JORDAN RUDESS - Nová deska? Pšt - tajemství!
Progressiverockoví giganti Dream Theater chystají na začátek příštího roku třinácté studiové album.
O něm, o přípravách na výroční turné, nominaci na Grammy i o nových hudebních objevech jsme si povídali
s klávesistou Jordanem Rudessem.Zdroj: http://casopis.headliner.cz/ | |
|
Dream Theater totiž letos slaví třicet let na scéně a při této příležitosti koncem června vyrazili
na evropské turné. Nevynechali ani Prahu, kde vystoupili 28. června ve Foru Karlín a našli si čas
na rozhovor. Rozhovor vedla Iva Boková dne 28. 6. 2015 | |
 Jak probíhaly přípravy na výroční evropské turné? Na nějakou dobu jsme se zavřeli do studia, protože pracujeme na novém albu. Obecně máme hodně nazkoušeno, spíš je vždycky legrace nachystat všechno technické vybavení a na nic nezapomenout. Tentokrát ale byly zkoušky nutné, protože jsme se rozhodli zařadit skladby, které jsme hodně dlouho nehráli, některé jsou velmi staré. Pokud mám hovořit sám za sebe, čekalo mě hodně přenastavování a podobně. Od doby, kdy se dané písně nahrávaly, totiž uplynulo moře času a teď už používáme jiné technologie, takže jsem jim musel všechno přizpůsobit. Musel jsem se tedy řádně připravit hudebně a také jsem si musel důkladně přichystat osobní věci, jako třeba to, co si obléknu, až půjdu na pódium. A co klasické zkoušení s kapelou? Samozřejmě, bez toho by to nešlo. Všichni jsme se sešli ve zkušebně a definitivně odsouhlasili setlist. Povolali jsme všechny naše techniky, se kterými jsme kontrolovali veškeré vybavení k nástrojům, abychom zjistili, jestli něco nechybí, jestli všechno správně funguje, abychom to s klidem mohli poslat do Evropy. Takže to byla opravdu zajímavá a záživná činnost. Na tomto turné totiž máme koncerty na místech rozesetých všude možně, proto potřebujeme dvě samostatné sady vybavení. Jedna cestuje na jedno místo, druhá na jiné. Obě přitom musí být totožné, výborně připravené a dokonale funkční. Turné je k třicetinám kapely. Mysleli jste na nějaké extra speciality? Hlavní pro nás bylo vymyslet atraktivní setlist, který půjde napříč celou naší kariérou, naší bohatou historií. Snažili jsme se zařadit skladby z našich začátků i z nedávné minulosti. Záměrně jsme seznam písní do poslední chvíle tajili, aby byl pro fanoušky překvapením. Když jsme si je přehrávali ve zkušebně, zavládla neuvěřitelná atmosféra. Všichni jsme cítili obrovskou dávku pozitivní energie, a to nás ujistilo, že jsme vybrali správně. Někteří fanoušci namítali, že tentokrát bude set kratší, než je zvykem na vašich běžných koncertech. Proč jen devadesát minut? Vysvětlení je jednoduché. Většinu koncertů hrajeme na festivalech, na nichž je prostor pro jednotlivé kapely omezený. S tím se prostě musíme smířit, brát to tak, jak to je, a přizpůsobit se. Fanoušci Dream Theater můžou být zvyklí na tříhodinové koncerty, ale ty většinou nejsou na festivalech možné. Pokud si nás chcete užít po dobu tří hodin, přijďte příští rok, až bude turné k novému albu! I kratší set si ale fanoušci užívají, aspoň doufám. Je energický, se skvělou atmosférou a interakcí s publikem. Připravujete kromě turné ještě něco dalšího, třeba bilanční kompilaci? Ne, to ne. Loni jsme vydali živák, teď jsme se chtěli soustředit vyloženě na koncerty a příštím počinem bude až nové studiové album. Vy jste v kapele pouze šestnáct let, takže se nemohu zeptat, jaké je to být v jedné kapele třicet let, ale přesto... Jaké je to být v jedné kapele tak dlouho? Už šestnáct let? Opravdu? Ano, jsem v kapele o něco déle než šestnáct let. Před tím, než jsem se stal právoplatným členem, jsem občas u Dream Theater hostoval. Jsem u nich hodně dlouho, pravda. Některé kapely ani tak dlouho nevydrží. Je naprosto úžasné, že Dream Theater mají fanoušky už třicet let. Ale na pocity byste se musela samozřejmě zeptat zakládajících členů Johna Petrucciho nebo Johna Myunga. Osobně cítím, že nás to pořád baví. Užíváme si čas, který spolu trávíme, užíváme si hudbu, kterou tvoříme a hrajeme. Hudbě a kapele jsme pořád stejně oddaní, takže si myslím, že se vlastně s tím, jak plyne čas, nic zásadně nemění.  Jste tedy spíš jako rodina, nebo kolegové? Za ty roky jsme se dobře poznali a sžili. Nicméně je nás v kapele pět. Pět mužů. Všichni se máme rádi a dobře spolu vycházíme, ale máme k sobě různě blízko. Nevím, jestli se dá říct, že jsme jako rodina. Když vyjedeme na turné, všichni se vzájemně podporujeme, také náš tým a lidé, bez kterých by to nešlo, nás hodně podporují, všichni jsou přátelští, příjemní. Na turné, když spolu trávíme spoustu času, zřejmě jsme něco jako rodina. Cestujeme spolu, jsme neustále pohromadě, a to nás vždycky hodně spojí. Svým způsobem jsou Dream Theater rodina, i když jiná, než ta, ke které se pak z turné člověk vrací. Pojďme se chvíli bavit jen o vás. Na klávesy už hrajete spoustu let. Musíte pořád hodně cvičit? Rozhodně! Kolik hodin tomu věnujete? Každý v Dream Theater je absolutně odevzdaný svému hudebnímu nástroji. Kolegové jsou velkou inspirací pro spoustu muzikantů nebo budoucích muzikantů na celém světě, kteří i díky nim sami hodně cvičí a snaží se zlepšovat. Naše hudební nástroje a hraní na ně je do značné míry fyzickou záležitostí. Musíte pro to mít určité fyzické předpoklady, například dlouhé prsty, pružné klouby a podobně. Já třeba někdy před večeří nebo místo večeře sedím a protahuji si prsty o stůl, to je šikovná věc. A kolik hodin denně cvičím? Každý den je to jinak. Záleží i na tom, jestli jsem ve studiu, na turné nebo doma. Jeden den cvičím hodinu, další den třeba pět minut, následující tři hodiny. Když jsem byl mladý a ještě studoval, hrával jsem asi tři až pět hodin denně. Pak ale přišla rodina, děti, změna životního stylu a musel jsem se přizpůsobit. Na pódiu občas míváte kouzelnický klobouk a vypadáte tajemně, jako čaroděj. Zajímáte se o magii nebo něco podobného? Rozhodně. To je výborný postřeh. Zajímám se o různé druhy magie. Ať už je to magie v oblasti hudby, nebo vizuální magie, celkově takové to kouzlení a čarování v oblasti umění. Ale také mě hodně baví a zajímá spirituální stránka života. Kdo nebo co vás jako muzikanta nejvíc inspiruje? Vyrůstal jsem na klasické hudbě a pořád si rád poslechnu nádherné kusy od autorů, jako jsou Prokofjev, Rachmaninov nebo Bach, ať už to je cokoli od nich. Taková skvělá hudba je velmi inspirující, velmi povznášející. Pokud bych měl zmínit něco současnějšího, inspiruje mě a baví klasický rock. Genesis, Pink Floyd, Yes, King Crimson a podobné kapely. Všechny pro mě hodně znamenají. Zaujala vás v poslední době nějaká nová mladá kapela, kterou byste doporučil? Ano. Objevil jsem mladou progresivní rockovou skupinu Haken. Je opravdu výborná. Jsou to velmi talentovaní mladí kluci a tvoří hodně vyspělý rock. Zbývá vám vůbec čas na koncerty jiných kapel? Volného času obecně moc není, a když už ano, pak si vybírám raději koncerty v menších klubech. Mám velmi rád hudbu Stevena Wilsona, takže chodím i na jeho koncerty. Dokonce se z nás stali přátelé. A také jste spolu nahráli album... To je pravda. Podílel jsem se na jeho druhém sólovém albu Grace for Drowning, které vyšlo před čtyřmi lety. Nahrával jsem pro ně klavír. Plánujete něco podobného v nejbližší době? Asi před rokem jsem založil nový projekt spolu s bubeníkem Markem Minnemannem. Až dokončíme s Dream Theater letní turné, chtěl bych se k němu vrátit. Rádi bychom vydali album. Dále mám v plánu spolupráci na jednom orchestrálním projektu, kterého se účastní talentovaní hudebníci z Polska a Turecka. Předposlední album A Dramatic Turn of Events z dílny Dream Theater bylo nominováno na cenu Grammy. Tu si ale odnesli Foo Fighters. Bylo vám to líto? Bylo to poprvé za celou historii kapely, co jsme byli nominováni. Už to samo o sobě nás potěšilo, a jestli si odneseme, nebo neodneseme zlatý gramofonek domů, nebylo tak podstatné. Brali jsme to jako příjemnou reklamu. Dozvěděli se o nás další lidé, mohli jsme získat nové fanoušky. Dali jsme tak komerčnímu světu vědět, že existují nějací Dream Theater. Uznání potěší každého umělce, nejen hudebníka. Kdybychom vyhráli, možná by to pomohlo ještě víc. Vyhráli Foo Fighters, poněkud mainstreamovější kapela. Zasloužili si to. Gratulujeme! Už jsme se zmínili o studiu a nahrávání nového, v pořadí třináctého alba. Jak moc jste s ním pokročili? Práce na něm jsme odstartovali už začátkem letošního roku. Jde to dobře. Nahrávka bude venku zkraje roku 2016. Zatím ale nechci zabíhat do podrobností. Takže nic konkrétního? Zatím pšt. Vše bude oznámeno v pravý čas. Musíme si přece schovat nějaká tajemství či překvapení na později. |
 |
|
Poslední aktualizace: