JORDAN RUDESS - INTERWIEW
Jordan Rudess z Dream Theater o albu A Dramatic Turn Of EventsJoe Bosso, Středa 31. srpna 2011, 12:30 am BST Zdroj: http://www.musicradar.com/ Zde je rozhovor z webu MusicRadar s Jordan Rudessem, ve kterém se probíraly otázky kolem nahrávání nového alba skupimny Dream Theater A Dramatic Turn Of Events. | |
 Dream Theater are just several weeks shy of starting a massive world tour in support of their new album, A Dramatic Turn Of Events, but the band's keyboard master, Jordan Rudess, is still buzzing about their recently completed European festival dates - the group's first with new drummer Mike Mangini. "It was so great," says Rudess. "Everybody was incredibly happy. I never realized how much a drummer can change the foundation of a band, but it's really true. I just want to have Mike Mangini checked to make sure he's really human, because the things he can do seem totally impossible." Feats of musical daring do are nothing new to Dream Theater, and they abound on the band's highly anticipated new album, A Dramatic Turn of Events. A glittering thrill ride that runs the musical gamut from mind-numbing progressive metal to lush, heavenly ballads, it's an unqualified triumph for the celebrated, virtuosic quintet. "I think all of our albums are filled with emotion," says Rudess. "This one might be a little more so, what with all of the changes we've been through. But I think we can all feel very proud, at the end of the day, to have come through it all with something that represents us working at the peak of our abilities. I know I can't wait for people to hear the new record. I'm really psyched about it." MusicRadar sat down with Jordan Rudess recently to talk about A Dramatic Turn Of Events. In addition, we discussed new hardware and software he's working with, along with a certain poll he just won by a huge margin. So MusicRadar readers voted you the Greatest Keyboard Player Of All Time. Congratulations! "Thank you! Yeah, that was so flattering. What was really amazing is the fact that my heroes were right behind me. Keith Emerson, Rick Wakeman – those are the guys. It's hard to take it too seriously, because the people I look up to came up behind me. I feel as though they're deserving of the honor. But it's a beautiful thing, of course. "I'm certainly thankful that I have such great fans. Something like this encourages me. It allows me to feel that the people are really listening and that I have their support. It's a lot of positive energy. But you know what the best thing is? My mom was very happy about it" [laughs] There you go. We're all about making your mom happy. "Yeah. Schlepping me off to Julliard every week finally paid off." [laughs] Let's talk about A Dramatic Turn Of Events. Without belaboring the exit of Mike Portnoy, we're curious about some comments you made recently where you said you felt free to expand the role of the keyboards.  "Yeah, I would say that's true. I feel that this change allowed us to rethink everybody's role in the band – who are we, where we're at, what kind of music do we want to make? We asked a lot of questions of ourselves. "One of the things that came up was maximizing everybody's input, and yeah, the role of the keyboards was raised. How have we not been maximizing keyboards to their best advantage? Who am I, what can I do, and how can we change things and make them right? "It was almost a spiritual thing, if you will. What kind of energy do we want to put out to the world? How can we rebuild this band? What are the kinds of things we need to do? All of those questions were important, and I think our answers are reflected in the album we made. "It didn't all come down to me, though - it was everybody. With James, it was about his melodies, his range and how he would feel most comfortable; and as composers, how can we make sure that things really flow for him? With John Myung, who was feeling very re-energized, how can we use his enormous talents as a bassist? So yeah, it was all around. "Coming back to me, we really took the time during the writing process to consider what I should be doing. Which was great, because I was able to pick up the pencil and paper and write stuff out. John Petrucci would come up with a heavy guitar riff, and instead of me just doubling it, the dialogue was more like 'What can we do with that?' So it was exciting. I found new ways to use the keyboards and bring the musicality in the band to a new level." It sounds as though you feel the rebooting of Dream Theater has been extremely positive. "Well, you know, any change is good. But let's address the situation with Mike Portnoy, and I should say right off that I'm a supporter of his. He an exceptionally talented man, and he did so much for this band, and he did so much for me, and we had such a great time making music together. I would never want to take away anything from my years with him, musically. "Sure, everything has a balance, and yeah, there were some negatives – of course, there were. But mostly, when I think back to making music with Mike Portnoy, I'm very grateful. "Moving forward, he decided to move on, and I can respect that. Unfortunately, it got a little turbulent and created some friction with the relationships, but hopefully everything will smooth over in time. The positive thing for me and this band, however, has been the re-evaluating and restructuring of who we are and what we do. "Thankfully, within Dream Theater, there's a whole lot of talent to work with. We're in a really good place. We found an incredible drummer in Mike Mangini, who's talented, skilled and funny. So life is good for us. We have a lot of exciting times ahead."  In the song On The Backs Of Angels, are you playing a grand or baby grand piano? "All of the piano sounds comes from a company called Synthogy, and it's a software called Ivory. I love that sound, as does everybody in the band. It's remarkable. At home, I play a nine-foot Steinway grand, so I'm very aware of what a great piano sounds like. "With that awareness, I go into the studio knowing that they're not going to have anything as good as my Steinway. The Ivory sound is pretty stunning; it sounds like a beautiful grand piano miked just the right way." When you compose a piano passage such as the one in the breakdown of On The Backs Of Angels, what is your thought process? "Well, see, when I grew up, before I knew how to play classical music formally, my mom would bring me guitar music that had the chords and the patterns of where your fingers should go. I didn't need anybody to spell out to me E minor to A minor or anything like that – I would just play. I became very good at playing melodies and variations of melodies. I learned to improvise. "That same thing comes into play during the breakdown of On The Backs Of Angels. We have a melody, and I'm going to improvise around that and throw in an arpeggio. Improvisation is my middle name, so that's what I went for, basically." What do you think of the hip-hop rhythm in Build Me Up, Break Me Down? "I really like that. I love the idea of using electronic sounds, because that's what's really happening. Personally, I'm very involved in the electronic world – not so much as it relates to Dream Theater, but in a lot of the things I do in my own time. So anything we can do to use current sounds, yeah, I'm all for it. It's cool. "I'm kind of in charge of sonic elements in the band. The guys look to me to create those things or give my nod of approval if we're going down that path. There's a point where too much might throw people: 'What? That's not Dream Theater. What are they doing?' But I don't think we pushed it too much. It's great." The unison playing in Lost Not Forgotten is absolutely mind-boggling. "That's a wild adventure! [laughs] John was playing with this interesting scale on the guitar, and we had a big theme that kind of kicks in after the piano. But then we decided we wanted to start the song off with the piano, and I thought that a Chopinesque type of arrangement would work well. I used to play a lot of Chopin nocturnes – nice, moving basslines with single-note melodies from the right hand. I took that approach in Lost Not Forgotten. "There's a lot of unison playing in the song Outcry as well, but in the beginning of Lost Not Forgotten, it's kind of a 'strap-the-seatbelts-on-and-go-nuts' thing. It makes for some interesting listening, for sure. You almost have to laugh at it, like, 'Those guys are insane!' [laughs] It's way, way over the top and then some, but that was the idea."  In Bridges In The Sky, you play a two-part solo. There's a symphonic section, followed by a proggy, all-out-jam. "A lot goes into composing a passage like that. We have discussions within the band about what kind of form a section should be. Then, if we decide we need a part that needs to be a little more proggy, we'll try to figure out where it should go. Most things come out in improvisation. As long as we can get the ball rolling, then usually everything falls into place." Far From Heaven is absolutely gorgeous. It's very stripped down. Did you and John Myung work most of that song up? "Actually, John Petrucci came in with a musical thought, if you will. He played me a couple of things, like, 'Hey, check this out.' He knows I'm the kind of guy who can pick up a mood or a vibe pretty easily. "One of the bands I really like is Coldplay. I love how they keep common tones between chords, and they find interesting ways to change chords while maintaining common tones, which all works to create a certain sound. I've wanted to do that kind of thing for a long time. Before we did Far From Heaven, I was looking at certain kinds of chords in that way. We went down that path harmonically – it was pretty cool." What song would you say gave you the biggest fight? "That's a good question. There were some big challenges on this record. One of the biggest was the song Outcry – and that'll certainly be the case live. Man, that song has a lot of wild, crazy, progressive stuff in it. It's nuts! [laughs] "You know, it's one thing to play it in the studio and get it right, but for everybody to pull it off live, that'll take some doing. On a song like that, I'll have to sit down with my transcriber and figure things out. I have to look, in standard musical notation, what went down when I recorded it. "Maybe I did something multi-tracked, and I'll need to figure out how to do it with two hands. I might have played a string part, a horn part and a piano part, and it's like, 'Oh my God, what do I do?' There's so much that goes into this." While recording the new album, was there a new piece of gear or software that knocked you out? "The Vienna Symphonic Library. It's an orchestral library that you can run on your computer, and it's probably the greatest orchestral library out there. It helped a lot. All of the big themes, like in Outcry or On The Backs Of Angels, or any time I mixed strings with choir, I used the Vienna Symphonic Library." After recording the album, you've been using a new piece of hardware… "Yes, I've been using the AirTurn BT-105 foot pedal page turner, which is made to sync up through Bluetooth to an iPad or to a computer. I'm using it right now with my iPad to turn pages. But what's really interesting – and I think we're the first ones to do it – is that my company, Wizdom Music, created software to allow me to change patches. "This is similar to what I do in a Dream Theater concert where I change patches incrementally, but we can now do that with the BT-105 and SampleWiz. It's really, really cool. We came up with that tweak ourselves. I spoke to my partner, Kevin, and I said, 'What I'd really like to do is change patches.' I wanted to use one of the pedals and assign it to a parameter and advance patches. He said, 'Sure, we can do that.' So that's our neat little addition to the whole thing. "I'm going to take it on the road with me, most definitely. It's an incredible piece of hardware. When using the iPad on stage to turn pages, the AirTurn BT-105 is the best option. And now, with the iPad, I won't have to reach up with my hands to change patches – I can just use the pedals." |
 Dream Theater jsou jen několik týdnů od zahájení masivního světového turné na podporu svého nového alba, A Dramatic Turn Of Events, ale klávesovému mistrovi skupiny Jordanu Rudessovi stále doznívají vzpomínky na jejich nedávno dokončené evropského festivalové turné - první skupinové s novým bubeníkem Mike Manginim. "Bylo to skvělé," říká Rudess. "Všichni byli neuvěřitelně šťastní. Nikdy jsem si uvědomil, jak moc bubeník může ovlivnit základy kapely, ale je to skutečně pravda. Já jen chci Mike Manginiho podtrhnout ujištěním, že je opravdovým člověkem, protože to, co umí, se zdá naprosto nemožné." Výkony hudební troufalosti nejsou ničím novým u Dream Theater a vyskytují se i na velmi očekávaném novém albu A Dramatic Turn of Events. Třpytivá vzrušující jízda, která se řítí hudebním rozsahem od ubíjejícího progresivního metalu ke svěžímu, nebeským baladám, je to bez výhrad triumf pro slavící, virtuózní kvintet. "Myslím, že všechny naše alba jsou plná emocí," říká Rudess. "Tohle by mohlo být trochu víc, se všemi změnami, které jsme prožili. Ale myslím, že všichni můžeme být velmi pyšní na to, na konci dne, že jsme se přenesli přes to všechno s něčím, co reprezentuje naší práci na vrcholu našich schopností. Vím, že se nemůžu dočkat, až lidé uslyší novou desku. Jsem z toho doopravdy nervózní." MusicRadar si sedl s Jordanem Rudessem nedávno, aby probral A Dramatic Turn of Events. Kromě toho jsme diskutovali o novém hardware a software, na kterém pracuje, stejně tak o jisté anketě, kterou vyhrál s velkým odstupem. Takže čtenáři MusicRadar váa vyhlásili za největšího hráče na klávesy všech dob. Gratulujeme! "Děkuji, Jej, tohle bylo tak lichotivé, co bylo doopravdy úžasné je fakt, že moji hrdinové skončili za mnou., Keith Emerson, Rick Wakeman - to jsou ti lidé. Je těžké brát to příliš vážně, protože ti lidé, dívám se, přišli za mnou. Mám pocit, jako by si zasloužili tu čest. Ale je to krásná věc, samozřejmě. "Jsem samozřejmě rád, že mám tak skvělé fanoušky. Něco takového mě povzbuzuje. Díky tomu mám pocit, že lidé jsou opravdu poslouchají a že mám jejich podporu. Je to hodně pozitivní energie. Ale víte co je na tom nejlepší? Moje máma z toho byla velmi šťastná.."[smích] Tady to jde. Všichni jsme způsobili mámě radost. "Jo. Vláčela mě na Julliard každý týden, konečně se to vyplatilo." [smích] Pojďme se bavit o A Dramatic Turn Of Events. Bez neustálého omílání odchodu Mike Portnoye, jsme zvědaví na některé komentáře z poslední doby, kde jste říkal, že cítíte svobodněji k rozšíření role kláves. "Ano, řekl bych, že je to pravda. Mám pocit, že tato změna nám umožnila přehodnotit každého roli v kapele - Kdo jsme, kde jsme, jaký druh hudby si přejeme dělat? Pokládali jsme si navzájem spoustu otázek. "Jedna z věcí, která přišla, bylo maximalizovat příspěvky všech a ano, byla rozšířena úloha kláves. Cožpak nemůžeme maximalizovat klávesy k jejich nejlepšímu využití? Kdo jsem, co mohu udělat a jak můžeme změnit věci a dělat je správně? "To byla téměř duchovní záležitost, chcete-li. Jaký druh energie si přejeme vypustit do světa? Jak můžeme přebudovat tuto kapelu? Jaké všenožné věci musíme udělat? Všechny tyto otázky byly důležité a myslím, že naše odpovědi se odrážejí v albu, které jsme napsali. "To nepřipadlo jenom na mě, třeba - to připadlo na každého. U Jamese, to bylo o jeho melodiích, jeho rozsahu a jak to prociťuje nejlíp, i jako skladatelé, jak si můžeme být jistí, že ty věci doopravdy jím procházejí? U Johna Myunga, která se cítil velmi pokropen energií, jak můžeme využít jeho obrovský talent jako basisty? Tak nějak, tohle všechno se řešilo. "Vraťme se zpět, opravdu jsme strávili čas během procesu psaní, abychom zvážili, co bych měli dělat. Což bylo skvělé, protože jsem byl schopen uchopit tužku a papír a napsát věci na papír. John Petrucci přijde s těžkým kytarovým riffem, a místo toho, aby mě jen zdubloval, víceméně byl veden dialog jako "Co s tím můžeme dělat?" Takže to bylo vzrušující. Našel jsem nové způsoby, jak využít klávesy a přivést hudebnost v kapele na novou úroveň." Zní to, jako byste jsi mysleli, že restartování Dream Theater bylo velmi pozitivní. "No, víte, každá změna je dobrá. Ale pojďme řešit situaci Mike Portnoye, měl jsem hned říci, že jsem jeho zastáncem. On je mimořádně talentovaný člověk a udělal tak mnoho pro skupinu a udělal i pro mě, měli jsme tak skvělý čas dělat hudbu spolu. Já bych nikdy nechtěl dát něco pryč z našich společných roků, po hudebně stránce. "Jasně, všechno má rovnováhu, a ano, byla tam některá negativa - samozřejmě, byly tam. Ale hlavně, když si vzpomenu na skládání hudby s Mike Portnoyem, jsem velmi vděčný. "Do budoucna se rozhodl jít dál a já to respektuji. Bohužel nastaly malé turbulence a vytvořilo se nějaké napětí ve vztazích, ale doufejme, že se všechno časem srovná. Pozitivní věcí pro mě a pro tuhle kapelu, ale bylo přehodnocení a restrukturalizace toho, kdo jsme a co děláme. "Naštěstí u Dream Theater je spousta talentů, abych s nimi pracoval. Jsme opravdu dobré místo. Objevili jsme neuvěřitelného bubeníka v Mike Manginim, kdo je talentovaný, zručný a vtipný. Takže život je k nám přejícný. Čekají nás opravdu zajímavé časy." V písni On The Backs Of Angels hrajete na velký nebo na malý klavír? "Všechny klavírní zvuky pocházejí ze společnosti s názvem Synthogy a je to software nazvaný Ivory. Miluju ten zvuk, stejně jako všichni ve skupině. Je to pozoruhodné. Doma, hraji na nástroj Steinway grand, takže jsem si velmi dobře vědom toho, jak zní velké piano. "S tím povědomím, že jdu do studia vědom si toho, že oni nemohou mít nic tak dobrého, jak moje Steinway. Zvuk Ivory je docela ohromující, zní to jako velké piáno miked tímn správným způsobem." Když vytváříte pianové pasáže, podobně jako v rozpisu On The Backs Of Angels, jaký je váš myšlenkový proces? "No, vidíš, když jsem vyrůstal, již před tím jsem věděl, jak se hraje klasická hudba všeobecně, moje máma mi přinese kytarovou hudbu, která má akordy a vzory, kde by mělo jít přes vaše prsty. Nepotřeboval jsem nikoho, aby mi jasně stanovil e moll pro A moll nebo něco podobného - jen jsem si hrával. Přišlo mi velmi dobře hrát melodie a variace na melodie. Naučil jsem se improvizovat. "To je to samé, co vstupuje do hry při rozpisu na On The Backs Of Angels. Máme melodii a já jsem improvizoval kolem toho, a vrhl se na arpeggio. Improvizace je mé druhé jméno, takže, tak to probíhalo v podstatě." Co si myslíte o hip-hop rytmu ve skladbě Build Me Up, Break Me Down? "Mám to opravdu rád. Miluji myšlenku na používání elektronických zvuků, protože to je to, co se skutečně děje. Osobně jsem se velmi zapojoval do elektronického světa - ne tolik, co se týče Dream Theater, ale spoustu věcí jsem dělal ve svém volném čase. Takže něco můžeme využít pro stávající zvuk, jo, já jsem pro. To je v pohodě. "Já jsem ten, co odpovídá za zvukové prvky v kapele. Kluci mě pozorují, když vytvářím ty věci, nebo mi kývnou ke schválení, pokud budeme touto cestou. je tam i místo, kde příliš mnoho lidí mohlo prohodit: "Cože? To nejsou Dream Theater. Co to dělají?" Ale nemyslím si, že jsme posunuli až příliš. Je to skvělé." Souzvuk zahraný v Lost Not Forgotten je naprosto šokující. "To je divoké dobrodružství! [Smích] John si pohrával s touto zajímavou stupnici na kytaru, a měli jsme velké téma, jaký druh úhozů po klavíru. Pak jsme se ale rozhodli, že si přejeme začít píseň s klavírem, a já jsem si myslel, že Chopinovský typ aranžmá by mohl zafungovat dobře. Hrával jsem hodně Chopinovy Nocturna - pěkné, pohybující se bassová linie s jednotónovou melodií z pravé ruky. Použil jsem tento přístup v Lost Not Forgotten. "Je tu také spousta souzvuků zahraných v písni Outcry, ale na začátku Lost Not Forgotten, je to něco jako "zapněte-bezpečnostní pásy-a-jděte-blbnout". Vytváří to zajímavý poslech, zajisté. Skoro jsi se tomu zasmál, podobně jako "Tihle kluci jsou šílení!" [smích] Je to způsob, způsob jak se dostat na vrchol a ještě kousek, ale to byl jen nápad." V Bridges In The Sky, hrajete dvoudílné sólo. K dispozici je symfonická část, následovaný proggy, všeobecným jamováním. "Hodně jde do vytváření přechodu jako je tento. My diskutujeme uvnitř skupiny o tom, jakého typu by ta část měla být. Pak, když se rozhodneme, musíme část, která je třeba o něco více proggy, snažíme se zjistit, kde by to mělo být. Většina věcí vyjde v improvizaci. Tak dlouho můžeme veacet míč do hry, až se to pak většinou usadí na správné místo." Far From Heaven je naprosto úžasná. Je to velmi očesané. Uděla jsi ty a John Myung většinu z této písně? "Vlastně, John Petrucci přišel s hudební myšlenkou, chcete-li. Přehrával mi pár věcí, jako: "Hej, podívejte se na to." On ví, že jsem typ člověka, který může vyzdvihnout náladu nebo atmosféru docela snadno. "Jedna z kapel, které mám opravdu rád, je Coldplay. Miluji, jak oni drží společné tóny mezi akordama, oni objevili zajímavé způsoby, jak změnit akordy při zachování společných tónů, které se všechny snaží vytvořit určitý zvuk. Chtěl jsem udělat takové věci už velmi dlouho. Před tím, než jsme dělali Far From Heaven, díval jsem se na určité typy akordů tímto způsobem. Postupovali jsme touto cestou harmonicky - bylo to docela cool." Mohl byste říci, se kterou písni jste svedli největší souboj? "To je dobrá otázka. Byly tam některé velké výzvy na této desce. Jedním z největších byla píseň Outcry - A bude to určitě živý případ. Člověče, ta píseň má hodně divoké, bláznivé, progresivní věci v sobě. Je to k zbláznění! [smích] "Víš, jedna věc je hrát to ve studiu, a správně, ale pro všechny, aby ji z živého, že si vezmu nějaký dělat. Na píseň jako je tenhle, budu muset sednout nad svým přepisem a popasovat se s těmi vecmi. Musím se podívat na standardní notový záznam, co se dělo, když jsem to nahrával. "Možná jsem dělal nějaké multi-nahrávání, budu muset vysledovat, jak jsem to dělal s oběma rukama. Možná jsem hrál strunný part, part lesního rohu a klavírní part, a to jako "Oh, můj bože, co mám dělat?" Je toho tak mnoho, co do toho vstupuje." Při nahrávání nového alba, bylo tam nový nástroj nebo software, který jste oťukával? "The Vienna Symphonic Library. Jedná se o orchestrální knihovnu, kterou lze spustit na vašem počítači, je to pravděpodobně největší orchestrální knihovna vůbec. To hodně pomohlo. Všechna velká témata, jako v Outcry nebo On The Backs Of Angels, nebo někdy, když jsem míchal struny se sborem, používal jsem Vienna Symphonic Library." Během nahrání alba, používal jste nějaký nový kousek hardwaru... "Ano, používal jsem AirTurn BT-105 nožní pedál do strany, který je pro synchronizaci přes Bluetooth až k iPad nebo do počítače. Používám jej i nyní s mým iPad otočným stojanem. Ale co je doopravdy zajímavé - a myslím, že jsme to jako první udělali - je, že moje firma, Wizdom Music, vytvořila software, abych mohl měnit ladění. "Je to podobné tomu, co dělám na koncertě Dream Theater, kde mohu změnit ladění postupně, ale nyní to můžeme udělat s BT-105 a SampleWiz. Je to opravdu, ale opravdu cool. Přišli jsme s tím vylepšením sami. Hovořil jsem se svým partnerem Kevinem a já jsem řekl: "Co bych opravdu chtěl udělat, je změna ladění." Chtěl jsem použít jeden z pedálů a měnit tím parametry a navíc ladění. Řekl: "Jistě, můžeme to udělat." Tak to je náš malý úhledný přídavek k celé věci. "Chystám se jej vzít na cesty s sebou, určitě. Je to neuvěřitelný kus hardware. Při používání iPad na jevišti mění rejstříky, AirTurn BT-105 je tou nejlepší volbou. A nyní, s iPad nebudu muset zasahovat rukama na změnu ladění - mohu jen používat pedály". |
|
| |
 |
|
Poslední aktualizace: