INTERWIEW - JAMES LABRIE

Tento hudební server zveřejnil interwiew se zpěvákem DREAM THEATER, Jamesem LaBrie, který se dotýkal jeho posledního sólového počinu, ale také stávající situace, která nastala u DREAM THEATER... Zdroj: bravewords.com

DREAM THEATER Awakenings Posted on Monday, June 13, 2011 at 11:31:16, By Carl Begai Portnoy is out. Mangini is in. Deal with it. Not to dumb down the situation – drummer Mike Portnoy’s departure from Dream Theater is as shocking an event as Rob Halford ditching Judas Priest and Bruce Dickinson leaving Iron Maiden – but it’s been almost 10 months since he opted to call it quits due to a nasty case of burnout. The internet babble over the hows and whys of his decision continue unabated, there’s plenty of discussion about his replacement, Mike Mangini, and whether or not he’s good enough for the castle that Portnoy built, but the reality is that the band has moved on. Bottom line: the fans should face front and prepare themselves for a bold new chapter in the Dream Theater legacy rather than look back. “We’d like to move on to greener pastures,” vocalist James LaBrie says of having to rehash the Portnoy story interview after interview, even though he accepts this need to know from the people he comes in contact with. “Let me put it this way; the band is in a very positive light right now, we’re all mutually involved in the music, we’re all really receptive to one another, so there a really big and open communication going on. It’s probably the closest that a band possibly get to a democracy. Rock n’ roll bands are generally dysfunctional democracies (laughs) but this does tend to work and it’s proven itself.” LaBrie does address the issue of Portnoy wanting to put the band on a lengthy hiatus in order to get his mojo back, and the refusal to do so that led to the drum legend’s unprecedented departure. “To be honest with you, when it all did go down, we didn’t see it coming. But now in retrospect, when we look back at the tour we did with Iron Maiden and the last shows we did, we can kind of see it. There was a lot of thought and apprehension as to where Mike wanted to go with the band, and how much further along he wanted to go with the band at this particular point in his life. There weren’t any telltale signs to say that he was miserable and not into it, but it was undeniable for us that there was nothing else to do but continue. We weren’t ready to sit back and take a break, we weren’t ready to say ‘Let’s do other things for the next three to five years.’ Mike was hinting at a hiatus of that length and we were like, ‘No. We’re coming off a great tour, the album did really well for us even in today’s, no way.’” Portnoy was never “just” the drummer in Dream Theater. As one of the founding members he was a major creative force, and as the band’s popularity grew, the filter through which most if not all aspects of Dream Theater’s development passed. It stands to reason that the band’s creative dynamics have changed considerably without him in the mix. “Mike was involved in a lot of aspects of the band,” confirms LaBrie. “If you look at how he orchestrated the DVDs, things with the label, the tours and the setlists we presented every night, and wanting to have the whole visual thing come across to the audience. Truth be known, though, two of the main writers are still in the band; John Petrucci and Jordan Rudess, who are both monsters when it comes to the creative end of things. That dynamic has always been extremely powerful. John Myung (bass) also contributed to the music on this album much more than he has in quite some time, and that’s because of the how the dynamic changed in the band. So, was Mike involved? Absolutely. Has the dynamic changed? Yes, in the sense that he wasn’t there when we were making the new album. In the past he would be a presence, so to speak, he would be very verbal and involved, whereas this time it was basically the four of us in there.” “Mike Mangini wasn’t with us yet, so it was the four of us being able to sit around and really sink into ideas, and not feel pressured in any way to move on and get to the next idea. Everything kind of unfolded and everyone let things develop in a very relaxed atmosphere. As intense as it might have been, it was extremely relaxed. It definitely worked, and I think that’ll be very clear when people hear the new album. The Dream Theater identity, it’s undeniable that it’s still very much intact.” LaBrie isn’t one for trash-talking, but hearing him discuss this change of atmosphere opens up questions about just how much of a death grip Portnoy had on the Dream Theater formula. He certainly sounds like a control freak… “That’s just his personality. He’s OCD, so he likes to have things a certain way (laughs). He’s also opinionated and strong-headed, so it comes with the territory with people that have that kind of personality. They want to be in charge, they want things to be done their way because they have a clear vision of what they want. That was absolutely a part of Dream Theater, but now people also have to realize that there are five extremely capable individuals that are able to contribute creatively. I’m not talking about just musically, I’m talking about the whole. How do we want to present ourselves visually on the next tour? What are the setlists going to be like? The involvement of Mike Mangini, who is just phenomenal; I can’t wait for people to hear what he did on this album.” “We’ve come up with some frickin’ incredible stuff, and I think the fans are going to be freaked out when they hear it. The fact is, Mike was great at what he did – his vision was well put into plan – but now you have five people that are constantly shooting ideas back and forth. It’s more of a unified contribution with regards to how we’re going to come off. On a creative end we’re all more involved, and that continues with every other little aspect of this band. We feel that if we’re going to do this, if this is a new chapter, we all need to be completely on the same page and very unified. It just makes for a stronger front.” Slipping into this new groove, says LaBrie, proved to be far easier than one might expect of a band that’s lost a core member. “In a way, Mike leaving really did show us that there is another side to Dream Theater that maybe we never would have discovered if something like this hadn’t gone down. It’s really opened up a whole new avenue, with us realizing some of our wants and needs and having some of out opinions being fulfilled. If this hadn’t happened we wouldn’t have known all this potential is here.” Word has it, however, that Portnoy did in fact change his mind and asked to come back to the fold a few months later. According to LaBrie there wasn’t much soul searching on the band’s part; they refused his “offer” and locked the door. “How it actually went down was that in early November 2010, Mike had contacted us about the possibility of looking at the situation again because he wanted to come back. At that point we’d already auditioned the seven drummers and made the documentary of the process. We’d already decided who our new drummer was going to be, but we didn’t let the world know because of all the logistics involved in making the documentary and keeping it exciting in the way it would unfold. We’d already let Mike Mangini know he was in the band and we weren’t about to go back on that. Mike Portnoy was saying ‘I don’t want to have anything to do with the band at this point, my heart’s not in it…’ and then 10 weeks later saying he was interested again. It just didn’t feel right, it didn’t strike a good chord with us. We’d already taken on somebody we knew was unbelievably committed to what was going on and where we wanted to go, so it would have been an insult to Mike Mangini to suddenly change our minds. The game was well into play and we weren’t about to change it.” Asked to describe the new album, which is due to surface in September as the aptly titled A Dramatic Turn Of Events, LaBrie feels the new energy in the band has turned out a record that will be embraced wholeheartedly by the fans. “It all comes down to what the listener interprets. To me it’s a classic album of great progressive moments. I think we’ve really gone back to some of our classic glory, and at the same tine there’s still some of that progressive metal Dream Theater in there, but in a more controlled and less bombastic sense. It’s harnessed in a more complimentary direction that maybe Scenes From A Memory or Images And Words was. Progressive, but with those heavy elements in there, and not having one side overshadow the other. Melodically, the new album has come up to a whole new level; I was involved from beginning to end with the melodies. It’s extremely well balanced, and there’s some unbelievable interaction going on instrumentally on this album.” “John Petrucci (guitars) produced the album and he’s been unbelievably committed to this. He’s put so much time into the album and he’s had a pretty clear vision of how he wanted it to unfold. When we were recording he did the drum programming, and some of the stuff he was coming up with was insane (laughs). It was great. We’d send the songs in completed form with the drum programming to Mike Mangini, he would take it and figure out what worked for him and where he wanted to put in some of himself. When he was laying down the drums, trust me, Mangini is all over this album. He was absolutely phenomenal.” “I’ve worked with him on three albums already, so my jaw had already hit the floor several times before he came in to do this one (laughs). And the other guys were doing the exact same thing when they saw him play for this album.” As for Mangini putting his signature on the band’s older material – the biggest concern amongst diehard Portnoy supporters – LaBrie admits it’s still a question mark. Chances that the fans will be disappointed are slim to none. “Aside from the auditions, where we did three songs, I haven’t heard him do any of the old stuff,” LaBrie reveals. “He knows there are certain sections of various songs when he has to stick to the mold, and he knows when he can be himself. Mike Mangini is very intuitive and incredibly musical, and he’s made it clear that he’s going to be putting some of himself into the old songs, but when the sections or the pieces really call for him to stay on the MP train, he’ll do so. That’s admirable and that’s professional.”

DREAM THEATER Awakenings Posted on Monday, June 13, 2011 at 11:31:16, By Carl Begai Portnoy je out. Mangini je in. Smiřte se s tím. Není hloupější situace - odchod bubeníka Mike Portnoye z Dream Theater je tak šokující událost jako odkopnutí Roba Halforda od Judas Priest a opuštění Iron Maiden Brucem Dickinsonem - ale je to už skoro 10 měsíců, kdy se rozhodl zavolat, že to skončí kvůli nepříjemnému případu syndromu vyhoření. Internetové bláboly o tom jak a proč se rozhodoval pokračovat v neztenčené míře, je tu spousta diskuzí o jeho náhradě, Mike Manginim, a zda je nebo není dost dobrým na pidestal, který postavil Portnoy, ale skutečnost je taková, že kapela se posunula dál. Sečteno a podtrženo: fanoušci by měli hledět vstříc a připravit se na odvážnou novou kapitolu v dědictví Dream Theater dříve než se ohlédnou. "Chtěli bychom přejít na zelenější pastviny," říká zpěvák James LaBrie, když musí omílat Portnoyuv příběh interview co interview, i když akceptuje potřebu pochopit to od lidí, se kterými přichází do styku." Řekl bych to takhle, kapela se nachází ve velmi pozitivním světle právě nyní, všichni se společně podílíme na hudbě, všichni jsme velmi vnímaví vůči sobě navzájem, funguje tam opravdu velká a otevřená komunikace. Je to asi nejblíže, co se kapela mohla dostat k demokracii. O rock'n'rollových kapelách je obecně známo, že jsou disfunkční demokracie (směje se), ale to vytváří tendenci, aby pracovaly a to se osvědčilo." LaBrie se zabýval otázkou Portnoyova přání, aby kapela udělala delší pauzu, aby své Mojo získal zpět a o odmítnutí, které vedlo k bezprecedentnímu odchodu bubenické legendy. "Abych byl upřímný, když to upadalo, přesto jsme neviděli, že to přijde. Ale teď při zpětném pohledu, když se podíváme zpět na turné s Iron Maiden a na poslední vystoupení, můžeme to tam spatřit. Bylo tam hodně přemýšlení a obav z toho, kam si Mike přeje dojít s kapelou a jak moc daleko si přeje jít s kapelou v tomto bodě jeho života. Nebyly tam žádné neklamné známky, abychom řekli, že byl nešťastný, a nic podobného, ale bylo nesporné pro nás, že se nedá nic jiného dělat, než pokračovat. Nebyli jsme připraveni sednout si a dát pauzu, nebyli jsme připraveni říci "Pojďme dělat jiné věci další tři až pět let." Mike se zmiňoval o přerušení na tuto dobu a my jsme řekli něco jako "Ne. Vracíme se z velkého turné, album by bylo opravdu dobré pro nás i dnes, není pochyb." Portnoy nebyl nikdy "jen pouhým" bubeníkem v Dream Theater. Protože jako jeden ze zakládajících členů skupiny byl i hlavní tvořivou silou a jak rostla popularita skupiny, filtrovala se přes něj většina, ne-li všechny aspekty vývoje, kterým Dream Theater prošly. To pak dá rozum, že kreativní dynamika skupiny se celkově značně změnila bez jeho přítomnosti. "Mike byl zapojený do mnoha aspektů skupiny," potvrzuje LaBrie. "Když se podíváte třebas na to, jak on instrumentoval DVD, věci s vydavatelstvím, turné a setlisty jsme probírali každý večer a chtěl mít i všechny vizuální věci přicházející směrem k divákům. Popravdě řečeno, i když dva z hlavních autorů jsou stále ve skupině, John Petrucci a Jordan Rudess, kteří oba dva jsou monstra, pokud se jedná o tvůrčí konec věcí. Takže dynamické věci byly vždy velmi silné. John Myung (basa) také přispěl k hudbě na tomto albu mnohem více, než tomu bylo po nějakou dobu, a to z důvodu, jak se dynamika změnila v kapele. No, Mike se také zapojoval? Přesně tak. Změnila se dynamika? Ano, ale v tom smyslu, že tam nebyl, když jsme dělali na novém albu. V minulosti býval vždy přítomen, abych tak řekl, býval velmi hovorný a zůčastněný, přičemž tentokrát to bylo v podstatě na naší čtveřici." "Mike Mangini nebyl u nás ještě, takže to byla naše čtveřice, která se posadila společně a skutečně se ponořila do idejí, a bez pocitu nějakého tlaku šla dále a dostala se k dalším nápadům. Všechny rozvíjené nápady a všichni ponechávali věci vyvíjet ve velmi uvolněné atmosféře. Tak intenzivní, jak to jen mohlo být, bylo to velmi uvolněné. Rozhodně to funguje a myslím si, že to bude zcela jasné, když lidé uslyší nové album. O identitě Dream Theater je nepopiratelné, že je to stále velmi nedotčené." LaBrie není tím, co vypráví nepravdy, ale posloucháme jej, jak diskutuje o změně atmosféry a otevírá otázky právě o tom, jak moc Portnoy svíral formuli Dream Theater. Určitě to zní jako posedlost kontrolou... "To je jen o jeho osobnosti. On je OCD (=Obsedantně-kompulzivní porucha), tak to má rád, aby věci šly určitým způsobem (směje se). On je také tvrdohlavý a důrazný, takže se dostává na území s lidmi, kteří mají tento druh osobnosti. Přeji si mít pověření, chtějí, aby se věci děly jejich cestou, protože mají jasnou představu o tom, co chtějí. To bylo naprostou součásti Dream Theater, ale nyní si lidé také uvědomují, že existuje pět velice schopných jedinců, kteří jsou schopni přispívat tvůrčím způsobem. Nemluvím jen o hudební stránce, mluvím o celku. Jak si přejeme prezentovat sami sebe vizuálně na příštím turné? Jaký je setlist a jak bude vypadat? Zapojení Mike Manginiho, který je právě fenomenální, nemůžu se dočkat, až jej lidé uslyší, co udělal na tomto albu." "Přišli jsme s některými setsakra neuvěřitelnými věcmi", a myslím si, že fanoušci budou vyděšení, když jej uslyší. Faktem je, že Mike byl skvělý na to, co vytvořil - a jeho vize zapadla do plánu - ale nyní máte pět lidí, kterým neustále myšlenky vystřelují tam a zpět. Je to více jednotný příspěvek s ohledem na to, jak se to vydařilo. Na kreativním závěru jsme se všichni více angažovali, a to pokračuje s každým dalším malým aspektem této skupiny. Máme pocit, že když to budeme dělat takhle, pokud se jedná o novou kapitolu, potřebujeme být úplně všichni na stejné stránce a zcela jednotné. Prostě to je pro důraznější frontu." Najet na novou drážku, říká LaBrie, se ukázalo daleko jednodušší, než by se očekávalo od kapely, která ztratila zákládajícího člena. "Svým způsobem, odcházející Mike nám ukázal, že existuje i druhá strana Dream Theater, kterou bychom nikdy neobjevili, kdyny se něco takového nepřišlo. Opravdu to otevřelo zcela novou cestu, na níž realizujeme některé naše požadavky a potřeby a které vyplnily některé naše názory. Kdyby se to nestalo, nepoznali bychom všichni tento potenciál, který tu je." Bylo řečeno, že Portnoy doopravdy změnil názor a požádal, zda by se mohl vrátit, převrátil o několik měsíců později. Podle LaBrie nebylo moc velké zpytování svědomí uvnitř skupiny, kteří odmítli jeho "nabídku" a uzavřeli dveře. "Jak to vlastně přišlo, že na začátku listopadu 2010, když nás Mike kontaktoval s možností, že znovu přehodnotil situaci, že si přeje se vrátit. V tu chvíli jsme už vyzkoušeli sedm bubeníků a natočil dokument o konkursu. Už jsme se také rozhodli, kdo bude naším novým bubeníkem, ale nemohli jsme to dát světu vědět, protože všichni byli logisticky zapojení do tvorby dokumentárního filmu a drželo je vzrušení z toho, jak se bude situace vyvíjet. My už jsme dali Mike Manginimu vědět, že se stal členem skupiny a nechtěli jsme jej udmítnout. Mike Portnoy říkal "Já nechci mít nic společného s kapelou v tomto momentě, není v tom moje srdce..." a poté za 10 týdnů později řekl, že měl znovu zájem. Z toho prostě není dobrý pocit, zahrávat si tak s námi. Již jme měli někoho, o kom jsme věděli, že je neuvěřitelně oddaný, k tomu co se děje a kam jsme si přáli jít, takže by to byla urážka Mike Manginihi, kdybychom náhle změnili náš názor. Hra byla dobře rozehrána a my jsme to nechtěli měnit." Při popisování nového alba, které je připraveno k vydání v září a které je vhodně pojmenované A Dramatic Turn Of Events, LaBrie pociťuje novou energii v kapele, jak ukázala nová nahrávka, kterou přijmou fanoušci z celého srdce. "Přinese to všechno, co posluchači interpretují. Pro mě je to klasické album s velkými progresivními momenty. Myslím, že jsme se opravdu vrátili k některýmo našim slavným klasikám, a z té samé zásady je tu ještě něco z toho progresivního metalu Dream divadlo, ale ve více kontrolovaném a méně bombastickém významu. Je více využíváno vychvalovaném směru, možná ze Scenes From A Memory nebo Images And Words. Progresivní, i s těmi těžkými prvky, které tam jsou, a není zde jedna strana zastíněna ostatními. Melodické, nové album přijde na zcela novou úroveň, byl jsem zapojen od samého začátku až do konce do melodií. Je to velmi dobře vyvážené a je tam několik neuvěřitelných interakcí odehrávajících se instrumentálně na tomto albu." "John Petrucci (kytara) se ujal produkce alba a byl tomu neuvěřitelně oddaný. Vložil tolik času do toho alba a on měl docela jasnou představu o tom, jak si přál, aby se to rozvinulo. Když jsme nahrávali, on programoval bicí a některé věci, které přicházely, což bylo naprosto šílené (směje se). Bylo to skvělé. Poslali jsme písně v kompletní formě s naprogramovanými věcmi pro bubnování Mike Manginimu, aby to mohl uchopit a zjistit, co jsme pro něj vypracovali a kde si přál vložit něco sobě vlastního. Když se zaměříme na bubny, věřte mi, že Manginiho najdete na celém albu. Byl absolutně fenomenální." "Nahrával jsem s ním již tři alba, takže moje brada sklapla až na podlahu jako několikrát před tím, než přišel nahrát tohle (smích). A ostatní kluci dělali přesně to samé, když jej viděli nahrávat bicí pro toto album." Pokud jde o Manginiho přidáváni vlastního podpisu na starším materiálu skupiny - největší zájem mezi skalními příznivci Portnoy - LaBrie přiznává, že je zde stále otazník. Ale šance, že fanoušci budou zklamáni, jsou skoro nulové. "Až do konkurzu, kde jsme dělali tři písně, jsem jej neslyšel, že by hrál některé staré věci," prozrazuje LaBrie. "On ví, že jsou určité části různých písniček, kdy má držet formu, a ví také, kdy může být sám sebou. Mike Mangini je velmi intuitivní a neuvěřitelně hudební, a dal jasně najevo, že bude dávat něco svého do starých písní, ale když sekce nebo kousky mu opravdu říkají, aby zůstal v MP kolejích, tak to tak bude. To je obdivuhodné, a je to profesionální."

Made by  ©  2011  Poslední aktualizace: