DREAM THEATER - SPARK 8 / 2009 B

JAMES LA BRIE zpěv, perkuse Datum narození: 05. 06. 1963

Vzdělání:Na rozdíl od svých kolegů nemá akademické vzdělání. Zpíval a hrál na bicí v různých kanadských kapelách. Ve svých 21 letech se stal studentem vyhlášené učitelky zpěvu Rosemary Patricie Burns. "Od konce předchozího turné pracuji s učitelem zpěvu, protože můžu svůj styl dále rozvinout a svůj hlas vylepšit" uvedl LaBrie v nedávném rozhovoru.
Rodinný stav: ženatý; manželka Karen LaBrie. V kapele od roku: 1991
Osobnost: Věřící křesťan, který také měl poměrně slušné problémy sám se sebou. Jeho zanedbalý vzhled a neschopnost uzpívat své party na koncertech se před časem staly objektem tvrdé kritiky Portnoye. Jamese zas na Mikeovi již delší dobu štvala ambice mít vždycky všechno pod kontrolou. Nyní však údajně oba muzikanti své konflikty konečně vyřešili. "Klima v kapele je teď hodně zdravé. Můj vztah s Mikem byl delší dobu poznamenán nenávistí, to nemůžu popřít. Ale sedli jsme si, pobavili se o svých problémech. To nám hodně pomohlo dospět jak po lidské stránce, tak i ve svém přístupu ke kapele. Pro mě je všechno zapomenuto," tvrdí LaBrie. "Kromě toho každý den běhám pět kilometrů. Dělám kliky a posiluji břišní svaly, abych zůstal ve formě. A před každým koncertem se 30-40 minut rozehřívám... Je samozřejmě náročné být každý večer 100-150 min na pódiu, každý z nás musí být ve výborné fyzické kondici. Když se připravuješ, dostatečně spíš, jíš, piješa dbáš na přísun vitamínů, pak to jde."
Postavení v kapele: Člověk, bez kterého by se hudba DT klidně obešla - to mu jeho kolegové většinou dávají dost jasně najevo a neváhali na to upozornit fanoušky. K limitované edici nové desky přibalili bonusové CD s instrumentálními verzemi všech skladeb z "Black Clouds...", které zní tak dobře, že jsme už nejednou v mediích a internetovém prostoru mohli narazit na heretickou myšlenku, zda vůbec DT potřebují vokály. "Naše skladby vznikají vždycky nejprve jako instrumentály a také jako takové bez problému fungují. Tak pracujeme už od dob "When Dream & Day Unite", dokonce už od demonahrávek MAJESTY. Nejdřív vzniká komplexní hudba, pak teprve vokální melodie a texty. Ale bez vokálů bychom zdaleka nebyli tím, čím jsme dnes," prohlašuje otevřeně Portnoy, o němž není tajemstvím, že mu hlas LaBrieho není úplně po vkusu. Kdybychom použili charakteristiku kolegy Petera Sládečka z jeho dva roky starého článku, který rozdělil posluchače kapely na trpitele a obdivovatele, z nichž "první trpí jeho přítomností a užívají si hudby, druzí obdivují, že někdo vůbec dokáže do této muziky zpívat", tak by se dalo říct, že je Mike vlastně trpitelem i obdivivatelem LaBrieho. "James musí obhajovat své pozice v této kapele, i přestože jeho vokální vlohy jsou nezpochybnitelné. Ne každému se hlas Jamese líbí, ale to je subjektivní záležitost. Skutečnost je, že jeho hlas je dokonalý pro tuto kapelu," shrnul svůj postoj bubeník.
Ve svém přístupu ke zpěvákovi jako k nutnému zlu Jamesi Portnoy a Petrucci ani příliš prostoru pro vlastní tvořivost nenechávají. Kromě toho, že jednoznačně preferují své texty, tak mu zpravidla i dost detailně sdělují, jak si jeho zpěv představují. "I tentokrát dost dobře věděli, co musím vyjádřit. Jejich referenčním albem bylo "Scenes..." a jejich nejdůležitější otázka zněla: Můžeme navázat na tvůj tehdejší styl, díky kterému se tvůj hlas moc pěkně uplatnil ??? Domnívali jsme se, že novým skladbám dokonale sedne interpretace ve stylu "Scenes..." a já to měl až na pár výjimek stále na mysli," potvrdil James v rozhovoru o aktuální desce.
Interpretace cizích pocitů: Po LaBriem texty nebyly nikdy nijak zvláště požadovány (za tím nelze spatřovat nic osobního - ani jeho předchůdce Charlie Dominici nedostal více prostoru). Spíše se pro jeho písně místo našlo teprve v okamžiku, kdy své potřeby verbalizace vlastních proudů myšlenek a pocitů měli zpracovány jeho dva spoluhráči Petrucci a Portnoy. Zpěvák DT byl tak vždy v poněkud neobvyklé pozici interpretovat cizí pocity. V tom smyslu se LaBrie ocitl v situaci herce, od kterého se očekává, že svou roli musí zvládnout: "V "A Change Of Seasons" jsem napsal skladbu o smrti své matky. John také truchlil nad

milovaných lidí (mimo jiné v "Take Away my Pain" z alba "Falling Into Infinity"). A já v mnohých textech řeším své problémy s překonáním své závislosti na alkoholu. james je ns podobné texty zvyklý," konstatoval Portnoy suše v odpovědi na otázku, jestli James nemá problém vcítit se do prožitků svých kolegů. Sám LaBrie se snaží k situaci přistupovat filozoficky: "Zpívat o smrti Mikeova otce mi nečinilo žádný problém - sám jsem v roce 2005 přišel o otce. Bylo pro mě snadné sledovat Mikeovy emoce. Jeho otec zemřel v lednu a už v únoru jsem musel nazpívat "The Best Of Times"... Smrt Mikeova otce přišla rychle a téměř nečekaně. V takovém okamžiku si najednou uvědomíš, jaký dar byl vztah s tvým otcem.Tak to bývá aspoň, když pocházíš z neporušených rodinných poměrů... Pokud jde o "The Shaterred Fortress", jako spoluhráč a kamarád jsem byl Mikeovi hodně nablízku, když tím vším procházel a vím, co se s ním stalo, když překonal démony."
Další aktivity: "Začal jsem s Mike Guillorym psát skladby pro své další sólové album, které pravděpodobně budu moci vydat rok po světovém turné DT. Když bude deska venku, rád bych zorganizoval také kratší turné k ní. V posledních měsících jsem také nazpíval jednu skladbu pro novou desku REDEMPTION a tři pro desku "Terra Incognita", což je projekt spisovatele Kevina J. Andersona. Ale nejdůležitější je pro mě samozřeumě DT a má sólová deska."
Boční projekty: Hostoval na deskách řady formací. Za zmínku by stály zajisté přinejmenším FATES WARNING a jejich „Parallels“(1991) či SHADOW GALLERY – „Tyranny“ (1998). Podílel se na projektech Trenta Gardnera EXPLORERS CLUB (viz více v sekci John Myung) a „Leonardo: The Absolute Man“ (2001). V roce 2004 ztvárnil roli hlavní postavy v konceptu AYREON „The Human Equation“. O dva roky později realizoval spolu s populárními tenory Vladimirem Grishko a Thomasem Dewaldem operně zaměřený projekt TRUE SYMPHONIC ROCKESTRA, který v loňském roce vydal své první album „Concerto in True Minor“. Od roku 1999 vydává také sólové desky. Nahrávací společnost mu však zpočátku nedovolila realizovat je pod vlastním jménem. „Keep It To Yourself“ (1999) a „James LaBrie's MullMuzzler 2“ (2001) tak vyšli jako alba projektu MULLMUZZLER. První sólovka, kterou realizoval pod svým vlastním jménem, se stala až „Elements Of Persuasion“ (2005), natočena téměř ve stejné sestavě jako předchozí dvě alba LaBrieho, tudíž s klávesistou Mattem Guillorym, baskytaristou Bryanem Bellerem a bubeníkem Mikem Manginim. Jediná změna nastala na postu kytaristy, když Mikea Keneallyho nahradil téměř o dvacet let mladší Ital Marco Sfogli.
Aktuální inspirace: „Ulítám například totálně na ,Angular Perceptions´ od THOUGHT CHAMBER, brilantní deska s velkolepým zpěvákem. K tomu navíc mám rád také stylově zcela odlišně zaměřené kapely jako BELL X1 nebo BRETT DENNEN, CIRCUS MAXIMUS, COHEED AND CAMBRIA, DEATH CAB FOR CUTIE, PANIC CHANNEL, SIXX:A.M. a také poslední desky DISTURBED a DREDG. Hodně velký dojem na mě udělala deska METALLIKY, "Death Magnetic". Snad jsem ani nevěřil, že by mohli o sobě dát vědět tak úderným albem. Líbí se mi lovit ryby v různých vodách, je jedno, jestli je to pop, alternativa nebo něco heavy, či vyloženě agresivního. Proto je pro mě snadnější interpretovat moderní hudbu a chápat, jakým směrem se scéna vyvíjí a jaké mají na ní DT místo. Považuji za velmi důležité dopídit se k tomu, jak můžeme dál tvořit alba, aniž bychom se opakovali a zněli vylouhovaně a předvídatelně."

MIKE PORTNOY bicí, perkuse, podpůrné vokály Datum narození: 20. 04. 1967
Vzdělání: Berklee College of Music
Rodinný stav: ženatý s kytaristkou z dnes již neexistující dívčí power/thrashmetalové formace MEANSTREAK, Marlene Apuzzo
V kapele od roku: 1985
Osobnost: Je držitelem 23 ocenění časopisu Modern Drummer a v roce 2004 se ve svých 37 letech stal nejmladším bubeníkem uvedeným do Síně slávy. Nejhlučnější člen kapely, neustále bojující se svými vnitřními démony, dokázal překonat svou závislost na alkoholu. "Dnes je to lepší člověk a také se jednoznačně lépe chová k lidem kolem," konstatoval před časem James LaBrie. Jestli je to ovšem dobře i pro fanoušky? Vyriovnnější Mike sám třeba tvrdí, že ztrácí svou potřebu psát texty. Řešemní osobních otázek bylo terapeutické, nutilo jej však, jak se již vícekrát svěřoval v různých rozhovorech, čelit dost vysokému stresu, kterému by se do budoucna rád vyhnul. "Když píšu ty texty, je mi jasné, že se mě pak lidé na ně budou ptát. Vím, čemu se vystavuji. Ale "Black Clouds..." by klidně mohlo být posledním albem, pro které jsem mapsal texty. Možná si teď dám pokoj jako textař. Ještě jsem musel dokončit

dvanáctidílnou ságu o svém alkoholismu. Ale od té doby mecítím nutkání víc psát. Ze všech povinností, které jsem si na sebe v DT vzal, jsou texty tím prvním, čeho bych se vzdal. John by třeba psal ještě více - neměl by problém přebrat celou tuto oblast."
Posledním krokem a zároveň vyvrcholením "Suity dvanácti kroků (anonymních alkoholiků), v jejíž jednotlivých částech Portnoy v průběhu let řešil své potíže s alkoholem a léčením se ze své závislosti se právě stala píseň "The Shaterred Fortress" z aktuální desky. nyní je "Twelve-Step Suite", jejíž jednotlivé skladby jsou hudebně propojeny a tvoří dohromady téměř hodinový materiál, konečně připravena začít žít svůj vlastní život. Úmysly o její celkové pódiové prezentaci potvrdil i sám Portnoy: "Bylo to vždycky v plánu. A skladby byly komponovány s myšlenkou, aby na sebe dobře navazovaly a fungovaly pohromadě dobře na koncertě. Kdy ale celý cyklus předvedeme, se zatím přesně neví."
Postavení v kapele: "Mike se stará o chod spousty věcí. vybírá obálky alb... a co všechno ještě nedělá. John Perucci se také věnuje některým obchodním otázkám... Možná by bylo nejpřesněji odpovědět, že se o různé aspekty kolem DT starají různí lidé. Kdo vezme danou věc do svých rukou, záleží na konkrétní situaci, Mike ale je jednoznačně jaksi nejaktivnější" konstatuje Jordan Rudess.
Kromě toho, že také patří k hlavním skladatelům a textařům v kapele(co do počtu textů, které napsal, je hned na druhém místě po Petruccim), se spolu s kytaristou stal od doby desky "Six Degrees Of Inner Turbulence" i producentem hudby DT.
Interpretace cizích pocitů: Tato nepravidelná rubrika v profilech si vyžádala zavedení vzhledem k postavení jiných dvou členů DT. Zde ale nahlédněme na téma z jiného zorného úhlu: Jak se jeden z hlavních skladatelů a textařů vyrovnává s interpretací svých pocitů další osobou - samozřejmě zpěvákem Jamesem LaBriem. Otázku aktualizovala skladba "The Best Of Times", zasvěcená otci Mikea Howardovi Portnoyovi, který nečekaně odešel ze světa na začátku letošního roku. "O tom jsem dlouho přemýšlel, protože originální demo, které jsem sám nazpíval, jsem svému otci přehrál ještě předtím než zemřel. Seděl jsem u jeho postele, drželi jsme se za ruce a brečeli jsme - bylo to hodně silné. Vyprávím v textech o věcech, které jsme spolu během let prožili, takže to bylo pěkně těžké dát text Jamesovi a slyšet jej pak od něj," svěřil se Mike. "Ale James je náš zpěvák a má lepší hlas, a proto musel skladbu samozřejmě zazpívat on. Vždy tomu tak bylo - předáváme Jamesovi své texty a on do nich vtiskuje svou vlastní pečeť. Měl jsem tentokrát určité pochybnosti, ale když spustil ve studiu, věděl jsem, že skladba bude znít dobře."
Boční projekty: Se superskupinou TRANSATLANTIC, tvořenou dále baskytaristou Peteem Trewavasem (MARILLION), kytaristou Roinem Stoltem (THE FLOWER KINGS) a zpěvákem, kytaristou a klávesistou v jedné osobě Nealem Morsem (ex-SPOCK'S BEARD) vydal dvě studiová alba „SMPTe“ (2000) a „Bridge Across Forever“ (2001). Z následných turné po Americe a Evropě vznikly audio i video živáky „Live In America“ (2001) a „Live In Europe“ (2003). LIQUID TENSION EXPERIMENT – co do své sestavy v podstatě instrumentální DT. Jen Johna Myunga zde nahradila ikona amerického progresivního rocku Tony Levin (CHAPMAN STICK). Formace v tomto svém složení vydala dvě eponymní studiová alba v letech 1998 a 1999 a v loňském roce i stejnojmenné koncertní. LTE v minulosti už fungovali také jako trio, a to ve dvou různých formacích: 1) s klávesami a bez kytary; 2) s kytarou a bez kláves. První z nich v roce 2007 realizovala album „Spontaneous Combustion“ se svými improvizacemi ze studia. Druhá zas letos uvedla na trh

koncertní nahrávku „When the Keyboard Breaks: Live In Chicago“. Hrál jinak na deskách Neala Morse „Testimony“ (2003), „One“ (2004), „?“ (2005), „Cover To Cover" (2006), „Sola Scriptura“ (2007), „Lifeline“ (2008), jakožto i na DVD „Testimony Live“ (2004). S OSI natočil jejich první dvě desky „Office of Strategic Influence“ (2003) a „Free“ (2006), včetně remixů skladeb z posledně jmenované.
Po sedmi letech se opět rozběhli TRANSATLANTIC. V dubnu natočili nové album a věří, že se jim podaří uvést je natrh ještě před koncem letošního roku (2009). "Pokud vím, otázkou nikdy nebylo, jestli se TRANSATLANTIC dají dohromady, otázkou vždycky bylo, KDY sedají dohromady. Je to vždycky na Nealovi, kdy se na to cítí být připravený. Ale s Nealem jsme zůstali přátelé a tvůrčím tandemem během všech těchto let. Takže jsem věděl, že nakonec nastane čas, který bude pro něj ten správný. A jelikož pokaždé, když se činí rozhodnutí, se obrací na Boha, se domnívám, že v tomto případě Bůh učinil skvělé rozhodnutí. Děkuji ti, Bože! (Smích) Neal mi zavolal vloni, někdy v prosinci 2008, a zeptal se mě, jestli do toho chci jít, řekl jsem mu na to: "Jdeme do toho, když voláš !" Byla to jen otázka toho sladit harmonogramy. Pro mě je to tak, že nemám žádný prostoj. Trávím šest měsíců ve studiu s DT, předáme album, uděláme video, dohlížím na obálku a booklet, když to bylo hotové, hned jsem skočil na území TRANSATLANTIC. Strávil jsem několik týdnů v Nashvillu prací na tomto albu, které dopadlo úžasně, nemůžu se dočkat, až jej lidéuslyší... Na TRANSATLANTIC bohužel skutečně zůstává jen malé okénko, ale ve chvíli, kdy se objeví, ta příležitost se nesmí nechat propásnout", Portnoy.
Aktuální inspirace: „Tentokrát jsme se rozhodli, že během psaní nebudeme poslouchat žádnou jinou hudbu. Dřív jsme to občas dělali a v některých případech jsme se zajisté nechali zatáhnou daleko určitým směrem. Tentokrát jsme byli jenom my. Je nejspíš všeobecně známo, že jsem obrovský hudební fanoušek. A když večer po práci sedím na hotelu, poslouchám desky LAMB OF GOD, OPETH a dalších skupin. V mé hlavě cirkulují neustále tak rozmanité melodie – to ani nejde odstavit. Tentokrát jsme se ale během komponování obešli bez jakýchkoliv vnějších vlivů.“

JOHN PETRUCCI kytary, podpůrné vokály Datum narození: 12. 07. 1967
Vzdělání: Berklee College of Music
Rodinný stav: ženatý s kytaristkou z dnes již neexistující dívčí power/thrashmetalové formace MEANSTREAK, Renou Sands
V kapele od roku: 1985
Osobnost: Držitel ocenění Kytarista roku 2007 od Total Guitar Magazine, jak potvrdil Rudess, je to praktikující katolík se silným zájmem o fantastiku a globální otázky lidstva - a to své záliby rád propojuje ve svých fiktivních příbězích. "Je hodně soustředěný a hodně chytrý," prohlašuje o něm dál Rudess. Je to také člověk, který přišel s hlavní dějovou linií "Metropolis Pt. 2: Scenes From A Memory", poté co, "již delší dobu zkoumal spoustu věcí", vysvětluje klávesista. "Rád se věnuje závažným společenským otázkám - jako třeba v "Rite Of Passage", v níž se pojednává o svobodném zednářství... Jednoznačně si na milostných písních nepotrpí. Když píše texty, hodně čte, zkoumá témata do hloubky. Surfuje na síti, kupuje si knížky, přistupuje ke svému úkolu hodně vážně. "Myslím, že tentokrát byl posedlý spiritualitou zednářů a chtěl ji zkoumat, ponořit se do ní, vyvést ji jako téma... Grandiózní témata u něj právě nejsou žádnou novinkou - vezmi si třeba skladbu "The Great Debate" (z alba "SDOIT") na téma zkoumání kmenových buněk". Poslední dobou ale John začal projevovat

o něco větší zájem o to, probírat se více svými vlastními zkušenostmi ze života. "Na počátku práce oznámil, že už nechce psát texty na fiktivní témata," vypráví dál Rudess. "Chtěl zase psát realistické příběhy. Také "A Nightmare to Remember" pojednává o skutečné události: automobilové nehodě, kterou v dětství prožil. V písní "The Count Of Tuscany" vypráví o tom, jak před několika lety v tom hrůzostrašném domě toho týpka v Toskaně pocítil skutečný strach o svůj život...". O svém posunu ve volbě témat Petrucci mluvil už vlastně v roce 2006: "Že jsem se dřív hodně zaměřoval na fiktivní příběhy nejspíš souvisí s povahou hudby, kterou jsme byli ovlivněni a kterou jsme poslouchali. K pompézní hudbě se jednoduše hodí psát o magických věcech. Nyní se ale pokouším být upřímnější a více své texty stavět na svých vlastních emocích. Myslím si, že lidé si k takovým textům najdou snadněji cestu než k smyšleným historkám. Dokonce i v "Scenes From A Memory" přesto, že byl celý příběh neskutečný, byly tam emoce a situace, které jsou lidem blízké... Komunikace s posluchači musí probíhat v rovině základních lidských emocí - a k tomu se dnes pokouším směřovat".
Postavení v kapele: Spoluzakladatel MAJESTY - praobrazu DT. Budeme-li zkoumat na deskách poměry jeho podílu na skladatelském procesu a psaní textů, nejspíše dospějeme k tomu, že je to člověk s největším tvůrčím vkladem v kapele. Ačkoliv je to samozřejmě svým způsobem spekulace, kterou se nám budou zdráhat jednoznačně potvrdit i samotní členové DT. I jeho největší "konkurent" v zápase o první místo ovšem přinejmenším potvrdil suverénní postavení Petrucciho slovy: "Jsme především metalová kapela a chceme zajistit, aby v popředí byla vždy kytara. je naším hlavním nástrojem." Kromě toho je hned po Portnoyovi druhým nejvíce angažovaným členem DT, co se otázek spojených s chodem kapely týká. Oba se také na "Metropolis Pt. 2: Scenes From A Memory" (1999) poprvé podíleli na produkci. Spolupracovali tehdy s Terry Brownem, ale už od následujícího alba "SDOIT" (2002) se stali výhradními producenty DT.
Boční projekty: Řadu hostování raději vynecháme a zmiňme aspoň to, že v roce 2005 vydal své první sólové album „Suspended Animation“. Ve stejném roce vyjel spolu s Joem Satrianim a Stevem Vaiem na turné projektu G3. Vystoupení v Tokiu bylo na točeno a vyšlo jako 2CD a DVD pod názvem „G3: Live in Tokyo“. Podílel se také na projektu LIQUID TENSION EXPERIMENT a na první desce EXPLORERS CLUB – viz více respektive v profilech Mikea Portnoye a Johna Myunga. V současnosti se nemluví o o žádných hudebních projektech, ale ve spolupráci s DiMarzio Petrucci čerstvě vyvinul dva nové kytarové snímače "LiquiFire" a "Crunch Lab" (ve variantách pro šestistrunnou i sedmistrunnou kytaru).
Aktuální inspirace: „Poslouchám především tvrdší hudbu. Abych byl upřímný, moc si na progresivní hudbě nepotrpím. Hodně mě ovlivnili RUSH a METLLICA. Seznámil jsem se během let s tvorbou mnoha velkolepých klytaristů, ale rozhodně si ve svém volném čase nepřehrávám ELP.“

JORDAN RUDESS klávesy, Continuum, lap steel kytara Datum narození: 04. 11. 1956
Vzdělání: Juilliard School of Music
Rodinný stav: ženatý, manželka Danielle Rudess, která se ujímá producentských povinností některých jeho projektů
V kapele od roku: 1999
Osobnost: Jak se dozvídáme z rozhovorů loňského DVD "Chaos In Motion", Jordan je člověk, který projevuje největší zájem o místa, které kapela v rámci svých turné navštěvuje. Jordan totiž rád poznává odlišné kultury, a tak čas před vystoupením tráví na procházkách. Snadno navazuje kontakt s fanoušky, kteří jej na ulici poznávají. Mike jej nazývá "mágem" a připouští, že v DT musí vlastně jeho schopnosti (oproti tomu, co předvádí v rámci svých sólových projektů a instruktáží) brzdit. Superlativy nešetří ani při popisu jeho vlivu na atmosféru a chemii v kapele (viz DVD "Chaos In Motion").
Postavení v kapele: "Jordan je důležitý pro zvukovou rovnováhu... Mnoho lidí neví, jak cenný pro DT je Jordan jako skladatel. On, John a já konstruujeme skladby. V produkční fázi Jordan přenáší zodpovědnost na mě a na Johna a spoléhá na to, že klávesy v závěru najdou své perfektní místo v našich skladbách, ale jako skladatel je pro kapelu stejně důležitý jako John a já", zdůrazňuje Portnoy význam Jordana. Rudess je vlastně vytouženým klávesisstou skupiny. "DT vždy měli mimořádné štěstí na tak virtuózní klávesisty," hodnotí své předchůdce Jordan. "Kevin Moore má radši melodičtější věci, zatímco Derek Sherinian je více zaměřený na rock'n'roll a heavy...". Kapela ovšem vždy chtěla někoho více klasicky orientovaného. A proto po odchodu Kevina, který se chtěl více věnovat svým vlastním záležitostem i jít vlastní cestou, jak kapela

vysvětluje rozchod v různých rozhovorech, si tolik přáli, aby jej nahradil právě Jordan Rudess - muž, který má rád orchestrace - vezmni si symfonické okamžiky ve "Scenes From A Memory" (první desce, která vznikla s jeho účastí) a hrozně jej "baví hrát různé styly". Jordan byl poprvé požádán, aby se připojil k DT už v polovině devadesátých let, ale nabídku odmítl a nechal se zlomit teprve kolem roku 1999. "Dnes si myslím, že bych hodně litoval toho, kdybych zcela přišel o tuto skvělou příležitost... Ovšem věci se seběhly tak, že poté co jsem odmítl DT, mě pozvali LIQUID TENSION EXPERIMENT, projektu Mikea, superskupiny, ve které se pokusil dát dohromady nejlepší instrumentalisty. Říct, že mi to polichotilo, by bylo slabé slovo - byla to jedinečná příležitost pro mou vlastní kariéru. Byl to hodně úspěšný projhekt, který by možná ani nevynikl, kdybych tehdy nastoupil k DT... Nakonec tedy vše dopadlo, jak nejlépe mohlo."
Boční projekty: S vyjmenováním všech desek, na kterých hostoval je lepší ani nezačínat. Věnuje se sólové kariéře. Vydal již dvanáct samostatných alb: „Arrival“ (1988), „Listen“ (1993), „Secrets Of The Muse“ (1997), „Resonance“ (1999), „Unplugged“ (2000), „Feeding The Wheel“ (2001), "4NYC" (2002), "Christmas Sky" (2002), „Rhythm Of Time“ (2004), „Prime Cuts“ (2006), „The Road Home“ (2007), „Notes On A Dream“ (2009), LIQUID TENSION EXPERIMENT – viz více v profilu Mikea Portnoye, RUDESS/MORGENSTEIN PROJECT – projekt založil spolu s bubeníkem vyučujícím na Berklee College Rodem Morgensteinem (WINGER, DIXIE DREGS). Dvojice doposud vydala tři nahrávky – studiové album „Rudess/Morgenstein Project“ (1997), koncertní záznam + studiovou skladbu „An Evening with John Petrucci and Jordan Rudess“ (2000) a další živák „The Official Bootleg“ (2001). V letošním roce (2009) vydal rozporuplně přijaté album s předělávkami svých oblíbených balad DT „Notes On A Dream“ a spolu s bubeníkem Rodem Morgensteinem se po dlouhých letech pustil do příprav dalšího studiového materiálu jejich společného projektu. "S Rodem jsme hodně pokročili v práci na další desce. Problém je, že jsme tak angažovaní, děláme toho tolik, že je opravdu těžké jej dokončit. Například kromě alba s DT, jsem právě dokončil a představil své sólové album. Takže, aby se to všechno mohlo realizovat, musely některé věci vypadnout z mého rozvrhu. Ale stále si myslím, že desku jednou dokončíme", uvedl Rudess v nedávném rozhovoru.
Aktuální inspirace: „Nezajímá mě zvlášť, co se děje na současné scéně, protože DT se zaměřují více na klasiku. Naše hudba je úzce spojena s klasickou, jak vzhledem k způsobu komponování, tak i vyznění našich skladeb… Mé osobní vlivy jsou GENTLE GIANT, KING CRIMSON, EMERSON, LAKE AND PALMER… Směsice metalu a progresivního rocku. A samozřejmě RUSH a RADIOHEAD… A deska ,Images & Words´. Společnými inspiračními zdroji v kapele jsou zas METALLICA, IRON MAIDEN, YES, PINK FLOYD… Vždycky jsme poslouchali rozmanité věci. Sám nejsem fanouškem doopravdy tvrdého metalu, ale občas, když jedu autem si naladím nějakou metalovou stanici a oceňuji skupiny jako LAMB OF GOD či MESHUGGAH. John a Mike mají obdobný přístup, takže chápeme, co se děje v naši společné hudbě. Bezpochyby nás ovlivnila nová deska METALLIKY. "Death Magnetic" vyšla chvíli předtím, než jsme začali pracovat a bylo to pro nás hodně významné album. Poslechli jsme si ji mnohokrát, cítili jsme ji a myslím, že jsme pochopili, o co v něm jde.“

JOHN MYUNG baskytara, Chapman stick Datum narození: 24. 01. 1967
Vzdělání: Berklee College of Music
Rodinný stav: ženatý s baskytaristkou z dnes již neexistující dívčí power/thrashmetalové formace MEANSTREAK, Lisou Martens Pace
V kapele od roku: 1985
Osobnost: Tichý muž, jak zní Johnova přezdívka na MySpace, je mimořádně plachý a zdrženlivý. je uvědomělý křesťan. Sám uvádí jako svůj největší vzor postavu Ježíše Krista. Když nevystupuje s DT, "sedí celý den doma a procvičuje deset hodin denně stupnice. Skutečně, bydlí u mě za rohem, ale někdy jej vidím jenom, když jsme na turné anebo jdeme do studia. "Zvláštní, ne?" směje se Portnoy . Dle slov producenta Kevina Shirleye a bývalého klávesisty Dereka Sheriniana, je to také jediný muzikant, o kterém vědí, že se rozehrává i po skončení show.
Myung na veřejnosti téměř nemluví. Příliš nekomunikuje ani se svými spolujhráči. O to snadnější pak bylo uvrhnout své kolegy i publikum do úžasu, když na konci jedné show kapely v Německu zpěváka Jamese LaBrieho "povalil na zem a oba se chvíli převalovali na zemi, zatímco ostatní členové kapely zárali v naprostém údivu," vzpomíná petrucci na událost, z které vznikl v kapely pojem "Myungův útok". Jak se později zjistilo, reagoval tím na sázku za několik set dolarů, že by se něco takového neodvážil udělat. "Je to skupina tvořena hodně neobyčejnými, nepředvídatelnými povahami", uzavírá kytarista.
Postavení v kapele: Spoluzakladatel MAJESTY, se nijak zvlášť výrazně nepodílí na kreativním procesu. Existují spíše jen určité party, které jeho spoluhráči definují jako "riff Johna Myunga". Co se textů týká, nikdy nenapsal víc než jeden na album, a jak uvádí LaBrie,

"nenapsal nic od doby "Scenes From A Memory". Naposledy se jako textař částečně podílel na albu "SDOIT" s čímž až na Jamese, který se v rozhovorech zmiňuje že je na čase, aby se zase začal aktivněji zapojovat do psaní materiálu, nemá asi nikdo jiný v kapele problém. Myungovy texty, jak jednou poznamenal Portnoy, si vždy žádaly dodatečné úpravy frázování, aby se daly ke konkrétním melodiím přiřadit. Tato práce navíc je učinila nežádoucími. Ve snaze přece jen projevit takt a vyzdvihnout důležitost Myungova postavení jej bubeník jednou označil jako "duchovního guru kapely". "Je velmi klidný, málokdy na nás promluví, také málokdy tráví s námi čas jen tak. Vidíme jej večer na dvě hodiny na pódiu a to je vše. Ale je to OK, kapela tak prostě funguje. Kdybychom měli hlučného a dominantního baskytaristu, zničilo by nám to celou chemii."
Interpretace cizích pocitů: V této otázce se Myung projevuje jako skutečné zosobnění pokory (v dokonalém souladu se svými východními, konkrátně korejskými kořeny, a křesťanským přesvědčením). Na dotaz, zda považuje za nejdůležitější prvek kvalitní hudby schiopnost dát výraz emocím jednotlivých členů v kapele a vcítit sedo jejich prožitků, byl zcela kategorický, čímž zároveň poukázal na pramen neuchopitelné a složité chemie kapely: "Naprosto, je to všechno o synergii. Je to objevení toho, co jsme schopni stvořit... Všechno je o tom, dokázat navázat na to tak, kde každý z nás funguje na sto procent."
Boční projekty: PLATYPUS - pop progresivní fusion formace, tvořena dále bubeníkem Rodem Morgensteinem (DIXIE DREGS), kytaristou Ty Taborem (KING´S X) a bývalým klávesistou DT Derekem Sherinianem vydala dvě desky „When Pus Comes To Shove“ (1998) a „Ice Cycles“ (2000). THE JELLY JAM – progrockové trio kopírující sestavu PLATYPUS, ovšem bez Sheriniana, realizovalo dvě eponymní desky v letech 2002 a 2004. EXPLORERS CLUB – prog-rock superskupina vedena bratry Trentem a Waynem Gardnerovými z formace MAGELLAN, na vzniku jejíž dvou alb Age Of Impact“ (1998) a „Raising The Mammoth“ (2002), se podíleli také James LaBrie, John Petrucci, Derek Sherinian, Billy Sheehan, James Murphy a Steve Howe. GORDIAN KNOT – progresivní metalový projekt baskytaristy Seana Malonea se dvěma deskami na kontě – „Grodian Knot“ (1999) a „Emergent“ (2003) – na jejichž vzniku se podílela nekonečně dlouhá řada ikon progresivní scény. Myunga uslyšíme hrát na Chapman stick na prvním z jmenovaných alb. V současné době nejsou známy žádné jeho další aktivity.
Aktuální inspirace: Jelikož rozhovory poskytuje jen ve výjimečných situacích, anebo z absolutní nutnosti při natáčení DVD kapely, se v tomto případě musíme spolehnout na už poněkud starší informace citované snad na všech internetových stránkách, věnujících se DT. Z nich plyne, že hlavními inspiračními zdroji Myunga jsou Chris Squire (YES) , Steve Harris (IRON MAIDEN), Geddy Lee (RUSH ), Cliff Burton (METALLICA) a John Entwhistle (THE WHO).