Dream Theater| Recenze: |
rockem.cz progboard.com |
koule.cz metalopolis.net |
rock.cz ireport.cz |
rock.sk echoes-zine.cz |
marastmusic.com |
 |
Seznam skladeb: 01. False Awakening Suite (2:42) i. Sleep Paralysis ii. Night Terrors iii. Lucid Dream 02. The Enemy Inside (6:17) 03. The Looking Glass (4:53) 04. Enigma Machine (6:01) 05. The Bigger Picture (7:41) 06. Behind The Veil (6:53) 07. Surrender To Reason (6:35) 08. Along For The Ride (4:45) 09. Illumination Theory (22:16) i. Paradoxe de la Lumiere Noire ii. Live, Die, Kill iii. The Embracing Circle iv. The Pursuit of Truth v. Surrender, Trust & Passion Total Time: (68:05) |
Autoři: Music by Petrucci & Rudess Music: DT Text: Petrucci Music: DT Text: Petrucci Music: Pe+Ru+My+MM Music: DT Text: Petrucci Music: DT Text: Petrucci Music: DT Text: Myung Music: Pe+Ru Text: Petrucci Music: DT Text: Petrucci |
|
Složení skupiny: John Petrucci Guitars James LaBrie Vocals Jordan Rudess Keyboards, Continuum Mike Mangini Drums & Percussion John Myung Bass Guitars Nahráno: 3.1.2013 - 28.6.2013 Cove City Sound Studios, Glen Cove NY Vydalo: Roadrunner Records, 24. 9. 2013 |
Výroba: Richard Chycki Mixáž: Richard Chycki Mixed: Germano Studios, New York, NY Mix Assistant: Kevin Matela & Dave Rowland Mastered: Ted Jansen, Sterling Sound, New York, NY Produkce: John Petrucci |
Band & Studio Coordinator: Matthew "Maddi" Schieferstein Art Direction, Design Cover & Illustrations: Hugh Syme Photography: Larry DiMarzio |
|
A něco ke vzniku alba Dne 28. března 2013 bylo na YouTube potvrzeno, že alespoň jedna z těchto písní bude instrumentální. V Episode 2 Roadrunner 3. července 2013 bylo později potvrzeno, že jedna skladba na albu je delší než dvacet minut, ale také bylo uvedeno, že alespoň jedna skladba je velmi krátká, trvající méně než pět minut.  1. Reap the Harvest, 2. Bad Larry, 3. Vinegar Seed, 4. Dolphin Safe, 5. The Clover, 6. Along for the Ride, 7. Epic, 8. Smoothen Další skladby uvedené na stejné tabuli jsou otevírací s názvem "YARGGG" a desátá skladba s názvem "Easter Egg". Z tohoto přehledu je patrné, že si titul udržela pouze skladba "Along for the Ride". Jelikož na tabuli bylo uvedeno pouze osm písní, a na desce se nachází devět skladeb, je pravděpodobné, že alespoň jedna skladba "YARGGG" nebo "Easter Egg" budou později zařazeny na album. Vzhledem k tomu, že u "YARGGG" bylo uvedeno "opening", je možné, že se z ní stala instrumentálka "False Awakening Suite". Lze také usuzovat, že tyto písně nejsou pravděpodobně uvedeny v pořadí skladeb - jako například při nahrávání alba "Systematic Chaos", kde čísla skladeb uváděla pořadí, ve kterém byly napsány písně. 28.března 2013 bylo rovněž potvrzeno, že jedna z těchto skladeb bude instrumentální. Soudě podle grafu to nejspíše bude "Clover". 5. ledna 2013 byl potvrzen nahrávací manažér Richard Chycki. Dalším spolupracujícím byl 23.června 2013 potvrzen Eren Başbug - ujal se všech smyčcových partií. Datum vydání alba 24. září 2013 bylo potvrzeno 6. června 2013. Dream Theater vstoupili do Cove City Sound Studios na Long Islandu v prvním lednovém týdnu roku 2013. Nahrávání bicích začalo někdy mezi 6. a 9. dubnem 2013, bicí a kytary byly dokončeny 11. dubna 2013, basa následovala brzy po nich. Poslední hudební části byly také dokončeny 11. dubna. Od 23.dubna 2013 již probíhalo nahrávání kláves. Fotografování pro album se konalo 8. a 9. května 2013. Během 18. května 2013 John Petrucci dopsal své poslední texty pro album. Kapela dokončila nahrávání zpěvu 29. května 2013 a od tohoto data John Petrucci zahájil nahrávání sól - tradičně posledních části alba. Nahrávání bylo ukončeno 31. května 2013. Míchání začalo 11. června 2013 a pokračoval až do 28. června 2013. Mastering pak začal 2. července 2013. Dne 6. června 2013 byla umístěna fotografie zpěváka Jamese LaBrie na Facebook studia Cove City, kde bylo možno spatřit i text, zřejmě skladby "The Enemy Inside", který byl jasně čitelný. Foto bylo poté odstraněno. | ||
FALSE AWAKENING SUITE(Music by Petrucci and Rudess) i. Sleep Paralysis ii. Night Terrors iii. Lucid Dream |
SUITA FALEŠNÉHO PROCITNUTÍ (Hudba: Petrucci a Rudess) i. Spánková paralýza ii. Noční můry iii. Zářivý sen |
|
THE ENEMY INSIDE (Music: DT Text: Petrucci)  I relive the moment I'm bearing a burden within Open wounds hidden under my skin The pain is real As a cut that bleeds The face I see Every time I try to sleep Staring at me crying [CHORUS] I'm running from the enemy inside (The enemy inside) Looking for the life I left behind (The life I left behind) These suffocating memories Are etched upon my mind And I can't escape from the enemy inside I sever myself from the world I shut down completely Alone in my own living hell Overcome with irrational fear Under the weight of the world on my chest If I fall and break as I try to catch my breath Tell me I'm not dying [CHORUS] I'm running from the enemy inside (The enemy inside) Looking for the life I left behind (The life I left behind) These suffocating memories Are etched upon my mind And I can't escape from the enemy inside I'm a burden, I'm a travesty I'm a prisoner of regret Dream of flashbacks and of violent screams I am hanging on the edge Disaster lurks around the bend Paradise comes to an end And no magic pill Can bring it back again [CHORUS] I'm running from the enemy inside Looking for the life I left behind These suffocating memories Are etched upon my mind And I can't escape from the enemy inside |
VNITŘNÍ NEPŘÍTEL (Hudba: DT Text: Petrucci) Prožívám tu chvíli Nosím v sobě zátěž Otevřené rány skryté pod kůži Ta bolest je skutečná Jako poranění, které krvácí Tvář, kterou vidím Pokaždé, když se snažím usnout Dívá se na mě a křičí [SBOR] Utíkám před vnitřním nepřítelem (Vnitřním nepřítelem) Hledám život, který jsem nechal za sebou (Život, který jsem zanechal) Tyto dusivé vzpomínky Jsou zaryté do moji mysli A nemůžu utéci před vnitřním nepřítelem Odděluji se od světa Jsem kompletně odstaven Sám ve svém vlastním životním pekle Překonán iracionálním strachem Pod tíhou světa na své hrudi Pokud bych padl a byl přemožen Když se snažím popadnout dech Řekni mi, že neumírám [SBOR] Utíkám před vnitřním nepřítelem (Vnitřním nepřítelem) Hledám život, který jsem nechal za sebou (Život, který jsem zanechal) Tyto dusivé vzpomínky Jsou zaryté do moji mysli A nemůžu utéci před vnitřním nepřítelem Jsem přítěží, jsem výsměchem Jsem zajatcem lítosti Útržky vzpomínek a násilné výkřiky Visím nad propastí Neštěstí číhá za zatáčkou Ráj se chýlí ke konci A žádná magická pilulka Jej nemůže přivést zpátky [SBOR] Utíkám před vnitřním nepřítelem Hledám život, který jsem nechal za sebou Tyto dusivé vzpomínky Jsou zaryté do moji mysli A nemůžu utéci před vnitřním nepřítelem |
|
THE LOOKING GLASS (Music: DT Text: Petrucci)  Better to rise above the clouds Then be a stranger in the crowd All that you protected doesn’t matter anymore Rather be stripped of all your pride Than watch your dreams be cast aside You are caught up in your gravity Glorifying stardom Singing your own praise You live without shame You’re digging up a gold mine Standing on the sidelines Watching through the looking glass You are not content with being nameless and unknown Trying to rise above the fray Eager to give it all away Some will not admit that 15 minutes have expired Too much attention much too soon Don’t see you walking on the moon You are caught up in your gravity Bathing in the spotlight Imitating fame You live without shame You’re digging up a gold mine Standing on the sidelines Watching through the looking glass You are caught up in your gravity Glorifying madness Singing your own praise You live without shame You’re digging up a gold mine Standing on the sidelines Watching through the looking glass You live without shame You’re digging up a gold mine Standing on the sidelines Watching through the looking glass |
VYHLÍDKOVÉ OKNO (Hudba: DT Text: Petrucci) Je lepší povznést se nad mraky, než být cizincem v davu Všechno, co jsi chránil, už není podstatné Raději se zbav veškeré své pýchy Než sledovat, jak se tvé sny odkládají Jsi polapeni v gravitaci Velebíš hvězdnou kariéru Opěvuješ svoji vlastní chválu Žiješ si beze studu Přehrabuješ se ve zlatém dole Stojíš stranou Vyhlížíš skrze vyhlídkové okno Nejsi spokojen s tím, že jsi tak bezejmenný a neznámý Snažíš se povznést nad šarvátky Toužíš odhodit to všechno pryč Někteří si nepřiznají, že 15 minut vypršelo Příliš mnoho pozornosti příliš brzy Cožpak nevidíš procházku po měsíci Jsi polapen v gravitaci Bažíš se v centru pozornosti Imitováním slávy Žiješ si beze studu Přehrabuješ se ve zlatém dole Stojíš stranou Vyhlížíš skrze vyhlídkové okno Jsi polapen v gravitaci Velebíš šílenství Opěvuješ svoji vlastní chválu Žiješ si beze studu Přehrabuješ se ve zlatém dole Stojíš stranou Vyhlížíš skrze vyhlídkové okno Žiješ si beze studu Přehrabuješ se ve zlatém dole Stojíš stranou Vyhlížíš skrze vyhlídkové okno |
 | |
|
ENIGMA MACHINE (Music: Petrucci, Rudess, Myung, Mangini) (instrumental) |
ENIGMA (Hudba: Petrucci, Rudess, Myung, Mangini) (orchestrálka) |
|
THE BIGGER PICTURE (Music: DT Text: Petrucci)  I can see the painting come alive Clever like an angel in disguise Moving in and out of reach If the candle lights this crooked path Like a lighthouse peering through the haze I will find the river through the rain And I’ll reach the water’s edge Shed your light on me Be my eyes when I can’t see Shed your light on me Be my guide so I can see The Bigger Picture Like a moth burned by the fire and driven to the flame (Prophecies’ a blessing and a curse) I must bare this cross alone There’s no one else to blame With each treasure found Another shipwreck’s washed ashore I am carried by the current On a slow and steady course [CHORUS] What If caught in a moment I get lost and can't find my way What if all along I was wrong In every turn, In every way Would you talk me off the ledge Or let me take the fall Better to try and fail then to never try at all You look but cannot see Talk but never speak You live but cannot breathe See but don’t believe Wounds that never heal A heart that cannot feel A dream that’s all too real A stare as cold as steel I’ve listened to the stories of resentment and disdain I’ve looked into the empty eyes of anger, fear, and shame I’ve taken blood from every stone And traveled every road When I see the distant lights illuminate the night Then I will know I am home |
VĚTŠÍ OBRÁZEK (Hudba: DT Text: Petrucci) Vidím malbu jak ožívá Bystrý jako anděl v převleku Pohybující se někam mimo dosah Pokud svíčka osvětlí tu pokřivenou cestu Jako maják vykukující z oparu Objevím řeku skrze déšť A dosáhnu okraje vod Vrhni na mě své světlo Buď mýma očima, když nevidím Vrhni na mě své světlo Buď můj průvodce, tak abych viděl Větší obrázek Jako můra spalovaná ohněm a vedená k plameni (Prorokované požehnání a prokletí) Musím nést tento kříž sám Není tu nikdo jiný vinen S každým pokladem nalézáš Další vrak vyplavený na břeh Jsem unášen přítomností Na pomalý a stabilní kurz [SBOR] Co když jsem se zadrhl v okamžiku Ztratil jsem se a nemůžu najít svoji cestu Co když jsem se celou dobu mýlil Na každém obratu, v každém ohledu Chtěl bys se mnou hovořit na římse Nebo mě nechej, abych padl Lepší je zkusit to a selhat Než se o to nikdy nepokusit Pozoruješ, ale nemůžeš vidět Hovoříš, ale nikdy nepromluvíš Žiješ, ale nemůžeš dýchat Vidíš, ale nevěříš Rány, které se nikdy nezhojí Srdce, které nemůžeš cítit Sen, který je až příliš skutečný Pohled chladný jako ocel Slýchával jsem jsem příběhy o zášti a pohrdání Díval jsem se do prázdných očí hněvu, strachu a studu Stíral jsem krev z každého kamene A cestoval každičkou silnicí Když spatřím v dálce světla osvětlují noc Pak budu vědět, že jsem doma |
|
BEHIND THE VEIL (Music: DT Text: Petrucci)  Such dark and twisted ways? What kind of monster would come to feast When the devil shows his face? What does it take for life to change And a mind to lose control? Cruelly left you to suffer the blame After all the lies you told I am finding courage in my darkest hour I am bent, not broken Calling out Someone save me, look behind the veil Please don't walk away Someone save me, bring me home tonight I can't face another day Can you see the stranger Hiding in plain sight? Feeding on the chaos When the lightning strikes There's no redemption There's no being saved There's no salvation For a soul depraved You are finding promise in your finest hour You are bent, not broken Calling out |
ZA OPONOU (Hudba: DT Text: Petrucci) Ty temné a pokroucené způsoby? Jaké monstrum by mohlo přijít k hostině Když ďábel ukazuje svoji tvář? Co je potřeba pro život, aby se změnil A mysl ztrácející kontrolu? Nemilosrdně jsi odešel, abys trpěl vinou Po všech těch lžích, které jsi vyslovil Hledám odvahu v mé nejtemnější hodině Jsem ohnutý, ale ne zlomen Voláním Někdo mě zachránil, poodhalme oponu Prosím, neodcházejte Někdo mě zachránil, vrátil mě domů dnes večer Nemůžu čelit dalšímu dni Můžete spatřit cizince Ukrytého před zraky? Přiživují se na chaosu Když blesk udeří Není žádné vykoupení Není žádná spása Není žádná záchrana Pro zvrácenou duši Nalezl jsi příslib ve své nejlepší hodině Jsi ohnutý, ale ne zlomený Voláním |
|
SURRENDER TO REASON (Music: DT Text: Myung)  Where heart and mind collide Self reflection helps me decide I believe the sacrifices in life Give more than they take Visions flowing slowly shedding light Memories swimming in the sea of time Pieces to the puzzle falling into place That with which we struggle through we’ve learned to embrace Love show the way, alter my state of mind Wash away the sorrow Grace lead the way When boundaries are found Surrender to reason Life gives you brighter days Through sacrifices made My spirit travels like the wind and waves My heart and mind unite Mistakes resolved give sight The river’s currents slowly turns the stone Restless angels Help me find my way Restless angels Help me find my strength Restless angels Help me find my way Restless angels Let love show the way Let grace be the way Surrender to reason |
VZDÁT SE DŮVODU (Music: DT Text: Myung) Kde se srdce a mysl srážejí Sebereflexe mi napomáhá se rozhodnout Věřím, že oběti v životě Dávají více, než berou Pomalu plynoucí vize vrhají světlo Vzpomínky splývají v moři času Kousky puzzle do sebe zapadají Ty, kterými jsme se prodírali, když jsme se učili je přijímat Láska ukazuje způsob, jak změnit svůj stav mysli Spláchni svůj žal Milost si razí cestu Pokud jsou hranice nalezeny Vzdej se důvodu Život vám přináší světlejší dny Prostřednictvím obětí Můj duch cestuje jako vítr a vlny Moje srdce a mysl se spojují Vyřešené omyly navracejí zrak Říční proudy pomalu otáčejí kameny Neposední andělé Pomozte mi najít cestu Neposední andělé Pomozte mi najít moji sílu Neposední andělé Pomozte mi najít cestu Neposední andělé Ať mi láska ukáže cestu Ať mi milost přinese způsob Jak se vzdát důvodu |
|
ALONG FOR THE RIDE (Music: Petrucci, Rudess Text: Petrucci) At this moment words fail me And my vision's unclear Blind to the truth Like hands reaching out in the darkness [CHORUS] I can't stop the world from turning around Or the pull of the moon on the tide But I don't believe that we're in this alone I believe we're along for the ride I believe we're along for the ride Through the gift of surrender I'm embracing the fight Breaking the cold Is carried on the horizon [CHORUS] I can't stop the world from turning around Or the pull of the moon on the tide But I don't believe that we're in this alone I believe we're along for the ride I believe we're along for the ride I will not live Under a shadow of fear Never be crippled by chaos and doubt Fall prey to your madness I am not shattered Out of the ashes I rise Knowing that nothing is stronger than faith Finding hope in our hopeless lives [CHORUS] I can't stop the world from turning around Or the pull of the moon on the tide But I don't believe that we're in this alone I believe we're along for the ride I can't stop the world from turning around Or the pull of the moon on the tide But I don't believe that we're in this alone I believe we're along for the ride I believe we're along for the ride I believe we're along for the ride |
SPOLEČNĚ NA CESTĚ (Music: Petrucci, Rudess Text: Petrucci) V tuto chvíli mi slova selhávají A moje vize je nejasná Slepá k pravdě Jako ruce natahující se ve tmě [SBOR] Nemůžu zastavit svět, aby se neotáčel Nebo působit měsícem na příliv Ale já nevěřím, že jsme v tom sami Věřím, že jsme společně na cestě Věřím, že jsme společně na cestě Skrze předaný dar Přijímám boj Prolamuji chlad Nesoucí se od obzoru [SBOR] Nemůžu zastavit svět, aby se neotáčel Nebo působit měsícem na příliv Ale já nevěřím, že jsme v tom sami Věřím, že jsme společně na cestě Věřím, že jsme společně na cestě Nebudu přežívat Pod stínem strachu Nikdy neochromen chaosem a pochybností Propadnu vašemu šílenství Nejsem roztříštěn Zvedám se ven z popelu Vím, že nic není silnější než víra Nacházím naději v našich beznadějných životech [SBOR] Nemůžu zastavit svět, aby se neotáčel Nebo působit měsícem na příliv Ale já nevěřím, že jsme v tom sami Věřím, že jsme společně na cestě Nemůžu zastavit svět, aby se neotáčel Nebo působit měsícem na příliv Ale já nevěřím, že jsme v tom sami Věřím, že jsme společně na cestě Věřím, že jsme společně na cestě Věřím, že jsme společně na cestě |
|
ILLUMINATION THEORY (Music: DT Text: Petrucci)  [Instrumental] [II. Live, Die, Kill] Consider this question Look deep inside Deliver a true confession What are you willing to live for? Consider this question Open your eyes Examine your own reflection What are you willing to die for? When your backs’ against the wall And the times uncertain Consider this question No standing by When flesh and blood are threatened What are you willing to kill for? We seek to understand We cry with hand in hand The bridges we build to connect The distance that makes us forget Hate dividing us, love reminding us Of our shared humanity Hope can be a shadow fleeting I would rather die believing Capture it all in a final act of faith We seek to understand We cry with hand in hand [III. The Embracing Circle] [Instrumental] [IV. The Pursuit Of Truth] A story that needs to be told An answer that begs to found The beauty we wish to behold Is never too far away Mothers for their children Husbands for their wives Martyrs for the kingdom Fighting for your life A soldier for his country A junkie for the high Teachers for their students Vengeance for a crime Rebels for their freedom A tyrant for the prize Courage for salvation Money, love, and faith Noble embrace Lay down our lives for the cause Death over shame Grace before glory [V. Surrender, Trust & Passion]  You must suffer through the pain When you surrender to the light You can face the darkest days If you open up your eyes And you put your trust in love On those cold and endless nights You will never be alone Passion glows within your heart Like a furnace burning bright Until you struggle through the dark You’ll never know the joy in life |
ILUMINAČNÍ TEORIE (Music: DT Text: Petrucci) [instrumentálka] [II. Žít, zemřít, zabít] Zvažte tuto otázku Zamyslete se nad ní hluboce Odhalte opravdové vyznání Čeho jste ochotni pro život? Zvažte tuto otázku Otevřete oči Zkontrolujte své vlastní úvahy Pro co jste ochotni zemřít? Když se obracíte zpátky proti zdi A doba je nejistá Zvažte tuto otázku Jen nepřihlížejte Když jsou tělo a krev ohroženy Pro co jste ochotni zabíjet? Snažíme se, abychom pochopili Pláčeme s rukou v ruce Mosty stavíme, abychom spojili Vzdálenost, která dává zapomenout Nenávist rozdělující nás, lásku, která nám připomíná Naší společnou lidskost Naděje může být prchavým stínem Raději bych zemřel věřící Zachyťte to vše v posledním aktu víry Snažíme se, abychom pochopili Pláčeme s rukou v ruce [III. Obepínající kruh] [instrumentálka] [IV. Hledání pravdy] Příběh, který musí být povězen Odpověď, která prosí, aby byla nalezena Krása, kterou si přejeme spatřit Není nikdy příliš daleko Matky pro své děti Manželé pro své manželky Mučedníci pro království Bojovníci za svůj život Voják pro svoji zemi Feťák pro rauš Učitelé pro své studenty Pomsta za zločin Rebelové za svoji svobodu Tyran na odměnu Odvaha za spásu Peníze, lásku a víru Ušlechtilé objetí Položí život pro věc Smrt více než stud Milost před slávou [V. Kapitulace, důvěra a vášeň] Musíš protrpět skze bolesti Když se odevzdáš světlu Můžeš čelit nejtemnějším dnům Pokud otevřeš své oči A dáš svou důvěru lásce Na ty studené a nekonečné noci Nikdy nebudeš sám Vášeň žhne ve tvém srdci Jako jasně zářící pec Dokud bojuješ s temnotou Už nikdy nepoznáš radost v životě |
Dream Theater – Dream Theater (2013)Zdroj: http://rockem.cz/dream-theater-dream-theater-2013-0 Před 3 dny, respektive předevčírem (pro americký trh) vyšlo eponymní album amerických progressive metalových harcovníků Dream Theater. V pořadí již dvanácté. Paradoxně až nyní, nedostalo žádný název, a co řada kapel volí jako název svého debutu, to Dream Theater udělali až s více jak dvacetiletým zpožděním.  Celé album začíná, dlouhým, téměř tříminutovým, avšak velice vydařeným intrem, po kterém následuje řízná a sprškou drtivých riffů ověnčená "The Enemy Inside". Otvírák jako hrom. S druhou "Looking Glass" se však tempo pomalu zklidňuje a v refrénových pasážích přechází do baladických poloh. Celkově je tato skladba výrazně "poznamenána" vlivem kanadských velikánů Rush a na albu rozhodně ne naposled. Další vlivy progressivních králů Rush můžeme najít například v "Surrender To Reason". Na albu se taktéž objevuje první instrumentální skladba od roku 2003 a alba "Train Of Thought", nesoucí název "Enigma Machine", pro mě bohužel nikterak uchvacující, jelikož nejsem až takový fanda instrumentální tvorby a pokud mě tedy má instrumentální skladba oslovit, musí být naprosto excelentní a chytlavá svými riffy, melodiemi, což se o výše zmiňované říci bohužel nedá. Skladba, která svoji strukturou a pojetím nikterak nevybočuje z ostatní tvorby Dream Theater a nepřináší tak ono pověstné "něco navíc" ...Podle mě tedy rozhodně nejslabší zářez na albu. Jestli instrumentální pasáže, tak alespoň ve stylu úvodního intra, které mě naopak velice oslovilo. Po zmiňované instrumentálce je ovšem rychle vše zapomenuto, jelikož přichází na řadu nejvyrovnanější část alba v podobě čtyř perfektních zářezů, které mě i po několikerém poslechnutí nepřestávají bavit a uchvacovat. Především nejlepší píseň na albu "Behind The Veil" a těsně ji stíhající "Surrender To Reason", napěchované emocemi a úchvatnými melodiemi, obě taktéž vyšperkované skvostnou Petrucciho kytarovou prací. Především "Behind The Veil" je dle mého názoru jedna z vůbec nejlepších skladeb z posledních několika alb kapely. Po krásném, doslova až meditačním a snovém minutu a půl trvajícím intru, se rozezní dusot Manginiho bicích, jako kdyby kapela chtěla skočit rovnýma nohama do thrash metalových vod. Po minutě metalového instrumentálního běsnění přijdou na řadu i LaBrieho vokály, nebývale temné a hluboké, připomínající Mustaina z Megadeth nebo starší Metallicu, jakož i celá instrumentální složka. Po další půl minutě však nastává přechod do dechberoucí melodické pasáže s LaBrieho bezchybným zpěvem a Petrucciho geniálními kytarovými vyhrávkami. Jednoznačný TOP alba, kterého se nemohu nabažit. Pátá "The Bigger picture", je taktéž ověnčena krásnými melodickými pasážemi, plnými emocí a vygradovaná procítěným sólem. Mezi skladbami se line jakási červená nit, která má společného jmenovatele, jímž jsou podobná témata jednotlivých skladeb. Ty pojednávají o vnitřních osobních problémech, další o řešení těchto problémů. Onou červenou nití se tedy zdá být život a prožívání různých bojů a strádání během něho. Jakýmsi lékem na lepší život je alespoň do jisté míry láska, spiritualita a religiozita. Větší instrumentální pasáže má i závěrečná, výpravná "Illumination Theory" inspirovaná do jisté míry Emerson & Lake and Palmer bandem, kde se první čtyři minuty nesou v instrumentální rovině, která se postupně přetransformuje do skvělých vokálních partů LaBrieho, ovšem od počátku 8. minuty tu opět máme čtyřminutovou instrumentální pasáž, linoucí se v poklidném duchu melancholičnosti, která nezní špatně, ale v celkové struktuře skladby mně moc nesedí a podle mého názoru celou skladbu spíše zpomaluje. Skvělé, vytříbené, pulzující sólo v první fázi závěrečné třetiny skladby opět dává skladbě větší náboj a vyvádí ji z letargie. Skladba pak končí pianovou a symfonickou pasáží, jako kdybychom se octili na konci filmu a sledovali závěrečnou titulkovou pasáž. Jakýsi velikášský závěr s několikaminutovou scénickou hudbou. Jakési poklidné antrée, kterému chybí opravdu už jen titulky. Dle mého názoru zbytečně natahovaná skladba, které by rozhodně slušelo o pár minut méně, k větší energičnosti, přímočarosti a tahu na bránu. Show je tedy u konce, a co říci závěrem? Album má příjemné melodie, stylové, melodické kompozice, plné skvělých, chytlavých refrénů a nápaditých a komplexních kytarových sól ve zvukově křišťálově čistém hávu, které posluchače rychle okouzlí, ba dokonce některé z nich doslova uhranou (proto možná ne nadarmo album nese název Dream Theater). Ač to není nahrávka, která by vynikala nějakým novátorským přístupem a s každým novým tónem by překvapovala, tak je to opět vysoce nastavená laťka a skvěle řemeslně odvedená práce, které by však k lepšímu hodnocení slušelo ubrat ze zbytečných „kudrlinek“ a rádoby přehnaného dávání na odiv svého umu, protože se tak někdy může stát, že i kvalitní řemeslník vytvoří kýčovité dílo. Jak se lidově říká, méně je někdy více. Až na některé drobnosti s instrumentální skladbou a určitými instrumentálními, až scénickými pasážemi v závěrečném opusu, musím ale říci, že Dream Theater stále rozhodně nejsou za zenitem, ba naopak v plné formě a jejich tvorba má stále co nabídnout a lákat nové a nové fanoušky. Uvidíme, jak deska obstojí v porovnání s tím, s čím se za několik málo dní vytasí další progressive metaloví velikáni Fates Warning na své dlouho očekávané novince. Autor: Perry8 / 26. 9. 2013, Hodnocení: 85% Highlights: Behind the veil, The enemy inside, Surrender to reason, The bigger picture, Along for the ride |
Dream Theater – Dream Theater (2013)Zdroj: http://www.progboard.com/Dream-Theater/Dream-Theater/1005601 O Dream Theater sa toho už popísalo dosť veľa a tak aj ja dám svoj pohľad na túto kapelu. Spoznal som ich vďaka projektu Liquid Tension Experiment a vtedy ma načisto dostali svojim virtuóznym nadaním. Albumy ako Images And Words a Awake považujem stále za najdôležitejšie nahrávky v rámci progresívneho metalu a myslím si, že vďaka svojej kvalite nezostarli ani o milimeter. Posledné dielo, ktoré malo na mňa silný dopad bolo Scenes From Memory, ale už tak často po ňom nesiaham. Sledoval som kariéru Dream Theater aj naďalej a zároveň aj pozorne počúval ich dosky. Postupom času som začal objavovať aj iné kapely, ktoré sa dokážu či už kompozične alebo hráčsky vyrovnať Dream Theater. Preto som aj zmenil názor na albumy, ktoré vychádzali po Scenes From Memory. Prestalo ma jednoducho baviť počúvať reminiscenciu na Metallicu, Pink Floyd a všeličo možné. Kapela s takým hráčskym potenciálom ako Dream Theater by podľa môjho názoru mala prinášať hlavne svoj pohľad na muziku ako takú. To bol aj dôvod mojej kritiky na nich, avšak vždy som napäto očakával s čím prídu, pretože nedá sa im uprieť istá charizma v tom čo robia. Odchod bubeníka Mike Portnoya mal evidentne pozitívnejší dopad ako by sa to na prvý pohľad zdalo. Predsa len album A Dramatic Turn Of Events znel naozaj odľahčene a oveľa prístupnejšie. Konečne tu nikto netlačil tvrdý metal za každú cenu a nie je to ani podľa mňa pravým poslaním Dream Theater. Portnoyova egocentrická povaha vytvárala zlé prostredie a myslím že John Myung alebo James LaBrie by o tom mohli povedať svoje. Jeho náhradník Mike Mangini je okrem svojich technických kvalít aj celkom vtipný a usmievavý človek. Kapelu tvoria predovšetkým ľudia a keď nie je dobrá konštelácia tak to má aj vplyv na samotnú hudbu. To čo sa dialo na A Dramatic Turn Of Events má pokračovanie na tomto bezmennom albume. Jednoduchá predná obálka s tmavým podkladom a so svetielkom v rohu má samozrejme symbolický význam. Je to vykročenie do novej fázy a zároveň aj snaha vyjsť z temných a tmavých zákutí na svetlo sveta. Niekto by povedal, že s ničím novým Dream Theater neprišli. Je to v podstate aj pravda, ale toto dielo predsa len znie akosi inak. Je tu jednoznačne snaha o inovatívnejší prístup z hľadiska aranžmánov. John Petrucci sa netlačí vyložene vpred, prestal zúrivo drtiť do strún a zvolil citlivejší formát. Kombinácia technických riffov a silne melodických sól je presne to pravé orechové a je to aj systém hrania, v ktorom je Petrucci celkom osobitý. Jordan Rudess tiež nie je mimo diania a jeho klávesy sú zaujímavé po zvukovej stránke. Pesničkový album nie je ničím zahanbujúcim, skôr naopak a táto nahrávka dostala aj vďaka tomu dušu. Prehnané ambície Dream Theater sa neraz míňali účinkom a platí v tomto nepísaná pravda, že menej je niekedy viac. Priestor dostal v podstate každý jeden člen a som rád, že počujem aj krásne Myungove basové postupy. Do neprirodzených polôh nie je tlačený ani James LaBrie a tento uvoľnený prejav je určite cítiť. Veľmi ma ale oslovil bubeník Mike Mangini a jeho kreatívne prechody a nástupy urobili pre konečné vyznenie albumu veľmi veľa. Úvodná dramatická predohra False Awakening Suite je plná symfonických zvukov a nabrúsených gitár. Dvojka The Enemy Inside je asi najtradičnejší song Dream Theater a aj najviac evokuje predošlé albumy. Ďaleko lepšie je to u The Looking Glass a práve ona ma najviac dostáva do kolien. Nádherná melódia a neskutočne krásne gitarové vyhrávky majú na mňa katarzný účinok. Nasleduje výborná inštrumentálka Enigma Machine s perfektne vymakanou štruktúrou a invenčnými sólami Petrucciho a Rudessa. Potešil ma celkom neo-klasický úsek, kde obaja pidlikajú ako skutoční blázni. Silu melódie nezaprie ani The Bigger Picture s výbornými vokálmi a úžasnými gitarovými motívmi. Priamočiarejšia Behind The Veil nestráca duchaprítomnosť a svojou razanciou zapadá do hudobného konceptu. Veľkolepá kompozícia Surrender To Reason vkusne strieda tvrdosť a melodické plochy. Balada Along For A Ride nemôže uraziť a je veľmi príjemná, navyše aranžérsky decentne prepracovaná. Monumentálna Illumination Theory porušuje jednotvárny koncept dlhometrážnych skladieb Dream Theater a celkom svojsky si poradili s jednotlivými časťami. Po krátkom prelúdiu sa ide na vec a Petrucci zásobuje rytmiku ťažkými riffmi. Po vokálnych a inštrumentálnych partiách nasleduje pre mňa prekvapivo čisto symfonická pasáž ako z nejakého filmu. Všetko sa však vracia do prog-metalových koľají s ukážkovou inštrumentáciou a vzletnými melódiami. Koniec v podobe klavírneho sóla a jemnej gitary pekne ukolíše. Pri počúvaní tohto diela odhadzujem skepticizmus a užívam si naplno hudbu. Tentoraz si Dream Theater dali záležať na rôznych detailoch. Nevravím, že je to číra dokonalosť ale snahu posunúť sa aspoň o malý kúsok ďalej oceňujem. Po zhruba 14-tich rokoch čakania som sa dočkal albumu podľa mojich predstáv a očakávaní. Nebudem špekulovať nad tým v čom je prínosný, progresívny a neviem aký ešte. Niekedy sú to zbytočné úvahy a zameriam sa predovšetkým len na svoj pocit. V skutočnosti udeľujem 4,5 hviezdičiek, ale zaokrúhľujem smerom hore. Zároveň má odo mňa aj nomináciu na prog-metalový album roku 2013. Autor: alienshore / 22. 9. 2013, Hodnocení: 5/5 |
|
Je libo skvělý metal? Pusťte si nové Dream Theater Zdroj: http://www.koule.cz/cs/clanky/je-libo-skvely-metal-pustte-si-nove-dream-theater-37445.shtml  
Novinku pojmenovala kapela Dream Theater prostě: Dream Theater. Podle kytaristy Johna Petrucciho se na názvu muzikanti shodli dřív, než vůbec začali vymýšlet hudbu.
"Chtěli jsme udělat něco, co se ohlíží zpátky a respektuje naši minulost, ale zároveň něco, co nás posouvá kupředu," řekl.Což bylo potřeba. V roce 2010 od kapely odešel bubeník Mike Portnoy a poslední dvě alba ji navíc zavedla daleko od vlastních kořenů, až někam k pompézní manýře plné gotických oblouků. Přitom deska Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory (1999), magazínem Rolling Stone loni zvolená za nejlepší progové album všech dob, je komorní a v podstatě akustické. Novinka Dream Theater se z počátku tváří, že to pánové s přemýšlením trochu přehnali. Úvodní skladba totiž zní jako vypůjčená od králů teatrálnosti, finských Nightwish. Prvky progressive se ale rychle vrátí, a když v jedné z nejvymazlenějších skladeb letoška, The Bigger Picture, dojde na trademarkovou spolupráci jemného piana, akustické kytary, Petrucciho přesných riffů a typického hlasu zpěváka Jamese LaBrie, je vyhráno. Kapela plní sliby do posledního písmene, většina songů se může hrdě zařadit vedle nejslavnějších hitů její minulosti a zároveň zní jako dílo muzikantů, kteří se rozhodli své zkušenosti využít k posunu. Jako kdybyste poslouchali lahůdku, která s každým dalším poslechem a odkrytím vychytávek volá po dalším ochutnání. Týká se to především bicích. Dream Theater totiž v podstatě patří nejnovějšímu parťákovi kapely: Mikovi Manginimu. Ten sice bubnoval už na předchozí desce, ale teprve teď se od začátku zařadil do tvůrčího procesu. A na rovinu, bývalý bubeník Mike Portnoy je sice nadmíru talentovaný hudebník, Mangini je ale ďábel. Kreace, které jdou na první poslech proti zbytku nástrojů a přece dokonale sedí, změny rytmu nebo vrstvené hrátky jsou prostě neuvěřitelné. Jako přídavek k uzavřenému albu působí dvaadvacetiminutová závěrečná skladba, jakási progmetalová symfonie se vším všudy, dokonce i s orchestrem. Krásně shrnuje nejen vývoj kapely, ale i celého žánru, a uzavírá velký příslib do budoucna, kterým tahle deska rozhodně je. Autor: David P. Stefanovič / 4. 10. 2013, Hodnocení: 85% |
DREAM THEATER - Dream Theater Zdroj: http://metalopolis.net/art_reviews.asp?id=7028 DREAM THEATER znejú v roku 2013 predovšetkým ako DREAM THEATER. Zdanlivo nezmyselná veta nadobúda pri počúvaní novinky „Dream Theater“ (sic!) úplne logické kontúry. A je to veru radostné počúvanie. Keď mi minulý týždeň v telefonickom rozhovore James LaBrie spomínal, že v kapele vládne priateľstvo a dobrá nálada ako snáď nikdy predtým, veril som mu každé slovo. Z ich hudby to jednoducho srší na všetky strany. Viac než dvadsať rokov po prelomovej doske „Images And Words“ a desať po temnom metalovom opuse „Train Of Thought“ je kapela opäť raz na zaujímavej kariérnej križovatke. DREAM THEATER sympatickým spôsobom zoraďujú šíky a pripravujú celú bojovú mašinériu pred ďalšími koncertnými ťaženiami a profesionálnymi výzvami. Ich eponymný album je toho veľmi podareným výsledkom. Na novinke funguje v podstate všetko a DREAM THEATER robia radosť hneď z viacerých uhlov pohľadu. Ťažko by ste im vyčítali požiavanie motívov a nápadov od MUSE. Nesnažia sa silou mocou reagovať na mladé tvrdé kapely, hoci zopár podarených šťuchnutí od nich obdrží aj djentové pnutie. Naozaj platí, že DREAM THEATER hrajú ako staré dobré Divadlo snov z prvej polovice deväťdesiatych rokov, čiže tvrdší, metalovejší RUSH – len si vypočujte skladbu „The Looking Glass“, mladšieho, zurvalého brata nežnej krásky „Limelight“ z bájnej dosky „Moving Pictures“. Hoci DREAM THEATER celý album otvárajú i uzatvárajú ponáškami na filmový soundtrack a využívajú pri tom aj živé sláčikové nástroje, ani na chvíľu neskĺznu do gýčovej, presladenej polohy. Potešiteľná je tiež skutočnosť, že sa akýmsi zázrakom podarilo udržať v prijateľných medziach klávesového mága Jordana Rudessa, ktorého majstrovstvo na posledných albumoch občas pichalo v ušiach. Na albume „Dream Theater“ znie všetko tak akosi primerane, príjemne uhladene a pritom stále zaujímavo a vzrušujúco. Prvý singel „The Enemy Inside“ je podarenou výpoveďou o samovraždách amerických vojnových veteránov, celkom zaslúžene sa mu dostáva veľkej pozornosti. Najsilnejšie momenty albumu však prichádzajú so skladbou „The Bigger Picture“. Refrén monumentálnych rozmerov v štýle „Pull Me Under“, gitarové sólo, ktoré obstojí aj pri porovnaní s kúzlením v takej „Surrounded“, a najmä parádny uvoľnený LaBrieho vokál. Vskutku výrazná chvíľka v tvorbe DREAM THEATER. A veľké veci sa dejú aj ďalej, album si po celý čas udržiava vysoko nastavenú latku. DREAM THEATER ako vždy miešajú to najlepšie z dokonalého inštrumentálneho prevedenia a silných aranžérskych nápadov. Až nečakane optimistická, nadýchaná „Along For The Ride“ (kapela po nej pomenovala aj svoje nastávajúce turné, v rámci ktorého na začiatku budúceho roka zavítajú do Viedne i Prahy) funguje ako skvelá predohra pred viac ako dvadsaťminútovým epickým záverom v podobe „Illumination Theory“. DREAM THEATER dokonalým spôsobom využili výnimočne dobrú chémiu uprostred kapely. Druhý album, na ktorom sa predstavil výborný Mike Mangini za bicími už ako naozaj plnohodnotná súčasť legendárnej formácie, je ľahučkou, bezproblémovou a radostnou jazdou skutočných pánov muzikantov. Autor: Rudi Rus / Zveřejněno: 21.10.2013, Hodnocení: 9/10 |
|
RECENZIA DREAM THEATER - Dream Theater Zdroj: http://www.rock.cz/clanek/6322-recenzia-dream-theater---dream-theater ... a zase preskakujeme kaluže... znovu a zase nás Divadlo snov vyzýva k vnemu ich (ne)tvorivého talentu a dokonalej inštrumentácie. Pred x-rokmi nahrali „Images and Words“, ktorý bol stvorený z lásky, bez svetovej slávy a poznania, že hudbou sa dá slušne zarábať. Bezmenný tohtoročný album je vytvorený za účelom nahrabať si ešte nejaké prachy a oblbnúť svojim regresívnym pohľadom na hudbu čo najviac neskúsených fans. Akoby zázrakom však prvý vnem pocitovo teší a dáva klamlivé poznanie, že len predsa tento kvintet niečo osvietilo a prišli s niečím progresívnejším, čo sa od dosky Train of Thought prakticky nestalo. Po druhom sa už hodnotenie znižuje minimálne o jeden bod a po dôkladnou analytickom počúvaní a rozbore DT strácajú ešte jeden a možno aj ďalší polbodík. A dôvody? Je hneď niekoľko. Inštrumentálne pasáže, hlavne tie nosné, teda Rudessove klávesové plochy a sólové linky spolu s Petrucciho únavným riffovaním a prehliadnuteľnými sólami, ktoré boli pred rokmi highlightom starších fenomenálnych albumov, teraz pôsobia rozťahane a v žiadnom prípade neudržiavajú pozornosť čo je v prípade takej kapely akou je DT neodpustiteľné. Zatiaľ čo pred časom vyvstával pocit, že ich albumy by zniesli aj viac, táto nová doska je doslova prepchatá inštrumentálnou vatou, hlavne v spomenutých klávesových a gitarových linkách. Nebyť hutnejších vzťahov medzi Myungovou basgitarou a Manginiho škopkami by sa kompozície úplne rozpadli. A toto je zase nesmierne pozitívum nového materiálu. Naozaj Mangini konečne ukázal čo v ňom naozaj je a jeho škopky vskutku burácajú a sú iné, ani nie horšie ani nie lepšie ako Portnoyove, ale naozaj iné, čo v tomto prípade dodáva skladbám jasnejšiu a zaujímavejšiu polohu. To isté sa stalo aj s basovými linkami, ktoré sú výraznejšie a v skutku poháňajú mašinériu s menom Dream Theater do progresívnych vôd. Je neuveriteľný fakt aj to, že LaBrie svoj „ječák“ nechal doma v Kanade a svojou inou polohou vokálnych liniek dostal DT asi tam kde dostať chcel. Jeho hlas je vyzretejší a technika dokonalejšia. Žiadne zbytočné tóny a pekné melodické linky dávajú vyniknúť jeho terajšiemu zafarbeniu hlasu. Ďalším kľúčovým problémov hlavne pre skúsených rockerov, ktorí majú to čo napočúvané sú doslova ukradnuté inštrumentálne citácie od Rush a velikánov Yes. Niežeby to bolo prvýkrát veď výpožičky od Pink Floyd sú jasné na Metropolis Pt.2 alebo doska Six Degrees... je nimi doslova posiata (Radiohead, Pantera či Peter Gabriel). Ale vtedy im to človek prepáčil lebo mali dostatok svoje vlastnej invencie. Avšak teraz navyše vykrádajú aj sami seba. Evidentne v dnešnej dobe Petrucci nemá možnosť oprieť sa o ultimátne duely, ktorých prevedenie bolo vždy jeho najsilnejšou devízou. Spolu s Rudessom len dookola opakujú svoje otrepané behy (samozrejme nájdu sa aj pekné pasáže), ktoré pripomínajú inštrumentálne dialógy z projektu Liquid Tension Experiment. Už nezohrávajú takú úlohu ako voľakedy a pri ich neinvenčnom a regresívnom prevedení sú to len pasáže učených teoretikov bez akejkoľvek progresie. Trojica LaBrie/Myung/Mangini sú však skvelý a celý tento materiál zachraňujú. Jednoznačne je to najlepšia doska od dôb už spomenutého albumu Train of Thought. Mali by zvážiť dlhšiu prestávku, lebo ak sa pozrieme na nový album Fates Warning tak im jednoznačne dlhšie prázdniny pomohli. V tomto sa dá len súhlasiť s Portnoyom, ktorý o túto prestávku bojoval pred tromi rokmi, pred svojim nedobrovoľným odchodom z DT. Trochu kruté slová ale faktom je že túto vydarenú dosku by som zaradil do kategórie niekde medzi Awake, Metropolis Pt.2 a Six Degrees... Na úplnú špičku v ich diskografii nesiaha, lebo tam ostanú osamotené dva monolity, a to Images and Words a Train of Thought. Zbytok sa motá pod nimi a na samotnom konci „skomrtá“ Falling Into Infinity. Autor: Martin Hoza / Zveřejněno: 1.11.2013 |
|
Poutavá i náročná přednáška profesorů Dream Theater Zdroj: http://www.ireport.cz/recenze/18379-recenze-poutava-i-narocna-prednaska-profesoru-dream-theater.html 
Netřeba pochybovat - i podvanácté nahráli Dream Theater vynikající album. Sice ne právě převratné, vždyť dobou ohromování prošli již před drahně lety, avšak lekce je to stále poučná.Bylo by poněkud nevděčné žádát od klasiků, jejichž kvalitativní laťka ční proklatě vysoko, aby neustále přicházeli s něčím neotřelým a novátorským. Dream Theater se na eponymní řadovce úpěnlivě drží vlastních, tolik osvědčených tradic, což znamená skladatelsky i aranžérsky vytříbené, instrumentálně excelentní, zvukově vyšlechtěné, prostě po všech stránkách profesionální kompozice. Přestože rozhodně nejde o samolibé exhibice hbitých rukou, přiznejme, že na druhou stranu materiál dostihuje trocha té "profesorské odlidštěnosti". Dokonalost prostě mívá blízko k určité odtažitosti a ona úzká hranice se ve více než hodinovém prostoru občas přece jen připomíná. Určitě nepřekvapí, že hudební hostinu otevírá impozantní suita, postavená na dramatických klávesách, která jako by vypadla z hollywoodského velkofilmu. Nicméně klaviatury Jordana Rudesse se následně poměrně drží na uzdě. Petrucciho ostré riffy a brilantní elektrizující sóla se vřele objímají nejen s akustickou kytarou, ale i působivým smyčcovým souborem. Za pozornost stojí rovněž precizní práce bubeníkova. Chtě nechtě trochu do ústraní je tlačen zpěv Jamese LaBrie. Rozhodně zde neční na piedestalu, jako tomu bývá u většiny kapel. Marná sláva, instrumentální linie je hlasivkám u Dream Theater těžkým sokem. Že s invencí není americké kvinteto zdaleka u konce, pak nastiňuje závěrečný více než dvacetiminutový prog metalový opus o pěti dějstvích, v němž se (ač trochu nesourodě) prolíná nespočet motivů i nálad. Z útrob Dream Theater vyvěrá hudba, která se musí nejen poslouchat, nýbrž opravdu vnímat. Vyžaduje koncentraci od muzikantů, ale i ze strany konzumentů, jinak není šance pochytat všechny fígle a parádičky, jimiž jsou skladby rafinovaně protkány. Nechť si každý sáhne do svědomí, je-li to k adoraci postačující či nikoli. BEST TRAX: The Enemy Inside, Surrender To Reason, Illumination Theory ZKUS TAKY: Symphony X - Iconoclast, Queensryche - Dedicated to Chaos, Rush - Clockwork Angels Autor: Daniel Folprecht, 6/7 / Zveřejněno: 24.12.2013 |
Dream Theater - Dream TheaterZdroj: http://www.rock.sk/clanek/6342-dream-theater---dream-theater Určite jeden z najočakávanejších albumov roku 2013, od progmetalových velikánov privádza poslucháčov do nového, možno lepšie povedané, staronového sveta snového divadla... 
ČO NA ÚVOD?...Musím povedať, že na napísanie recenzie na nový album Dream Theater som si nechal veľké množstvo času, pretože albumy od tejto legendárnej kapely sa vždy, teda aspoň v mojom prípade, dostávajú pod kožu pomerne dlho, a tak som sa rozhodol, že si ho vypočujem nespočetne veľa krát, aby sa pocity a dojmy ustálili na, povedzme, konštantej hladine. ...SMEROVANIE... Myslím si, že už od oznámenia kapely, že sa chystajú natočiť nový album, boli očakánia od nového materiálu pomerne veľké. Aj keď si myslím, že obrovské množstvo fanúšikov kapelu zavrhlo už po odchode Mike-a Portnoya a nový materiál si ani nevypočujú, resp. možno vypočujú, ale aj keby bol prelomový, skvelý, atď., tak pre nich proste DT už skončili. Ja sa nechcem moc k odchodu už vyjadrovať, sú to tri roky, popísalo, povedalo sa o tom strašne veľa, dokonca si myslím, že miestami reakcie už boli prehnané. Ja patrím k skupine fanúšikov, ktorí sú odchodom Portnoya príjemne prekvapení a či už prezentácia, hudba, chémia kapely sa mi veľmi pozdáva. Ale, poďme sa teda pozrieť na nový materiál. V podstate, pri prvom vypočutí, dá sa povedať, ma album ničím výrazne neprekvapil. Je to perfektne poskladaný mix toho, čím sa Dream Theater stali ikonami progmetalovej scény. V mojom prípade to, že Dream ma ničím neprekvapil hodnotím ako pozitívum, pretože od tejto kapely vždy očakávam maximálny výkon po všetkých stránkach. Jedna vec sa ale predsa len nájde, a to je duša. Nemôžem si pomôcť, ale čím viac som album počúval, postupne hľadal tie povestné skryté prepojenia, momenty, keď máte husiu kožu, tým som si stále viac pripúšťal, že je to jeden z najlepších materiálov, aké kedy kapela dala dokopy. Príde mi, že DT skladali hudbu spontánne, album je podľa môjho názoru veľmi dobre vyvážený, pretože pri posledných nahrávkach, či už sa jednalo o Systematic Chaos, Black Clouds And Silver Linings sa mi veľmi často stalo, že som skladbu prepol, posunul, pretože v podstate som sa začal mierne nudiť. Takéto niečo sa mi pri Dream Theater nestalo a dovolím si povedať, ani nestane. Pozorný fanúšik si ale určite už pri prvých tónoch všimne mierne odlišný zvuk kapely, mix je, neviem ani, ako to správne pomenovať, zrejme moderne staromódny, cítim, že DT sa chceli vrátiť úplne na začiatok, ku svojim koreňom, ale zároveň byť moderní. Toto sa im podla mňa dokonale podarilo. Čo sa týka jednotlivých výkonov, Mike Mangini odviedol na albume prekrásnu robotu, taktiež cítiť, že sa podieľal aj na písaní materiálu, niektoré pasáže, ich rytmické prevedenie som ešte u DT nikde nevidel a naozaj, klobúk dolu. Veľmi ma prekvapil James LaBrie, ktorý na albume skutočne dominuje, svoj hlas a jednotlivé party má pevne pod kontrolou a dovolím si povedať, že je to preňho možno aj najlepší spevácky výkon, pre mňa stýlovo veľmi podobný albumu IaW. Konečne dostal veľké množstvo priestoru aj John Myung, basa je výrazná, dokonca aj s množstvami sól, čo sme naozaj na posledných albumoch (možno okrem ADToE) nepočuli. Jordan Rudess sa opäť vracia k starým dobrým, klasickým soundom, ako sa hovorí, netlačí moc na pílu, myslím, že našiel zdravý kompromis medzi modernými zvukmi a efektami a starou dobrou piano version. John P. a jeho gitara, to je kapitola sama o sebe, typický zvuk pre kapelu, množstvo krásnych sól (obzvlášť The Bigger Picture - v jednoduchosti je krása), myslím, že ju ustrážil na správnej úrovni, nie je to len dokazovanie sebe a všetkým poslucháčom, že patrí k najlepším gitaristom na svete. KROK ZA KROKOM Nikdy som nebol prívržencom hodnotenia jednotlivých skladieb, myslím si, že každý album treba hodnotiť ako celok, ale spravím malú výnimku. Album sa začína, v podstate by som to nazval soundtrackom, pretože False Awakening Suite je naozaj priam filmová ukážka tvorby DT. Myslím si, že je skvelým začiatkom celého albumu, dostane poslucháča na, povedal by som, umeleckú nôtu. Z omylu ho ale okamžite vyvedie The Enemy Inside. Jednoznačne najtvrdšia skladba celého albumu, ktorá začína drtivým riffom. Postupne skladba otvára svoje tvrdé vráta a púšťa poslucháča ďalej. V tejto skladbe ma okamžite oslovili bicie, sú perfektné, jednotlivé cielene skoršie rytmické nástupy do refrénov sú typickou ukážkou toho, čo Mike Mangini priniesol do kapely. Na moje prekvapenie skladba neustále šlape, v podstate od začiatku až dokonca a so svojou temnou atmosférou a tématikou je to niečo, čo ma mierne prekvapilo. Po nej nasleduje, áno, The Looking Glass, povedzme mierny odkaz na Rush, ktorý si ale stále v sebe drží jednoznačného ducha Dream Theater. Krásna skladba, ktorá má v sebe naozaj všetko, James ukazuje krásnu farbu svojho hlasu, pre mňa je to jednoznačný návrat k albumu Images And Words a k úplným začiatkom DT. Nasleduje inštrumentálny leviathan, Enigma Machine. Dlho sme čakali na inštrumentálnu skladbu. Po prvom počutí ma skladba príliš neoslovila, ale musím povedať, po čase a naozaj častom opakovaní ma skladba naozaj dostala, či už basovo-bicia rytmická linka, taktiež vhodný zvuk kláves a taký špinavý zvuk gitary, robí z tejto skladby, pre mňa, naozaj zaujímavý kúsok. No, máme tu The Bigger Picture. Toto je pre mňa zrejme najkrajšia skladba na albume. Krásny čistý zvuk všetkých nástrojov, ale hlavne výkon Jamesa je v tejto skladbe naozaj úžasný. Dá sa povedať, že v jednej skladbe ukazuje všetky polohy svojho hlasu, povedal by som, že to, čo ukázal tu sa mu nepodarilo v minulých albumoch ani počas celej nahrávky. Nasleduje Behind The Veil, ktorá začína naozaj novým začiatkom, jednotlivé nástroje a zvuky sú veľmi zaujímavé, ktoré sú nasledované tvrdým, ale jasným Dream Theater riffom. Veľmi zaujímavý refrén, ktorý nie je až taký výrazný naozaj skvele zapadá do konceptu skladby. Surrender To Reason je veľmi zaujímavá skladba, pre mňa hlavne tým, že má mierne odlišnú schému ako väčšina skladieb kapely. V podstate jej vrchol prichádza postupne, minútu po minúte sa buduje a celá skladba, mám pocit, smeruje ku koncu, žiadny výrazný refrén, dalo by sa povedať, taká nemastná-neslaná a práve tým je pre mňa výnimočná. Máme tu Along For The Ride, pre mňa veľmi pekná balada, zaujímavo vyskladaná, bicie veľmi pekne doplňujú atmosféru, samozrejme, sólo Myung - Rudess, úžasné. Pre mňa uzatvára najsilnejšiu pasáž albumu. Celý album ale kočím eposom The Illumination Theory. 22-minútová jazda, na ktorej sa naozaj dostanete do všetkých zákutí kapely, doplnená krásnou orchestrálnou pasážou. Od tohoto momentu je cítiť, že skladba a aj celý album smerujú ku koncu s jasným textovým aj hudobným odkazom. Záver, naozaj James opäť ukazuje, že urobil obrovský krok vpred, za posledné roky a záverečné Rudess-Petrucci-ho hladkanie je naozaj vhodnou, jemnou bodkou za týmto dielom. RESUMÉ?... Ako zhodnotiť celé dielo? Pre mňa je to naozaj excelentná nahrávka a ukážka, že Dream Theater sú naozaj majstri svojho remesla. Niektorí sa ale pýtajú, čo album priniesol, kde sa posunuli, atď. Je pravdou, že DT už fanúšikov neprekvapujú takým štýlom ako napríklad albumom Train Of Thought a myslím si, že už ani nikdy neprekvapia. Proste oni sú kapela, ktorá baví svet už takmer 30 rokov. Za tie roky sa hudba posunula opäť niekde inde, vytvorili si za 30 rokov štýl, ktorý keď niekde započujete, okamžite viete, že je to Dream Theater. Jednoznačne nesúhlasím s rečami, že sa neposúvajú, opakujú, atď. V dnešnom svete je veľmi ťažké ostať jedinečný a myslím, že Dream Theater sa to darí. Verný fanúšik, ktorý sa dokázal preniesť cez to, že odišiel jeden zo zakladajúci členov, a že kapela sa rozhodla ísť ďalej, musí vidieť obrovskú zmenu, ktorou si kapela prešla. Podľa môjho názoru zmenou k lepšiemu, a preto album Dream Theater radím k úplnej špičke ich diel, k albumom Images And Words, Scenes From A Memory. Čo ma ale napĺňa obrovským optimizmom je to, že tento album je možno ešte stále len cesta, nie cieľ. Tešme sa na to, čo nám Dream Theater ešte prinesú. Autor: David Švrčina, Zveřejněno: 07.01.2014 |
Dream Theater - Dream TheaterZdroj: http://www.echoes-zine.cz/recenze/dream-theater-dream-theater VERDIKT: Předchozí výtvor s novicem Manginim nasvědčoval o stržení kormidla na správný kurz. Předpoklady se podařilo naplnit a Dream Theater nahrávají jedno ze svých nejlepších alb za posledních deset let. Průzračný výtvor uvolněného svěžího progresivního metalu neobvyklé jakosti. Na rovinu, Dream Theater mě s novým albem odzbrojili a vydezinfikovali mi ústa dříve plná kritických připomínek na jejich nedávná díla. Poslední dva řadové počiny ještě s Portnoyem v řadách měli kvalitativně sestupnou tendenci do nudismu, kdy některé rozlehlé fádní plochy nudily nad rámec. Naštěstí se kormidlo strhlo správným směrem a eponymní album nabízí v podstatě klasický prog metal s jemnou protiváhou prog rocku. Hudebně nic nového pod sluncem a ten, kdo čekal experimenty, byl bláhový. Album neskutečně šlape a tepe pozitivní energií. Často jsem zcela odevzdán a jen lačně přijímám náramnost a přirozenost, neschopen jakékoliv činnosti vyžadující mozek. Počínání na novém albu je vedeno jistou rukou, pánové za ta léta vědí, co chtějí sdělit a jen sahají do kompozičních sfér, které jim umožňují dosáhnout kýženého. Tento cit díky svým egům ne vždy dokázali udržet na uzdě, ale s přibývajícími lety ubývá i sil a chuť ztrácet energii žabomyším protěžováním se. V souboru evidentně panuje optimální klima, v jehož ochranné atmosféře rostou hodnotné skladby. A kam že album tentokráte nahlíží? Pěkně daleko, až k samotným kořenům souboru a nebojí se vydržovat ani řízný americký power metal, či využít špetku symfo-metalového odkazu. Albu dominuje přirozenost, byť pod povrchem to zas tak jednoduché není a pozorovat každého instrumentalistu je požitek, ale tuto přirozenost DT je zbytečné pitvat. Album má sílu škrtiče, líbezně se kolem vás ovine, pak přidá na tlaku a k cestě do mdlob vás vyprovodí rajskými melodiemi, které si budete v mysli přehrávat až do úplného konce. Plynulé přechody z technické eskapády do strohé civilní fazóny a geniální harmonie chytnou u srdce. A to vše bez náznaku pachuti opakování se, nebo samoúčelnosti. Nečekal jsem tak opravdové album, plné emocí a hudebního naturismu, zde ale vyvěrá pramen dobré opravdové hudby, od něhož se nemohou odlepit chátrající schránky pamětníků natož metalových batolat. DT roku 2013 je komplexní album, kde příznivec souboru nalezne vše a řekl bych i dosti navíc. Petrucciho milenka je tentokrát milostivá a sténá náramnými melodiemi. LaBrie stále dozrává a je radost ho pozorovat, jak pookřál s novými poměry vně souboru. Bobtnání jeho výrazového spektra a emocí nebere prozatím konce. Hudebníci dokáží beze strachu spálení se přiložit pod kotlem a zušlechtit trochu oceli, byť v jedné skladbě dominuje chladná temná kytara tak charakteristická pro Fates Warning. Jakmile DT závěrem zakleknou k startu hudebního maratónu, je výsledek ztvrzen. Uplynulo mnoho zbytečných alb a až nyní mohu bez kompromisů prohlásit, že mě album od Dream Theater baví od prvních tónů až do cílové šachovnice. Autor: Michal Z, Zveřejněno: 26. 11. 2013 |
DREAM THEATER - Dream TheaterZdroj: http://www.marastmusic.com/Recenze/DREAM-THEATER-Dream-Theater Po několika posleších musím nové album nazvat univerzální skládačkou, kterou lze použít v jakémkoliv poměru s předchozí tvorbou kapely. Dream Theater 1993Je právě sobota 9. listopadu, sedím u počítače a snažím se vystihnout přesně to, co opravdu cítím ke kapele natolik význačné, a tou DREAM THEATER již dvacet let bezesporu jsou. Do toho mi od rána hrají jejich řadová alba, tedy počínaje milníkem Images and Words, konče na jejich poměry vcelku vzdušnou deskou Octavarium. Rozmezí těchto alb zkrátka považuji za naprosto zásadní a dnes lze s jistotou říci již těžko překonatelné. Na to, jak složitou a vrstevnatou hudbu hrají DREAM THEATER, je třeba z čistého stolu uznat, že právě v tomto čtrnáctiletém úseku neztratila Petrucciho družina absolutně nic z toho, s čím svou dráhu na přelomu osmdesátých a devadesátých let nakopla mezi světovou metalovou špičku. Každá z desek vydaných v tomto období přinesla strhující materiál, dech beroucí hudební momenty, svojský feeling a zároveň kapele zachovala všechny potřebné identifikační vlastnosti, díky kterým si DREAM THEATER získali tolik obdivovatelů napříč celým spektrem hudebních (povětšinou metalových) subžánrů. Pánové ze Snového divadla se tak stali nedostižnými králi progresivního metalu, institucí, které se jen stěží někdo z podobného stylového ranku přiblíží. Ať už mám na mysli neuvěřitelný tvůrčí přetlak, kdy ze sebe kapela po celé dvě dekády každý druhý rok chrlí další a další zajímavé koncepty, a zároveň věc týkající se průlomu do světa komerčně úspěšných a širokým polem fanoušků velmi žádaných souborů, což je vlastně u takto složité hudby malý zázrak. Oni samotní DREAM THEATER jsou vlastně takovými IRON MAIDEN v rámci žánru progresivní metalové hudby a pranic na tom nezmění ani fakt, že od alba "Systematic Chaos" již pro mne jejich hudba pozbyla dřívějšího kouzla. Mám za to, že se DREAM THEATER již nikdy nevrátí, co se svěžesti a nápadů týče, na svůj dřívější skladatelský level. Dnes se tedy do toho všeho pokusím zasadit svůj názor na jejich aktuální bezejmennou novinku. Dream Theater 09Můj vztah ke kapele za těch více než dvacet let totiž procházel obdobími obdivu, kdy jsem byl doslova okouzlen albem "Images And Words", které jsem na přelomu let 1992/1993 jen občasně vyndal z přehrávače, a kde hřmotný powermetalový mustr, tvořící zde základy, tito virtuózové dokonale vyzdobili tak, že korespondoval s výzdobou fantaskní zámecké komnaty umístěné na přebalu nosiče, dále pak adorace, kdy následné album "Awake" přišlo se strhující a na poměry kapely velmi tvrdě podanou progmetalovou řeží, jež střídala riffovité songy, co si nic nezadaly s brutální produkcí kapel jako PANTERA, ale i s těmi, kde jejich vyznění dokonale modernizovalo artrockovou platformu let sedmdesátých, opravdového potěšení z poslechu jejich hudby, to když podceňovaná alba jako Falling Into Infinity, nebo i pozdější Octavarium, nabízely lidštější pohled do jejich světa, až po pocit jisté blažené samozřejmosti, s jakou jsem přijal dílo, které dnes mnozí považují za jejich vrcholné, a sice "Metropolis Pt.2 : Scenes From A Memory". To bylo všechno v době, kdy byla deziluze z určitého úbytku neotřelosti a svěžích momentů v jejich hudbě ještě v nedohlednu. Mám však dojem, že k něčemu podobného dříve nebo později muselo dojít. Vždyť kdo svou tvorbu udrží patnáct let na nejvyšším levelu invence a neztratí nic ze své původní krásy? Něco takového se zkrátka stalo i daleko zkušenějším borcům, příslušícím spíše ke generaci hard rocku nebo jeho umělečtější obdoby. Je třeba uznat, že DREAM THEATER to vždy měli oproti jiným velkým kapelám ještě o něco těžší, protože přísnost, s jakou na ně hledí metalová veřejnost, byla vždy mnohem vyšší, než tomu bylo u druhých. Nešlo u nich totiž jen o udržení všech složitostí a šmodrchanců, nešlo o samoúčelné lpění na matematické propracovanosti a technické brilanci kompozic, ale také o kvalitu písňového základu, o dobré nápady, bezkonfliktní poslouchatelnost a melodie či harmonické vystýlky, bez kterých by všechno to vysoce školené (někde až) jazz-rockové smetí pozbylo jakéhokoliv smyslu. DREAM THEATER si přes veškerou progresi vždy zakládali na tom, aby jejich hudba byla přístupná i pro běžného posluchače kupříkladu hard rocku a heavy metalu. Z toho důvodu k nim vlastně chovám i já sympatie, nikoliv díky tomu dalšímu. Je pravdou, že jejich cesta od Images and Words až po Octavarium mi dnes připomíná sebejistý průlet hladkou dálnicí, po které je radost svištět a kochat se panoramaty fantaskních krajin i pestrou paletou světýlek, která na vás v noci hází signály z oken obrovských mrakodrapů postavených všude okolo, kdežto pozdní éru vnímám jako ne tak kvalitní nastavovanou silnici, která člověka zaskočí do té doby neviděnými karamboly, vyspraveninami a hluchými místy (kulisami), které jsou samoúčelně vysázeny podél cesty tak, aby budily dojem, že je všechno stále v pořádku. Pokles zajímavosti jejich tvorby v mých uších však není ničí chybou, musel přirozeně nastat. Mike ManginiOdchod Mikea Portnoye z kapely přišel v době, kdy již krize tvorby DREAM THEATER vrcholila a ani jedno ze dvou posledních alb, u kterých byl tento bubeník a jeden z mozků souboru ještě přítomen, nepatřilo zrovna k těm reprezentativnějším. Jeho nástupce Mike Mangini do kapely naskočil v roce 2011 a letošní bezejmenné album je jeho druhým, na kterém je jeho hra k slyšení. Jaká tedy je poslední deska DREAM THEATER? Fanoušek kapely zde své oblíbence rozhodně pozná od prvních tónů intra False Awakening Suite, které je plné majestátního bombastu a bezútěšné rudessovské orchestrace. Rozhodně tak jde od začátku o desku velmi tradiční, o čemž svědčí hned následná, zřejmě stěžejní hymna kolekce The Enemy Inside, která mne svou klasickou stavbou a powermetalovým rázem jako jedna z mála zdejších skladeb, vcelku i dost oslovila. Následuje uvolněnější The Looking Glass, která je ještě příslibem, stejně jako instrumentálka Enigma Machine, díky té se totiž vracíme až do času Scenes from a Memory, jenže pak už se to celé nějak zvrtává do dnes již tradičně méně působivých poloh, tedy zcela v kontextu s předešlými několika alby. Po několika posleších musím nové album nazvat univerzální skládačkou, kterou lze použít v jakémkoliv poměru s jejich předchozí tvorbou. Jsou to zkrátka přesně ti DREAM THEATER, jaké chtějí slyšet posluchači, kteří nebudou zas až tolik souhlasit s teoriemi, co zde vymýšlím v uplynulých odstavcích, tedy přesně ti, co žádný (byť jen minimální) schod dolů u tvorby DREAM THEATER dosud nezpozorovali. Přesně ti totiž budou nadále tvrdit, že i nová deska patří mezi to nejlepší, co letos v metalové hudbě vyšlo. Bezejmenné album je rozhodně materiálem nepostrádajícím rekapitulační ráz. Osobně jej svým vyzněním stylově řadím nejblíže právě k opěvovanému "Metropolis Pt2: Scenes from a Memory", ale jsou zde i další možnosti výkladu, jako třeba stagnace, vyluhovanost, nebo naopak udržení vůdčích pozic, které nechť si každý posluchač vyřeší v sobě sám. Osobně si myslím, že rozhodně nejde o materiál, který by se v rámci celé diskografie vyjímal nějakou přehnanou originalitou, který by naznačil nové stezky a nebo možnosti, kudy se vydat dál. Nejde o materiál, kterým by se skupina snažila o něco podobného. Naopak mám pocit, že jde o jakési letmé opáčko všech typických indicií, které utvářely tvorbu DREAM THEATER napříč dvaceti roky. Postupem časomíry tedy lepší nápady ustupují a vše se tak nějak ustálí na stavu, jaký je dobře znám z několika bezprostředně předcházejících alb, přičemž v závěru dojde i na ono samoúčelné předvádění, a sice konkrétně ve dvaadvacetiminutové artové duchně Illumination Theory, která zhudebňuje právě tu polohu, kterou bych zde velmi rád postrádal. DT Logo ocean Kdo tedy miluje DREAM THEATER bez spekulací od začátku jejich dráhy až do dnešní doby, bude i z novinky nadšen, kdo má z pozdější érou trošku problém a pere se v bludném kruhu stále se opakujících, velmi podobných schémat, ten stejně jako já shledá desku jako vcelku dobrou, stejně jako tomu bylo třeba v případě té minulé, ale po pár týdnech jí bez emocí uloží do police, celé roky si jí nepustí, a bude z ní tahat povětšinou alba z devadesátých let. Bezejmenná deska je dobrým, typickým albem pozdních DREAM THEATER a je opravdu na každém posluchači, zdali uzná, jestli je to dobře nebo špatně. Pokud budete opravdu stát o mou osobní přímost, mám pro vás tedy jednu verzi - houby sebejistý návrat s bezejmenným a tudíž výjmečným nosičem, naopak, jde o esenci toho nejobyčejnějšího, co kdy vzešlo ze stáje kapely, a tudíž jedno ze tří až čtyř (debut + poslední věci) nejslabších alb DREAM THEATER za celou jejich kariéru. Autor: Stray, 60%, Zveřejněno: 11.12.2013 |
 |
|
Poslední aktualizace: