JOHN PETRUCCI NA RADIO METAL
MIKE MANGINI NA RADIO METAL

DREAM THEATER, THE SPIRIT CARRIES ON – EPISODE 1: JOHN PETRUCCI Saturday, July 2nd, 2011 at 6:49 pm by Metal'O Phil Two different men, two different opinions, two different vibes. The departure of Mike Portnoy from Dream Theater is a turning point. Whether it is one musically, we’ll find out in a few months. But given Mike’s prominence in the band – it’s no wonder Dream Theater was regarded as “Portnoy’s band” – there were many consequences and issues raised by this departure. We tried to take the pulse of the band. Firstly with one who was already in it and decided to go on, John Petrucci, guitarist and founding member. Then, with the one with whom the show will go on: the lucky Mike Mangini. John Petrucci is a naturally quiet person, sometimes even phlegmatic. As a consequence, he’s always talking calmly, giving carefully calculated answers and continually seeing things in a positive way. And of course, being a prominent public figure, he’s careful about what he says. You’ll even notice how the subject of the communication with Mike Portnoy regarding his departure from the band has been impossible to mention. Petrucci even stating that he hasn’t paid attention to the latter’s statements and accusations in the press. Apart from that, rest assured, he’s all but insincere and – for those of you who were expecting a boring and depth-lacking interview – interesting in his point of view regarding the band, the auditions for the new drummer, but also regarding other more general issues such as instrumental practice and the notion of musicality. Clearly, interviews aren’t where he’s the most comfortable. There’s no surprise in the fact that Mike Portnoy, being very comfortable as a spokes-person, had been the face of the band for years. The redistribution of the roles within the band in that regard is one of the consequences of his departure: "Other people just need to step up and do more interviews, talk more and do more photoshoots." Among the fans, many believed that Mike Portnoy’s control over the band weighed down on his band mates. John Petrucci points that out as a misconception. Finally, took advantage of this interview to try to learn more about the musical direction taken on the next record, A Dramatic Turn Of Events, scheduled to be released on September 13th 2011. A title that, according to the guitarist and unlike one may suppose, is not a reference to the band parting ways with Mike Portnoy. Radio Metal recently conducted an interview with guitarist John Petrucci of progressive metal giants DREAM THEATER. A couple of excerpts from the chat follow below. "Some people really focus on technique and practice a lot, and some people don’t. It doesn’t make you any less of a player" Radio Metal: Let's talk about "The Spirit Carries On" documentary. Were you inspired by reality shows to make this documentary? Where did you get the idea? John Petrucci: The idea was that we knew it was going to be a very special event, trying all these different drummers. We knew that we wanted to have a way that we could watch everything back. Initially, we just thought we wanted to record it. But when we talked to our manager and record label, they thought it was kind of an exciting idea to record it professionally. We did that, and it went forward from there. Radio Metal: These types of shows are not very popular amongst the metal public. Were you worried about how people would react? John Petrucci: No. It’s not a reality show, it’s just a documentary. It was just about filming the auditions. We didn’t even think about anything like that. It’s not a reality show, it wasn’t on television or anything, it’s just a documentary of the auditions. So no, we didn’t worry about that at all. I didn’t even think of it! (laughs) Radio Metal: In the documentary, your way of looking at Mike Mangini at the very beginning of the first audition is quite amusing. Auditioning a new drummer was something completely new to you, it felt as though we were watching a guitarist playing with a band for the first time ever. Did you feel like you were twenty years old again? John Petrucci: Yeah, definitely! (laughs) It’s funny. It’s definitely different when you play with a new musician and there’s a connection, a chemistry. You feel yourself smiling, and you kind of get this feeling that it’s a lot of fun. It’s the same thing as playing with a great guitar player that you’ve admired for a long time, or jamming with somebody you admire. You definitely get that feeling of youth and rejuvenation, for sure. If anything, it makes you smile and enjoy the process. It was a lot of fun, actually. Radio Metal: Thomas Lang and Virgil Donati were not chosen because they have a tendency to over-interpret and modify the original musical parts. Did you specifically mention at the start of the auditions that you did not want people to do this? John Petrucci: We just told everybody from the beginning that we wanted them to learn the songs so we’d able to have something to play and see how it felt. We didn’t specifically tell anybody what to do. We just told everybody to learn these three songs. Then they all came in and played them. Some people learned them perfectly and some people… I mean, pretty much all the guys learned the songs, for sure. Everybody was very prepared and very professional. It’s just that some guys played it exact. Radio Metal: Virgil Donati stood out during the auditions because of his alien side. Let’s pretend that you had chosen him. Do you think that you would have been able to manage such a character who does what he pleases like in the audition? John Petrucci: (laughs) I really like Virgil. I think he’s a very cool guy, a very nice guy. I remember him from touring with G3, when he was playing with Steve Vai’s band. I had a couple of really nice conversations with him. It’s really easy to get along with him. He’s just one of these guys that’s such a monster player and a great showman. I had no problem with him whatsoever, I thought he was fantastic. Radio Metal: Mike Portnoy has admitted himself that he hasn't worked on his technique for years. Considering your expectations for these auditions, do you think that Mike Portnoy would have been chosen if he had been auditioning with the others? John Petrucci: Mike Portnoy is an awesome drummer, one of the best drummers in the world. I love him and I love the way he plays, so yeah, I'm sure he would have been chosen! (laughs) I've played with Mike forever, I love the way he plays drums. Everybody has a different approach and a different style to what they do. Guitar players are the same way; some people really focus on technique and practice a lot, and some people don't. It doesn't make you any less of a player. "If you get somebody that’s so good and so perfect, and on top of it, just like a really nice person, then I think it makes it easy for people to accept the change. I think it does make people a little bit more accepting to see that. Because it’s not just like we tell people: 'Here it is, take it or leave it'. You get to see the process, and it makes a lot of sense, you know? I think any logical person would say: 'Oh, I would have done the same thing'." Radio Metal: It is clear in the documentary that Mike Mangini wanted to be in the band the most. Is this what helped you decide? John Petrucci: Definitely. The first thing is that there has to be a chemistry, and the playing just has to feel great and be right. That's the first thing. And Mike Mangini proved that in the first song we played with him. But besides that, there are so many others factors. We're a band, we're a tight bunch of guys, and everything about Mike Mangini is… His history, his personal life, his attitude towards the auditions all played into why we wanted to choose him. Radio Metal: Was the choice unanimous? James Labrie seems really enthusiastic about Minneman… John Petrucci: The auditions were very exciting. The interviews you see in the documentary were done right after we’d auditioned each guy. Marco was great, he was very exciting, and a couple of the other guys were great too. But eventually, we had to put all that aside and just talk and make a decision. So yes, it was unanimous. Radio Metal: Considering how much you seemed to enjoy playing with Marco Minneman, do you think you could work with him in the future? In a side project to Dream Theater, for example? John Petrucci: Yeah, sure. Absolutely. I’d love to, for sure. I think he’s a wonderful drummer. I’d love to work with all these guys! (laughs) Radio Metal: It was announced that this documentary would be released as a DVD. Should we expect to find it as a bonus DVD along with the next album? Will there also be some new videos, such as longer extracts of the auditions? John Petrucci: It will be included as a special edition. I think it’s gonna exist the way it is. There’s a lot of footage, so we could eventually put out some more stuff. But it took a lot of time to mix and edit it as it was, so I think it’s just gonna come out the way it is. Radio Metal: When a new member of a band is introduced to the fans, the reaction can sometimes be negative and even aggressive when replacing a much loved member. However, according to the forums, it seems that Mike Mangini has been welcomed with much enthusiasm. Why do you think this is? Do you think that the fact Mike is presented as an undeniably friendly guy in "The Spirit Carries On" has something to do with this? John Petrucci: I think he's a very well-respected player. You can't deny his talent on the drums. And I think that on top of that, he's a wonderful person, very friendly and very easy to get along with. He's just a likeable guy, and his talent is undeniable. When you watch him play drums, he blows you away. I understand when you're a fan of a band and you don't want to see a member replaced. I totally understand that, I would feel the same way. But at the same time, if you get somebody that's so good and so perfect, and on top of it, just like a really nice person, then I think it makes it easy for people to accept the change. Radio Metal: So maybe the documentary did make it easier for the fans. John Petrucci: Maybe it did. I think so, yeah. That was part of the reason why we were doing it. We thought to ourselves: “It’s kinda cool that people will get to see why we made that decision and what was the process behind it”. I think it does make people a little bit more accepting to see that. Because it’s not just like we tell people: “Here it is, take it or leave it”. You get to see the process, and it makes a lot of sense, you know? I think any logical person would say: “Oh, I would have done the same thing”. Radio Metal: Every band that changes lineup is later harassed by hardcore fans with an obsession for an "original lineup reunion”. This is what has happened with KISS and GUNS N' ROSES, and it is quite disrespectful to the new members. How will you deal with this when it inevitably happens? John Petrucci: Obviously, you can't control what people think and say. DREAM THEATER has been a band for 25 years. In the beginning, I started this band with John Myung. We've had different singers and different keyboard players. Things happen in a band, especially when you've been around for as long as we have. The important thing is that the direction and the style and the integrity of the music stay intact. It all has to come from the heart, and I think that people will accept that. Whether or not people want to see an older member or an original member — I can't control that. I suppose people want that. But you just have to believe in yourself and have confidence in what you're doing, which I do. I think that the new album sounds amazing, and Mike Mangini is gonna be really awesome. I think people are gonna love to watch him play. "Everybody in this band plays a role and has so much importance. I think that what’s different may be the public’s perception. Nothing has really changed in that sense, it’s more that people thought that things were different, you know? Mike Portnoy did a great job at being forward in the press and stuff. Maybe people thought the other members took a back seat, but they really didn’t." Radio Metal: How has the role distribution evolved within the band? It seems that Jordan Rudess has gained importance when it comes to the creative and decision-making process... John Petrucci: Jordan has always been important. Everybody in this band plays a role and has so much importance. I think that what’s different may be the public’s perception. Nothing has really changed in that sense, it’s more that people thought that things were different, you know? Mike Portnoy did a great job at being forward in the press and stuff. Maybe people thought the other members took a back seat, but they really didn’t. Radio Metal: Mike Mangini did not take part in the writing of the new album because it had already been written. Will he take part in the writing of the next albums? John Petrucci: I don’t know, actually. I thought it was important this time that we just got back to writing with the composers – just guitars, bass and keyboards. I’ve written a lot of things for the band and for my solo stuff without a drummer, and I’m used to doing things that way. It’s sort of a very easy flow for me. I didn’t want to bring somebody in that was going to be new and have a different dynamic and a different personality. I didn’t want to start out that way. I wanted to reconnect with the basic elements of composition. I mean, who knows? Maybe he’ll write on the next album. I don’t know. Radio Metal: Mike Portnoy is undoubtedly the main image of Dream Theater. Was this difficult for the band at the time he was in the band? John Petrucci: I think it’s just a matter of perception. Again, Mike did a great job at putting the band and himself forward to the public, doing a lot of interviews and doing a lot of stuff on behalf of the band. Other people just need to step up and do more interviews, talk more and do more photoshoots. All that good stuff! It’s a matter of shifting things a little bit. Radio Metal: Many things have been said about Mike Portnoy’s departure; however many more remain unclear. How did things go from “Hey, I’d like to take a break” to “I’m leaving”? It’s a little strange! John Petrucci: It is strange. I think you’d have to ask him, really. I can’t speak for him, I don’t know what was really going through his mind. Again, I can’t control people and what they decide they want to do. It’s really something you need to ask him. I don’t know. Radio Metal: When Mike tried to join the band again and you refused, he claims that you did not answer him directly but via your lawyer instead. Is this true? John Petrucci: Once again, you need to ask him. I’m not sure what he said in the press. I don’t know. These are questions for him! "[This album] is really special. There’s something about it, about the content and the mood that’s very unique and very special." Radio Metal: The new album is entitled “A Dramatic Turn Of Events”. In many interviews and in the documentary, you talk about Mike’s departure as a real trauma. Is the title of the album a reference to this separation? John Petrucci: The title of the album is a reference to the subject matter of the lyrics. The songs are all about different life-changing, sort of dramatic events, either in History or happening now in the world, politically, religiously or spiritually. It’s all about events that have changed the world and changed people’s lives. That’s what the title refers to. It’s kind of coincidental: it seems that it’s about the band’s situation. You can read into that if you want, but it’s really about the song lyrics. Radio Metal: This album is the follow up to Black Clouds And Silver Linings, that was considered a “safe” album. Should we expect a significant development from this? John Petrucci: For every album that we do, we put all of our energy and our best efforts into it. Some albums, for some reasons, are more special than others. I don’t know why, it just turns out that way. I think this one is really special. There’s something about it, about the content and the mood that’s very unique and very special. I can’t wait for this to come out, I can’t wait for people to hear it. I’m very proud of it. Radio Metal: Are the riffs heard in the documentary part of these new songs? John Petrucci: No, they’re not. They’re just for the documentary. Interview conducted on june 8th, 2011 by phone. Transcription: Saff'	DREAM THEATER, THE SPIRIT CARRIES ON – EPISODA 1: JOHN PETRUCCI Sobota, 2. července 2011, 6:49, Metal'O Phil Dva různí muži, dva různé názory, dvě různé vibrace. Odchod Mike Portnoye z Dream Theater byl bodem zlomu. Zdali to je hudebně, to zjistíme až během několik měsíců. Ale vzhledem k tomu, že Mike měl zcela výjimečné postavení ve skupině - není divu, že Dream Theater byli považováni za "Portnoyovu kapelu" - bylo mnoho důsledků a vznesených otázek tímto odchodem. Snažili jsme se zachytit puls skupiny. Poprvé s tím, kdo už v ní je a rozhodl se jít dál, John Petrucci, kytarista a zakládající člen. Potom s tím druhým, se kterým bude show pokračovat: šťastný Mike Mangini. John Petrucci je od přirody klidný člověk, někdy také flegmatik. Z tohoto důvodu, že vždy mluví klidně, pak přináší pečlivě promyšlené odpovědi a neustále vidí věci pozitivně. A samozřejmě, jako prominentní osobnost veřejného života, dává si pozor na to, co říká. Povšimněte si, jak obezřetně se tématu komunikace s Mike Portnoyem o jeho odchodu z kapely vyhýbá jakémukoliv komentování. Petrucci dokonce prohlašuje, že ani moc nevěnoval pozornost jeho nedávným prohlášením a obviněním, které se objevily v tisku. Kromě toho, buďte ujišteni, že on je všechno, ale ne neupřímný a - pro ty z vás, kteří očekávali nudné a hloubku postrádající interview - je zajímavý jeho náhled, pokud jde o kapelu, konkurz na nového bubeníka, ale také o dalších více obecnějších otázkách jako je instrumentální praxe a pojetí hudebnosti. Je jasné, že rozhovory nebyly tam, kde to má nejpohodlnejší. Není překvapením ani fakt, že Mike Portnoy býval velmi povzbudivým jako mluvčí kapely, býval také tváří kapely po celá dlouhá léta. Přerozdělení rolí uvnitř kapely v tomto ohledu je jedním z důsledku jeho odchodu: "Jiní lidé se nyní musí pozvednout a dělat více rozhovorů, více diskutovat a více se fotografovat." Mezi fanoušky, mnoho z nich věřilo, že Mike Portnoyova kontrola nad skupinou převáží nad názorem jeho spoluhráčů z kapely. John Petrucci to ale vyloučil jednoznačně jako zcela mylný názor. Nakonec využijeme tohoto rozhovoru, abychom se pokusili dozvědět více o hudebním směru na další desce "A Dramatic Turn Of Events", naplánovanou k vydání 13. zárí 2011. Název, podle kytaristy a na rozdíl od toho jak lze předpokládat, není odkazem na to, jak se kapela rozloučila s Mike Portnoyem. Rádio Metal nedávno představilo interview s kytaristou Johnem Petruccim z progresivních metalových obrů DREAM THEATER. Pár výňatků z chatu je vypsáno níže. "Někteří lidé se skutečně zaměří na techniku a hodně na praxi, někteří lidé zase ne. To ale neznamená, že jste o něco ménší hráč." Rádio Metal: Pojďme mluvit o dokumentu "The Spirit Carries On". Byli jste inspirování reality show při tvorbě tohoto dokumentu? Kde jste dostali ten nápad? John Petrucci: Hlavní myšlenkou bylo, že jsme věděli, že to bude velmi zvláštní událost, zkoušení všech těch odlišných bubeníků. Věděli jsme, že to chceme tak, abychom mohli sledovat všechno pozpátku. Zprvu jsme si mysleli, že to jen nahrajeme. Ale když jsme to probírali s naším manažerem a nahrávací společností, mysleli si, že by bylo docela vzrušující udělat to profesionálně. Udělali jsme to tak, odtud to vzešlo. Rádio Metal: Tyto typy pořadů nejsou velmi populární mezi metalovou veřejnosti. Neměli jste obavy, jak lidé zareagují? John Petrucci: Ne, to není reality show, je to jen dokument. Bylo to jen o natáčení konkurzu. Ani jsme nepomysleli na něco takového. Není to reality show, to není pro televizi nebo tak něco, je to jen dokument o konkurzu. Takže my jsme si vůbec nedělali starosti. Nechtěl jsem na to ani pomyslet! (směje se) Radio Metal: V dokumentárním filmu byl váš náhled na Mike Manginiho od samého začátku první zkoušky docela zábavný. Konkurz nového bubeníka bylo pro vás zcela něco nového, bylo to, jako bychom sledovali kytaristu hrajícího s kapelou poprvé v historii. Líbil se vám ten pocit, jako byste byli dvacet let spolu? John Petrucci: Jo, určitě! (směje se) Je to legrační. Je to určitě jiné, když hrajete s novým hudebníkem a je tam nějaké spojení, chemie. Cítíte se sám vesele a tak nějak máte pocit, že je to hodně legrační. Je to to samé jako si zahrát s velkým kytaristou, kterého jste obdivovali už dlouho, nebo setkání s někým, ke komu vzhlížíte. To zcela jistě vytváří ten dojem omládnutí a oživení, zcela určitě. Kdyby nic jiného, tak vás to donutí být veselým a užívat si ten proces. Bylo tam opravdu hodně legrace, skutečně. Radio Metal: Thomas Lang a Virgil Donati nebyli vybráni, protože mívají tendenci k vlastní interpretaci a upravují původní hudební části. Zmiňovali jste se konkrétně na začátku konkursů, že si nepřejete, aby tak hráli? John Petrucci: Prostě jsme řekli všem hned na začátku, že chceme, aby se naučili tyhle písničky, abychom mohli mít něco, co si zahrajeme a pak uvidíme, jak to cítí. Nechtěli jsme nikomu říct konkrétně, co má dělat. Jen jsme řekli všem naučte se tyto tři písně. Pak všichni jen přišli a odehráli je. Někteří se je naučili perfektně a někteří... Chci říct, že skoro všichni hoši se naučili ty písničky, to určitě. Všichni byli velmi připravení a byli velmi profesionální. Jde jen o to, že někteří kluci to zahráli přesněji. Radio Metal: Virgil Donati byl jaksi mimo v průběhu konkurzu, jako na cizí straně. Představme si, že jste si jej vybrali. Myslíte si, že byste byli schopni zvládnout takovou osobnost, která dělá to, jak mu to vyhovuje jako v konkurzu? John Petrucci: (směje se) Virgil se mi moc líbí. Myslím, že je to velmi skvělý chlap, velmi pěkný chlap. Pamatuji si ho z turné s G3, kdy hrával s kapelou Steve Vaie. Měl jsem s ním opravdu pár pěkných rozhovorů. Je doopravdy snadné s ním vyjít. Je jedním z těch kluků, je to takový monstrózní hráč a velký showman. Neměl jsem s ním vůbec problém, myslím si, že je fantastický. Rádio Metal: Mike Portnoy se kdysi přiznal, že vypracovával svoji techniku dlouhá léta. Vzhledem k vaším očekáváním od těchto konkurzů, myslíte si, že Mike Portnoy by byl vybrán, pokud by se zůčastnil konkurzu spolu s ostatními? John Petrucci: Mike Portnoy je skvělý bubeník, jeden z nejlepších bubeníků na světě. Miluji ho a mám rád jeho způsob hraní, tak jo, jsem si jistý, že by byli vybrán! (smích) Hrál jsem s Mikem vždycky. Miluji způsob, jakým hraje na bicí. Každý má jiný přístup a jiný styl, kterým hrají. Kytaristé jsou úplně totéž, někteří lidé se skutečně zaměří na techniku a hodně na praxi, někteří lidé zase ne. To ale neznamená, že jste o něco ménší hráč. "Pokud jste někdo, že jste tak dobrý a tak dokonalý, jednička, stejně tak jako opravdu milý člověk, tak si myslím, že je to pak pro lidi snadné, aby přijali změnu. Myslím si, že to lidi mnohem více přijímají, jak to vidí. Protože to není totéž jako bychom říkali lidem: "Tady to je, berte nebo nechte jít". Tak se dostanete k pohledu na tento proces a to má nějaký smysl, víš. Myslím, že každý člověk by mohl logicky říci : "No, já bych udělal to samé". Rádio Metal: Z dokumentu vyplývá, že Mike Mangini chtěl být v kapele nejvíce. Je to ten moment, který pomohl k rozhodnutí? John Petrucci: Určitě. První věc je, že tam musí být chemie a při hraní se prostě musí cítit skvěle a opravdově. To je první věc. A Mike Mangini to ukázal hned v první písni, kterou jsme hráli s ním. Ale kromě toho je tu i mnoho dalších faktorů. Jsme kapela, jsme banda chlapů, která je těsně svázaná, a pak všechno, čím Mike Mangini je... jeho historie, jeho osobní život, jeho postoj ke konkurzu a všemu odehranému, to je proč jsme si přáli, abychom jej vybrali. Rádio Metal: Byla volba jednomyslná? James Labrie vypadá opravdu nadšen Minnemanem... John Petrucci: Konkursy byly velmi vzrušující. Rozhovory, které vidíte v dokumentu byly realizovány vždy po tom, co jsme si vyzkoušeli každého chlapa. Marco byl velký, byl velmi zajímavá a pár dalších kluků bylo taky skvělých. Ale nakonec jsme museli dát všechno stranou a jen to probírat a udělat rozhodnutí. Takže ano, bylo to jednomyslné. Rádio Metal: Vzhledem k tomu, jak moc jste vypadal natěšen, že hrajete s Markem Minnemanem, myslíte si, že byste s ním mohl spolupracovat v budoucnu? Ve vedlejších projektech například? John Petrucci: Jo, jasně. Přesně tak. Rád bych, určitě. Myslím, že je obdivuhodný bubeník. Rád bych pracoval s těmito kluky! (směje se) Rádio Metal: Oznámili jste, že tento dokument bude vydán na DVD. Můžeme to očekávat, že jej najdeme jako bonus DVD spolu s dalším albem? Budou tam i nějaké nové videa, nějaké delší výtažky z konkurzu? John Petrucci: Bude zařazena jako zvláštní vydání. Myslím, že to bude vydáno tak, jak to je. Je tam spousta záběrů, takže jsme tam mohli nakonec dát některé další věci. Ale trvalo to hodně času to namíchat a upravit, tak jak to je. Myslím si, že je to jen půjde ven tak, jak to je. Rádio Metal: Když je nový člen skupiny představován fanouškům, jejich reakce může být někdy i negativní až agresivní, zvláště když nahrazujete velice milovaného člena. Nicméně, podle fóra to vypadá tak, že Mike Mangini byl přivítán s velkým nadšením. Proč si myslíte, že tomu tak je? Myslíte si, že skutečnost, že Mike byl prezentován jako nepochybně přátelský člověk v dokumentu "The Spirit Carries On" má s tím něco společného? John Petrucci: Myslím, že je dobrým velmi respektovaným hráčem. Nemůžete popřít jeho talent hry na bicí. A já si myslím, že vrcholem je, že je to báječný člověk, velmi přátelský a velmi snadno se s nim i vychází. Je to nejen sympatický chlapík a jeho talent je nepopiratelný. Pokud sledujete jeho hru na bubny, zaujme vás to. Chápu, když jste fanouškem kapely a nechcete vidět nahrazení člena. Já to naprosto chápu, že bych se cítil stejně. Ale ve stejnou dobu, pokud jste poznal někoho, kdo je tak dobrý a tak dokonalý, a navícdoopravdy stejně tak milý člověk, tak si myslím, že je to pro lidi snadné, aby přijali změny. Rádio Metal: Takže je možné, že dokument to fanouškům usnadnil. John Petrucci: Možná, že ano. Myslím si to, že ano. To bylo jedním z důvodů, proč jsme to dělali. Pomysleli jsme si: "Je to docela cool, že lidé budou mít možnost vidět, proč jsme se tak rozhodli, a to, co stálo v procesu za tím". Myslím si, že to lidi mnohem více přijmou, když to uvidí. Protože to není stejně jako my říkat lidem: "Tady to je, berte nebo nechte jít". Tak se dostanete k pohledu na tento proces a to má nějaký smysl, víš. Myslím, že každý člověk by mohl logicky říci : "No, já bych udělal to samé". Rádio Metal: Každá kapela, která mění sestavu je později obtěžována skalním jádrem fanoušků, kteří jsou posedlí pro "reunion původní sestavy". To je to, co se stalo skupinám KISS a Guns N' Roses, což je dost bezohledné pro nové členy. Jak se s tím vypořádáte, když se to nevyhnutelně stane? John Petrucci: Samozřejmě, není možné kontrolovat, co si lidé myslí a co říkají. Dream Theater jsou skupinou už 25 let. Na začátku jsem začínal tuto skupinu s John Myungem. Mívali jsme různé zpěváky a různé hráče na klávesy. Věci se stávají v kapele, a to zejména, když jste byli spolu asi tak dlouho, jako jsme byli my. Nejdůležitější věcí ovšem je, že směr, styl a integrita hudby zůstaly neporušeny. To všechno musí přicházet ze srdce, a myslím si, že lidé to budou akceptovat. To, jestli si lidé přejí či nepřejí vidět starší členy nebo původní členy kapely - to nemohu ovlivňovat. Předpokládám, že lidé si to zřejmě přejí. Ale vy musíte věřit v sebe sama a musíte důvěřovat v to, co děláte, což zrovna činím. Myslím si, že nové album zní úžasně a Mike Mangini je také doopravdy skvělý. Věřím, že lidé se na něj budou rádi dívat, když s námi bude hrát. "Každý v této kapele hraje důležitou roli a má tak velký význam. Myslím si, že to je odlišný způsob, jak být vnímán veřejností. Ve skutečnosti se nic nezměnilo v tom smyslu, že je to větší, než si lidé mysleli, že věci se měly jinak, víte? Mike Portnoy udělal dobrou práci ve vztahu směrem k tisku a podobně. Možná si lidé mysleli, že ostatní členové kapely ustoupili do pozadí, ale tak to doopravdy nebylo." Rádio Metal: Jak mnoho se distribuční role změnily v kapele? Vypadá to, že Jordan Rudess se stal důležitějším, pokud jde o tvůrčí a rozhodovací proces... John Petrucci: Jordan byl vždycky důležitý. Každý v této kapele hraje důležitou roli a má tak velký význam. Myslím si, že to je odlišný způsob, jak být vnímán veřejností. Ve skutečnosti se nic nezměnilo v tom smyslu, že je to větší, než si lidé mysleli, že věci se měly jinak, víte? Mike Portnoy udělal dobrou práci ve vztahu směrem k tisku a podobně. Možná si lidé mysleli, že ostatní členové kapely ustoupili do pozadí, ale tak to doopravdy nebylo. Rádio Metal: Mike Mangini se nezúčastnil při psaní tohoto nového alba, protože bylo již napsáno. Bude se podílet nějakým způsobem při psaní na tom příštím albu? John Petrucci: To nevím, skutečně. Myslím si, že bylo důležité, když jsme se tentokrát vrátili k psaní se skladateli - jen kytara, basa a klávesy. Napsal jsem tak spoustu věcí pro kapelu a pro mé sólové desky bez bubeníka a jsem zvyklý dělat věci tímto způsobem. Je to způsob velmi snadného skládání pro mě. Nechtěl jsem, přinést někomu v tom, co bude nové a mít v tom jinou dynamiku a jinou osobnost. Nechtěl jsem začít tímto způsobem. Chtěl jsem znovu navázat se základními prvky kompozice. Přemítám, kdo ví? Možná, že bude psát již na dalším albu. Nevím. Rádio Metal: Mike Portnoy je nepochybně hlavním obrazem Dream Theater. Bylo to obtížné pro kapelu v době, když byl ve skupině? John Petrucci: Myslím, že je to jen věc vnímání. Pořád platí, že Mike odvedl skvělou práci při uvádění kapely a sám předstupoval k veřejnosti, dělal spoustu rozhovorů a spoustu dalších věcí ve prospěch skupiny. Ostatní lidé potřebují posílit a dělat více rozhovorů, diskusí a stále více a více fotografických šotů. Všechny tyhle dobré věci! Je to jen otázkou přehodnocení věci trochu. Rádio Metal: Mnoho věcí bylo řečeno o odchodu Mike Portnoye, ale mnoho dalších zůstává nejasných. Jak jste od něčeho jako "Ahoj, chtěl bych si udělat přestávku" došli k "Odcházím"? To je trochu divné! John Petrucci: Je to divné. Myslím, že byste se měli zeptat jej. Nemůžu mluvit za něj, nevím, co se doopravdy děje v jeho mysli. Znovu, nemohu kontrolovat lidi a to, pro co se rozhodnou, že chtějí udělat. Je to opravdu něco, na co se musíte zeptat jej. Nevím. Rádio Metal: Když se Mike snažil vrátit do kapely znovu a vy jste jej odmítli, on tvrdí, že jste mu neodpověděl přímo, ale prostřednictvím svého právníka. Je to pravda? John Petrucci: Opět je třeba se zeptat jej. Nejsem si jistý, co říkal v tisku. Nevím. To jsou otázky pro něj! "[Toto album] je opravdu zvláštní. Je v něm něco, o obsahu a náladě, která je velmi unikátní a velmi zvláštní." Rádio Metal: Nové album se honosí názvem “A Dramatic Turn Of Events”. V mnoha rozhovorech a v dokumentárním filmu hovoříte o odchodu Mika jako o skutečném traumatu. Je název alba odkazem na toto oddělení? John Petrucci: Název alba je odkazem na předmět obsahu textů. Všechny písně jsou o různých životních změnách, typech dramatických události, ať už z historie nebo ze současného dění ve světě, politického, náboženského nebo duchovněho. Je to všechno o událostech, které změnily svět a které změnily životy lidí. To je to, k čemu název odkazuje. Je to tak trochu náhodou: připadá to skoro, že je to o situaci v kapele. Můžete si to vykládat, jak si přejete, ale jedná se opravdu jen o slova písně. Rádio Metal: Toto album je pokračováním alba "Black Clouds And Silver Linings", které bylo považováno za "bezpečné" album. Měli bychom očekávat výrazný posun od této desky? John Petrucci: Do každého alba, které děláme, klademe celou naši energií a naše úsilí. Některá alba, z určitých důvodů, jsou zajímavější než ostatní. Nevím proč, prostě se ukazuje, že je to tak. Myslím si, že tohle je ale opravdu zvláštní. Je v něm něco, o obsahu a náladě, která je velmi unikátní a velmi zvláštní. Nemůžu se dočkat, až to vyjde, už se nemůžu dočkat, až to lidé uslyší. Jsem na ně velmi hrdý. Rádio Metal: Jsou slyšet nějaké riffy v částech dokumentu z těchto nových písní? John Petrucci: Ne, nejsou. Ty jsou jen pro dokumentární film. Rozhovor probíhal 8. června 2011 telefonicky. Přeložil:
Zdroj: http://www.radiometal.com/en/article/dream-theater-the-spirit-carries-on-episode-1-john-petrucci-2,35861 [Přeloženo a zapsáno: 5. 7. 2011]

DREAM THEATER, THE SPIRIT CARRIES ON – EPISODE 2: MIKE MANGINI Saturday, July 2nd, 2011 at 6:53 pm by Metal'O Phil The documentary covering the auditions of various drummers made us sit up and take notice, showing Mike Mangini in a very positive light, as a capable drummer and an extremely pleasant and likeable person. Such a portrayal will not be contradicted by this sincere interview: Mike is warm, forthcoming, talkative and open-handed regarding personal anecdotes. We were talking to a light-hearted man, relieved after difficult times and eternally grateful towards Dream Theater. Though entirely aware of his worth and level, the man remains extremely humble, still too much in awe to assert himself within the band beyond his position as a drummer. As if he hadn’t yet fully realized what was happening to him, Mike Mangini remains extremely cautious when talking about long term issues, though he is adamant about one thing: Mike Portnoy will not come back. "My family didn’t know until April 18th, which means I had to be silent about it from November 2010 until April 18th, 2011!" (Picture: Mike Mangini with the band after the audition) Radio Metal: Hey Mike. So, have you managed to get used to saying to radio stations and journalists, “Hey, I’m Mike Mangini from Dream Theater” ? Mike Mangini: (He repeats) “Hey, I’m Mike Mangini from Dream Theater”. I can say it now and believe it. I’m used to taking one step at a time. It’s happened, and now I’m going to enjoy moving on. But at the same time, the fact that it occurred is wild and strange, and I just can’t believe that the opportunity came up. Radio Metal: It took a few months between the auditions and the moment your name was revealed to the public. It must have been frustrating not to be able to tell the news to the world! Mike Mangini: It was difficult not being able to say it to my own family. My family didn’t know until April 18th, which means I had to be silent about it from November 2010 until April 18th, 2011! It was very difficult. Radio Metal: Are you kidding me ?! No one knew? Mike Mangini: No! No, no, no. There were so few people who knew. The only reason a handful of people knew is because they were involve in some way. And that was it. It was just a question of business or something. I only told a few people. I told my wife, but I was not able to tell my friends and my family. Radio Metal: I just can’t believe it! Mike Mangini: I can’t believe I kept the secret. But at the same time, I wanted to make an impression and I wanted to show that I could be trusted. So I had to be quiet, to show they could trust me. "I showed up very prepared and skilled. Because I wanted to be in the band, I learned everybody’s parts. [...] The band really could care less if twenty drummers wanted to be in the band, because they needed somebody that could actually play the best. I had a flawless audition, I had no mistakes." Radio Metal: Did the fact that you had already played with James Labrie make you feel more at ease during the audition? Mike Mangini: Actually, I don’t know. And the reason why is because the only time that I played was when Mike Portnoy brought me on stage with his double drum kit. I was the very, very first drummer to join Mike. What happened when I was on the stage was very odd. I don’t even know what song they were playing. All I know was Mike turned to me and said: “Just follow me”. So I just followed him and mimicked what he played and matched him! I don’t know if that had to do with me being at ease, but I know that what made me at ease was that I was prepared. Radio Metal: It is clear in the Spirit Carries On documentary that you were the one who wanted to be in the band the most. Do you think that this played in your favor when they had to choose a drummer? Mike Mangini: Yes, it played in my favor – to a point. It played in my favor because my heart and my mind were aware. In other words, I was very alert. I showed up very prepared and skilled. Because I wanted to be in the band, I learned everybody’s parts. I was very respectful of everybody. Wanting to be in the band was like the seed of a tree. And everything that comes from a good seed is good. So it played in my favor because it made everything else easy for me. Where it did not play in my favor is that the band really could care less if twenty drummers wanted to be in the band, because they needed somebody that could actually play the best. I had a flawless audition, I had no mistakes. I’m the only person that played to that level, I think, and that’s why I was chosen. Radio Metal: When a new member of a band is introduced to the fans, the reaction can sometimes be negative and even aggressive when replacing a much loved member. However, according to the forums it seems that you have been welcomed with much enthusiasm. Why do you think this is? Mike Mangini: I believe this is because I’m the thing of the fans. I believe they think I’m one of their family. I have demonstrated things to make them believe this my whole career. In other words, when the opportunity of being in Dream Theater came to me, I didn’t change the way I was. I’ve always liked Mike, I’ve always been respectful of him, I’ve always like Dream Theater, I’ve always been respectful of them. I’ve always been a lover of drums and drumming, I’ve shared myself with the world. I sign every autograph, I talk to people. And I’ve been doing this for twenty years. So I didn’t become somebody different, and because Dream Theater fans are very knowledgeable, and because they appear to be very intelligent to me, I believe they did their research. I don’t have to pretend, they know me already, because I’ve demonstrated this my whole life. I think that’s why they’re comfortable with me. Radio Metal: Every band that changes line-up is later harassed by hardcore fans with an obsession for an “original line-up reunion”. This is what has happened with Kiss and Guns N’ Roses, and it is quite disrespectful to the new members. How will you deal with this when it inevitably happens? Mike Mangini: Well, I’m very easygoing! (laughs) I will go with the flow and be cooperative. That’s my nature. "'Gee, how am I going to get healthy with my legs? How am I going to create practice time? And how am I going to use this brand new, unique, beautifully constructed drum set?' I had no idea what the answer was." Radio Metal: In a recent interview you claimed that before you were offered this audition, you remembered lying on the ground asking yourself where your life was going. Where did this desperation come from? Mike Mangini: I’m not sure. My wondering where things were going was happening because I was injured. The other thing is that I didn’t have a lot of time for practice because I was working so much, and I did not know how that would change. Also, I had constructed a new drum set that most bands – in fact, that nobody would let me use. So I was wondering: “Gee, how am I going to get healthy with my legs? How am I going to create practice time? And how am I going to use this brand new, unique, beautifully constructed drum set?” I had no idea what the answer was. Radio Metal: Did you find it difficult not being in a stable band? Mike Mangini: Yes, I found it difficult not to be in a band for just a few years. I wanted to be in one. The difference is that between the years 2000 and 2005, it was not difficult, because I wanted to teach and stay at home in order to make a family. Once I wanted something else, it was tough. Radio Metal: Is not having a stable band a bit like not having a serious and lasting relationship with a woman? Mike Mangini: Yes, it is! (laughs) Sometimes it’s fun to be with different musical outfits, but for me, I’m happier being with one band and a family. Radio Metal: How is it possible that with your level you had not found a band before? Were you waiting for THE perfect band? Mike Mangini: Again, that’s because I wanted to make a family and I wanted to stay home. The thing about that is, I had to be concerned with income. So I can’t just be with any band. In other words, it wasn’t easy to just create a band that would be able to sustain me. I was a professor at Berklee College, I was one of the world’s most working drum clinician, and I was also able to create work. Whenever I wanted to work, I could just e-mail people to do studio work. For me to get one band that would be able to pay like all that was difficult. A drummer has to quit or pass away in order to find an opportunity to create! And it doesn’t happen that often, that’s why it’s difficult! Radio Metal: This is your first experience in a stable band. This is something new for you; how are you dealing with this? Mike Mangini: Yes, it really is new. I’m extremely excited about that. The reason it’s stable is because John, James, John and Jordan are stable. They’re tremendous people, they’re very grounded and very, very hard-working. That’s the reason it’s stable, and it’s not often that I’ve been able to find a band full of stable people that want to keep going. And they’re also popular. It’s very rare! "John, John, James and Jordan wanted the experience of writing together with no drummer for the first time. As a fan of the band, I really wanted to see that, so I agreed with this." Radio Metal: You were not part of the writing of the album because it had already been written. What about for the next ones? Mike Mangini: Oh, I don’t know. I want to approach things one step at a time. The first step for me was not to be involved in the writing for two reasons. The first reason is that John, John, James and Jordan wanted the experience of writing together with no drummer for the first time. As a fan of the band, I really wanted to see that, so I agreed with this. I wanted to have them be really happy experiencing being composers with no drummer at all. The other reason I was not part of the writing was because I had too much work to do! In other words, I still had a full time job at Berklee, and I had to prepare my equipment for the recording. It took me three months to get all my equipment ready, because I couldn’t tell anybody! I needed a lot of stuff and I had to do all the work myself. Radio Metal: You’ve already said twice in this interview that you wanted to do things step by step. It looks like you want to be very careful and keep yourself from being too enthusiastic. Are you afraid of something? Mike Mangini: Uh, let’s see… I’m very grateful and I value what is happening with this band. I’m grateful just for the opportunity to play drums; it’s been such a long time for me that I find a lot of joy in this. In other words, I don’t have any aspirations right now to do more than that. I just want to immerse myself in the drumming. It’s more about being grateful for that and sticking to it that I’m concerned with. Radio Metal: Do you know if John Myung and James Labrie are more involved in this album than they were in the previous ones? Are they going to start writing lyrics again? Mike Mangini: John, John and James contributed lyrics. Radio Metal: And who will sing Mike Portnoy’s vocal parts? You? Mike Mangini: Not me! (laughs) I’m not sure what they want to do. We’ll find out in rehearsals. Radio Metal: I know that Jordan Rudess knows how to sing. Will he start singing in Dream Theater? Mike Mangini: I don’t know. Again, the band will make those decisions in the rehearsals. I’m very focused on my task, which will be not just learning the songs. My timing is very strong and very solid, so I’m working on playing album tempos. That will be my main concern when I go to rehearsals. It’s trying to play the tempos of the records, which they have not been doing and want to do now. Also, I’m working extra hard for this tour on song learning, because I know I will be under scrutiny and people will be watching everything I do. So it’s a bit more work for me this time, and that’s why I don’t have a concern about the vocals. "I don’t feel like it’s hanging over my head at all. I feel very comfortable I’m in the band for good. Mike’s not coming back, and that’s the deal. I’m the drummer, and that’s the end of it." Radio Metal: Mike Portnoy and John Petrucci have stated that it would be impossible for them not to play together again in the future considering the tight bond that links them. Do you feel as though there is an impending threat hanging over you? Mike Mangini: No, not at all. And the reason why is that I like Mike very much. He’s a friend. I now have new brothers in Dream Theater, and when you love somebody, you let them do what they need to do. So I don’t feel like it’s hanging over my head at all. I feel very comfortable I’m in the band for good. Mike’s not coming back, and that’s the deal. I’m the drummer, and that’s the end of it. I feel confident of that. My confidence doesn’t come from being told that; it comes from the fact that I know I will continue to work hard for them to want me to be there. Radio Metal: And now the stupid question of the interview : did you see Metallica’s DVD “Some Kind Of Monster”? Mike Mangini: Yes, I did. Radio Metal: In this DVD, when the band announce that Robert Trujillo was chosen, the members say they are giving him a one-million-dollar check as a welcome present. So how much did the band give you?! Mike Mangini: (laughs) No, no, no. I’ll tell you what they gave me, because it’s important to me: they gave me their trust, and they gave me a new life. That’s worth much, much, much more. If money is an issue, it could create the potential for hundreds of millions of dollars, if we’re strong together and if we write well and become more popular. That can happen where there is trust. That can happen where there’s a strong family, especially when you feel welcome and important. So they didn’t do anything like that! (laughs) Interview conducted on june 8th, 2011 by phone. Transcription : Saff'

DREAM THEATER, THE SPIRIT CARRIES ON – EPISODA 2: MIKE MANGINI Sobota, 2. července 2011, 6:49, Metal'O Phil Tento dokument týkající se konkurzu různých bubeníku vytvořený pro nás, abychom si všimli, ukazují Mike Manginiho ve velmi pozitivním světle, jako schopného bubeníka a velmi příjemného a sympatického člověka. Takový obraz nebude v rozporu s tímto upřímným interview: Mike je vřelý, vstřícný, hovorný a štědrý, pokud se jedná o osobní príbehy. Hovořili jsme s veselým mužem, kterému se ulevilo po těžkých časech a navěky vděčnému skupině Dream Theater. Přesto, že si je úplně vědom své hodnoty a úrovně, jako človek zůstává velmi skromný, stále příliš v úctě se prosazovat sám v rámci skupiny za svoji pozici jako bubeník. Jako kdyby si ještě plně neuvědomoval, co se s ním děje, Mike Mangini je stále velmi opatrný, když mluví o dlouhodobých záležitostech, ačkoli on je skálopevně přesvědčen o jedné věci: Mike Portnoy se nevrátí. "Moje rodina to nevěděla až do 18. dubna, což znamená, že jsem o tom musel jsem mlčet od listopadu 2010 až do 18.dubna 2011!" (Foto: Mike Mangini s kapelou po konkurzu) Radio Metal: Ahoj Mike. Takže, podařilo se vám zvyknout říkat rozhlasovým stanicím a novinářům, "Hele, já jsem Mike Mangini od Dream Theater?" Mike Mangini: (Opakuje) "Hele, já jsem Mike Mangini z Dream Theater". Nyní to mohu říci a věřím tomu. Jsem zvyklý dělávat jeden krok v čase. Stalo se to a teď se těším na další postup. Ale zároveň skutečnost, že k tomu došlo, je divoká a podivná a já prostě stále nemůžu uvěřit, že tahle příležitost přišla. Radio Metal: Trvalo několik měsíců mezi konkurzy a okamžikem, kdy vaše jméno bylo odhaleno veřejnosti. To musí být frustrující, nemoci odhalit tuto novinku světu! Mike Mangini: Bylo to těžké, když jsem to nemohl oznámit své vlastní rodině. Moje rodina to nevěděla až do 18. dubna, což znamená, že jsem o tom musel jsem mlčet od listopadu 2010 až do 18.dubna 2011! Bylo to velmi težké. Radio Metal: Děláš si legraci? To nikdo nevěděl? Mike Mangini: Ne! Ne, ne, ne. Bylo jen málo lidí, kteří to věděli. Jediným důvodem, proč to hrstka lidí věděla je, že se nějakým způsobem zapojili. A bylo to. Byla to jen otázka obchodní nebo tak něco. Pouze pár lidem jsem to řekl. Řekl jsem to své ženě, ale nebyl jsem schopen to říci svým přátelům a své rodině. Radio Metal: Já tomu prostě nemůžu uvěřit! Mike Mangini: Nemůžu uvěřit, že jsem udržel to tajemství. Ale zároveň jsem chtěl udělat dojem a chtěl jsem ukázat, že jsem i důvěryhodný. Tak jsem musel mlčet, abych mohl ukázat, že mi mohou věřit. "Ukázal jsem se velmi připravený a zkušený. Protože jsem chtěl být v kapele, naučil jsem se všechny party. [...] Kapela se opravdu nestarala víceméně, jestli dvacet bubeníku chtělo být v kapele, protože potřebovali někoho, který by to mohl zahrát nejlépe. Měl jsem bezchybné představení, neudělal jsem žádný kiks." Radio Metal: Už skutečnost, že jste již hrál s Jamesem LaBrie vám dávala pocit být více v pohodě na konkurzu? Mike Mangini: Vlastně, já ani nevím. A důvod, proč je, že pouze doba, ve které jsem hrál, když mě Mike Portnoy přivedl na jeviště s jeho dvojitou bicí soupravou. Byl jsem úplně, úplně prvním bubeníkem, který se k Mikeovi připojil. Co se stalo, když jsem byl na pódiu, bylo velmi zvláštní. Já ani nevím, co to bylo za píseň, kterou hráli. Všechno, co vím bylo, že Mike se ke mě otočil a řekl: "Následuj mě". Tak jsem šel za ním a napodoboval to, co on hrál a reagoval na něj! Nevím, jestli se mnou to bylo tak uvolněné, ale vím, že to co mě uklidnilo bylo, že jsem byl připraven. Radio Metal: Je jasné v dokumentu "Spirit Carries On", že jste ten, kdo chtěl být v kapele nejvíce. Myslíte si, že to hrálo ve váš prospěch, když si vybírali bubeníka? Mike Mangini: Ano, hrálo to v můj prospěch - v tomto bodě. Hrálo to v můj prospěch, protože moje srdce a mysl si toho byly vědomy. Jinými slovy, byl jsem velmi pozorný. Ukázal jsem se velmi připravený a zkušený. Protože jsem chtěl být v kapele, naučil jsem se všechny party. Byl jsem všemi velmi respektován. Přání být v kapele je podobné semenu stromu. A vše, co pochází z dobrého semene, je dobré. Takže to hrálo v můj prospech, protože všechno ostatní pro mě bylo snadné. Něco, co nehrálo v můj prospěch bylo, že kapela se opravdu nestarala víceméně, jestli dvacet bubeníku chtělo být v kapele, protože oni potřebovali někoho, který to mohl skutečně zahrát nejlépe. Měl jsem bezchybné představení, neudělal jsem žádný kiks. Byl jsem jediný, který hrál na této úrovni a myslím si, že pro tohle jsem byl vybrán. Radio Metal: Pokud je nový člen kapely představován fanouškům, jejich reakce může někdy být i negativní a dokonce docela agresivní, když nahrazujete jimi milovaného člena. Nicméně, podle fóra to vypadá tak, že jste byl přivítán s velkým nadšením. Proč si myslíte, že tomu tak je? Mike Mangini: Věřím, že to je proto, že je to věc fanoušků. Věřím, že oni si myslí, že jsem jedním z jejich rodiny. Demonstroval jsem jim, aby mi věřili, celou svou kariéru. Jinými slovy, když příležitost být součásti Dream Theater přišla ke mě, nezměnil jsem to, co již bylo. Vždycky jsem měl rád Mike [Portnoye], vždycky jsem jej respektoval, měl jsem vždycky rád Dream Theater, vždycky jsem k nim měl respekt. Odjakživa jsem byl milovníkem bubnů a bubnování a sdílel jsem to i s celým světem. Rozdával jsem každému autogramy, hovořil s lidmi. A dělám to již přes dvacet let. Takže k nim nepřišel někdo úplně odlišný, a protože fanoušci Dream Theater mají velmi dobré vědomosti, a protože se mi zdají být velmi inteligentní, věřím, že si mě důkladně proklepli. Nemusím nic předstírat, oni mě již znají, protože jsem jim demonstroval celý svůj dosavadní život. Myslím si, že to je jedním z důvodu, proč mě přijali tak příjemně. Rádio Metal: Každá kapela, která mění sestavu je později obtěžována skalním jádrem fanoušků, kteří jsou posedlí pro "reunion původní sestavy". To je to, co se stalo skupinám KISS a Guns N' Roses, což je dost bezohledné pro nové členy. Jak se s tím vypořádáte, když se to nevyhnutelně stane? Mike Mangini: No, jsem velmi tolerantní! (směje se) Já jdu s proudem a budou spolupracovat. To je moje povaha. "Páni, jak mám udržovat mít zdravé své nohy? Jak si mám vytvořit čas na cvičení? A jak budu používat tuto zcela novou, unikátní, krásně postavenou bicí soupravu? Neměl jsem ani ponětí, co odpovědět." Rádio Metal: V jednom nedávném rozhovoru jste prohlásil, že před tím, než vám byl nabídnut tento konkurs, si vzpomínáte, že jste byl docela na dně a sám sebe se ptal, kam svůj život dále nasměrovat. Odkud se vzalo to zoufalství? Mike Mangini: Nejsem si tak jistý. Podivoval jsem se, že se věci děly, tak jak se to stalo, protože jsem byl zraněný. Druhou věcí bylo, že jsem neměl dost času na cvičení, protože jsem byl pracovně tak zaneprázdněn, a nevěděl jsem, jak se to změní. Také jsem si postavil novou bicí soupravu, protože většina kapel - ve skutečnosti by nikdo nemohl povolit mi ji použít. Tak mě napadlo: "Páni, jak mám udržovat mít zdravé své nohy? Jak si mám vytvořit čas na cvičení? A jak budu používat tuto zcela novou, unikátní, krásně postavenou bicí soupravu? Neměl jsem ani ponětí, co odpovědět." Rádio Metal: Zjistil jste, že je těžké nebýt stálým členem kapely? Mike Mangini: Ano, jsem zjistil, že je těžké nebýt součástí kapely několik let. Chtěl jsem být v nějaké. Rozdíl byl v tom, že mezi roky 2000 a 2005, to nebylo obtížné, protože jsem chtěl vyučovat a zůstat doma a starat se o rodinu. A najednou jsem si přál něco jiného, to pak bylo těžké. Rádio Metal: Není mít stálé místo v kapele trochu podobné jako nemít vážný a trvalý vztah se ženou? Mike Mangini: Ano, to je! (smích) Někdy je to zábavné být s různými hudebními seskupeními, ale já osobně jsem šťastnější s jednou kapelou a jednou rodinou. Rádio Metal: Jak je možné, že s vaší úrovní jste nenašel kapelu dříve? Čekal jste na ideální kapelu? Mike Mangini: Opět, je to proto, že jsem se chtěl věnovat rodině a chtěl jsem zůstat doma. Podstatné bylo to, že jsem se musel soustředit na příjem. Takže nemůžu být jen v kapele. Jinými slovy, nebylo snadné jen vytvořit skupinu, která by mě dokázala uživit. Byl jsem profesorem na Berklee College, byl jsem jedním z nejpracovitějších "lékařem bicích" na světě, a byl jsem také schopen vytvořit dílo. Pokaždé, když jsem chtěl pracovat, mohl jsem e-mailem napsat lidem, abych mohl dělat ve studiu. Pro mě se dostat se do kapely, která by byla schopna platit to vše, bylo obtížné. Bubeník má přestat nebo promešká tu správnou příležitost k vytvoření! To se nestává tak často, proto je to tak těžké! Rádio Metal: Toto je vaše první zkušenost být členem kapely. Je to něco nového pro vás, jak jste to vyřešil? Mike Mangini: Ano, to je skutečně nové. Jsem z toho velmi nadšený. Důvodem té stability je, že John, James, John a Jordan jsou také stálí. Jsou to ohromní lidé, drží se velmi při zemi a moc, moc tvrdě pracují. To je důvod, proč je to stabilní, a to se nestává často, že jsem byl schopen najít kapelu plnou stálých členů, kteří si přejí jít dál. A oni jsou také populární. To je velmi vzácné! "Johnovi, Johnovi, Jamesi a Jordanu se naskytla zkušenost při společném psaní bez bubeníka poprvé. Jako fanoušek kapely, jsem si přál to vidět, takže jsem s tím souhlasil." Rádio Metal: Nebyl jste součástí při psaní alba, protože to už bylo napsáno. A co to další? Mike Mangini: No, já nevím. Chtěl jsem se přiblížit jedním krokem v té době. Prvním krokem pro mě nebylo, abych se zapojil do psaní, ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, že Johnovi, Johnovi, Jamesi a Jordanu se naskytla zkušenost při společném psaní bez bubeníka poprvé. Jako fanoušek kapely, jsem si přál to vidět, takže jsem s tím souhlasil. Přál jsem si nechat je opravdu šťastnými z toho, co zažívají autoři bez bubeníka vůbec. Dalším důvodem, proč jsem nebyl součástí psaní byl fakt, že jsem měl moc práce! Jinými slovy, mám ještě práci na plný úvazek na Berklee a musel jsem připravit moji výbavu pro nahrávání. Trvalo mi tři měsíce, než byla všechna má zařízení připravená, protože jsem to nemohl nikomu říci! Potřeboval jsem mnoho věcí a já jsem musel udělat veškerou práci sám. Rádio Metal: Už jste dvakrát prohlásil v tomto rozhovoru, že jste si přáli dělat věci postupně, krok za krokem. Vypadá to, že chcete být velmi obezřetný a zdržujete se před tím být příliš nadšeným. Bojíte se snad něčeho? Mike Mangini: No, uvidíme... Jsem velmi vděčný a vážím toho, co se děje s touhle kapelou. Jsem vděčný už jen pro tu možnost hrát na bicí, bylo to již tak dlouhá doba pro mě, že v tom najdu spoustu radostí. Jinými slovy, nemám žádné další ambice zrovna teď dělat více než tohle. Chci se jen ponořit do bubnování. Je to spíš o tom, že jsem za to vděčný a držím se toho, že jsem tím zaujatý. Rádio Metal: Nevíte, jestli John Myung a James Labrie jsou zapojeni do tohoto alba více, než tomu bylo u předchozích desek? Chystají se začít psát znovu texty? Mike Mangini: John, John a James přispěli několika texty. Rádio Metal: A kdo bude zpívat vokální party Mike Portnoye? Vy? Mike Mangini: Ne já ne! (směje se) Nejsem si jistý, co chtějí dělat. To se dozvíme na zkouškách. Rádio Metal: Vím, že Jordan Rudess umí zpívat. Začne snad zpívat v Dream Theater? Mike Mangini: To nevím. Opět platí, že skupina se rozhodne teprve na zkouškách. Já jsem velmi soustředěný na svůj úkol, který bude nejen se naučit písně. Můj čas je velmi omezený a velmi svázaný, takže jsem pracoval na nahrávání albových přechodů. To bude můj hlavní zájem, když jdu na zkoušky. Zkoušejí se dohrávat tempa nahrávek, které nebyly udělány a nyní je chtějí dělat. Také pracuji velmi tvrdě, abych se naučil písně pro tohle turné, protože vím, že to bude pod dohledem a lidé budou sledovat všechno, co dělám. Takže je to o něco více práce pro mě tentokrát, a to je ten důvod, proč se nemusím znepokojovat o vokály. "Nemám pocit, že by mi něco viselo nad hlavou. Cítím se velmi pohodově, že jsem v tak dobré kapele. Mike se nevrátí, to je ujednáno. Jsem bubeník, a to je konec." Rádio Metal: Mike Portnoy a John Petrucci říkali, že by pro ně bylo nemožné, když nebudou hrát spolu v budoucnosti vzhledem k těsnému poutu, které je oba spojuje. Nemáte z toho pocit, jako by to byla blížící se hrozba visící nad vámi? Mike Mangini: Ne, vůbec ne. A důvod, proč tomu tak je, že Mike se mi líbí velice. Je to přítel. Nyní mám nové bratry v Dream Theater, a když někoho milujete, tak jej necháte dělat to, co je třeba udělat. Takže vůbec nemám pocit, že by mi něco viselo nad hlavou. Cítím se velmi pohodově, že jsem v tak dobré kapele. Mike se nevrátí, to je ujednáno. Jsem bubeník, a to je prostě konec. Cítím se v tom přesvědčen. Moje důvěra nepochází z toho, co bylo řečeno tady, ale přichází ze skutečnosti, že vím, že budu i nadále tvrdě pracovat pro ně a oni chtějí, abych tam byl. Rádio Metal: A teď jedna hloupá otázka: Viděl jste DVD od skupiny Metallica "Some Kind Of Monster"? Mike Mangini: Ano, viděl. Rádio Metal: Na tomto DVD, když kapela oznámila, že Robert Trujillo byl vybrán, členové říkají, že mu dávají šek na jeden milion dolarů jako dárek na uvítanou. Takže kolik darovala kapela vám? Mike Mangini: (směje se) Ne, ne, ne. Já vám řeknu, co mi dali, protože to je pro mě důležité: oni mi dali svou důvěru, a dali mi nový život. To stojí za to mnohem, mnohem, mnohem více. Jde-li o peníze, je to problém, mohlo by to vytvořit potenciál pro stovky milionů dolarů, pokud jsme silní společně a když dobře píšeme a staneme se populárnějšími. To se může stát tam, kde je důvěra. To se může stát, kde je silná rodina, zvláště když se cítite vítáni a důležití. Takže neudělejte něco takového! (směje se) Interview conducted on june 8th, 2011 by phone. Přeložil:

Zdroj: http://www.radiometal.com/en/article/dream-theater-the-spirit-carries-on-episode-2-mike-mangini-2,35867 [Přeloženo a zapsáno: 5. 7. 2011]

Made by  ©  2011  Poslední aktualizace: