But I sink further today The witching hour begins Can’t escape I find myself again Prisoner in the end Sinking further than I've ever been And if I If I could bend the clock The passageway of time A better place I'd find And no more No more paralyzing dreams The midnight screams Break this hold on me But I can't get away Can't find my way Sinking further every day |
Poposuň pak hodiny (Text: James LaBrie) Vyčerpávající, únavné Pekelné sny, mučivé scény Stíny se míhají Jsem paralyzován, nemůžu se hýbat Jsem vyděšen a zmaten Kdybych Kdybych mohl posunout hodiny Průběh času Nechal to všechno za sebou Už žádné Žádné paralyzující sny Půlnoční výkřiky Pokaždé mě pronásledují Ale já klesám každým dnem hlouběji Chladné, uctívané místo Temné stíny Rozlehlé strašidelné krajiny V zoufalém stavu Unavený pocitem ztracenosti Samoty a na nesprávním místě Tento kruh nemohu přerušit Každou noc Ležím v kómatu Ale úplně bdělý Jsem znovu paralyzován Temnota se vkrádá dovnitř Kdybych Kdybych mohl posunout hodiny Průběh času Nechal to všechno za sebou Už žádné Žádné paralyzující sny Půlnoční výkřiky Pokaždé mě pronásledují Ale já klesám každým dnem hlouběji Strašidelná hodina začíná Nemohu uniknout Stále se znovu objevuji Nakonec uvězněn Klesám hloběji, než jsem kdy byl Kdybych mohl Kdybych mohl posunout hodiny Průběh času Našel bych lepší místo A už žádné Žádné paralyzující sny Půlnoční výkřiky Odpoutaly mě Ale nemůžu utéct Nemůžu najít cestu Každým dnem klesám hlouběji |
 | |
|
The Shadow Man Incident (Lyrics by John Petrucci) A frightened child Pulls his blanket overhead His mind runs wild Amidst the silence He can feel his stare Intruder in the room But no one's there He could hardly move Frozen like a stone This is more than just a terrifying dream The shadow's always watching "Embrace the shadow!" She's half asleep Bedroom window open wide Can hardly breathe As a figure creeps inside She sees no face An expressionless black hole She's too afraid To run or speak or hid? Can he peer into her soul? This is more than just a t?rrifying dream The shadow's always watching Standing at seven feet tall he's a sight to behold Tales of the man in the hat surfaced centuries ago Wearing a flowing black cloak and a watch on a chain He stands in the corner in darkness as you go insane Fighting for breath as the incubus sits on your chest The night demon waits as you dream, standing over your bed Night It will be forever changed Will the shadow be revealed? Can we ever know his name? Endless night Not a soul will hear you scream And you never will escape From the devil in your dreams Endless night Endless night The vision that lives off your fear Making you panic and sweat He hides in the mist But does he exist? A stranger you'll never forget He waits at the end of the hall A presence you cannot explain One minute he's there Turn your back then he's gone You'd better pray He never calls out your name Night It will be forever changed Will the shadow be revealed? Can we ever know his name? Endless night Not a soul will hear you scream And you never will escape From the devil in your dreams Endless night Endless night Endless night Terrifying nightmares Shared around the world Stories of a faceless man Who goes by many names And traps us in his fearful gaze A stranger in the mist In the darkness of the night Who leaves us paralyzed As you fall asleep Better keep a watchful eye And maybe leave a light on tonight "Wake up... Wake up... Wake up... Wake up!" [The sound of an alarm clock starts ringing.] |
Incident stínového muže (Text: John Petrucci) Vyděšené dítě Přetáhne si deku přes hlavu Jeho mysl je vytočená Uprostřed ticha Cítí jeho pohled Vetřelce v místnosti Ale nikdo tam není Skoro se nemúže hýbat Ztuhlá až na kámen Je to více než jen děsivý sen Stín neustále pozoruje "Obejmi ten tín!" Napůl spí Okno ložnice otevřené dokořán Sotva se dá dýchat Zatímco se dovnitř vkrádá postava Není vidět žádnou tvář Černá díra bez výrazu Příliš se bojí utéct Promluvit nebo se ukrýt? Dokáže nahlédnout do její duše? Je to více než jen děsivý sen Stín neustále pozoruje Stojící je sedm stop vysoký při pohledu na něj Příběhy o muži v klobouku se zjevily před staletími Na sobě splývavý černý plášť a hodinky na řetízku Stojí ve tmě v rohu, když šílíte Bojujete o dech, když vám inkubus sedí na hrudi Noční démon, když sníš, čeká stojící nad tvou postelí Noc Kdy se to navždy změní Bude stín odhalen? Můžeme někdy znát jeho jméno? Nekonečná noc Ani duše tě neuslyší křičet A nikdy neutečeš Od ďábla ve vašich snech Nekonečná noc Nekonečná noc Vize, která žije z vašeho strachu Přinutí vás k panice a pocení Skrývá se v mlze Ale existuje vůbec? Cizinec, na kterého nikdy nezapomenete Čeká na konci chodby Přítomnost, kterou nedokážete vysvětlit Během minuty je tam Otoč se zády a pak je pryč Radši se modli Aby nikdy nevyvolal tvé jméno Noc Kdy se to navždy změní Bude stín odhalen? Můžeme někdy znát jeho jméno? Nekonečná noc Ani duše tě neuslyší křičet A nikdy neutečeš Od ďábla ve vašich snech Nekonečná noc Nekonečná noc Nekonečná noc Děsivé noční můry Sdílené po celém světě Příběhy muže bez tváře Kdo vystupuje pod mnoha jmény A uvězní nás ve svém vyděšeném pohledu Cizinec v mlze V temnotě noci Který nás nechává paralyzovat Jakmile usnete Raději se mějte na pozoru A možná zanechte dnes večer rozsvícené světlo "Probuď se... Probuď se... Probuď se... Probuď se!" [Ozve se budící zvuk budíku.] |
 | |
VŠUDYPŘÍTOMNOST SVĚTLA A TMYVydáno: 3.2.2025, Autor: Zlatina Novák Jeřábková https://www.spark-rockmagazine.cz/ Obrovským příslibem kvalit nové desky progresivních králů byla již koncertní ochutnávka v podobě hororové témř 10-minutové "Night Terror". Přes svou na poměry DREAM THEATER nadstandardně chmurnou atmosféričnost, která halí skladbu do téměř neprodyšné, zvláštně podmanivé temnoty, mistři neustupují ani v nejmenším od vyhledávané a očekávané komplexní akrobatičnosti. Po drahné době jsou mistři zkrátka zpátky tam, kde je valná většina fanoušků chtěla mít - aniž by byli lacinou kopiísvé dávné slávy. Za mne osobně zafungovala nejen chemie, ale i fyzika a blesky nápadů se vrhaly na zemz pekelného nebe. Jestli daní za znovunalezení inspirace mělo být třináctileté modlení se za návratMikea Portnoye a téměř šestnáctileté čekání na další desku s tímto zcela mimořádným bubenickým géniem (od vydání "Black Clouds & Silver Linings") v řadách Divadla snů, tak to za to opravdu stálo! Převládající ponurost a strašidelnost předesílá již fantastická obálka dobře známého dvorního výtvarníka Hugha Symea, inspitovaná tématem rušivých poruch spánku. Písně staví ve větší či menší míře na tématech souvisejících s názvem alba. Do děsivých nočních scénérií v náručí swyna boha spánku posluchače obratně vtahuje úvodní instrumentální "In The Arms Of Morpheus", kde se zručně střídají děsivé zvuky a blackmetalové bicí s linoucími se krásnými melodiemi. Úklony k temnějším a tvrdším odnožím metalové hudby prostupují album "Parasomnia" v různých rovinách. Nahrávka je mnohovrstevnatá jak sen, a tak v jednomk okamžiku lze zažít agonickou rado i slzy štěstí, hororové mrazení, napětí, rozrušení a dojetí... Vzrušující jízda dosahuje své kulminace v závěrečné pomalu dvacetiminutové "The Shadow Man Incident", která přináší současně symfonické postupy, doomové bicí, jazzové prvky (jinak krásně se vyjímající v "A Broken Man") i pasáže čerpající svoji inspiraci v latinskoamerické a španělské lidové hudbě, jakožto i cosi ze starých MERCYFUL FATE. Kapela neskrývá své niterné pocitynadšení a sounáležitosti, jasně odpovídající na nařknutí z jisté akademičnosti. Nápady kytarových melodií i rytmické orgie jsou tak uhrančivé, jako by neuplynulo šestnáct dlouhohrajících počinů, ale jednalo se prvotinu prýštící skrytými nápady. To tam je určité skladatelské tápání posledního desetiletí. Famózní nástup zpěváka Jamese LaBrieho až ve třetí minutě druhé skladby "Night Terror", již od prvních tónů jasně svědčí o probuzení z dlouhgé letargie (Pozn.: Letargie s cenou Grammy???... no teda..., s Portnoyem na to nikdy nedosáhli!!!). Radost basových prstokladů Johna Myunga je doslova sluchově hmatatelná. Korunou jsou slušivý moderní sound, naprosto mimořádný mix a mastering od Andyho Sneapa. Cit, duši, poselství, radosti, to vše v jednoznačně přinesl návrat Mika Portnoye, který tím nevědomky ovlivnil vše okolo kapely. DREAM THEATER vytvořili jednu z nejúžasnějších nahrávek své kariéry - a to jim všichni prorokovali, že to nejlepší už stvořili. Ono je snad přitom teprve čeká. 
Vydáno: 3.2.2025, Autor: Adam Musil https://www.spark-rockmagazine.cz/ Jakkoliv je Mike Mangini excelentní bubeník, jeho jmenovec Portnoy je zkrátka originál a díle, bez nějž skládačka DREAM THEATER není úplná (Pozn: ...i když s nimi získal GRAMMY). S jeho n ávratem se spjila velká očekávání, takže tlak na nové album je logicky obrovský. DREAM THEATER se s ním vypořádali s bravurou sobě vlastní. Šestnácté album "Parasomnia" hraničí s koncepčním dílem a tématika nočních můr propůjčuje progerům z východního pobřeží záminku notně přiostřit, ztěžknout a potemnět. Jako by Portnoy nikdy neodešel. A tahle temnější poloha kapele neskutečně sedí. Hráčsky je novinka excelentní, John Petrucci sóluje o poznání melodičtěji než v posledních letech (Pozn.: .. on to tak má v podstatě pořád) a místy až evokuje Neila Morse (Pozn.: .. kde tohle vzal??). A jak je dobrým zvykem, instrumentální pasáže i přes svou hojnost nenudí, protože zkrátka nepřešlapují na místě (Pozn: ... což nikdy nedělaly!), ale sunou "Parasom,nia" kupředu. Návrat se povedl, DREAM THEATEr jsou zase celí a novinka je zase jednou hlubokou deskou, ve které ještě dlouho bude co objevovat.
Vydáno: 3.2.2025, Autor: Ondrovik https://www.spark-rockmagazine.cz/ Naprosto chápu všechny kolegy z redakce, kteří ohodnotili novinku DREAM THEATER více ž čtyřmi hvězdičkami a půl. Americká progmetalová velmoc si to dozajista zaslouží, leč já osobně bohužel nikdy nepodlehl hlasu Jamese LaBrieho, což vytvořilo zapeklitou situaci, přes kterou se ne a ne přenést. Při představě, že je vytříbená mistrovská instrumentace korunovaná hlasivkami, kterými disponuje někdo jako Glenn Hughes nebo svého času božský Ronnie James Dio, barometr mého hodnocení by asi praskl náporem udělených bodů. (Pozn.: Zato pagan metal od SAOR, pagan black metal od HAVUKRUUNU nebo trash metal CHEMICIDE či black metal GENNOCIDE KOMMANDO pro mě nestojí ani za hodnocení... a dokonce ani za zmínku!)
 |
Dream Theater – Parasomnia(Album Review) Vydáno: 31.1.2025, Autor: Rod Whitfield/roddy666 https://wallofsoundau.com/2025/01/31/dream-theater-parasomnia-album-review/ Před dekádou a půl, Dream Theater šokovali progresivní hudební svět, když oznámili, že oddaný spoluzakládající člen a mimořádný bubeník Mike Portnoy skupinu opouští. Nový skinsman, další Mike (tentokrát Mangini), byl rychle naverbován, kapela pokračovala a zdálo se, že neztrácí žádnou nebo malou dynamiku navzdory odchodu takového klíčového člena. Pokračovali v psaní, nahrávání a vydávání dalších pěti studiových alb a během dalších deseti let mnohokrát cestovali po světě, zatímco Portnoy zůstal také mimořádně aktivní a vysoce známý. Rychle vpřed ke konci roku 2023, kdy kapela znovu šokovala prog svět oznámením, že se Mike P znovu připojuje. Aniž bychom se příliš ponořili do shitfightu "Portnoy vs Mangini", je třeba říci, že oba bubeníci jsou úžasní hráči (nemůžete být v DT a nebýt světovým instrumentalistou), a že oba přinesli na stůl něco jedinečného, něco vlastního, když nabourali skiny pro největší progmetalovou kapelu všech dob. Mangini přinesl skálopevnou stabilitu, kterou nikdy předtím neměli. Někteří lidé to chtějí a je to pro ně dobré. Když budu mluvit čistě za sebe (tj. autor této recenze), nechci ve svém divadle snů rockovou stabilitu, děkuji mnohokrát. Chci strašlivé přehrání. Chci, aby bubeník vložil do hudby co nejvíce kreativity, aniž by byl směšný. Chci kontrabasový hrom a obrovské kaskádové tom-rolly létající všude kolem. Chci bombast, a s hloubkou. Portnoy se po zvukově efektním intru (které krátce připomíná Rush s "Through The Camera Eye"), jako by říkal "tady jsem, jsem zpátky!", vrací se zpět do hry a do našeho vědomí a hřímá kolem své soupravy s opuštěností v instrumentálním intru "In The Arms Of Morpheus". Je to skutečné prohlášení. A to říká: Dream Theater se znovu probudili. To neznamená pohou slovní hříčku, že se vrátili do doby své slávy 90. let. Ty dny jsou pryč. Udělali to, že vyprodukovali to nejlepší album, jaké mohli, vzhledem k tomu, že jsou to chlapíci ve středním věku, kteří tvoří své šestnácté album po čtyřech desetiletích existence. Energie je zpět. Život je zpět. Z pohledu zvenčí/fanoušků se zdálo, že se toto album soustředí jednoduše na opětovné uvedení Mikea P do foldu v nejistých termínech a na napsání silných DT skladeb a nestarat se tolik o složitost toho všeho. To neznamená, že tam není složitost, samozřejmě ano, jsou to Dream Theater! Ti dva jsou synonymy. Jsou tam šílené takty, komplikované aranže, dlouhé a zapojené instrumentální sekce a některé dlouhé, dlouhé písně (nejdelší, epická uzavřenější "The Shadow Man Incident" má něco málo pod dvacet minut a osm nabízených skladeb má přes sedmdesát minut hudby). Prostě (a možná je to moje fantazie?) se zdá být větší důraz na to, aby se tato skladba nadechla (alespoň na dech). Poznámka k Jamesi LaBriemu. Na internetu to probral kvůli poněkud napjatě znějícím vokálům z živých věcí, které se objevily online minulý rok. Zkontroloval jsem to, nebyl na tom úplně nejlépe, to není pochyb. Ale tady je mrtvý kvůli penězům. Vím, že je to studio vs live a mezi těmito dvěma médii je obrovská propast. Kapela má před sebou obrovský rok turné, jak s novým albem, tak s oslavami čtyřicátého výročí, a podle všeho by tu měla být ještě letos. Uvidíme, jak mu to pak půjde. Jsem si jistý, že o sobě udělá skvělou zprávu. Jak byste očekávali, i zbytek členů kapely je v jiskřivé formě - Portnoyův impozantní přínos již byl zmíněn, on dodává řečenou bombastickou postavu nabitou sebevědomím; baskytarista John Myung dělá to, co dělá baskytarista John Myung, to znamená, že se stará o komplikovanou povahu DT hudby podle svého ucha a pokládá pevný a pevný spodní konec a přitom se drží z cesty ostatním; Jordan Rudess je jeho obvyklé kreativní a živé já na klávesách; a kytarový bůh John Petrucci je stejně božský jako vždy. Jeho sólo na konci sedmiminutové balady z alba "Bend The Clock" je absolutní trhák. Moje jediná stížnost je, že mizí příliš rychle. Pokud jde o mě, ta blbinka mohla pokračovat dalších pět minut nebo déle. V typickém stylu DT je "Parasomnia" vysoce konceptuálním dílem, každá skladba nabízí vhled do stále nepochopeného světa snů a spánku (velmi vhodné pro kapelu s názvem Dream Theater.) Od ochromujícího, vysilujícího a děsivého zážitku s nočními můrami až po způsob, jakým poststresové poruchy ovlivňují spánkové vzorce, a tím i životy a duševní stavy vojenských veteránů, album jako by říkalo, že sny k nám promlouvá naše podvědomí (samozřejmě kromě jiných témat souvisejících se spánkem). Šel bych tak daleko, že bych řekl, že je to jejich nejlepší album od "Systematic Chaos" z roku 2007. Stejně jako jejich velké idoly Rush, i tato kapela stárne klasicky. A zdá se, že návrat Portnoye jim dal nakopnout do zadku a vydechnout jeho hyperaktivní, kinetickou energii, když vstupují do páté dekády kapely. |
DREAM THEATER - ParasomniaVydáno: 6.2.2025, Autor: Trey, Překlad: Mike https://www.sputnikmusic.com/review/89437/Dream-Theater-Parasomnia/ Shrnutí recenze: Návrat Mikea Portnoye přináší určitá vysoká očekávání. Doufejme, že kapela nespí za volantem. Pochybuji, že by se našel jediný fanoušek Dream Theater, který nedoufal v případný návrat Mika Portnoye do kapely. Tato touha byla samozřejmě vždy spíše odrazem lásky fanoušků k tomu, co Portnoy do hudby přinesl, než kritikou Manginiho. Není však pochyb o tom, že zatímco Mike Mangini neustále zapůsobil v živých situacích, jeho studiová produkce nikdy nedosáhla stejných standardů. Všem pěti nahrávkám bez Portnoye chyběl jeho plynulý, dynamický perkusivní styl. A co je důležitější, absence Portnoyovy vůdčí vize v procesu psaní písní způsobila, že hudba působila formulačně, zastarale a možná i trochu bezcílně, postrádala energii a náskok, který byl dříve charakteristickým znakem zvuku kapely. Jak moc z toho může být vinen Mike Mangini? Pravděpodobně velmi málo, upřímně, ale to jsem odbočil. Vzhledem k tomu, že nepřítomnost Mika Portnoye signalizovala úpadek kapely, je jen přirozené předpokládat, že jeho návrat vyvolá jejich oživení. Zdálo se, že tři singly před vydáním tento předpoklad potvrdily. "Night Terror" posloužil jako perfektní reintrodukce pro fanoušky, kteří se možná za poslední dekádu ztratili, a zachytil vše, co dělalo Dream Theater skvělým, ve (většinou) zjednodušeném balení. Zatímco "Night Terror" vypadala, že pochází přímo z klasické příručky Dream Theater, další dvě písně ukázaly, že se kapela může stále učit novým trikům. "A Broken Man" působilo jako Dream Theater z éry "Black Clouds" proložené záchvaty "Protest The Hero", zatímco "Midnight Messiah" vzalo metalové uctívání "Train Of Thought" a posunulo je ještě dále pomocí metalických punkových refrénů a robustnějších riffů. I když všechny tři písně přistupovaly ke zvuku Dream Theater z trochu jiných úhlů, stále nesly jednotnou vizi skládající se z výstižných, úderných, kytarově řízených písní, které zahrnovaly temnější zvuk, než jakým je kapela typicky známá... a zbytek "Parasomnia" je následuje. Možná je to proto, že "Parasomnia" je zamýšlena jako další koncepční album - tentokrát zkoumající poruchy spánku, jako je náměsíčnost a noční děsy, ale nepopiratelně vyčnívá jako temnější, těžší a soustředěnější než typická nahrávka Dream Theater. Pryč jsou svérázné, pohlcující klávesové vychytávky Jordana Rudesse, nahrazené pozoruhodně zdrženlivým, písničkovým vystoupením, evokujícím odstíny Kevina Moora v jeho nejlepší podobě. Stejný sentiment platí pro Johna Petrucciho, který upřednostňuje vyladěné metalové riffy a doplňková sóla před tangenciálními shred-festy. Tento rafinovaný přístup vyvrcholí v nejlepší prodloužené skladbě kapely od "A Nightmare To Remember". Skladba "The Shadow Man Incident" plně ospravedlňuje svůj 20-minutový běh, který využívá každý okamžik k rozvíjení příběhu a dodává silný a uspokojivý závěr - nejen k tematickému oblouku alba, ale také k návratu Mika Portnoye. Navzdory tomu, že se v podstatě drží stejného vzorce, jaký používají od té doby, co přivedli Jordana Rudesse, "Parasomnia" se stále cítí jako závan čerstvého vzduchu. Možná je to proto, že toto je jejich nejtemnější a nejvíce kytarové album od "Train Of Thought". Možná je to šmrnc moderních nápadů nebo způsob, jakým se písním daří dosáhnout dokonalé rovnováhy - dostatečně strukturované, aby působily soudržně, a přesto přinášející složité prog prvky, které fanoušci Dream Theater milují. Možná je to od všeho trochu. Hlavní roli samozřejmě hraje návrat Mika Portnoye, který vnáší do bubnování i psaní písní svůj typický talent. Po téměř 15 letech průměrnějších vydání je "Parasomnia" triumfálním návratem k formě - možná jejich nejkreativnějším, nejkoncentrovanějším a nejpoutavějším dílem od "Metropolis Pt. 2". |
DREAM THEATER - Parasomnia Vydáno: 3.2.2025, Autor: Gary Alcock, Překlad: Mike https://ghostcultmag.com/album-review-dream-theater-parasomnia-insideout-music/ Nahrávka s názvem "Parasomnia" (InsideOut Music), která zkoumá mnoho z neobvyklého chování a emocí prožívaných během spánku, napsaná kapelou s názvem Dream Theater se zdá nejzřetelnější spojení na světě. Otázku, proč to trvalo až do jejich šestnáctého studiového vydání, aby se tak stalo, si musí kapela vysvětlit, ale teď je to tady a v pravé tradici Dream Theater budete potřebovat čas, abyste ji plně vstřebali. Bostonští prog pionýři nikdy nebyli pro lidi s krátkým rozsahem pozornosti a více než sedmdesátiminutovou délkou a pokrývající fenomény, jako je somnambulismus a somniloquy (náměsíčnost a mluvení ve spánku), spánková paralýza, noční můry a noční děsy, to je opět zcela určitě případ zde. Film „In the Arms of Morpheus“ se otevírá za zvuků, jak někdo leží a upadá do spánku, a otevírá se tichým, uspávacím způsobem, než ho napadnou znepokojivé zvukové efekty. Zkreslených osm strunných djentových tónů a burácejících bicích rozbíjí ticho, kytarista John Petrucci a bubeník Mike Portnoy (vracející se po více než desetileté nepřítomnosti) vytvářejí pocit klaustrofobie, než se skladba přesune mezi thrash a lehčí styl riffování, vše završeno typicky obratným a emotivním kytarovým sólem. S patřičně strašidelným arachnoidním riffem a bubnujícími bicími je "Night Terror" klasickým progresivním thrashem, zpěv zpěváka Jamese LaBrie je čistý a ostrý, jak se zespodu plíží iracionální takt. Hravé kytarové sólo Petrucci spolu s klávesami Jordana Rudesse a baskytarou Johna Myunga propůjčují skladbě atmosféru téměř jako Giallo, zatímco v jiném okamžiku vám dává spíše zneklidňující pocit, že tisíce pavouků se k vám právě v tu chvíli řítí po podlaze. "A Broken Man" se zaměřuje na poruchy spánku pocházející z bojového veterána trpícího PTSD. Zlomyslně hranatá a nesouhlasná atonalita se vyrovnává do složitějších bicích vzorů a off-kilter timingů, než LaBrie přidá trochu vřelosti a lidskosti do strojově precizního muzikantství. Sekce ve stylu Goblin se pak promění v něco docela jazzového, než se vrátí tíže, aby píseň dotáhla až do jejího silného a emotivního závěru. Skladba "Dead Asleep", založená na skutečných událostech, vypráví příběh Velšana, který v roce 2009 omylem uškrtil svou ženu, když spal. Muž ve snu, že se jim někdo vloupal do karavanu, věřil, že vetřelce zlikvidoval. Byl zproštěn viny, protože měl v minulosti problémy se spánkem a píseň odráží vážnost případu v temné progresivní metalové masterclass. "Midnight Messiah" je o někom, kdo se ve svých snech cítí nejživěji a těší se, až usne, aby se mohl stát titulní postavou. První lyrický příspěvek Portnoye od roku 2009, skladba začíná náladovým arpeggiem a hbitými staccatovými riffy, než se v určitých bodech projeví vibrace metaliky a Judas Priest. Výbuchy rychlosti zvýrazňují pomalejší drama, protože Petrucci opět krade show s dalším virtuózním kytarovým vystoupením. "Are We Dreaming?" je tichá a šeptaná mezihra připomínající kostel před introspektivními a téměř baladickými hity "Bend The Clock“ jiným způsobem než zbytek alba. Hudebně povznášející s hořkosladkými texty, tento střih se ptá, zda by snílek mohl vrátit hodiny zpět k životu bez nočních traumat, bylo by to lepší? Těch dvacet minut, mnohostranné finále "The Shadow Man Incident" vypráví o konfrontaci spáče se zjevením, které s nimi může, ale nemusí být v místnosti. Vojenské snare rolls, sekce v latinském stylu, nekonvenční akordy a filmová orchestrace, to vše se spojuje v jednom slavném finále, které vás zanechá daleko od stavu ospalosti. Stejně jako většina alb Theater, "Parasomnia" funguje svou nejjemnější magií s úplným ponořením, bez vnějšího rušení. Jakákoli forma stažení se ze skutečného světa nebo sociálních médií, bez ohledu na to, jak krátce, vyžaduje úsilí, ale udělejte to zde a budete jistě odměněni. Složité struktury písní, asymetrické a komplikované takty a typicky směšné úrovně hudebního umění, to vše se spojilo, aby vytvořilo jemnou, ale silnou rovnováhu na dalším mistrovském díle Dream Theater. Hodnocení: 9/10 |
|
DREAM THEATER - Parasomnia A Nightmarish Progressive Masterpiece Marking Portnoy’s Triumphant Return  Vydáno: 7.2.2025, Autor: Thomas Woroniak, Překlad: Mike https://www.antiheromagazine.com/dream-theaters-parasomnia-a-nightmarish-progressive-masterpiece-marking-portnoys-triumphant-return-album-review/ Patnáct let ve výrobě představuje "Parasomnia" historický okamžik pro progresivní metalové titány Dream Theater. S dlouho očekávaným návratem bubeníka Mika Portnoye je toto šestnácté studiové album více než jen sbírka složitých skladeb – je vyjádřením obnovené synergie a tvůrčí síly. Parasomnia, vydaná 7. února 2025, prostřednictvím Inside Out Music, se noří hluboko do říše poruch spánku a zkoumá témata nočních děsů, lucidního snění a hypnagogických halucinací. Se svými labyrintovými strukturami písní, oslnivou virtuozitou a emocionálně nabitými příběhy je album nostalgickým návratem a ambiciózním skokem vpřed. "Parasomnia" je koncepčně bohaté a tematicky soudržné album, které trvá 71 minut. Od strašidelného otvíráku "In The Arms Of Morpheus" po rozlehlý, vícevrstevný film „The Shadow Man Incident“, Dream Theater spřádá zvukovou tapisérii, která je stejně filmová, hrozivá a povznášející. Název alba odkazuje na rušivé poruchy spánku a toto téma prostupuje hudbu děsivými mezihrami, náhlými posuny taktu a pasážemi snové krásy proložené momenty naprosté intenzity. "In The Arms Of Morpheus" uvádí na scénu poklidný, ale znepokojivý úvod, brzy rozbitý Portnoyovým hromovým bubnováním a zubatými riffy Johna Petrucciho. Plynule přechází mezi snovým klidem a zběsilou, děsivou agresí. Tato úvodní salva jasně říká: Dream Theater neztratilo nic ze svého progresivního ohně. Hlavní singl "Night Terror" je typickým eposem Dream Theater, který vyvažuje bouřlivé instrumentální sekce s působivým, ale melodickým vokálním podáním Jamese LaBrie. Souhra mezi Petrucciho kytarou a klávesami Jordana Rudesse dodává filmový hororový pocit, připomínající temnější díla kapely jako Train of Thought a Black Clouds & Silver Linings. Atmosféra ve stylu Giallo v kombinaci s magií taktu vytváří napínavou a vzrušující jízdu. "A Broken Man" se vypořádává s trýznivými účinky poruch spánku vyvolaných PTSD a představuje jeden z emocionálně nejvíce rezonujících výkonů LaBrie za poslední roky. Myungova basová práce zde září a poskytuje znepokojivý rytmický puls pod vířícím vírem složitých riffů a lichého bubnování. "Dead Asleep" vypráví mrazivý skutečný příběh muže, který zabil svou manželku během náměsíčné chůze a spletl si ji s vetřelcem. Kapela převádí tuto tragédii do strhující, atmosférické skladby, mísící mechanické, téměř robotické rytmy s momenty syrové, lidské zranitelnosti. Druhá polovina Parasomnie posouvá obálku ještě dále. "Midnight Messiah", Portnoyův první lyrický příspěvek od roku 2009, je energická hymna o jedinci, který se skutečně cítí naživu pouze ve svých snech. Vysílá klasické heavymetalové vlivy s cválajícími riffy a vzletnými vokály, které by na nahrávce Judas Priest nebo Metallica nepůsobily nepatřičně. "Are We Dreaming?" působí jako krátká, éterická mezihra vedoucí k "Bend The Clock", jednomu z nejvíce introspektivních momentů na albu. Skladba s hořkosladkou, téměř baladickou kvalitou, zkoumá touhu vrátit čas a uniknout mukám nočního traumatu. Jemné, ale složité aranžmá slouží jako kontemplativní kontrast k těžším momentům alba. Velké finále "The Shadow Man Incident" je téměř 20-minutová progresivní odysea, která shrnuje vše, co "Parasomnia" představuje. Píseň, inspirovaná fenoménem spánkové paralýzy a děsivými vizemi, které ji často doprovázejí, se odvíjí jako horečnatý sen. Vojenské snare rolls, sekce ovlivněné latinou, nekonvenční akordové progrese a orchestrální vzkvétá, to vše se sbíhá ve vrcholné, chvějící se těsnosti, která se řadí mezi nejambicióznější skladby Dream Theater. "Parasomnia" je divadlo snů v jejich nejvíce zaměřeném a inspirativním stylu za poslední roky. Návrat Mika Portnoye nepopiratelně znovu zažehl oheň uvnitř kapely a přinesl úroveň soudržnosti a kreativní energie, která v posledních nahrávkách chyběla. Každý člen podává vynikající výkony, od Petrucciho úžasných sól až po LaBrieho nuance vokální práce, Rudessovy atmosférické textury a Myungovy vždy spolehlivé a složité basové linky. To, co "Parasomnia" odlišuje, je její schopnost vyvážit technické kouzlo a hluboce sugestivní vyprávění. Zatímco album vyžaduje několik poslechů, aby plně odhalilo své složitosti, odměňuje trpělivost pohlcujícím zážitkem, který stírá hranici mezi realitou a snem. Pro dlouholeté fanoušky je to triumfální návrat do formy; pro nováčky je to vzrušující úvod do jednoho z nejtrvalejších počinů progresivního metalu. |
Dream Theater’s Iconic Lineup is Back with a Vengeance on Parasomnia Vydáno: 4.2.2025, Autor: C.C. DeLorean, Překlad: Mike https://www.metalsucks.net/2025/02/04/review-dream-theaters-iconic-lineup-is-back-with-a-vengeance-on-parasomnia/ Existují určité kapely, pro které jsou extrémně vysoká očekávání nedílnou součástí. Tomu nelze pomoci; když strávíte celých 35 let kariéry nastavením zlatého standardu, tak to prostě chodí. Dream Theater jsou v současné době pojmem, známým po celém světě svým neprodyšným skartováním na míle za minutu a neohroženým přístupem k psaní písní. Každý jednotlivý člen je hudebním nerdem hudebního nerda, virtuóz sám o sobě, a všichni se spojili jako nějaký hudební Voltron, aby vytvořili velmi zvláštní druh kouzla, které je od začátku drží na vrcholu progresivního metalového panteonu. Konečně nadešel čas, přátelé, a já s potěšením oznamuji, že jejich zbrusu nové album "Parasomnia" je skutečně vším, co byste chtěli a očekávali od kapely tohoto kalibru. Je dostatečně těžká na to, aby byla chutná dnešnímu modernímu publiku, ale stále je silně ponořená do všech těch epických, zádumčivých melodií a jazzových stop-go groovů, ve které by zarytý fanoušek mohl doufat, a nakonec dosáhl nádherně uspokojivé rovnováhy. Když legendární zakládající bubeník Mike Portnoy v roce 2010 oznámil, že kapelu opustí, znamenalo to dramatický obrat událostí (hardy har har), takže mnozí přemýšleli, jaký bude další krok, pokud vůbec nějaký bude. Byla to úžasná věc, o které mnozí věřili, že zanechá Dream Theater padající do nekonečna, ale tam, kde jsou černá mračna, jsou i stříbra (dobře, končím), a tak kapela přistoupila k náboru extrémně talentovaného Mikea Manginiho, nahrála dalších pět alb a EP, vydala se na turné, a dokonce získala Grammy za píseň „The Alien“ z alba Top the2021 z alba Top the World. Vlak DT jel ještě dlouho, ale jako vždy musí nakonec všechno dobré skončit. V říjnu 2023 bylo oznámeno, že Mangini kapelu opustí, ale tentokrát odchod nebyl ani tak rušivý, jako spíše úplný kruh, protože bylo současně oznámeno, že sám Portnoy se vrátí do skupiny, k velké radosti fanoušků po celém světě. S pláštěm, který nyní získal zpět od svého nástupce, byl tlak na a každý to věděl. Metaloví fanoušci z celého světa netrpělivě očekávali, jak bude Dream Theater znít s jejich ikonickým originálním bubeníkem vzadu za sadou, poprvé po více než deseti letech. Hned od začátku úvodní instrumentální skladby "In The Arms Of Morpheus" album začíná přímočarým djentovým riffem, který zní spíše jako něco, co byste slyšeli od moderní deathcorové kapely, ale stále je opepřen spoustou toho charakteristického vkusu, aby věci zůstaly na zemi a byly rozpoznatelné. Dream Theater vždy mělo těžké, groovy sekce v určitém okamžiku, ale tato je obzvláště drsná. Je to prohlášení, záměrná flexe, která má ukázat, že neztratili žádnou paru a že stále mají to, co je potřeba, aby nejen stáli vedle sebe se svými současníky, ale aby vedli útok. Zhruba v polovině se pověstné pěsti začnou zatínat a vládu převezmou známé vítězné melodie, ale teď už je zpráva vyslána hlasitě a jasně. Nyní, když je dramatický vstup z cesty a dveře jsou důkladně vykopnuté z pantů, je čas na pokračování. Druhá skladba „Night Terror“ je podle mého osobního názoru téměř dokonalou reprezentací všeho, co tato kapela ztělesňuje. Má všechny obvyklé ingredience: chytlavé, zapamatovatelné riffy, neortodoxní takty a nečekané přechody, které vás nechají hádat, ale nikdy se příliš nepředběhnou, mnohonásobná bouřlivá kytarová sóla, jaká může poskytnout pouze John Petrucci, a samozřejmě každý jednotlivý člen pálí na všechny válce a pochoduje v dokonalém vzájemném tempu od začátku do konce. Nikoho by nemělo překvapit, že muzikantství na tomto albu je naprosto hvězdné nebo že každá jednotlivá skladba má svůj vlastní osobitý smysl pro osobnost, od skutečně strašidelné a těžké úvodní skladby přes trochu kýčovité, ale stále vládnoucí atmosféru "Midnight Messiah" z 80. let až po pseudobaladu "Bend The Clock" ke konci. Jak jsem řekl na začátku, tato věc vždy přicházela s velmi vysokými očekáváními, ale to neznamená, že splnění těchto očekávání není o nic méně uspokojivé. Všichni jsme věděli, že Petrucci bude trhat tak rychle, že z jeho prstů budou vystřelovat blesky, a že Portnoy položí nějaké vkusné jazzové beaty a výplně, které liberálně využívají ty vysoké, pevně naladěné tomy na druhé straně stojanu, ale jedna věc, která mě obzvlášť vzrušovala, bylo, jak moc nechali Jordana Rudesse vařit i na tomhle. Ten chlápek má skoro v každé písni choré klávesové sólo, pozoruhodným příkladem je téměř honky-tonk-like skartování piána během 19minutové epické závěrečné skladby „The Shadow Man Incident“. Ten vyšel úplně z levého pole a zanechal na mé tváři velký hloupý úsměv. Smutné je, že jediný, koho tentokrát opravdu moc neuslyšíme, je jejich nelidsky talentovaný baskytarista John Myung. Stále ho můžete slyšet, jak ho následuje a dokonce i pěkně trochu posiluje některé riffy nebo přestávky, takže to není, jako by na něj vytáhli Newsted, ale přesto by bylo hezké slyšet ho rozpoutat jako v minulosti. Ten chlap je absolutní zvíře, tak ho nech volně běhat, člověče. Nyní samozřejmě oceňuji naprostý nespoutaný talent, který Dream Theater vykapává z každého otvoru, stejně jako další chlap, ale také mám trochu žhavý pohled, který musím dostat z ramen. Začněte lámat klouby a zapalte vidle hned teď. Dobře, tady to je... Nelíbí se mi hlas Jamese LaBrieho. Já vím, já vím – šok, hrůza, pandemonium, nepokoje v ulicích, kněží držící Bible ve vzduchu a hlásající konec dnů. V žádném případě neříkám, že je špatný zpěvák; to je prokazatelně nepravdivé a bylo by ode mě nezodpovědné se o to pokoušet. Jen jsem vždy zjistil, že jeho hlas je na můj osobní vkus trochu příliš nosový. Jak již bylo řečeno, ten chlap má vynikající kontrolu nad dechem a na konci „A Broken Man“ a během crescenda "The Shadow Man Incident" zahrál několik docela masivních tónů, takže musím přiznat, že to, co patří. To prostě není pro mě, ale pokud jste fanouškem, pak budete dostávat jen více toho, co máte rádi, a spoustu toho. Nic z toho nestačilo k tomu, aby mě odvedlo od ostatní hudby, a ten týpek je nedílnou součástí stroje Dream Theater už desítky let, takže i když jsem na něm nebyl úplně prodaný, neubírá to na všem ostatním, co toto album dokáže. Nezavírejte celou pekárnu jen proto, že jsem se nestaral o muffiny, to je vše, co říkám. Tak, tady to máte. Dream Theater nikdy nezmizeli, ale zároveň mám pocit, že se nějakým způsobem vrátili. "Parasomnia" je plná obnovené síly, která odráží hmatatelné vzrušení jejich oddané fanouškovské základny. Je to vkusné, technické, když je to potřeba, ale ne přehnaně, takže je přístupné téměř každému, ale stále má spoustu možností, aby si sedli a pitvali teoretici. Není to jen skvělý progresivní metal, je to skvělá hudba, tečka, a každý, kdo oceňuje hudbu v jakékoli míře, si na tomto albu jistě najde něco, co se mu bude líbit. Kdyby se váš průměrný Joe pokusil posadit a hrát, pravděpodobně by mu uletěly prsty a explodovaly, ale ani to není vyčerpávající poslouchat. Ve skutečnosti přesně naopak. Je to spousta zábavy a doufejme, že předzvěst mnoha dalších skvělých věcí, které přijdou. To ukáže jen čas, ale mezitím můžete Dream Theater zastihnout, jak slaví vydání "Parasomnia" a také 40. výročí (Jesus Christ we’re old) na rozsáhlém severoamerickém turné, které začíná tento pátek a trvá až do konce března. Pokud se během jejich setu dostanete do jámy a spadnete, nezapomeňte zakřičet: "Stáhněte mě dolů, nebojím se". Věřte mi, bude to veselé.
|
|
REVIEW: DREAM THEATER - PARASOMNIA (2025) Vydáno: 6.2.2025, Autor: Andy Thorley, Překlad: Mike https://maximumvolumemusic.com/review-dream-theater-parasomnia-2025/ Je vhodné, že to píšu v den, kdy se Bill Ward znovu sešel s Black Sabbath, protože zpráva o tom, že se Dream Theater znovu spojili s Mikem Portnoyem, byla podobně vzrušující. Stejně jako to byl šok, když odešel. On a kytarista John Petrucci působili jako bušící srdce, nerozbitná dvojice, a tak je ta nepostřehnutelná chemie opět na místě. "Parasomnia", jejich 16. nahrávka, je cestou do tmy a na konci tunelu je málo světla, což se hodí, protože její název je termín pro rušivé poruchy spánku, včetně náměsíčnosti, spánkové paralýzy a nočních děsů. "In The Arms Of Morpheus" udává tón od úvodního filmu. Je naprosto jasné, že toto je Dream Theater ve své nejvelkolepější podobě a kytarový zvuk Johna Petrucciho to potvrzuje. Mít kameny na to, aby se deska rozjela instrumentálkou, je docela něco. "Night Terror" je temnější, děsivější a těžší. Petrucciho riff je neúprosný a trvá několik minut, než uslyšíme Jamese LaBrie. Píseň samotná je téměř desetiminutová výpověď a připadá mi – ve vší upřímnosti – jako by se králové vrátili, aby získali zpět svou korunu, protože nikdo to nedělá jako tito čtyři. Každý člen dostane chvilku na slunci, od Jordana Rudesse po rytmickou sekci Johna Myunga a Portnoye. Poslední dva pohánějí úžasnou energii "A Broken Man". Vzhledem k délce skladeb působí album jako opravdový pád do bolesti, než nám funky sekce připomene jejich nezlomného ducha. "Dead Asleep" se opírá o klasický zvuk Dream Theater – zlověstný, děsivý, lehce tísnivý. Víte, že jsou to oni, když má píseň filmový děj. "Midnight Messiah" začíná druhá strana, protože to bylo tak, jak se do toho Portnoy vloží. Skladba je nádherná, opravdová mistrovská třída progresivního metalu. "Are We Dreaming" slouží jako předehra k baladě "Bend The Clock". A ačkoli je LaBrie skvělý zpěvák, tyto typy písní s větším harmonickým důrazem jsou místo, kde skutečně vyniká. A ve skutečnosti existoval jen jeden způsob, jak to skončit - masivní, strhující 20-minutový epos. "Parasomnia" přináší – opět – naprosto neuvěřitelné. Nemůžete mu dát větší kompliment, než když řeknete, že je to tam nahoře někde vedle "A Change of Seasons". "The Shadow Man Incident" je album samo o sobě. Struny, pak tíže a Jordan Rudess v jeho oslnivém nejlepším provedení na klávesy. A pak, jen tak, sen končí. Zazní budík a tento svět zmizí. Musíme se vrátit k tomuhle – možná vlastní noční můře – ale na 71 slavných minut patřil svět Dream Theater. V každém smyslu slova je to pocit, jako by se vrátili. Theater. Hodnocení: 9,5/10 |
REVIEW: DREAM THEATER - PARASOMNIA Vydáno: 24.1.2025, Autor: Kayla Moreno, Překlad: Mike https://newnoisemagazine.com/reviews/album-review-dream-theater-parasomnia// Lidé sužovaní přítomností okázalých kytaristů by měli mít ve svém arzenálu vždy tuto tajnou zbraň: Dream Theater. Tato velmoc progresivního metalu mě zachránila před mnoha nevyžádanými serenádou a zastavila rádoby kytarové hrdiny mrtvé v jejich stopách. Parasomnie slouží jako kontrakultura; Dream Theater se podařilo vytvořit film čistě se zvuky. Od začátku do konce se deska vymyká běžně známé skladbové struktuře a vybízí posluchače k ??rozšíření svého patra. Není těžké toho dosáhnout, když je každý hudebník na každé vrstvě každé skladby tak odborně zručný. Dream Theater stojí vysoko ve světě krátkých rozsahů pozornosti ohrožených čekajícím zákazem TikTok. Texty neslyšíte asi do 10 minut po LP, ale ani po nich netoužíte. „Night Terror“ se všemi svými riffy a nic netušícími takty vypráví příběh s každým úderem. Po pravdě řečeno, složitá sólová kytara mluví mnohem hlasitěji než krátká poezie, která je představena jako sbor. Toto je typické divadlo snů; několik okamžiků v "Nočním teroru" vás přiměje říkat: "Do prdele, člověče." Je to šílené, že hudba může znít takhle. S několika poznámkami a dobrým nápadem můžete dělat téměř cokoli, co chcete. To znamená, že hlavní vokály jsou skřípavě čisté, spíše vyplňují mix, než aby odváděly pozornost od veškerého progresivního chomoutu, který se za ním odehrává. John Petrucci nepřestává riffovat jen proto, že James LaBrie řeže nad hlavou. Nejlepší vlastnosti Mika Portnoye vynikají ve skladbě "A Broken Man". Složití, progresivní metalisté občas čelí těžkému rébusu. Někdy se stanou obětí toho, že toho dělají příliš mnoho, ale ne tak Dream Theater. Dohromady všichni našli rovnováhu ve své přirozené chemii, která těmto skladbám umožňuje dělat právě dost. Portnoy prosazuje svou dominanci několika jednoduššími rytmy, předvádí těsné hraní nad složitými, okázalými výplněmi. Kapela dvou Johnů, Myung má také svůj okamžik v "A Broken Man", se slyšitelnou basovou linkou, která se na okamžik dostává do centra pozornosti. "Parasomnia" efektivně umisťuje klasickou taktiku Dream Theater do moderního kontextu. Jejich tvůrčí schopnosti a technické dovednosti tvoří mistrovské koncepční album. Každá skladba je plná záměrů a vede posluchače plnohodnotným příběhem plným barevných postav. Je to jako poslouchat fantasy knihu, zatímco jiné desky Dream Theater vás provedou hrou o dvou dějstvích. Tato příznačně pojmenovaná kapela je svého druhu chameleon. Předvedli fantastickou show, dokonce i ve svých studiových nahrávkách. Bez námahy se však transformují, jak to čas vyžaduje, a umožňují tak novým nápadům vyjít na povrch v dokonale upraveném albu. "The Shadow Man Incident" slouží jako vyvrcholení každé scény, kterou "filmové" publikum poslouchá. Tento monolit písně končí na 12 minutách, což je v moderní hudbě naprosto nevídané. Harmonie v tomto singlu jsou transcendentní, zcela dekadentní umělecká díla, která zpochybňují status quo. Parasomnia zůstane v mé pravidelné rotaci v příštích letech. Hodnocení:
|
REVIEW: DREAM THEATER - PARASOMNIA Vydáno: 7.2.2025, Autor: José Miguel Rodrigues, Překlad: Mike https://loudmagazine.net/dream-theater-parasomnia-streaming/ Triumfální návrat klasické sestavy DREAM THEATER! Po více než dekádě čekání se Mike Portnoy vrací k bicím a znovu rozdmýchává plamen legendární progresivní metalové kapely. Jen málo kapel si dokáže udržet tak vysokou poptávku po celou dobu své kariéry trvající více než 35 let. Pro DREAM THEATER toto očekávání přichází s územím. V průběhu desetiletí se severoamerická skupina etablovala jako jedno z nevyhnutelných jmen v progresivním metalu, kombinující dokonalé technické provedení se skladbami, které porušují hranice žánru. Nyní, s návratem legendárního bubeníka Mikea Portnoye, kapela vydává "Parasomnia", album, které znovu potvrzuje její status a ukazuje, že i přes ty roky zůstávají kreativita a energie nedotčeny. Je dobře známo, že oznámení o Portnoyově odchodu v roce 2010 znamenalo jeden z nejdramatičtějších okamžiků v historii kapely. Následná nejistota byla rychle rozptýlena s příchodem Mikea Manginiho, který pomohl DREAM THEATER nahrát pět alb, EP a dokonce získat Grammy za "The Alien" z roku 2021 "A View From The Top Of The World", ale změna je nevyhnutelná a v říjnu 2023 byl Manginiho odchod oznámen jako dlouho očekávaný návrat. Dopad tohoto návratu je zřejmý od prvních sekund skladby "In The Arms Of Morpheus", instrumentální skladby, která album otevírá. Album začíná riffem, který by klidně mohl patřit k moderní deathcorové kapele, ale rychle přechází v progresivní pecku plnou rytmických variací a melodií charakteristických pro zvuk DREAM THEATER. Je to vyjádření síly a jasný vzkaz fanouškům: kapela je nejen stále aktuální, ale je ostřejší než kdy jindy. Jestli něco «Parasomnia» dělá dobře, pak je to nalezení rovnováhy mezi instrumentální propracovaností a schopností zaujmout i posluchače méně zvyklé na složitější struktury. "Night Terror", druhá skladba a první hlavní singl alba, je ukázkovým příkladem tohoto přístupu, který spojuje nezapomenutelné riffy, nečekané změny tempa a bouřlivá sóla Johna Petrucciho. Ve skutečnosti se zdá, že každý člen DREAM THEATER je na vrcholu svých schopností a ukazuje působivou soudržnost. Album se neomezuje pouze na technické ukázky. Je zde prostor pro různé atmosféry, od nakažlivé energie "Midnight Messiah", která evokuje hard rock 80. let, až po progresivní baladu «Bend The Clock», která zpomaluje tempo, aniž by ztratila na intenzitě. Album uzavírá «The Shadow Man Incident», 19minutový epos, kde Jordan Rudess září nečekaným klavírním sólem, připomínajícím honky-tonk. Jediným stínem na tomto vydání může být menší přítomnost basáka Johna Myunga, jehož působivá technika mi přijde trochu nevyužitá. Je pravda, že je to stále ten, kdo s chirurgickou přesností tmelí zvukovou základnu skupiny, nemá tolik příležitostí zazářit. A samozřejmě hlas Jamese LaBrieho, který je mezi fanoušky DREAM THEATER i nadále jedním z nejvíce polarizujících témat. Zpěvák si stále zachovává svůj charakteristický vokální projev s trvalými vysokými tóny a teatrálním podáním, zejména v momentech, jako je vyvrcholení "A Broken Man" nebo konec "The Shadow Man Incident", ale nelze popřít, že jeho nosní zvuk zůstává předmětem sporu. Závěry? "Parasomnia" představuje další okamžik obnovení v DREAM THEATER. Návrat Mika Portnoye přinesl do kapely novou energii a to se odráží ve způsobu, jakým každá skladba překypuje vitalitou a kreativitou. A nejen že naplňuje očekávání fanoušků, ale také posiluje pozici skupiny jako jednoho z velikánů progresivního metalu. S oslavou 40. výročí stále probíhá, DREAM THEATER nyní vyráží na severoamerické turné, které slibuje, že bude nezapomenutelnou událostí pro každého fanouška. Energie a inspirace jsou rozhodně zpět. Nové album DREAM THEATER produkoval kytarista John Petrucci ve spolupráci s inženýrem Jamesem 'Jimmy T' Meslinem, přičemž materiál následně smíchal Andy Sneap. Obálku «Parasomnia», kterou můžete vidět níže, vytvořil opět Hugh Syme. Více doplňujících informací naleznete na oficiálních stránkách DREAM THEATER. |
REVIEW: DREAM THEATER - PARASOMNIA Vydáno: 7.2.2025 10:00, Autor: Christophe Droit, Překlad: Mike https://hardforce.com/actu/44398/dream-theater-parasomnia-chronique Mnoho zarytých fanoušků DREAM THEATER netrpělivě očekává vydání jejich 16. studiového alba, zejména s návratem jejich dlouholetého člena Mikea Portnoye. Mohou zažít chvíle parasomnie během nocí předcházejících vydání tohoto nového díla, které je "Parasomnia". Probudit se a přemýšlet: "Sakra! Měl jsem to ale ve svých rukou...", pak znovu usnul ve snaze vzpomenout si na okamžik, kdy byli tak blízko... Album DREAM THEATER se nespotřebuje rychle. Musíte si udělat čas na odpočinek a prozkoumat každou vteřinu, kterou nabízejí všechny nástroje a...zpěv. Udělal jsem tedy to, co se někdy stávalo před mnoha lety, kdy jsem si mohl poprvé dovolit projít album celé a pak si ho poslechnout znovu se zaměřením na jediný nástroj, počínaje kytarou. Při třetím poslechu jsem se zaměřil na bicí a basu, při čtvrtém na klávesy a aranžmá a tak dále a skončil jsem dalším úplným poslechem. Chce to čas, ale minule to fungovalo dobře s "Before The Dawn" od Kate Bush naživo. S pomocí o prázdninách na konci roku jsem mohl tento proces uskutečnit s "Parasomnia". Poslech se stává pohodlnějším, protože si pamatujeme jemné pasáže a kontrolujeme jejich provázanost s ostatními nástroji. Sorry, ale u progresivního rocku nebo metalu musí být progresivní i objevování a poslech. Zkušenost s "Octavarium" byla také velmi účinná. Na rozdíl od toho, co si někteří lidé myslí, je mi líto, ale zpěv Jamese LaBrie je takový, jaký je a osobně bych bez něj nemohl žít. Některé variace a nuance ve vokálních linkách na tomto novém albu lze přičíst pečlivé práci s Mikem Portnoyem, vsadil bych na to svůj život... Konečně první dvě třetiny instrumentální "In The Arms Of Morpheus", která album otevírá, nám nenabízejí nic nového z DREAM THEATER, ale dechberoucí filmová atmosféra melounského rytmu na mě zůstává... k nalezení tu a tam, jako často u DREAM THEATER. "Night Terror", vybraná jako první singl, je technicky bezchybná, s některými dobře umístěnými změnami tempa a LaBrie dělá svou práci skvěle. "A Broken Man" má tu filmovou stránku, kterou oceňuji na DREAM THEATER. Po 5 minutách instrumentální část prozkoumává několik stylů před výbušným návratem harmonického zpěvu. Melodie vokální linky "A Broken Man" se nachází na houslích v úvodu "Dead Asleep", předtím, než rytmus účinně zesílí, přerušovaný krásnými melodickými sekvencemi od Petrucciho. Tato struktura je podpisem DREAM THEATER: silný rytmus, vokály, rytmické a melodické nástroje od Johna Petrucciho, následovaného Jordanem Rudessem. Interpretace je perfektní a i když víme, co čekat, hudební témata nejsou ta, která už známe. Pokušení vrátit se k albům jako "Octavarium", "Systematic Chaos" nebo "Black Clouds And Silver Linings" pro nějaké ověření nebo srovnání je cítit a pak... ne. Odolávám poslechu agresivního rytmu třetího singlu "Midnight Messiah". Na tomto silném kousku mi vadí pouze jeden detail: začátek refrénu "Midnight Messiah..." nezapadá správně za předchozí větu, i když ta je s písní správně propojena. Je to jen detail, rychle zapomenutý u "Bend The Clock", typ písně DREAM THEATER, kterou tak rád poslouchám... Je to střední tempo, které si můžete vychutnat jako ''Sacrificed Sons''... jen kdyby skupina nezvolila fade k ukončení této písně, rád bych si poslech ještě pár minut prodloužil solo... Toto mírné zklamání je změkčeno závěrečným dílem "Parasomnia". K ''The Shadow Man Incident'' je třeba přistupovat stejně jako k titulům "Octavarium", "In The Presence Of Enemies - Part II", "The Count Of Toscany", moje oblíbená "Illumination Theory" nebo dokonce "A View From The Top Of The World". Středobod alba nás přenese na konec této nekonečné noci, do tohoto snu bez hlavy a paty, ve kterém se ale cítíme tak dobře. Po 10 minutách se "The Shadow Man Incident" ponoří do instrumentální synkopy, kde Portnoy a Myung podporují Petrucciho a Rudesse, kteří se skvěle baví. Líbí se mi Jordan, ale mohl jsem přeskočit 50 sekund salónního piana kvůli jiným zvukům! V 18 minutách a 50 sekundách název zmizí, aby uvolnil místo pro konec vašeho snu... s "Probuďte se!" “, což mě přivádí zpět k intru "Waking The Witch" od Kate Bush. Musím se přiznat, že se odmítám probudit, raději tam zůstanu, zamyšlený a říkám si, že ano, tohle je deska DREAM THEATER se všemi svými emblematickými charakteristikami, které nevyhnutelně připomínají všechna období skupiny. Proč by ale DIVADLO SNŮ mělo dělat něco jiného než DIVADLO SNŮ? Vítej doma, Miku! |
Dream Theater našli v temnotě desky "Parasomnia" ztracenou energii Vydáno: 16.2.2025 10:00, Autor: Jiří V. Matýsek https://musicserver.cz/clanek/75583/dream-theater-parasomnia/?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTEAAR14ubv4RW7KHe53iCiYq_talcETqd2nU0btBEcPrFRJ-eV13qQSZ9_sLKc_aem_0PRBJAL6k1fwOHzi39EsiQ Jak je důležité míti Portnoye! Hojně skloňovaný návrat ztraceného syna do řad Dream Theater notně rozbouřil fanouškovské vody a vyvolal velká očekávání. Americká formace se ocitla v nesmírně komfortní situaci, kterou navíc potvrdila podařeným výročním turné. Album "Parasomnia" mělo cestičku umetenou. Dream Theater se bez zakládajícího člena, bubeníka Mikea Portnoye, museli obejít třináct let. Tento čas strávil na bubenické stoličce Mike Mangini - výborný technik, který hrál třeba se Stevem Vaiem nebo v sólovém projektu zpěváka Dream Theater Jamese LaBrieho - MullMuzzler. Těžko se zaplňuje místo po někom, jako je Portnoy, nicméně Mangini si s tímto úkolem poradil v zásadě se ctí. Pět studiových alb, která v tomto období původem bostonská formace natočila, nedopadlo špatně. Jen se dá na nich trochu slyšet únava materiálu a místy bolavé tápání, patrně coby důsledek neukočírovaných muzikantských eg. Více než dvouhodinová opera "The Astonishing" budiž příkladem. Portnoyův návrat lze označit za zásadní zejména ze dvou důvodů: za prvé skutečně kreativní bubenická práce a autorský přínos kapele scházel, za druhé Portnoy je člověk, který mění vnitřní dynamiku v Dream Theater. A byl celé roky očividně tím - a vyjevuje se to právě nyní, kdy můžeme srovnávat různá tvůrčí období -, kdo dokáže svoje kolegy krotit a dát výsledku tolik potřebný řád. Jinak totiž velmi snadno hrozí - a platí to prakticky pro cokoliv z ranku progresivního metalu či rocku -, že se z výsledku stane jen beztvará exhibice hudebních schopností. Pojem "parasomnie" zaštiťuje nejrůznější nepřirozené spánkové stavy. Spadají sem například noční můry a děsy, náměsíčnost nebo náhlé úmrtí během spánku. Dream Theater okolo tohoto tématu omotali celou desku a vyšlo jim z toho jedno z nejtemnějších děl diskografie. Úvodní instrumentálka "In the Arms of Morpheus" nabídne ochutnávku budoucích atmosfér - těch lehčích i metalově hutných - a pak už kapela jde rovnýma nohama rovnou na věc. Skladba "Night Terror" vyletěla do světa jako první singl a náladu celé studiovky dokázala vystihnout docela přesně. Portnoy o sobě dá vědět rychlopalným předělem, pak trochu ustupuje nosným kytarovým riffům Johna Petrucciho. Stále zůstává nepřeslechnutelný - kapelu nejen rytmicky táhne, ale prostor dovede zaplňovat drobnými vyhrávkami, které k Dream Theater tak patří a v posledních letech poněkud scházely. A najednou slyšíme i více života a kreativity v kytarových a klávesových partech, najednou je zpátky v muzice komunikace mezi hráči (typově stoupající Myungova basa ve zpomalení před posledním refrénem zmíněné "Night Terror"). Dream Theater slyšitelně baví hrát a ta radost se přenáší i směrem k posluchači. "A Broken Man", položka, která se točí kolem válečných traumat, útočí tvrdým kytarovým riffem, který načechrávají citlivé klávesy a klavír, přesto tu vše opanující temnotu - hlavně ve střední, tlumenější pasáži - pohání šamanská bicí. A pak najednou na posluchače vyskočí jazzující pasáž zakončená takřka párplovskou sekcí. Záblesk naděje ale rychle pohřbí další vrstva černoty. "Parasomnia" se barví do temných, nočních odstínů - a Dream Theater tahle poloha sedí. Zároveň ale při 70-minutové stopáži nenabízí příliš prostoru k oddechu. Princip střídání noční můry a nádechu spíše než gradace se s přibývajícími minutami přece jen lehce oposlouchá. Na druhou stranu, skladby působí většinou soudržně a nikoliv jen jako pískoviště, v němž si pánové hrají. Hudební výraz tu chvályhodně hraje prim nad ukázkou, jakkoliv nesporných, muzikantských schopností. Hezky to demonstruje druhý nejdelší opus nahrávky, "Dead Asleep" - v těchto jedenácti minutách se sešlo vše dobré, co hudba Dream Theater nabízí. Dokonce ani James LaBrie tady nezní tak pateticky jako v řadě dalších skladeb (například v "Midnight Messiah" jde až trochu proti náladě songu). Vrcholný pěvecký moment si LaBrie vybral v baladě "Bend The Clock" - netlačí na pilu, klidný, posmutnělý výraz mu sedí, v refrénu dokáže rozkvést, ale bez jakékoliv exaltovanosti. I díky závěrečnému kytarovému sólu věštím, že tohle bude koncertní jistota. I aktuální album končí kapela rozsáhlým opusem: tentokrát nabízí téměř dvacetiminutovku "The Shadow Man Incident". V zásadě podařený monument přidává do hry symfonický orchestr, ale celkově - na rozdíl od klasického kusu "Octavarium" - prostě prošumí bez toho, aby se do posluchačovy mysli nějak hlouběji zakousnul. Silné momenty tu vskutku najdeme - úvodní strojový riff, skvělé klavírní sólo Jordana Rudesse -, skladba samotná ale trošku postrádá drive, který by opodstatnil její rozsah. Dream Theater dokázali na "Parasomnia" znovu rozdmýchat v posledních letech jenom doutnající energii. Temnota a tvrdost jim sluší, soukolí, kterému dlouho chybělo jedno z koleček, se už zase točí, jak má. Tahle deska udělá fanouškům kapely dobře po těle - a těm ostatním nabídne poctivě vysoustružený kus progresivního metalu od jednoho ze stále nejpřednějších jmen žánru. Hodnocení: 8/10 |
DREAM THEATER - Parasomnia Vydáno: 18.2.2025, Autor: Pekárek/Majk http://www.crazydiamond.cz/dream_theater_parasomnia_recenze/3439?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTEAAR2DpCh88if7wYICw6Ma__fIiL3FJC7pW57db6Gj7_bxOzOH-whO1AFI_Fk_aem_bHyqLVgfGBmAWHcD82OZGw Pekárek: Třináct let jsem čekal na to, až se bubeník Mike Portnoy vrátí do svého hudebního domova, a tím pádem i k jedné z mých srdečních kapel. No, čekal. Popravdě, přibližně do roku 2015 se mi při spatření známého loga chtělo zvracet, později se situace o něco zlepšila, nastala éra lhostejnosti. Postupné sbližování hlavních protagonistů jsem však samozřejmě registroval. Pokud jsem si zmíněný návrat přál, tak hlavně kvůli Mikeovi, jenž o něj bezesporu stál. Nebudu spekulovat nad tím, jakou musel přinést obětinu. O tom asi nejvíce vědí příslušní právníci. Zadostiučinění z faktu, že DREAM THEATER v mezidobí nahrávali nevýrazná alba a že k nim adorovaný Mangini prostě nesedí, jsem každopádně necítil. A čas plynul, hodně času, na kapelu za zenitem strašně moc zbytečného času. Blběji ho promarnili snad už jen MORBID ANGEL v souvislosti s návratem Vincenta. Když se tedy Mike konečně vrátil, první, co mě napadlo, bylo: „Pozdě, ale přece!“ Očekávání nedorazila vlastně žádná. Ta trocha uspokojení nepřerostla ve zvědavost. Bylo jasné, že Petrucci se o vládu s nikým dělit nebude. Na druhou stranu Portnoy je typ bubeníka, který dokáže proměnit sound, který dokáže „exhibovat pro celek“. Dokázal však na novém albu „Parasomnia“ i něco víc? Doufám, že v uvedeném směru k nějakému závěru s Majkem dospějeme. Dá se říct, že bychom se k němu mohli dobrat, když ne z opačných, tak alespoň z odlišných perspektiv. Ty sis přeci dokázal užít i éru s Manginim? Majk: No jasně. A co je v umění vlastně fakt, o kterém mluvíš? Pro tebe nevýrazná alba v éře Manginiho, pro mě většinou výborné desky. Portnoy ze začátku chyběl, ale Mangini se do toho dostal a dodal kapele v jistém směru progres ve zvuku. Není takový extrovert jako Portnoy, a tak celá jeho éra v podstatě dospěla k vycizelování melodické formy, která upřednostnila v první řadě „písničky“. Petrucci dokázal kapelu utáhnout, i když mu "bláznivej" parťák chyběl, návštěvnost koncertů neklesala a desky „padaly“. Takže jo, Manginiho éru jsem si užil, respektuju ji a baví mě. To ale neznamená, že nejsem rád, že je Mike zpátky – naopak! Teď je svět zase v pořádku a s Portnoyem se do kapely může vrátit „starý duch“. Přinejmenším musí mít po všech těch soft projektech (s výjimkou SONS OF APOLLO a METAL ALLEGIANCE) neskutečnou chuť do toho zase pořádně třísknout. A hned ti také odpovím na otázku, jestli na nové desce dokázal něco víc. „Jo“! Ta deska je totiž skoro celá velkou bicí exhibicí. Pekárek: No dobře:-), polemiku ohledně kvality období bez Portnoye odložíme na pivo, i když tedy lepkavé kilometrové „písničky“ jako „ÁÁÁÁÁLIÉÉÉN…“:-) mě i teď trápí dost. Doprdele, teď to nedostanu z hlavy nejmíň tejden.:-) S tou návštěvností a prodejema bych si nebyl tak jistej, nicméně tam se může jednat o jeden z projevů stárnutí žánru jako takového, úbytku jeho fanoušků a podobně. Leccos se dohánělo či nastavovalo vydáváním bezpočtu živáků a pofiderních demáčů. Pokud však čísla klesala, asi nepůjde o nic dramatického, spíše konstantního a ve výsledku nezvratného. US chart od „eponymu“ po „View…“ – dle Wiki: 7., 11., 24., 52. – hovoří jasně. Portnoyův nástup má potenciál další pokles o něco oddálit, tedy alespoň mimo USA. Držme se však toho, že ke všemu došlo proto, že všichni, pochopitelně s výjimkou Manginiho, chtěli navázat na éru, kdy hrál v kapele někdo víc než jen výborný bubeník. A tady musím souhlasit, když už jsi to vyzvonil hned zkraje.:-) Onen „starý duch“ se do ní skutečně vrátil. A jiné vysvětlení než návrat ztraceného syna (otce zakladatele) neexistuje. Přestože takový byl evidentně i prvotní tvůrčí a producentský záměr, jedině s dotyčným ho šlo přesvědčivě naplnit. Co se týče exhibice, pořád si myslím, že nejvíc se „za doprovodu ostatních“ opět předvádí Petrucci, nebo je vše ještě složitější. Portnoy bezpochyby hraje na Petrucciho, ale tak brutálním stylem, že se z toho stává exhibice na kvadrát. Skoro bych řekl, že ho v nějakém smyslu převezl. Bicí sice působí uměřeněji, zas o něco vyzráleji, ale ty údery ve prospěch riffů, nazval bych je „klepáním kosy“, jdou přímo na komoru. Takhle fakt moc lidí nehraje. Pod tím drtí Myung, prostě pohádka. Všemu navíc pomáhá zvuk. Mangini nikdy nedostal tolik prostoru, nikdy nepůsobil tak hromovládně. Sneap se jako dodavatel zvuku znovu překonal. Pokud chtějí MESHUGGAH spojit maximálním tvrdost s přírodnějším vyzněním, měli by už konečně zamířit k němu. Nechal jsem se trochu unést. Jedno je jisté, „Détéčkům“ vše hraje, jak má, a my se proto vracíme málem až k … "Scenes…"? Majk: Vole jo! A já půjdu ještě dál. Nebo ne, nechám si to až nakonec, podle toho, co z tebe ještě vypadne. Máš pravdu necháme Manginiho éru na jindy, ať si s ní každý naloží dle svého. A „Alieeen“? Na to je jednoduchá odpověď – GRAMMY. Ponechme stranou význam uvedené ceny pro metaláky, který je víceméně nula. Petrucci nebo Portnoy, není to jedno? Exhibují oba a víš proč? Protože je nic nesvazuje. Protože Myung s Rudessem na ně makají do roztrhání těla. Proto také kytara vypadá, že je úplně rozhodující nástroj. Klávesové rejstříky převážně v nižších polohách a basa jedou hodně času téměř unisono s kytarou, a tím vzniká ten až obludně masivní sound v rifáži. Sneapem nakroucený zvuk navíc zprostředkovává basovější spektra v takové čitelnosti, že se o tom jiným kapelám může jen zdát (nezapomínejme ale i na zvukového inženýra Jamese Meslina). Celé dohromady to s vytaženými bicími dělá z poslechu lahůdku. Za mě dostal Portnoy dárek, který si zasloužil jak on, tak my všichni. Tvrdost a přímočarost v prvním plánu, v tom druhém i třetím, ale stále také kompoziční přehled a umění schovat do instrumentálního pekla melodické i harmonické vzorce, které rozhodně nejsou běžně ke slyšení. Hm, říkáš málem až k „Scenes…“? Já to vidím dokonce až k „Awake“ namíchaném s „Train of Thoughts“. No není snad ten nosný, opakující se motiv celé desky v něčem hodně podobný „Space Dye West“? A tím i stejnému vzorci na „Awake“? Pekárek: Hele, „Awake“ i „Train…“ mě taky napadlo. První hlavně díky zvuku bicích, druhé i kvůli celkové tvrdosti a některým postupům, a nemusím zmiňovat zrovna vykrádačku z „As I Am“ v „Midnight Messiah“ :-). Měl jsem ovšem na mysli hlavně ono epičtěji pojaté metafyzično na koncepční bázi. Brr, to jsem se zas vyžvejk.:-) Jednoduše řečeno, s „Parasomnia“ tady máme znovu tak trochu duchařinu procházející celým albem. Netušíš náhodou, o čem nám LaBrie za doprovodu té brusky vlastně vypráví? Asi půjde o něco méně banálního než o blbý spaní…:-) Když mi s tímhle pomůžeš, prozradím ti, proč s „Awake“ víc styčných bodů nenacházím, nebo si tipneš? Majk: Netipnu, protože kromě té konceptuální spojky propojených a opakujících se motivů napříč deskou, tam hudebně těch podobností dál už taky moc nenacházím. Jestli ono to nebude tím, že dneska jsou boys o 13 desek(?) dál a o pár dekád starší?:-) Ale s tou vykrádačkou „As I Am“ (samozřejmě máš pravdu) si narazil právě na hlavní prvek a věřím, že i smysl desky. Je to, dle mého, totiž pomyslný poslední kus skládačky, který spojuje celou historii DT dohromady. Nejen ta evidentní Metallica „aka“ „As I Am“, kde nepokrytě vzdávají holt jedněm ze svých velkých vzorů – METALLICE (stejně jako dřív PINK FLOYD, IRON MAIDEN a RUSH), ale i celý koncept. Je to o spánku, poruchách a hlavně snech. O světě tak trochu mimo, o páchání věcí, které se dějí mimo ovladatelnou realitu („Dead Asleep“ – skvělý text a nejtajemnější skladba desky), o nočních můrách – snové divadlo! Je to temné, je to strašidelné, je to koncepční a v mnohém to právě připomíná zlatou éru až někam k „Scenes…“ a „Train…“. Takže je to úmysl, schovaný pod povrchem, který celému dílu dává najednou trochu „vyšší“ smysl? Nebo je to bohapustá vykrádačka sama sebe? Posuď sám, já věřím že to první, a proto jim to žeru. Možné jsou ale obě odpovědi. A hele, narazil jsem na netu na borce, co si všiml v textu „Midnight Messiah“ následujících, dříve už použitých vět, takže kradu a posílám dál: "Just another pleasent nightmare" a "uncanny strange deja vu" - "Strange Deja Vu" "Over and over again" "The Enemy Inside" "Constant motion" a "forevermore blistering out of control" "Constant Motion" "I can no longer fly alone" "About to Crash" "Its calling me back to my home" - "Home" "This dying soul" a "breaking and shaking and left in the cold" – "This Dying Soul" Tak co, je to už takový marast, že ani text nejde napsat bez opakování nebo je to jinak? Jo, a k té duchařině, abych nezapomněl na tu brusku: „Thats why I feel like Im trapped. I keep thinking that Im waking up but Im still in a dream, it seems like its going on forever, I cant get out of it, I want to wake up for real. How do you really wake up? When I finally woke up, I was like, Whoa, that wasnt a dream. That was a visitation to this real place: the Land of the Dead." Pekárek: Hmm, tohle je vážné.:-) Díky za vhled! Tak především kvituju, že jsi se mnou nešel do zbytečných polemik o rozdílu mezi deskama, na kterých hraje Kevin Moore, a těmi, kde řádí Jordan Rudess.:-) Jde prostě o jiný hudební, a tím pádem i pocitový svět. Ten Jordanův se od „Scenes…“ buduje už strašně dlouho a přes všechny peripetie zůstává v tvorbě DREAM THEATER stále přítomný, velmi citelný a jasně seznatelný. Ano, na "Parasomnia" se častěji drží spíš vzadu, přesto si říkám, že i on měl najednou k dispozici parťáka, který má daleko větší pochopení pro jeho neustále hrátky na pomezí klezmeru a Čajkovského. Návrat se najednou stává Návratem. V angličtině se většinou mele něco ve stylu "return to form". Tohle jde však mnohem dál, ať už na minulé nahrávky pohlížíme jakkoli. Mohl právě a jen příchod Portnoye znamenat restart na úrovní blížící se něčemu jako „Scenes from a Memory II“? A pokud ne, lze si vůbec něco takového představit bez jeho bubnování? Samé otázky, nicméně jsem idealista, věřím tudíž v nový impulz a "znovu-napojení" navzdory předchozímu nechutnému vyhazovu. Zkrátka věřím v obnovenou chemii. Citace a výpůjčky, ať už od sebe či jiných (a že jich tam je:-)), vůbec neřeším. Zde se pracuje na úplně jiné než písničkové bázi, staví se další metalový chrám. Výpůjčky evidentně nemají nic zachraňovat. Možná jen toho „Kmotra“ mohlo být o něco méně.:-) A neštve mě ani určité instrumentální "zHangárovatění" (MEGADETH), ani ten výňatek Jidášů v již zmiňované „Midnight Messiah“. To jim snad Sneap odprodal jako ořez ze svých posledních studiových prací.:-) S Portnoyem se tudíž zas jednou odskočilo do sfér, kde se po konci SHADOW GALLERY už nikdo jiný nepohybuje. Kapela samotná zde navíc znovu našla samu sebe. I ty instrumentální závary více respektují náladu konceptu a potřebu jeho sevřenosti kolem ústředního tématu. Vždyť se jim povedla i balada. "Bend The Clock" si fakt užívám. Když nad tím tak přemýšlím, každá skladba má něco. Majk: Jasně – další ironická šleha na Sneapa. Vím, že jeho práci zas tak moc nemusíš, já naopak. To, jak nakopl a vzkřísil ACCEPT, zvukově předurčil víc jak dekádu SAXON a teď už podruhé dopomohl DT k bombastickému zvuku, za to ho musím mít rád. Ale to je jedno, otázky vkusu tady nejsou na pořadu dne. „Bend the Clock“ – jasně, skvělá balada (tvrdší než úplné cajdáky) a skoro jediný záchranný kruh pro posluchače „novice“. A to sólo na konci? Falešná skromnost stranou, ale tady nejde nevzpomenout na "Comfortably Numb". Na desce FLOYDŮ "upajcnutý" konec do fadu, tady to samé. Prostě nechci, aby něco takového už končilo! A stejně jako Gilmour, i Petrucci tady bude moct na živo rozjet neskutečnou parádu. Už dneska se těším na koncert. Stručně řečeno, na "Parasomnia" jde v podstatě o jednu kládu za druhou. Úplně chápu, že když si desku pustí člověk, co pro něj DT zas tak moc neznamenají, že materiál v podstatě „odzívá“, nazve ho nudným a vlastně nemá důvod se k němu vracet. Ta deska chce čas, musí se poslouchat v celku a ono to přijde. Těmi katarzními momenty Petrucciho kytary v sólech počínaje a LaBriem, roubujícím melodie na nenormální podklady s mistrovským citem pro věc, konče. Ten chlap měl slabé období, to všichni víme, ale na deskách je pořád super, a tím, co předváděl na poslední tour, si to u mě zase vyžehlil. Už se to tady vícekrát přetřásalo, ale zase to musím vypíchnout – ta po*raná marketingová strategie s půlročním lákáním na desku, která je už beztak dalšího čtvrt roku nahraná! K čemu to je? Singly po měsíci a půl? Nakonec tři, bez jakékoliv znalosti albových návazností a fungování celku. Dopředu znáte „skoro“ polovinu desky a poslech kompletu je pak totálně zdeformovaný. Tady jakbysmet. Dlouho mi trvalo, než jsem to dostal z hlavy a zase začal vnímat tu desku jako celek a ne jako zbytek „naroubovaný“ na známé skladby. Fuj! A co jako labely čekají? Že prodají víc desek? Blbost! Rocker, který desky kupuje, si je koupí tak jako tak, a ty ostatní? Fakt to pomůže prodeji? Nevěřím. A osobně mě to vlastně dost sere. Jeden singl a za měsíc deska, hotovo. Díky! Takže jo – rozumím, že „nefanda“ kapely prostě nemá moc dobře nastavené podmínky pro poslech aktuální desky. A ta se tak na první dobrou může jevit dlouhá, monotónní a suchá. Ale nic není dál od pravdy, za což vám ručím. Sakra, a to jsem chtěl napsat něco k samotným skladbám – sorry. Pomůžeš mi, ať se konečně přestanu vykecávat a vylejvat si srdíčko jak "čtrnáctka na Facebooku"? Pekárek: Dobře, odrazím se však od tvých postřehů. Popravdě, sám jsem si ze singlovek pustil jen "Night Terror" a pak na vše zapomněl. Uvědomil jsem si, že hrozí něco, o čem jsi právě mluvil. Vyplatilo se, novinka zaujala hned napoprvé a pak jsem se k ní strašně rád vracel. Nejde ani tak o bohatství výrazných nosných nápadů, těch tam zas tolik není (nota bene těch nových), ale o oživení jedinečného kouzla DREAM THEATER, zacílení špičkových instrumentálních výkonů a o procítěnou LaBrieho kantilénu, znějící nad pekelně tvrdým spodkem. V tomhle na ně nikdo nemá! Možná se tady bavíme o jejich nejtvrdší desce. Nikdo a v podstatě nic mě na ní nevadí, všichni předvádí naprostý top, tedy ve svých polohách i LaBrie, ať už je za tím cokoli. Vychutnávám si každý riff i sólo, tvrdé hammondy, klavírní duhy pod Petrucciho jímavými melodiemi, Myungovy nanometry i každý jeho tón či dozvuk navíc. Vše má své přesné místo, přebývá opravdu málo, díky čemuž hudba konečně zas plyne. Ke skladbám asi tolik. Baladu už jsem zmiňoval. Podle mě v ní zazní možná nejkrásnější moment desky, na mysli mám kytaru ala Americana hned začátku. I slzička ukápla.:-) Stran zmíněného fade out sóla nevím, co bych dodal. Když vše vezmu popořádku v „In the Arms of Morpheus“ fakt přitlačili na pilu, souhra Petrucci/Portnoy je absolutní, přechod do epické melodické fáze nádherný. Takhle umí sólově vyprávět jen John. A jsme u toho; singlu „Night Terror“ uvedené intro (rozehřátí) jednoznačně chybělo. Kytara je k nezastavení a spojení SLAYER s leitmotivem „Cliffhanger“ od SHADOW GALLERY nemá chybu, stejně tak rytmické zvraty respektující vytýčenou náladu; a Rudess tomu tentokrát skutečně pomáhá. Mám pokračovat? „A Broken Man“, brutální nájezd, vokálně kytarový marš-tlak a pak marionetový valčíček, docela psycho, minimálně dnešní nákup v Albáči s tímhle v uších. Jasně, nic nového pod sluncem, jenže mě to v podobné konstelaci a zvukovém nastavení pořád baví, zvlášť, když se ta úvodní smršť najednou, přesto však organicky překlopí i do závěru. O "Dead Asleep" ses už zmínil. Odjakživa mi bylo sympatické, že se nebojí těch nejklasičtějších metalových postupů, zde i jinde je můžeš přehazovat vidlema. Máš je k dispozici v mistrovském podání a s náležitě temným konceptem, kterému nechybí tlumené světlo z Broadwaye. Tohle je New York, baby! A ano, v suitě "The Shadow Man Incident" se kapela definitivně přihlásí ke "Scenes…" Dál asi nemá cenu pokračovat. Vše podstatné už myslím zaznělo. A noví posluchači? Pokud na takovou produkci nedokážou naskočit po pár riffech naklepaných tím nejlepším metalovým bubeníkem a baskytaristou, sorry jako, třeba si zas dokáží pěkně užít nějaký abstraktní obraz.:-) Že jsem napsal nejlepším metalovým bubeníkem? Po tomhle komplexním "úkazu" zvaném "Parasomnia", považuji diskusi na dané téma za uzavřenou, minimálně ze své strany.:-) Nezapomněli jsme na něco? Třeba na obal a tak?:-) S hodnocením pod devadesát nejdu…, ale to asi nebude problém, že?:-) Majk: Podepisuju v plném rozsahu. „Parasomnia“ je úkaz. A že nepřináší nic moc nového? Je poměrně hodně lidí, co to kapele vyčítá (nemyslím tebe, klid). A kdo přináší,… po 16ti řadových albech? Rudessovi je 68 let, LaBriemu 61 a zbytek pomalu olizuje metu blížící se šedesátce? A přijdou se šlehou, která navazuje na nejlepší odkaz kapely. A lidem to přijde mnohdy málo? Trochu sebereflexe a pokory. Jasně, jsou věci, které se dají diskutovat, jako právě ten „nejspíš“ AI obal z produkce věhlasného Hugh Symea. Já všeobecně nemám problém, jestli ten obraz vznikl za pomocí AI, nebo ne, důležitý je výsledek. Pokud AI bude umět dělat lepší práce než lidé, je potřeba se prostě víc „hecnout“ a přinášet něco, co AI nedovede. Starý dobrý konkurenční boj. Jasně, taky s tím nejsem úplně košer, ale v podstatě, osekané od všeho balastu, to tak zkrátka je. Spíš je úplně mimo ta kauza, kdy Hugh nebo ta jeho společnost prodala jeden stejný výjev (ne ten titulní) dvěma různým kapelám. To mi hlava nebere. Nicméně tohle vnímám jako podružnosti. DREAM THEATER jsou o muzice a vždycky byli. A ta je pořád prvotřídní. O nejlepším metalovém bubeníkovi a basákovi už si psal, já dodám s totálním klidem na duši i nejlepšího metalového kytaristu. Minulé desce jsem dal 90 %, takže tady prostě musím za sebe jít na 100 %. Zaokrouhleno, zprůměrováno a vztaženo na běžné posluchače, se určitě na 90% shodneme. S příslibem, že příště to klidně může být třeba 120%. Mají na to. Pekárek: Původně už jsem nic dodávat nechtěl, ale nedá mi to. Díky novince "Parasomnia", v jejímž poslechu budu v dalších týdnech nadšeně pokračovat, se opět těším na jejich další album. Budou čelit obrovské výzvě a zároveň i úbytku sil, trochu perverzně se tudíž těším ještě víc. Ale co, vždyť Petruccimu stačí jen zabrnkat Americanu… a kdejaký blbeček půjde do kolen.:-) Jo, a s Manginim cítím. Nakonec si totiž myslím, že se jim snažil dát a asi i dal (budiž) fakt hodně. A nejde jen o tu totální bubenickou šílenost v „ÁÁÁÁÁLIÉÉÉN…“:-) HODNOCENÍ: 90% |
 |
|
Poslední aktualizace: 31.3.2025