Distance Over Time

Recenze:

www.lidovky.cz www.crazydiamond.cz/

www.metalirium.com (SK) https://musicserver.cz

	Seznam skladeb: 01. Untethered Angel (6:14) 02. Paralyzed (4:17) 03. Fall Into The Light (7:04) 04. Barstool Warrior (6:43) 05. Room 137 (4:23) 06. S2N (6:21) 07. At Wit’s End (9:20) 08. Out Of Reach (4:04) 09. Pale Blue Dot (8:25) Bonus Track: 10. Viper King (4:00) Total Time: (60:51)	Autoři: Music DT & Lyrics: Petrucci Music DT & Lyrics: Petrucci Music DT & Lyrics: Myung & Petrucci Music DT & Lyrics: Petrucci Music DT & Lyrics: Mangini Music DT & Lyrics: Myung & Petrucci Music DT & Lyrics: LaBrie Music DT & Lyrics: LaBrie Music DT & Lyrics: Petrucci Music DT & Lyrics: LaBrie
Složení skupiny: John Petrucci Guitars James LaBrie Vocals Jordan Rudess Keyboards, Continuum Mike Mangini Drums & Percussion John Myung Bass Guitars Nahráno: 11.6.2018 - 14.9.2018 at the Yonderbarn Studios, Monticello, NY Vydalo: InsideOut Music, 22. 2. 2019	Produced: John Petrucci Vocals Recorded: Richard Chycki atMixland, Midhurst, ON Mixed: Ben Grosse Mixed: The Mix Room, Burbank, CA Mix Assistant: Paul Pavao Mastered: Tom Baker at Baker Mastering, Calabasas, CA	Band & Studio Coordinator: Matthew "Maddi" Schieferstein Art Direction, Design Cover & Illustrations: Hugh Syme Photography: Mark Maryanovich Additional Photos: Matthew "Maddi" Schieferstein
A něco ke vzniku alba 11. červen 2018 - první den DT živých video vstupech na facebooku 26. červenec 2018 - třetí den se kytarové party začínají točit 14. srpna 2018 - přidání některých akuustic pasáží dokončeno minulý večer 23. srpna 2018 - basové party jsou dokončeny 23. srpna 2018 - dnes se začínají točit vokály pro novou desku DT 25. srpna 2018 - kytarové party jsou dokončeny!! 27. srpen 2018 - začínají se nahrávat klávesy! 10. září 2018 - klávesy dokončeny! 13. září 2018 - poslední den ve studiu 14. září 2018 - deska dokončena !!!

Untethered Angel (Lyrics by John Petrucci) You've built this world around you Your universe In spite of best intentions Things could not be worse Chaos and fear left you Hanging by a thread As you argue with the voice inside your head Untethered Angel Falling into darkness Don't be afraid of letting go Giving up yourself won't set you free Misgiving and dismay Nightmares and wasted days Can't live your life this way Something needs to change Cold feet and second thoughts Entangled tied in knots Avoidance at all costs A paintful thing to watch Fear can live inside you Push you to the edge Face the fear within you Wake up from the dead Untethered Angel Falling into darkness Don't be afraid of letting go Giving up yourself will set you free Set you free Untethered angel Falling into darkness Don't be afraid of letting go Open your heart Be set free	Nespoutaný anděl (Text: John Petrucci) Vytvořili jste si tento svět kolem sebe Svůj vesmír Navzdory těm nejlepším úmyslům Věci nemůžou být horší Chaos a strach vás ponechaly Na holičkách Když se hádáte s hlasem uvnitř své hlavy Nespoutaný Anděl Upadá do temnoty Nebojte se nechat jej jít Ponechte jej, dokud se sám neuvolní Pochybnost a zděšení Noční můra a promarněné dny Nemůžete svůj život prožít takto Něco se musí změnit Studené nohy a mihotavé myšlenky Zapletené, svázané do uzlů Vyhýbejte se za každou cenu Bolestivým věcem, které spatříte Strach nemůže přežívat uvnitř vás Vytlačte jej na okraj Postavte se strachu uvnitř vás Procitněte ze smrti Nespoutaný anděl Upadá do temnoty Nebojte se nechat jej jít Nechejte jej, dokud se sám neuvolní Zvolte si volnost Nespoutaný anděl Upadá do temnoty Nebojte se nechat jej jít Otevřte svá srdce Osvoboďte se
"Skladbu charakterizuje strach. Strach z neznáma, strach z příležitosti, strach z chyb. Pokud nejsme dost opatrní, může být strach velmi oslabujícím faktorem a zabrání nám v realizaci našeho skutečného potenciálu. Svět, v němž žijeme, se snadno může stát děsivým místem, který je opředen neurčitou budoucností. Ale zbavení se obav, je klíčem, který nás nakonec osvobodí,“ uvedl k novému songu kytarista John Petrucci.
Paralyzed (Lyrics by John Petrucci) The anger The pressure You're choking down your words again Feel the nerves set in Unspoken frustration They see right through you Paper thin Like the ghost within A heart that feels no pain Addicted to the game Breaking beneath the strain I am paralyzed The stare of a stranger Is like a wound that bleeds again Silent as the dead The victim The martyr Like Daniel in the Lion's Den Time and time again A heart that feels no pain Addicted to the game Breaking beneath the strain I am paralyzed I am paralyzed A heart that feels no pain Addicted to the game Relentless mental drain What do you stand to gain? Viewing life through such a narrow, fractured lens We'll ensure you end up on the losing end Breaking beneath the string I am paralyzed I am paralyzed I am paralyzed I am paralyzed I am paralyzed	Paralyzovaný (Text: John Petrucci) Hněv Tlak Dusíš v sobě znovu svoje slova Cítím, jak se nervy setkaly Nevyřčenou frustraci Vidí tě přesně skze vás Tenký papír Stejně jako vnitřní zjevení Srdce, které necítí žádnou bolest Závislé na hře Zraňované pod napětím Jsem paralyzován Pohled na cizince Je jako rána, která znovu krvácí Tichá jako smrt Oběť, Mučedník Stejně jako Daniel ve Lvím Brlohu Znovu a stále znovu Srdce, které necítí žádnou bolest Závislé na hře Zraňované pod napětím Jsem paralyzován Jsem paralyzován Srdce, které necítí žádnou bolest Závislé na hře Nelitostný duševní úbytek Co můžete získat? Sledování života přes tak úzké, lomené objektivy Postaráme se, abyste skončili na zapomenutém konci Zlomení pod řetězem Jsem paralyzován Jsem paralyzován Jsem paralyzován Jsem paralyzován Jsem paralyzován
Fall Into The Light (Lyrics by John Myung and John Petrucci) Written on the water Memories dissipate Eyes begin to open Darkness drifts away Time and space like roses Whose petals drop and fade And fall into the light As if dreams of yesterday Too much love is not enough for us I was once too blind to see There is nothing sacred Only heaven knows So turn towards the sun And look into your soul Too much love is not enough for us I was once too blind to see Too much hope will never be enough It's become so clear to me Too much love is not enough for us I was once too blind to see Too much hope will never be enough The truth is clear to me	Noření do světla (Text: John Myung a John Petrucci) Napsány na vodě Vzpomínky se rozplynou Oči začínají procitat Temnota se odvrací Čas a prostor jako růže Jejichž lístky padají a blednou A noří se do světla Když sní o včerejšku Příliš mnoho lásky pro nás není dost Byl jsem kdysi příliš slepý, abych mohl vidět Nic není sváté To pouze nebe ví Přestaň se otáčet za sluncem A podívej se do své duše Příliš mnoho lásky pro nás není dost Byl jsem kdysi příliš slepý, abych mohl vidět Příliš mnoho naděje pro nás není nikdy dost Připadá mi to tak jednoznačné Příliš mnoho lásky pro nás není dost Byl jsem kdysi příliš slepý, abych mohl vidět Příliš mnoho naděje pro nás není nikdy dost Pravda je pro mě zřetelná
Petrucci řekl pro Rolling Stone o písni "Fall Into the Light": "Fall Into the Light" je příkladem hodně kytarovým riffem vedené písně, která je na albu. A několik jich tam je. Tahle se skládá ze tří části, první je riff, na který jsem přišel v zákulisí, když jsem byl na turné "G3". Měl jsem svoji značkovou Mesa Boogie [JP-2C], nasadil jsem jsem opravdu těžký zvuk a vyšel z toho ten riff. Pustil jsem svůj iPhone a natočil jsem jej a označil jej jako "Cool Riff v E. [Smích]. Připomínalo to styl kapely Metallica. Také jsou některé rychlejší pasáže, které jsou velmi riffové a těžká pravá ruka. Třetí složkou je střední část, která je trochu orchestrální a velmi melodická. To bylo něco, co jsem napsal ve svém suterénu na akustickou kytaru. Myslím, že jsem jí nazval "Kovbojská sekce", protože má westernovou atmosféru. Takže "Fall Into The Light" je případem, kdy jsem přinesl tyto součásti do studia a pak jsme je poskládali do skladby. Je to opravdu zábavná píseň, zejména pro mě, protože je velmi riffově vedený metal."
Barstool Warrior (Lyrics by John Petrucci) In a dark and lonely corner Of a time-worn dockside inn Sits the local barsool warrior Tracing past decisions He motions for a shot Is he doomed to be a man this world forgot? Just a prisoner of the monster on this back Call it bad luck Call it fate Call it stuck here the rest of my days Serves me right What went wrong? And where do I belong? In the glow of flashing light On the shoulder of the road Clutching at the bruises on her skin She tries to signal danger With anguish in her eyes Will he see the world of pain she's in? Or is it too late? Was it bad luck? Was it fate? Or a past that she couldn't escape? It's not right Something's wrong Just where do I belong? Promises made Crying in vain All empty Never accepting the blame And not letting go of the shame A river of tears As months turn to years All wasted On someone not willing to change Now only a shadow remains No one can save you And there's no one to save It has been written You will become all you think, all you feel, all you dream Now I'm cutting the anchor away And I won't look back I'm staring a new life today Now I see Where I belong	Barový štamgast (Slova: John Petrucci) V temném a osamělém koutě Prastaré přístavní putyky Sedí místní barový štamgast Probírá minulá rozhodnutí Je předurčen na odstřel Je odsouzen být člověkem, na kterého tento svět zapomněl? Jen vězněm monstra na svých bedrech Nazvěme to smůlou Nazvěme to osudem Nazvěme to uvíznutím zde na zbytek mých dnů Vedlo se mi dobře Co se nepovedlo? A kam patřím? V záři blikajícího světla Na sklonku cesty Svírá modřiny na své kůži Snaží se upozornit na nebezpečí S úzkostí ve svých očích Vidí svět bolesti, ve kterém je ona? Nebo je příliš pozdě? Byla to smůla? Byl to osud? Nebo minulost, které nemohla uniknout? Není to správné Něco je špatně Kam právě vlastně patřím? Překonané sliby Promarněný pláč Všechna prázdnota Nikdy nepřiznané viny A neopouštěné zahanbení Řeka slz Když se měsíce se mění v roky Všechny promarněné Pro někoho, kdo není ochoten se změnit Nyní zůstává jen stínem Nikdo tě nemůže zachránit A není nikdo, kdo by tě zachránil Bylo určeno Přijde všechno, na co pomyslíš, všechno, co cítíš, všechno, o čem sníš Teď se odříznu od kotvy A neohlédnu se zpět Dneska začínám nový život Teď vidím Kam patřím
Petrucci k písni: "Jako textař, když slyším tento styl hudby, dívám se na to pohledem Petera Gabriela a stylem vyprávění příběhu. Takže po napsání hudby pro písničku jsme pracovali na melodiích pro vokální sekce a začal jsem zpívat něco o klukovi v baru. A bylo to legrační, ale také něco ve smyslu: "Wow, to by mohlo fungovat!" Je to jedna píseň na albu, která pochází z fiktivního místa. Jsou v ní asi dvě nesouvisející postavy - první je alkoholk, který žije v malém námořním městečku a celý život se ospravedlňuje, protože se opravdu nedostal ven. Zůstává na tom místě a přemýšlí proč. A druhou osobou je žena, která je ve zneužívaném vztahu, a také uvízla a přemýšlí, proč zůstává. Takže píseň zkoumá, jak lidé v takových situacích uvíznou. A nakonec se to změní - a já vím, že to začíná být trochu opojné (směje se) - ale vezmu-li si buddhistickou perspektivu, kde říkám, že všechno, na co myslíš, co cítíš a v co věříš, o čem sníš, můžeš to skutečně udělat. Nemusíte se v těchto situacích držet. Takže tam je trochu pozitivní obrat na konci, kde si to dvě postavy uvědomují. Je zábavné psát takovou píseň každou chvíli, protože je to skoro jako poetická výzva - snažíte se vyprávět příběh, ale nemáte spoustu slov, abyste řekl, co chcete říci, protože píseň je dlouhá jen několik minut".
Room 137 (Lyrics by Mike Mangini) Someone Someone is trying To tell him something Will he listen? Should he listen Someone Someone is dying To find out something Will he reason? What is the reason? Do you see it there on the door? Death is coming Life nevermore Obsession drives me Clouding my mind What's the message? Am I running out of time? Someone Someone is trying In search of something Death by numbers Getting closer Someone Someone is dying To know the answer The key to heaven 137 Do you see it there on the door? Death is coming Life nevermore Obsession drives me Clouding my mind What's the message? Am I running out of time? Take me to the other side Show me what I cannot find Never-ending number line Hidden by design I can see it here on the door One-three-seven forevermore Between dimensions The boundary line One-three-seven I am running out of time Take me to the other side Show me what I cannot find Never-ending number line Take me to the other side Show me what I cannot find Never-ending number line Take me to the other side Show me what I cannot find Never-ending number line Let me see before I die	Pokoj 137 (Text: Mike Mangini) Někdo Někdo se snaží Říci mu něco Bude naslouchat? Měl by poslouchat Někdo Někdo umírá Aby něco zjistil Bude on příčinou? Jaký je důvod? Vidíš to tam na dveřích? Smrt přichází Život nikdy více Posedlost mě pohání Zatemnil jsem svoji mysl Jaké je poselství? Utíkám se zpožděním? Někdo Někdo se snaží Při hledání něčeho Smrt podle čísel Blíží se Někdo Někdo umírá Aby poznal odpověď Klíč do nebe 137 Vidíš to tam na dveřích? Smrt přichází Život nikdy více Posedlost mě pohání Zatemnil jsem svoji mysl Jaké je poselství? Utíkám se zpožděním? Vezmi mě na druhou stranu Ukaž mi, co nemůžu najít Nekončící číselnou řadu Ukrytou podle návrhu Vidím to tady na dveřích Jedna-tři-sedm navždy Mezi rozměry Hraniční čára Jedna-tři-sedm Utíkám se zpožděním Vezmi mě na druhou stranu Ukaž mi, co nemůžu najít Nekonečnou číselnou řadu Vezmi mě na druhou stranu Ukaž mi, co nemůžu najít Nekonečnou číselnou řadu Vezmi mě na druhou stranu Ukaž mi, co nemůžu najít Nekonečnou číselnou řadu Dovol mi ji spatřit, než zemřu
S2N (Lyrics by John Myung and John Petrucci) Are we paying attention? Or are we drifting? Too much negative action Not enough positive reaction What's the state of humanity? Where's the peace and the harmony? Free the signal, your inner voice Time to transcend block out the noise Signal to noise Becomes the answer The world keeps turning As we latch on to the wheel Have you heard the news? A surging sea of circumstance Pain, starvation, war, abuse Sterile gloves hide dirty hands Shocking truth Climate change Floods and fires Hurricanes Overdose Suicide Innocent die Fear and race Endless lies Sex and Faith Terrorize Drugs and guns Taking lives Innocent die Signal to noise Becomes the answer The world keeps turning As we latch on to the wheel Signal to noise Defines the reason The world keeps turning As we latch on to the wheel Our wounds begin to heal Signal to noise Becomes the answer The world keeps turning As we latch on to the wheel Signal to noise Defines the reason The world keeps turning As we latch on to the wheel Our wounds begin to heal The chatter disappears And the message is revealed	S2N (Text: John Myung a John Petrucci) Doplácíme na pozornost? Nebo jsme unášení? Příliš negativní akce Nedostatek pozitivní reakce Jaký je stav lidstva? Kde je mír a harmonie? Uvolněte znamení, váš vnitřní hlas Je čas překonat blokování hluku Od signálu k hluku Stane se odpovědí Svět se stále otáčí Když jsme zapadli do kruhu Slyšeli jste tu novinku? Vzedmuté moře okolností Bolest, hlad, válka, týrání Sterilní rukavice ukrývají špinavé ruce Šokující pravda Klimatické změny Povodně a požáry Hurikány Předávkování Sebevražda Nevinní umírají Strach a rasa Nekonečné lži Sex a důvvěra Zastrašování Drogy a zbraně Braní životů Nevinní umírají Od signálu k hluku Stane se odpovědí Svět se stále otáčí Když jsme zapadli do kruhu Od signálu k hluku Definuje důvod Svět se stále otáčí Když jsme zapadli do kruhu Naše rány se začnou uzdravovat Od signálu k hluku Stane se odpovědí Svět se stále otáčí Když jsme zapadli do kruhu Od signálu k hluku Definuje příčinu Svět se stále otáčí Když jsme zapadli do kruhu Naše rány se začnou uzdravovat Žvanění se ztrácí A poslání je odhaleno
At Wit’s End (Lyrics by James LaBrie) Let me help you How much longer until you realize? You're getting worse it's killing zou inside I can't break through Feel you have to face this on your own Want to be left alone Don't leave me now Don't leave me now I know that it's tearing you apart Don't leave me now Don't leave me now Come alive You feel I'm asking too much of you But can't let go Fear breeds the hate and your apathy Empty and hollow You lost your faith There's no getting through Why shut me out? Frantic, disturbed, filled with misery Can't figure it out Sleepless, worse for wear Staring at the ceiling Numb Sedated Intoxicated Deafening, Deafening Shut it out, Shut it out Burning, Burning No way out, No way out Don't leave me now Don't leave me now I know that it's tearing you apart Don't leave me now Don't leave me now Come alive Asked me to listen Can't go on and face another day I lied, not admitting What I lost is still in you Something's missing You see darkness in my eyes Maculate There is no cure Playing over, stop pretending Warped inside is never ending tide Don't leave me now Don't leave me now Don't leave me now Don't leave me now Don't leave me now Don't leave me now	Na konci důvtipu (Text: James LaBrie) Dovol mi, abych ti pomohl Jak dlouho trvá, než si to uvědomíš? Je ti stále hůře zabíjí tě to zevnitř Nemůžu se skrz to dostat Cítíš, že tomu musíš čelit sama Přeji si zůstat sám Neopouštěj mě nyní Neopouštěj mě nyní Vím, že tě to rozpolcuje Neopouštěj mě nyní Neopouštěj mě nyní Přijď oživlá Cítíš, že tě od tebe žádám mnoho Ale nemůžu to nechat jít Strach plodí nenávist a tvoji apatii Prázdnou a pustou Ztratil jsi svou víru Není jak to překonat Proč mi v tom bráníte? Zděšený, rozrušený, naplněný bídou Nemůžu tomu přijít na kloub Nevyspaný, tím hůře pro vzhled Civějící na strop Ochromený Pod sedativy Intoxikovaný Ohlušující, Ohlušující Vypněte to, vypněte to Spalující, Spalující Žádná cesta ven, žádná cesta ven Neopouštěj mě nyní Neopouštěj mě nyní Vím, že tě to rozpolcuje Neopouštěj mě nyní Neopouštěj mě nyní Přijď oživlá Požádal mě, abych poslouchal Nemůžu pokračovat a čelit dalšímu dnu Klamal jsem a nepřipouštěl si to Co jsem ztratil, je stále ještě ve vás Něco schází Vidíš temnotu v mých očích Poskvrnění Neexistuje žádná léčba Přehrávání, zastavení předstírání Překroucené uvnitř jeho nikdy nekončícího přílivu Neopouštěj mě nyní Neopouštěj mě nyní Neopouštěj mě nyní Neopouštěj mě nyní Neopouštěj mě nyní Neopouštěj mě nyní
Out Of Reach (Lyrics by James LaBrie) There's something about this girl Some kind of magic Swear she cast a spell on me Not the first time Might be the last Can't let this moment slip away Try to find the words None sit right with me Air of confidence But I can barely breathe She's without a care Electrified and held there A thousand volts igniting me Her waves crash over me Far below, out of reach The undertow, my reverie Sadness in her smile Love, it's been a while Near but far away She chases it each day A promise to come back All the while still waiting Seems it lost its way Out of reach Just too hard to reach You're letting your life slip away Out of reach Yeah it's hard to reach There's another day Although you're hurting and afraid You're stronger than yesterday	Mimo dosah (Text: James LaBrie) Něco je s touto dívkou Nějaký druh magie Přísahám, že mě oslovila Ne poprvé Možná to bylo naposled Nemůžete nechat tento okamžik utéct Snažte se najít slova Žádné se nehodí pro mne Ovzduší důvěry Ale mohu stěží dýchat Ona je bezstarostná Elektrizující a zadržuje tam Tisíce voltů, které mě rozněcují Její vlny se lámou přede mnou Daleko dole, mimo dosah Podtón, moje zasnění Smitek v jejím úsměvu Láska, bývala alespoň chvíli Blízko, ale daleko Dohání to každým dnem Slib, že se vrátím Každou chvíli ještě čeká Zdá se, že to nějak vytratilo Mimo dosah Ještě těžké to dosáhnout Necháváte svůj život proklouznout Mimo dosah Jo je těžké dosáhnout Je ještě další den Ačkoli sis ublížil a bojíš se Jsi silnější než včera
Pale Blue Dot (Lyrics by John Petrucci) So far away from home Beyond a distant reach Faint whispers from the edge Returning piece by piece A lonely point of light Captured in a final glance A solitary hint of life Discovered if by chance God creators Dream destroyers Spineless cowards and fearless warriors Hopeful children Mothers and fathers Our blood-filled rivers fueled by hate We worship heroes, kings and saints But who's out there To save us from ourselves? All you will ever know All life that ever was All you despite or love Living out their lives God creators Dream destroyers Knowledge seekers and bold explorers Hopeful children Mothers and fathers All on this place we call our home Adrift in space we're on our own But who's out there To save us from ourselves	Bledě modrá tečka (Text: John Petrucci) Tak daleko od domova Daleko mimo dosah Slabé šepoty z okraje Vracejí se kousek po kousku Osamělý světelný bod Zachycený v posledním pohledu Osamělý náznak života Objevil se náhodou Boží stvořitelé Ničitelé snů Bezpáteřní zbabělci a neohrožení válečníci Nadějné děti Matky a otcové Naše krví naplněné řeky hnané nenávistí Uctíváme hrdiny, krále a svaté Ale kdo je tam venku Aby nás zachránil před sebou samými? Vše, co kdy budete znát Veškerý život, který vždycky byl Vše čím pohrdáte nebo milujete Protloukají se svými životy Boží stvořitelé Ničitelé snů Hledči objevů a odvážní průzkumníci Nadějné děti Matky a otcové Všechno na tomto místě nazýváme náším domovem Unášeni vesmírem jsme sami sebou Ale kdo je tam venku Aby nás zachránil před sebou samými?
"Osobně považuji Carla Sagana za jednoho z největších géniů. Inspirovala mě jeho myšlenka k fotce Země z vesmíru. Malý modrý bod, který v nekonečnosti celého vesmíru vypadá jen jako jeden malý pixel. Sagan v kontextu toho konstatoval, že války, náboženství a podobné věci, které lidstvo řeší, jsou zcela nepodstatné a v souvislosti s vesmírem a naší existencí nemají vůbec žádný význam. Měli bychom si uvědomit, jaké máme štěstí, že v temnotě vesmíru je právě naše planeta schopna zajistit život," popsal James LaBrie Sparku píseň "Pale Blue Dot" a dotknul se tak jednoho ze zdrojů inspirace pro "Distance Over Time".
Viper King (Lyrics by James LaBrie) Venomous By design Lying idle Biding time Bore down the clutch Tore up the road 600 horses Genetic code Lightning speed The road she bends Slammed down the brakes Losing my ass end Drive on Pushed to the limit My Viper King We're flying high Drive on Flled with desire Nothing to fear I feel alive My Viper King Speed demom Temting fate Do or die In the blink of an eye Drive on Pushed to the limit My Viper King We're flying high Drive on Filled with desire Nothing to fear I feel alive My Viper King Drive on Pushed to the limit My Viper King We're flying high Drive on Flled with desire Nothing to fear I feel alive My Viper King My Viper King My Viper King	Viper King (Text: James LaBrie) Jedovatá Už svým designem Odložená nečinně Vyčkává svůj čas Zařaď spojku Strhni silnici 600 koní Genový kód Rychlost blesku Cesta, která se sklání Dupnul jsem na brzdy Nakopávám tomu zadek Veď mě dál Sáhni si na limit Můj Viper King Letíme si vznešeně Veď mě dál Naplněn touhou Není se čeho bát Cítím se znovuzrozen Můj Viper King Démon rychlosti Lákavý osud Využij nebo zemři Mrknutím oka Veď mě dál Sáhni si na limit Můj Viper King Letíme si vznešeně Veď mě dál Naplněn touhou Není se čeho bát Cítím se znovuzrozen Můj Viper King Veď mě dál Sáhni si na limit Můj Viper King Letíme si vznešeně Veď mě dál Naplněn touhou Není se čeho bát Cítím se znovuzrozen Můj Viper King Můj Viper King Můj Viper King

Dream Theater opět u kořenů. Nové album je čistá esence skvělých muzikantů 15. března 2019 12:00, Autor: Subeer, Zdroj: https://www.lidovky.cz/kultura/dream-theater-opet-u-korenu-nove-album-je-cista-esence-skvelych-muzikantu.A190314_104717_ln_kultura_jto LOS ANGELES Dream Theater, jedna z nejlepších progmetalových kapel světa, vydala své čtrnácté studiové album. I když není úplně všechno zlato, na co tihle muzikanti za svou téměř pětatřicetiletou kariéru sáhli, tentokrát je rozhodně důvod k oslavám. Distance over Time přináší jejich specifický zvuk v té nejčistší podobě. Dream Theater, jedna z nejlepších progmetalových kapel světa, vydala své čtrnácté studiové album. I když není úplně všechno zlato, na co tihle muzikanti za svou téměř pětatřicetiletou kariéru sáhli, tentokrát je rozhodně důvod k oslavám. Distance over Time přináší jejich specifický zvuk v té nejčistší podobě. Dream Theater jsou kompletně složeni z tak skvělých muzikantů, že by se neztratili ani mezi příležitostně vznikajícími superskupinami. Třeba kytarista John Petrucci je nejčastějším hostem Joa Satrianiho a Steva Vaie na pravidelné G3 Tour, představení nejtechničtějších kytaristů světa. Pokračovatelé odkazu Pink Floyd V 80. letech vznikli Dream Theater jako jeden z prvních zástupců progresivního metalu, který kombinuje metalovou dravost s pseudoklasickými oblouky progrocku. Dodnes se dají označit za asi nejúspěšnějšího pokračovatele odkazu Pink Floyd. Brzy si vybudovali specifický zvuk založený na Petrucciho bravurních sólech, podporovaných klávesami, a na hlasu Jamese LaBrieho s mimořádným rozsahem. Ani basa a bicí nezůstávají v tomhle koktejlu pozadu. Kombinace mnohaminutových meziher a dojemných akustických tišin je specifická zvláště pro jejich dosud nepřekonaný majstrštyk, album Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory, označené magazínem Rolling Stone za nejlepší progrockové album historie. Zvuk kapely dovedla do dnešní podoby alba vydaná na počátku nového tisíciletí. Akustika ustoupila poněkud tvrdší kytaře, písně se zkrátily, i když i na Distance over Time figuruje více než devítiminutový kousek, hudba se zpřístupnila širšímu publiku, aniž by ztratila cokoli ze své velkoleposti. Novinka přichází po albu The Astonishing, monumentálním, více než dvouhodinovém sci-fi opusu napsaném samotným Petruccim. Ten fanoušky poněkud rozdělil, novinka ale přichází jako deska, která se zavděčí všem v tom nejlepším slova smyslu. Na Distance over Time může posluchače jen máloco překvapit. Kapela zařadila předchozí počin do položky „experimenty“ a pokračuje v cestě vytýčené dřívějšími tituly. John Petrucci a Jordan Rudess (klávesy) dokázali i počtrnácté přijít se skvělými epickými sóly, Jamesi LaBriemu to zpívá jako zamlada. Jde o klasickou řadovou desku. Není příliš koncepčně pospojována, střídá tvrdší songy (Paralyzed) s rozmáchlými aranžmá, která se po právu zařadí do zlatého fondu kapely (Fall into Light) a hravě proplouvá mezi žánry od téměř čistého heavy metalu po rozmáchlé progresivní kompozice. Při stopáži pod hodinu plyne album svižně kupředu ve vítaném protikladu ke svému předchůdci. Jsou zde i hluchá místa – v druhé polovině přichází lehký stereotyp, který ale vždy včas naruší zajímavý prvek, ať už náhlý výstup Rudessových kláves do popředí (zvláště na začátku bonusové písně Viper King), či záznam na konci nejdelší písně At Wit’s End, který má nejspíš evokovat (a snad jí opravdu je) návštěvu nahrávacího studia během tvorby alba. I v tom se muzikanti vrátili ke kořenům, když se na několik měsíců zavřeli ve studiu a bydleli spolu, což není u kapel takového formátu zrovna pravidlem. A ta energie, radost z toho, že společně tvoří hudbu, kterou milují, je na desce opravdu znát. Je až neuvěřitelné, že je stejná jako před necelými čtyřmi dekádami. Distance over Time není přelomové dílo, nezařadí se na špičku diskografie kapely, ale je to poctivá a rozhodně povedená „řadovka“ se vším, co k tomu patří. Někomu může chybět alespoň náznak snahy o stylový progres, o ozvláštnění zaběhnutých vzorců, ale veskrze pozitivní ohlas ukazuje, že fanoušci od Dream Theater naopak nyní požadují čistou esenci jich samých – a kapela jim ji ráda dopřeje. Určitě si tím uvolní prostor pro další, rozmáchlejší experimenty, ale do té doby by se klidně jedna nebo dvě podobné nahrávky určitě neztratily.

Dream Theater - Distance Over Time     Album Review 12. března 2019, Autor: Subeer, Zdroj: http://www.crazydiamond.cz/dream_theater_distance_over_time_recenze/1697 Na novou desku akademiků DREAM THEATER jsem se opravdu těšil, a to dlouhých šest let, jelikož jsem před třemi roky vůbec nepochopil tvůrčí záměr dvojalba „The Astonishing“. Více než dvouhodinovou progresivní šlichtou značně provoněnou sebestředností jsem se dokázal prokousat všeho všudy dvakrát a toto veledílo jsem s díky odmítl i jako dar, protože by na něj akorát tak padal prach. Vydání čtrnácté řadovky provázelo hned několik pozitivních signálů. Písně, které byly postupně uvolňované jako předkrm „Untethered Angel“, „Fall Into The Light“ a „Paralyzed“ nesly zřetelné známky velkého vystřízlivění z vlastní muzikantské dokonalosti hodné pouze podobně uvědomělého posluchače. Tyto skladby byly opět vysazeny do hudební půdy, ze které tato newyorská formace dorostla do pozice žánrového lídra. Od všech tří písní jsem se musel sám disciplinovaně odhánět, tak abych se jich nepřesytil ještě dřív, než je budu mít možnost slyšet v konečném aranžmá s ostatními. S poněkud zvrácenou radostí jsem také přijal avízo o letošní emisi sólové desky klávesisty Jordana Rudesse, jež by logicky měla posloužit jako vhodnější dosedací plocha pro ukojení jeho extrémně bujarých tvůrčích přetlaků. „Distance Over Time“ především zdobí přímočarost, u této kapely až neslýchaná. Jednotlivé nástroje sice pořád dostávají dostatek svobody pro vyniknutí, avšak posluchač má vždy šanci skladbu pochopit jako živoucí hudební souhru, nikoliv jako blednoucí složenku od exhibiční firmy. Album je i tak napěchované celou řadou zajímavých pro(g)pletenců, které však ani na okamžik nesklouzávají do nudných profesorských výkladů. Nelze si nevšimnout většího prostoru pro bicí artilerii Mike Manginiho, za což jsme odměněni ryzím metalovým vyzněním s maximálním dynamickým koeficientem. No a jestli jsem si nikdy moc neoblíbil Rudessovi dispoziční nároky, tak zde před ním musím smeknout, protože i na kratším řetězu se umí parádně rozjet („S2N“) přičemž jeho delší duely s parťákem Johnem Petruccim jsou špičkové ošetřené zručností stříhače kanálu Discovery („Pale Blue Dot“). Petrucci tu nejen září v roli kytaristy, ale hlavně neselhává v roli producenta. Limitované verzi s hodinovým trváním a deseti položkami (včetně bonusové „Viper King“) se skutečně nedá vytknout ani ta pověstná malá piha na kráse. Určitě se jedná o jeden z nejkompaktnějších materiálů, jaký kdy tito matadoři progresivního řemesla uvedli v život. Na jejich ostatních opusech se vždy najdou sekce, skladby, které si umím odmyslet. Zde toužím přijmout prog-metalové desatero v celé jeho aktuální kráse. Novinka navíc nepřipomíná ani nekoriguje tvorbu někoho jiného, tak jak tomu bylo i několikrát v minulosti. Všechny ty nástrojové ekvilibristiky působí naprosto přirozeně a vytvářejí ideální podmínky pro zpěv Jamese LaBrieho, který pak, dle svých nejlepších standardů, opět může vdechnout do skladeb nádhernou duši („Barstool Warrior“), ne v nich jenom žádat o audienci. DREAM THEATER si předem zakázali patetické instrumentalizace. Ani jedna skladba tu nedosahuje desetiminutové hranice, ano čtete správně. Pětice podává soustředěný a technicky precizní výkon, který od prvních tónů přikovává posluchačovu pozornost, zatímco během posledních dozvuků probouzí jeho apetit k opětovným protočením. „Distance Over Time“ k úplné dokonalosti schází větší moment překvapení, nápad, který by se od hudebního obsahu kolekce mírně lišil, ale nenarušoval jeho celkové vyznění a zároveň ještě více vystupňoval už tak velmi vysokou míru přitažlivosti. I přes tuto poznámku si jednoduše nemohu dovolit hodnocení nižší, než dávám, protože letos se Američanům podařilo nadmíru úspěšně složit reparát a opět mi udělat velkou radost.

Dream Theater - Distance Over Time 2019-03-30 14:38:19, Autor: Autor: David Švrčina Zdroj: http://www.metalirium.com/recenzia/dream-theater-distance-over-time DREAM THEATER, legendárna formácia, ktorú určite nemusíme predstavovať žiadnemu fanúšikovi metalovej scény, sa nám opäť prihovára s novým materiálom progresívneho metalu, ktorý zadefinovala na svojom prelomovom počine "Images And Words", od ktorého vydania uplynulo už viac ako 25 rokov, ale stále je a aj navždy bude považovaný za encyklopédiu žánru a akousi alfou a omegou celého progmetalového posolstva, ktoré nám nielen títo Páni muzikanti ponúkajú. Prečo som sa takto pomerne obšírne venoval práve tomuto albumu? Dôvod je veľmi prozaický - už od začiatku tvorenia novinky, ktorá dostala názov "Distance Over Time", sa kapela vyjadrovala smerom, že nový materiál bude návratom práve do čias tvorenia legendárnej fošne. Po zrejme najkontroverznejšom albume v histórii kapely "The Astonishing", ktorý je predchodcom novinky a bol určitým experimentom, bolo zrejme jasné, že kapela sa opäť vráti presne k tomu, čo ju dostalo na vrchol tejto scény. Klasický, priamočiary progresívny metal, s melodickými linkami, výbornými muzikantskými výkonmi, perfektným zvukom a charizmatickým spevom. Práve toto sú niektoré z pilierov, ktoré nesú celú túto mašinériu už tri desaťročia. Pre tvorenie a nahrávanie novinky sa DREAM rozhodli vypadnúť z uponáhľaného sveta veľkomesta a zamierili na vidiek, kde si všetci spoločne 'zadovolenkovali' a popri tejto zábavke dali dokopy nový materiál. Práve toto je ten aspekt, ktorý je na novinke veľmi jasný a zreteľný – kapelu to spolu baví, radosť z tvorenia albumu z neho priam srší a zvuk je naozaj naladený takmer k dokonalosti. "Distance Over Time" je pomerne ťažkou nahrávkou na strávenie a jednoznačne to nie je materiál, ktorý je poslucháč schopný vstrebať za 1-2 vypočutia. Celý materiál ale rastie každým ďalším vypočutím a postupom času sa človek dostáva na rovnakú vlnovú dĺžku, na ktorú bola naladená kapela pri jej tvorení. Samozrejme, absolútnu virtuozitu na všetkých postoch ani nemá zmysel spomínať, na to sme už sa tie roky pri DREAM THEATER zvyknutí a nemusia už nikomu nič dokazovať. Vyzdvihol by som ale prínos Mike-a Manginiho, či už pri tvorbe materiálu, ale hlavne pri jeho zvuku a štýle, ktorým konečne a jednoznačne zapadol medzi ostatných členov kapely. Jeho hra je pestrejšia, uvoľnenejšia a v niektorých pasážach naozaj dominantná. Celý materiál odpaľuje klasická, gitarovo ladená skladba "Untethered Angel", ktorá je naozaj typickou ukážkou štýlu DREAM THEATER. Ničím novým nás neprekvapí, chytľavý refrén, klasické vyhrávky, jedno, druhé sólo. Na rozbeh vydarená vec, po ktorej nasleduje atmosférou nabitá, chytľavá "Paralyzed". Výborný úvod, charizmatický LaBrieho spev z nej robia veľmi chutnú a ľahko stráviteľnú chuťovku. "Fall Into The Light" je jasne gitarovo ladená skladba, ktorá má v sebe prvky klasického metalu, rocku, ale jednoznačne dominantná je stredová inštrumentálna pasáž, ktorá je veľmi vydarenou ukážkou melodickej stránky "Distance Over Time". "Bartsool Warrior" je ľahšia, melodická, veľmi umne vyskladaná progrocková vec, na ktorú nadväzuje temná, kontrastná "Room 137". Je zaujímavá atmosférou, vydareným refrénom, ktorý jej dodáva veľmi zaujímavý feeling. "S2N" a "At Wit´s End" sú klasickými stálicami, ktoré nesmú na albume, ktorým sa kapela snaží o návrat ku koreňom, chýbať. Obidve skladby sú plné výborných inštrumentálnych pasáží, chytľavých refrénov, určitého posolstva a výpovede. Záver druhej menovanej v podobe krásneho gitarového sóla je bezpochyby jednou z najlepších pasáží na celej novinke. Jediným zástupcom pomalšej stránky kapely je "Out Of Reach", v princípe LaBrieho výpoveď doplnená širokými gitarovými plochami nás pomaly posúvajú k progresívnemu vrcholu v podobe záverečnej "Pale Blue Dot". Ťažká, prepracovaná, plná hudobných a melodických zvratov uzatvára tento výborný materiál. Aby som nezabudol na bonusovú zábavku v podobe "Viper King", ktorá v sebe spája odkaz na legendárnych 'Purplov' v modernom, mierne tvrdšom DT-šate. "Distance Over Time" nám neprináša veľa nového, nepočutého, neobjaveného. Je to ale vôbec možné? Je ešte v možné v dnešnej dobe, spoločnosti natočiť dosky ako "Scenes From A Memory" či "Images And Words"? To nechám na posúdení každého z Vás. Fakt je ale ten, že umenie je odrazom doby, v ktorej bolo tvorené. Momentálne sa všetci nachádzame v štádiu, kedy je každý kúsok umenia, ktorý nesmrdí komerciou a gýčom veľmi vzácny. A dokonca, ani mi nevadí, ak som malú časť z toho umenia už niekedy počul. Pokiaľ je úprimné, poctivo vypracované, odprezentované a v neposlednom rade výborne nahraté, tak proste u mňa bude bodovať a "Distance Over Time" u mňa zabodoval naplno. Nie vzhľadom na minulosť, ale hlavne na budúcnosť, lebo len tú vieme ovplyvniť! Hodnocení: 10/10

Dream Theater na albu "Distance Over Time" zůstávají stále za svým stínem 27.04.2019 15:00 v sekci Recenze - Tomáš Rozkovec a Jiří V. Matýsek Zdroj: https://musicserver.cz/clanek/60847/dream-theater-distance-over-time/ Historie moderní hudby přináší poučení nevěřit velkohubým prohlášením typu "Tohle je naše nejlepší deska, znovu přitvrdíme, vrátíme se stylově k naší nejlepší nahrávce". Většinou se totiž jedná o marketingový tah a kecy (čest výjimkám). Jak je to u novinky "Distance Over Time" Dream Theater? Podobná prohlášení jsme totiž před vydáním nové řadovky Dream Theater slyšeli také, Nekorunovaní králové a průkopníci na poli progresivního metalu oslaví příští rok kariéru trvající neskutečných pětatřicet let. Na kontě mají čtrnáct studiových zářezů. S originalitou a návratem ke stylu "Images and Words" či "Awake" to tedy nemuselo být tak snadné, jak se zdálo. Po vydání diskutabilního megalomanského díla "The Astonishig", které mělo i své výrazně světlé stránky, se kapela rozhodla vrátit ke kořenům a získat zpět své (asi právem naštvané) fanoušky. Proč ne, má na to svaté právo. Zde však vyvstává otázka, zda je to vůbec možné. Odpověď zní: Ano, je, ale jen za určitých okolností. Zaprvé by americká formace nesměla být vázána řadou skvělých a možná ještě lepších alb, která vydala v průběhu své kariéry, za druhé by musela obsahovat článek, který všem těm nahrávkám dával šmrnc a lesk. Ano, tím byl Mike Portnoy. Až po vydání dalšího počinu bez něj se ukazuje, jak moc byl tento člověk, ač jen bubeník, pro skupinu důležitý, a to nejen svou jedinečnou hrou na bicí, ale i vymýšlením konceptů a určování směru. Pravda, jeho nástupce a jmenovec Mangini je skvělý hráč, strojově přesný, rychlý. Dost možná nejrychlejší na světě. Ale ze skladeb se i kvůli němu vytratila lidskost. Jeho hra postrádá vtip, lehkost a lidskou vřelost. Posluchač může nabýt dojmu, že to vše celé hraje automat. Už od eponymní kolekce "Dream Theater" zní kapela jaksi bez emocí. Zpěvák James LaBrie si může hlasivky vyrvat, Jordan Rudess oteplovat své bublající klávesy a klavír, seč mu síly stačí, nic však nepomůže. A je to škoda. Novinka přitom nezačíná zle, otvírák "Untethered Angel" skutečně "Awake" či "Images And Words" připomene. Stejně jako následující dva kusy. Zejména "Fall In To The Light" s metallicovskou mezihrou je skvostem. Zastavil bych se u úvodní instrumentální pasáže "Barstool Warrior", která je skutečně lahůdkou. Tryská z ní moment, který lahodí uchu. Až si jeden posteskne, jaká je škoda, že muzikanti tuto pasáž dál nerozvinuli. Takhle je to jen rutina, která se stává lehce zaměnitelnou s jakýmkoliv podobně vystavěným songem tohoto uskupení. Bohužel tento, dalo by se říci sestupný, trend dále pokračuje. Posluchač se tak oprávněně může cítit tak, že ho na albu už nemůže nic překvapit. Schéma úvodní riff - strojová dvojšlapka - zpěv - kytarové sólo střídá klávesové sólo a po něm následuje opět to kytarové, případně sólují oba nástroje společně a stále dokola. Nic, co bychom u DT neslyšeli. Slyšeli. A bohužel lépe a invenčněji. "S2N" je opět poklona oblíbeným Rush, ve které se zaskví John Myung skvělou hrou na baskytaru. Zbývajíví trojce skladeb již nepřináší nic než rutinu. Aby nebylo Petruccimu & spol. jen nakládáno - rozhodně jim nelze upřít instrumentální zručnost, sehranost a cit pro nápad. Těch na novince najdeme bezpočet. LaBrieho zpěv je opět civilní, ani stopa po patosu z minulého díla. Utkat kompozici, aby měla hlavu a patu, dá práce více než dost. Posluchač rozhodně nestrádá absencí melodií - vzájemně se proplétají a zpěvák v nich mnohdy obtížně hledá svou linku. Složitost však tentokrát převládla nad jednoduchostí, Vkrádá se pocit již slyšeného a to může výsledný pocit negativně ovlivnit. "Distance Over Time" nepřináší žádný moment překvapení. Kvalitní písně, rutinně provedené, ale bez citu a lásky. Místy studené jako led. Ani ty nejlepší skladby by úplně neobstály na zmiňovaných a srovnávacích řadovkách. Je to škoda. Jako silnější se zdá první polovina nahrávky. Ta druhá trpí jakýmsi prodlužovaným finále - s desetiminutovou kompozicí "At Wit's End" se posluchač smiřuje, že je album u svého konce, ale není tomu tak. Deska pokračuje dalšími dvěma skladbami, což trochu protahuje smysluplné ukončení. Návrat do budoucnosti/minulosti se nekoná. Dream Theater se stále více podobají jen vlastní, byť nadmíru skvělé, karikatuře a dál zůstávají za svým stínem. Bohužel. K této recenzi si neodpustím pár poznámek: Je evidentně vidět, že recenzenti desku poslechli maximálně jednou, dvakrát a vůbec ne ve sluchátkách..., kde se teprve vyjeví všechny hudební libůstky hudby Dream Theater... To by určitě museli vychválit i píseň "Pale Blue Dot", kterou fanoušci hodnotí jako jednu z nejlepších. A to nemluvím o bonusu "Viper King", což je rockový vypalovák, za který by se nestyděli ani Led Zeppelin, i když je to z pohledu kapely spíše žertovná libůstka... Autoři nejspíše slyšeli hudbu z digitálního stažení, kde všechny tyhlety ozdoby nevyniknou a nejsou je ani schopni je ocenit... Hudba Dream Theater není ani na jedné desce na jeden poslech, pokud k tomu autoři nemají čas a honí je redakční termíny, neměli by takovou recenzi psát vůbec... Holt i mezi recenzenty se najdou dobří i špatní, průměrní a ti co jsou pod jakoukoliv úrovní... Tihle patří k některé z té niřří kategorie...

Made by  ©  2019  Poslední aktualizace: 22.2.2019