ROZHOVOR S JOHNEM MYUNGEM
Portnoy a Petrucci byli jako moje druhá rodina
16. září 2024 / RUDI
Zdroj: www.metalopolis.net
V souvislosti se slovenským koncertem DREAM THEATER, který se při příležitosti velké oslavy 40. výročí vzniku kapely odehraje ve středu 30. října 2024 v bratislavskej Inchebe, se nám podařilo na pár minút telefonicky spojit s baskytarovou legendou jménem John Myung. Neposkytuje rozhovory tak často jako jeho spoluhráči a na jeho projevu to bylo snad trochu znát, ale o to milejší je vnímat, jako se snaží zbavit svého dlouhodobého image mlčenlivého, do seba ponořeného vyznávače asijských bojových umění. John Myung se uvolnil a je z toho vskutku radostné čtení.
"Johne, na úvod zásadní a v podstatě velmi jednoduchá otázka. Jaký je to pocit, mít znovu v kapele někoho jako Mike Portnoy? Jak by si popsal současnou náladu v DREAM THEATER?"
Je to skvělé. Vlastně bych řekl, že je to srovnatelné s našimi začátky. Prošli jsme si toho hodně a znovu jsme zpátky. Je to svým způsobem magické a je skvělé vnímat tu pověstnou chemii naší kapely. Mám z toho všeho velkou radost; těším se z věcí, které se právě dějí a z toho všeho, na co se připravujeme. Turné začíná v říjnu a celé se to blíží velmi rychle. Musím se naučit spoustu písniček. Kromě toho děláme hodně věcí najednou. Příprava na turné, nahrávání alba - děje se toho hodně a jsme opravdu zaneprázdněni. Je to náročné, ale zároveň skvělé. Přesně tak to teď v našem táboře vypadá.
Ještě bych na chvíli zůstal u pana Portnoye. Jak jeho návrat vnímáš z hudebního hlediska? Pro každého baskytaristu je velmi důležité, kdo jím je a jak hraje jeho bubeník. Jak bys popsal jeho styl hry v porovnání s jinými hudebníky, se kterými jsi dosud hrál?
Víš, Mike je vlastně úplně první bubeník, se kterým jsem kdy opravdu hrál. On, já a John Petrucci jsme byli na začátku toho všeho. Když jsme tenkrát spolu v počátcích hráli, celé to dávalo perfektní smysl. Všem třem nám byl najednou jasné, že musíme vydržet – že tohle je něco, kvůli čemu se vyplatí tvrdě pracovat. Byli jsme tehdy něco jako druhá rodina. Než byl Mike Portnoy součástí DREAM THEATER, měl jsem pocit, že věci mají svůj přirozený spád a všechno plyne tak, jak má. Když odešel, všechno se změnilo. Chemie uprostřed kapely byla jiná, hudba byla jiná. On má úžasnou schopnost vrátit nás všechny pocitově tam, kde to všechno začínalo. Je mezi námi jakési nevyřčené porozumění a vzájemné muzikantské cítění. Přesně vím, kam nějaký nápad rytmicky posuneme a jak se to celé bude vyvíjet. Každý nápad jeho přičiněním plyne zcela přirozeným způsobem ke své realizaci. Když sedí za bicími, opravdu si toho nemusíme moc vysvětlovat, nic si nemusíme říkat. Je mezi námi nepopsatelná chemie a vše funguje. Takže když se vrátil, bylo jasné, že je naplno zpět – už jen z toho pohledu, jak najednou začalo vše hladce běžet a správně fungovat. Asi ti nemusím říkat, jak jsme byli šťastní a spokojení s hudbou, kterou jsme takto spolu začali tvořit. Je to opravdu tak, že když děláš s lidmi, se kterými funguje ta správná chemie, je v tom něco kouzelného – právě to zmiňované správné plynutí všeho, čeho se dotknete. Je skvělé mít ho zpátky v kapele, je úžasné cítit znovu ten náš typický flow a těším se na všechno, co z toho vznikne a co ještě přijde.
Jak vypadá příprava na turné? Jaký přístup jste zvolili a na co se můžeme těšit?
Ach, bude tam kousek ze všeho, co jsme dosud dělali. Víš, musí to tak být, když máš na kontě tak mnoho alb, jako máme dnes my. Tam bych asi i skončil, nechci prozrazovat moc. Řeknu však jen tolik, že všichni tvrdě pracujeme na skvělém výsledku a že jsme se velmi zodpovědně připravovali na to, abychom na turné hráli bezvadně.
Když už je řeč o koncertech a živém hraní, jak vypadají tvé rituály po koncertě? Máš vůbec nějaké? Svého času se říkalo, že ještě po koncertě hraješ na basu, abys postupně zpomalil tempo a vychladl.
Ne, ne, po koncertě hned odkládám baskytaru a relaxuji. Doplním tekutiny, dám si malou večeři a hlavně se soustředím na to, abych se dostal do postele v přiměřené době. Musím totiž ráno vstávat a všechno dělat znovu, takže časem všechny ty aktivity splývají jako tak velká kaňka. Je až neuvěřitelné, jak na turné rychle letí čas. Někdy se ocitnu na pódiu v jiném městě, máme zvukovou zkoušku a já mám pocit, že jsem nikam nešel a pořád jsem na stejném místě. Takže opravdu, klíčem ke všemu je pro mě co nejdříve zalehnout a odpočívat. Potřebuji dobít baterky a dělat všechno znovu druhý den.
Jordan Rudess mi v rozhovoru vzpomínal, že na turné rád hraje na kytaru. Jak se bavíš ty? Také na něco hraješ, nebo čteš knihy či jen tak odpočíváš?
Každý den se soustředím hlavně na věci, které souvisejí s koncertem. O tom je celá moje rutina. Zvukovka a všechno kolem toho. Pro mě je důležité, aby všechno dobře znělo a aby věci fungovaly. Všechno si tedy procházím a soustředím se na detaily. No a potom následuje část mentální přípravy na koncert. Dvě hodiny před samotným koncertem se už zahřívám se svým nástrojem. Toto mě přesně dostává do toho správného duševního rozpoložení; toto potřebuji k tomu, abych si byl jistý, že budu hrát dobře a koncert dopadne podle mých představ. Třeba si uvědomit, že hrajeme tříhodinové koncerty. To je něco, na co se musím každý den zodpovědně mentálně i fyzicky připravit. Takže přesně o tomhle je moje denní rutina. Když si spočítáš čas, který věnuji zvukové zkoušce, zahřívání před koncertem a samotnému koncertu – moji baskytaru mám v ruce celkem šest, někdy i osm hodin. Potom je jasné, že ji velmi rychle předám technikovi a oddechuji, abych byl připraven zopakovat to všechno druhý den. A tak to jde pořád dokola.
Co máš rád na hraní v Evropě? Jak se ve tvých očích liší koncerty tady u nás s těmi ve Spojených Státech?
Evropa má své vlastní kouzlo, je velmi specifická. Plná historie. Ty staré budovy, mnohem starší než u nás. Architektura je odlišná téměř v každém městě. Ta dynamika toho všeho mě fascinuje. Lidé, kultura, je to skvělé - Evropu mám velmi rád, je krásná.
Johne, čistě z fanouškovského pohledu si pro mě vždy představoval stabilitu v rámci DREAM THEATER. Taková skála uprostřed bouřlivých vod, monolit v rámci kapely, důležitá součást vašeho výsledného zvuku. Jaké jsou tvé tipy a triky pro přežití v náročném světě showbyznysu v rámci tak velké kapely?
Pro mě bylo vždy rozhodující poznání, že se neustále musím učit a že neexistuje stav, ve kterém si můžu říct, že jsem dokonalý a perfektní. Přesně k tomu vždy směřujeme, být perfektní. Pro mě je vyrovnaný život takový, ve kterém si uvědomuji, že se pořád mám co učit. Uvědomuji si, že vždy budu dělat chyby a můžu jen doufat, že ty chyby budou stále menší. To je pro mě přesně to pravé dobrodružství života. Ta kombinace srdce na správném místě, snahy dělat věci co nejlépe a učit se ze svých chyb. A hlavně neustále pokračovat ve všem, co děláš. Zároveň je třeba si uvědomit, že učit se dá jen tehdy, když máš otevřenou mysl a také právě tehdy, když děláš chyby. Pro mě je také extrémně důležité poznání, že samotné učení vždy přichází s tím, že to musíš dělat sám. Ano, můžeš si přečíst knihu, můžeš chodit na lekce k učiteli, ale nejlepším učitelem jsi v konečném důsledku stejně ty sám. Pokus a omyl a neustálé opakování tohoto procesu - to je přesně ten vztah, který musíš mít sám se sebou a hluboko v sobě zakořeněný. Takhle to funguje u mě a myslím, že takový boj svádíme ve svém životě my všichni.
Velice pěkně řečeno. Snad si z toho vezmou ponaučení i ti mladí lidé, které vídám na koncertech DREAM THEATER stále častěji. Bylo to tak ve Vídni, i tady u nás v Bratislavě. Jak si to vysvětluješ? V čem je ta magie DREAM THEATER, která láká mladé i v roce 2024?
Možná je to jakýsi kulturní odkaz prodávaný napříč generacemi. Možná jejich rodiče chodili na naše koncerty a oni se o nás dozvěděli právě takovou cestou. Od svých rodičů či starších sourozenců. Díky tomu přichází v našem publiku k takovému sympatickému míchání různých věkových skupin. Je to skvělé a důležité zároveň. Pokud chce kapela působit dlouhodobě a úspěšně, bez toho to prostě nejde. Jsem nesmírně šťastný, že něco takového se mezi našimi fanoušky děje; vnímám to jako požehnání.
Děláme něco, co k lidem přemlouvá a co tu hudbu dělá výjimečnou. Jednoduše to s našimi fanoušky komunikuje a něco jim to přináší. Nelze to vlastně ani definovat, musíš to prostě slyšet. Je to něco, co prostě je třeba zažít na vlastní kůži.
S tím rozhodně souhlasím. Připomínal jsi tvorbu nového alba. Co od něj můžeme očekávat? Vycházíte ze spontánního džemování, nebo to bude více strukturovaná práce?
To, co uslyšíte, to je právě ta chemie našeho společného hraní, o které jsme si povídali. Je to zpět a to je základ všeho. Nechci prozrazovat víc, ale z mého pohledu to všechno velmi dobře funguje a krásně hraje. Budeš mít pocit, že posloucháš DREAM THEATER, to je všechno, co ti v této chvíli můžu říct.
Tak to jsem moc rád. Když už se bavíme o albech DREAM THEATER, je jasné, že v souvislosti s vaší diskografií každý opěvuje klenoty jako "Scenes From A Memory", "Images And Words" nebo "Awake". Docela sobecky se tě však zeptám na moje nejoblíbenější album - jak si vzpomínáš na svůj život v roce 1997 a album "Falling Into Infinity"?
Jako první mě napadá, že jsem tehdy hrál hodně na klávesy. A samozřejmě mnoho jiných věcí – byli jsme všichni ve zcela jiných fázích našich životů. Ale vzpomínám si na to jako na velmi vzrušující a dobré časy. Byli jsme mnohem mladší, skládali jsme materiál pro naše další album, prostě jsme dělali to, co máme rádi a byla to zábava. I po hudební stránce. Pamatuji si, že jsem byl s tím materiálem velmi spokojen, líbilo se mi to. I moje hra na něm. A kromě toho, měli jsme všichni malé děti, já jsem byl čerstvě ženatý - jak říkám, úplně jiné kapitoly v našich životech. Vzpomínám si hlavně na to, jak jsem byl ve studiu a měl radost z toho, co děláme. Myslím, že to je dobré album. Tobě se líbí?
Ano, je to moje nejoblíbenější album od DREAM THEATER.
Ach, super. Jo, i já ho mám rád. Má v sobě tak specifickou, emocionální přidanou hodnotu. Má v sobě neobvyklou sílu a originalitu.
A tolik skvělých písiček...
Tak to jsem rád, to doopravdy rád slyším.
Johne, co tě v současnosti dělá opravdu šťastným a spokojeným?
Co mě dělá šťastným? Nuže, to ti řeknu docela přesně - když se dobře vyspím a ráno se vzbudím svěží. Když můj den nezačne za těchto podmínek, je mi jasné, že to nebude dobrý den.
Poslední aktualizace: 19.9.2024