Octavarium [73:32]
| Recenzí se sešlo na internetu tolik, že jsem vybíral jen ty rozsáhlejší. Pokud by některý z autorů recenzí měl námitky se sveřejněním zde, ať se ozve a dstraním ji pryč. Jen jsem chtěl poskytnout posluchačům širší náhled na toto CD, protože se jeví jako jedno z přelomových v kariéře DREAM THEATER. | |
|
1. "SPARK" SPARK 7/2005 "Předvídatelný šok" 2. "Blahapet's blog" z http://musicserver.cz/ 3. "Weblog" z http://dreamsign.cz/weblog/clanek/ 4. "Benesnet.cz" z http://benesnet.cz/ladislav/ 5. "Music-portal.cz" z http://www.music-portal.cz/ |
6. "Metalopolis.net" z http://www.metalopolis.net/ 7. "Allmetal.cz" z http://allmetal.cz/recenze/ 8. "bestrock.cz" z http://bestrock.cz/ 9. "IDnes.cz" z http://show.idnes.cz/ |
 |
Seznam skladeb: 01. The Root Of All Evil [8:07] VI. READY VII. REMOVE 02. The Answer Lies Within [5:26] 03. These Walls [6:59] 04. I Walk Beside You [4:29] 05. Panic Attack [7:16] 06. Never Enough [6:33] 07. Sacrificed Sons [10:42] 08. Octavarium [24:00] I. SOMEONE LIKE HIM II. MEDICATE (Awakening) III. FULL CIRCLE IV. INTERVALS V. RAZOR'S EDGE Total Time: [73:32] |
AUTOŘI SKLADEB: Music: DT Text: Mike Portnoy Music: DT Text: John Petrucci Music: DT Text: John Petrucci Music: DT Text: John Petrucci Music: DT Text: John Petrucci Music: DT Text: Mike Portnoy Music: DT Text: James LaBrie Music: DT Text: John Petrucci Music: DT Text: James LaBrie Music: DT Text: Mike Portnoy Music: DT Text: Mike Portnoy Music: DT Text: John Petrucci |
|
Nahráli: John Petrucci - Guitars and Vocals James LaBrie - Vocals Jordan Rudess - Keyboards, Continuum and Lap Steel Guitar Mike Portnoy - Drums, Vocals and Percussion John Myung - Bass |
Produkoval: Mike Portnoy a John Petrucci pro JaM Productions Pod vedením: Dough Oberkircher Mixáž: Michal H. Brauer pro MHB Produstions, Inc. v Quad Studio, NYC, březen 2005 Assistant and Pro Tools Engineer: Keith Gary Druhý asistent: Will Hensley Mixáž: George Marino v Sterling Sound, NYC |
Nahráváno: Hit Factory, NYC (R.I.P.) listopad 2004 - únor 2005 Vyšlo: 7. června 2005, Atlantic Recording Corporation pro Warner Music Group Company a WEA International Výrobní číslo: Atlantic LC 00121 |
|
HOSTÉ: Orchestr v "Sacrificed Sons" a "Octavarium": Dirigent: Elena Barere Housle: Katherine Fong, Ann Lehmann, Katherine Livolsi-Stern, Laura McGinniss, Catherine Ro, Ricky Sortomme a Yuri Vodovoz Violy: Vincent Lionti a Karen Dreyfus Cello: Richard Locker a Jeanne LeBlanc Flétna: Pamela Sklar Francouzský lesní roh: Joe Anderer a Stewart Rose |
Smyčce aranžovala řídil: Jamshied Sharifi Zajištění orchestru: Jill Dell' Abate Dream Theater řídil: Frank Solomon pro Frank Solomon Management Art Direction, Design and Illustration: Hugh Syme Koncept: Hugh Syme a Mike Portnoy Fotografie: Colin Lane Smyčcový kvartet v "The Answer Lies Within": První housle: Elena Barere, Druhé housle: Carol Webb Viola: Vincent Lionti, Cello: Richard Locker |
 THE ROOT OF ALL EVIL Music: Dream Theater Lyrics: Mike Portnoy VI. READY Proud enough for you to call me arrogant Greedy enough to be labeled a thief Angry enough for me to go and hurt a man Cruel enough for me to feel no grief Never could have a part of it I always need more to get by Getting right down to the heart of it The root of all evil has been running my whole life Dirty enough for me to lust Leaving nothing left to trust Jealous enough to still feel envious Lazy enough to sleep all day And let my life just waste away Selfish enough to make you wait for me Driven blindly by our sins Misled so easily Entirely ready to leave behind I'm begging to break free Take all of one The desires that keep burning deep inside Cast them all away And help to give me strength to face another day I am ready Help me be what I can be VII. REMOVE Self-centered fear has got a hold of me Clutching my throat Self righteous anger running all through me Ready to explode Procrastinatination paralyzing me Wanting me dead These obsessions that keep haunting me Won't leave my head Help to do for me what I can't do myself Take this fear and pain I can't break out of this prison all alone Help me break these chains Humility now my only hope Won't you take all of me Heal this dying soul I can feel my body breaking I can feel my body breaking I'm ready to let it all go I can feel my body shaking Right down to then foundation The root of it all Take all of one The desires that keep burning deep inside Cast them all away And help to give me strength to face another day I am ready Help me be what I can be I am ready Come to me Take me away [Dedicated to Bill W. and all of his friends] |
KOŘEN VŠEHO ZLA Music: Dream Theater Lyrics: Mike Portnoy VI. PŘIPRAVEN Jsem pro tebe tak pyšný, až mi vyčítáš domýšlivost Jsem tak chamtivý, až mě označujete zlodějem Jsem tak rozhněvaný, abych šel a někomu ublížil Jsem tak krutý, abych necítil žádnou lítost Nikdy mi nestačí získat pouze část Vždycky potřebuji dostat co nejvíce Abych se dostal k jádru věci Kořen všeho zla prolínal celým mým životem Jsem tak oplzlý, až mě ovládá chtíč Nevěřím už skoro ničemu Jsem tak žárlivý, že neustále závidím Tak líný, že prospím celý den A svůj život prostě promarním Jsem tak sobecký, že tě nechám na sebe čekat Pohání nás slepě naše hříšnost Svádí z cesty docela snadno Jsem připraven na všechno zapomenout Prosím, dostaňte mě z toho ven Vezměte si mne celého Touhy, které mě spalují hluboko uvnitř Zahoďte je všechny A pomozte mi čelit tváří v tvář dalšímu dnu Jsem připraven Pomozte mi být tím, čím mohu být VII. ODSTRKOVANÝ Zmocňuje se mě sobecký strach ze sebe samého Svírá mi hrdlo Ovládí mě vztek na sebe samého Připraven explodovat Věčné váhání mě paralyzuje Jednou mě to zabije Ty obscénnosti se mi neusále vybavují Nejdou mi z mysli Pomoz mi s něčím, co sám nesvedu Vezmi si ten strach a bolest Nepřekonám to vězení jenom sám Pomozte mi přetrhnout řetězy Pokora je nyní moje jediná naděje Vezměte si mne celého Uzdrav tu moji skomírající duši Cítím, jak se mé tělo rozpadá Cítím, jak se mé tělo rozpadá Jsem připraven se toho zbavit a jít Cítím, jak se mé tělo třese Úplně celé až do základů Kořene toho všeho Vezměte si mne celého Touhy, které mě spalují hluboko uvnitř Zahoďte je všechny A pomozte mi čelit tváří v tvář dalšímu dnu Jsem připraven Pomozte mi být tím, čím jsem mohl být Jsem připraven Pojďte si pro mne Odveďte mne pryč [Věnováno Billovi W. a všem jeho přátelům] |
|
THE ANSWER LIES WITHIN Music: Dream Theater Lyrics: John Petrucci Look around Where do you belong Don't be afraid You're not the only one Don't let the day go by Don't let it end Don't let a day go by, in doubt The answer lies within Life is short So learn from your mistakes And stand behind The choices that you make Face each day With both eyes open wide And try to give Don't keep it all inside Don't let the day go by Don't let it end Don't let a day go by, in doubt The answer lies within You've got the future on your side You're gonna be fine now I know whatever you decide You're gonna shine Don't let the day go by Don't let it end Don't let a day go by in doubt You're ready to begin Don't let a day go by, in doubt The answer lies within |
ODPOVĚĎ JE UVNITŘ Music: Dream Theater Lyrics: John Petrucci Podívej se kolem Ke komu náležíš Neměj strach Nejsi sám Nedovol, aby ti den utekl Nedovol, aby skončil Nedovol, aby ti uběhl v pochybnostech Odpověď leží uvnitř Život je krátký Tak se pouč ze svých omylů A stůj si za všemi Rozhodnutími, které jsi učinil Nastav tvář každému dnu S oběma očima dokořán A zkus se rozdávat Nedrž to všechno v sobě Nedovol, aby ti den utekl Nedovol, aby skončil Nedovol, aby ti uběhl v pochybnostech Odpověď leží uvnitř Máš budoucnost na své straně Máš se právě skvěle Vím, že ať se rozhodneš jakkoliv Jen se rozzáříš Nedovol, aby ti den utekl Nedovol, aby skončil Nedovol, aby ti uběhl v pochybnostech Jsi připraven začít Nedovol, aby ti uběhl v pochybnostech Odpověď leží uvnitř |
|
THESE WALLS Music: Dream Theater Lyrics: John Petrucci This is so hard for me To find the words to say My thoughts are standing still Captive inside of me All the emotions start to hide And nothing's getting through Watch me Fading I'm losing All my instincts Falling into darkness Tear down these walls for me Stop me from going under You are the only one who knows I'm holding back It's not too late for me To keep from sinking further I'm trying to find my way out Tear down these walls for me now So much uncertainty I don't like this feeling I'm sinking like a stone Each time I try to speak There's a voice I'm hearing And it changes everything Watch me Crawl from The wreckage Of my silence Conversation Failing Tear down these walls for me Stop me from going under You are the only one who knows I'm holding back It's not too late for me To keep from sinking further I'm trying to find my way out Tear down these walls Every time you choose to turn away Is it worth the price you pay Is there someone who will wait for you One more time One more time Watch me Fading I'm losing All my instincts Falling into darkness Tear down these walls for me Stop me from going under You are the only one who knows I'm holding back It's not too late for me To keep from sinking further I'm trying to find my way out Tear down these walls for me now Tear down these walls for me It's not too late for me Tear down these walls for me |
TYHLE ZDI Music: Dream Theater Lyrics: John Petrucci Je to pro mne tak těžké Najít slova, abych promluvil Moje myšlenky jsou tichounké Uzamčené ve mě Všechny emoce se začínají skrývat A nic nepronikne ven Sleduj mě Jak blednu Jak ztrácím Všechny instinkty A padám do temnoty Strhni dolů všechny zdi kolem mě Zastav můj pád dolů Jsi jediný, kdo ví, Že se držím zpátky Ještě není pro mne příliš pozdě Abych přestal klesat ke dnu Snažím se najít cestu ven Strhni dolů všechny zdi kolem mě hned Tak mnoho nejistoty Nemám rád tenhle pocit Klesám jako kámen na dno Pokaždé, když zkouším promluvit Je tu další hlas, který slyším A ten změní všechno Sleduj mě Plazím se Ze zbytků Svého mlčení Konverzace Vázne Strhni dolů všechny zdi kolem mě Zastav můj pád dolů Jsi jediný, kdo ví Že se držím zpátky Ještě není pro mne příliš pozdě Abych přestal klesat ke dnu Snažím se najít cestu ven Strhni ty všechny zdi Vždycky, když se ode mě odvrátíš Je to cena kterou zaplatíš Je někdo jiný, kdo na tebe počká Ještě nějaký čas Ještě nějaký čas Sleduj mě Jak blednu Jak ztrácím Všechny instinkty A padám do temnoty Strhni dolů všechny zdi kolem mě Zastav můj pád dolů Jsi pouze jediný, kdo ví Že se držím zpátky Ještě není pro mne příliš pozdě Abych přestal klesat ke dnu Snažím se najít cestu ven Strhni dolů všechny zdi kolem mě hned Strhni dolů všechny zdi kolem mě Ještě není pro mne příliš pozdě Strhni dolů všechny zdi kolem mě |
|
I WALK BESIDE YOU Music: Dream Theater Lyrics: John Petrucci There's a story in your eyes I can see the hurt behind your smile For every sign I recognize Another one escapes me Let me know what plagues your mind Let me be the one to know you best Be the one to hold you up When you feel like you're sinking Tell me once again What's beneath the pain you're feeling Don't abandon me Or think you can't be saved I walk beside you Wherever you are Whatever it takes No matter how far Through all that may come And all that may go I walk beside you I walk beside you Summon up your ghosts for me Rest your tired thoughts upon my hands Step inside this sacred place When all your dreams seem broken Resonate inside this temple Let me be the one who understands Be the one to carry you When you can walk no further Tell me once again What's below the surface bleeding If you've lost your way I will take you in I walk beside you Wherever you are Whatever it takes No matter how far Through all that may come And all that may go I walk beside you I walk beside you Oh when everything is wrong Oh when hopelessness surrounds you Oh the sun will rise again The tide you swim against will carry you back home So don't give up Don't give in I walk beside you Wherever you are Whatever it takes No matter how far Through all that may come And all that may go I walk beside you I walk beside you |
PROVÁZÍM TĚ VŠUDE Music: Dream Theater Lyrics: John Petrucci V tvých očích je příběh Vidím utrpení za tvým úsměvem Přes všechna znamení, která rozeznávám Jedno mi vždy uniká Dej mi poznat, co trápí tvoji mysl Dovol mi být tím, který to ví nejlépe Být jediným, kdo tě podrží Když se cítíš, že jsi sklíčená Řekni mi ještě jednou Co způsobilo bolest, kterou cítíš Neopouštěj mne Nebo si myslíš, že tě nelze zachránit? Provázím tě všude Ať jsi kdekoliv Ať to stojí cokoliv Nezáleží, jak jsi daleko Navzdory všemu, co může přijít A všechno co může pominout Provázím tě všude Provázím tě všude Povolej si své přízraky na mě Odlož své unavené myšlenky do mých dlaní Vstup do tohoto posvěceného místa Když všechny tvé sny se zdají zničené Rozezvuč vnitřek toho chrámu Dovol mi být tím, který ti rozumí Být jediným, kdo tě odnese Když už nemůžeš jít dál Řekni mi ještě jednou Co je pod krvácejícím povrchem Když tvá cesta je ztracená Já tě povedu Provázím tě všude Ať jsi kdekoliv Ať to stojí cokoliv Nezáleží, jak jsi daleko Navzdory všemu, co může přijít A všechno co může pominout Provázím tě všude Provázím tě všude Oh, když všechno je špatné Oh, když tě obklopuje beznaděj Oh, slunce znovu vyjde Příliv, s nímž bojuješ, odnese tě zpátky domů Tak se nevzdávej Nevzdávej se Provázím tě všude Ať jsi kdekoliv Ať to stojí cokoliv Nezáleží, jak jsi daleko Navzdory všemu, co může přijít A všechno co může odejít Provázím tě všude Provázím tě všude |
|
PANIC ATTACK Music: Dream Theater Lyrics: John Petrucci All wound up On the edge Terrified Sleep disturbed Restless mind Petrified Bouts of fear Permeate All I see Heightening Nervousness Threatens me I am paralyzed So afraid to die Caught off guard Warning signs Never show Tension strikes Choking me Worries grow Why do I feel so numb Has it something to do with where I come from Should this be fight or flight I don't know why I'm constantly so uptight Rapid heartbeat pounding through my chest Agitated body in distress I feel like I'm in danger Daily life is strangled by my stress A stifling surge Shooting through all my veins Extreme apprehension Suddenly I'm insane No strong hope for redemption A grave situation desperate at best Why do I feel so numb Is it something to do with where I come from Should this be fight or flight I don't know why I'm constantly reeling Helpless hysteria A false sense of urgency Trapped in my phobia Possessed by anxiety Run Try to hide Overwhelmed by this complex delirium Helpless hysteria A false sense of urgency Trapped in my phobia Possessed by anxiety Run Try to hide Overwhelmed by this complex delirium |
ZÁCHVAT PANIKY Music: Dream Theater Lyrics: John Petrucci Všechno se natahuje K prasknutí Vyděšení Spánek je přerušen Nepokojná mysl Strnulá Záchvaty strachu Pronikají Vším, co vidím Zesilující Nervozita Mě ohrožuje Jsem paralyzován Takhle vystrašený ze smrti Buď ostražitý Výstražná znamení Nic neukážou Napětí zesiluje Dusí mě Znepokojivý růst Proč se cítím tak ochromen Má to něco něco s tím, odkud pocházím Byla to snad bitva nebo jen útěk Nevím proč jsem neustále tak podrážděn Prudký tlukot srdce buší mou hrudí Tělo se zmítá úzkostí Cítím se jako v ohrožení Denní život je udušený mým stressem Utlumený puls Vystřeluje skrze všechny mé žíly Extrémní obava Náhle jsem zešílel Žádná silná naděje na spasení Závažná situace, zoufalá přinejlepším Proč se cítím tak ochromen Má to něco něco s tím, odkud pocházím Byla to snad bitva nebo jen útěk Nevím proč se neustále tak motám Bezmocná hysterie Falešný pocit naléhavosti Polapen ve své fóbii Posedlý úzkosti Běžím Pokusím se ukrýt Překonán úplným rozpadem osobnosti Bezmocná hysterie Falešný pocit naléhavosti Polapen ve své fóbii Posedlý úzkosti Běžím Pokusím se ukrýt Překonán úplným rozpadem osobnosti |
|
NEVER ENOUGH Music: Dream Theater Lyrics: Mike Portnoy Cut myself open wide Reach inside Help yourself To all I have to give And then you help yourself again And then complain that You didn't like the way I put the knife in wrong You didn't like the way My blood spilled on your brand new floor What would you say If I walked away Would you appriciate But then it'd be too late Because I can only take so much of your ungrateful ways Everything is never enough Sacrifice my life Neglect my kids and wife All for you to be happy All those sleepless nights And countless fights to give you more And then you say how dare that I didn't write you back I must be too good for you I only care about myself What would you say If I walked away Would you appriciate But then it'd be too late Because I can only take so much of your ungrateful ways Everything is never enough |
NIKDY DOST Music: Dream Theater Lyrics: Mike Portnoy Otevírám se široce Sáhni si dovnitř Nabídni si sám Z toho, co ti mohu dát A potom si nabídneš znovu A postěžuješ si, že Cožpak se ti to nelíbilo? Zabodl jsem nůž špatně Cožpak se ti to nelíbilo? Moje krev ušpinila tvoji novou podlahu Co bys řekla Kdybych odešel Ocenila bys to? Ale pak už by bylo příliš pozdě Protože nemůžu donekonečna snášet tvoji nevděčnost Všeho není nikdy dost Obětuji svůj život Zanedbávám moje děti a ženu Všechno jen pro tebe, abys byla šťastná Všechny ty bezesné noci A nespočet zápasů, abych ti dal více A ty pak řekneš, proč se staráš? Už jsem ti neodpověděl Musím být pro tebe být příliš dobrý Starám se pouze o sebe Co bys řekla Kdybych odešel Ocenila bys to? Ale pak už by bylo příliš pozdě Protože nemůžu donekonečna snášet tvoji nevděčnost Všeho není nikdy dost |
|
SACRIFIED SONS Music: Dream Theater Lyrics: James LaBrie Walls are closing Anxiously Channel surfing Frantically Burning city Smoke and fire Planes we're certain Faith inspired No clues A complete surprise Who'll be Coming home tonight Heads are turning Towards the sky Towers crumble Heroes die Who would wish this on On our people And proclaim That his will be done Scriptures they heed misled them All praise their sacrificed sons [Instrumental section] Teach them What to think and feel Your ways So enlightening Words they preach I can't relate If God's true love Are acts of Hate God on High Our mistake Will mankind be extinct There's no time to waste Who serves the truth For Heaven's sake |
OBĚTOVANÍ SYNOVÉ Music: Dream Theater Lyrics: James LaBrie Zdi se přibližují Úzkostlivě Kanály se přepínají Zuřivě Hořící město Kouř a oheň Plány, kterými jsme si jisti Inspirovány boží vírou Žádné stopy Úplné překvapení Kdo přijde Přijde dnes večer domů? Hlavy se otáčejí Směrem k obloze Věže se hroutí Hrdinové umírají Kdo by asi tohle mohl přát Našim lidem A prohlašoval Že jeho vůle je dokonána Písmo svaté, které dbali, je oklamalo Všichni chválí jejich obětované syny [instrumentálka] Nauč je Na co mají myslet a co mají cítit Vaše cesty Tak osvícené Hlásají slova Nemohu je popsat Když Boží opravdová láska Je čin z Nenávisti Bože na nebesích Naší chybou Lidstvo vyhyne? Není žádný čas zničit Ty jež slouží pravdě Z Boží vůle |
|
OCTAVARIUM Music: Dream Theater I. SOMEONE LIKE HIM Lyrics - Jonn Petrucci I never wanted to become someone like him so secure Content to live each day just like the last I was sure I knew that This was not for me And I wanted so much more Far beyond what I could see So I swore that I'd Never be someone like him So many years have passed Since I proclaimed My independance My mission My aim And my vision So secure Content to live each day like it's my last It's wonderful to know That I could be Something more than what I dreamed Far beyond what I could see Still I swear that I'm Missing out this time As far as I could tell Theres nothing more I need But still I ask myself Could this be everything Then all I swore That I would never be was now So suddenly The only thing I wanted To become To be someone just like him II. MEDICATE (Awakening) Lyrics - James LaBrie A Doctor sitting next to me He asks me how I feel Not sure I understand his questioning He says I've been away a while But thinks he has cured me From a state of catatonic sleep For 30 years Where have I been Eyes open But not getting through to me Medicate me Infiltrate me Side effects appear As my conscience slips away Medicate me Science failing Conscience fading fast Can't you stop what's happening A higher dosage he prescribes But there's no guarantee I feel it starting to take over me I tell them not to be ashamed There's no one who's to blame A second shot A brief awakening I feel the relapse Can't break free Eyes open But not getting through to me III. FULL CIRCLE Lyrics - Mike Portnoy Sailing on the seven seize the day tripper diem's ready Jack the ripper owens wilson phillips and my supper's ready Lucy in the sky with diamond dave's not here I've come to save the Day for nightmare cinema show me the way to get back home again Running forward Falling back Spinning round and round Looking outward Reaching in Scream without a sound Leaning over Crawling up Stumbling all around Losing my place Only to find I've come to full circle Flying off the handle with careful with that axe eugene gene the dance machine Messiah light my fire gabba gabba Hey hey my generation's home again Running forward Falling back Spinning round and round Looking outward Reaching in Scream without a sound Leaning over Crawling up Stumbling all around Losing my place Only to find I've come to full circle IV. INTERVALS Lyrics - Mike Portnoy Our deadly sins feel his mortal wrath Remove all obstacles from our path Asking questions Search for clues The answer's been right in front of you Try to break through Long to connect Fall on deaf ears and failed muted breath Loyalty, trust, faith in desire Carries love through each darkest fire Tortured Insanity A smothering hell Try to escape but to no avail The calls of admirers Who claim they adore Drain all your lifeblood while begging for more Innocent victims of merciless crimes Fall pray to some madmen's impulsive designs Step after step We try controlling our fate When you finally start living it has become too late Trapped inside this Octavarium Trapped inside this Octavarium Trapped inside this Octavarium Trapped inside this Octavarium V. RAZOR'S EDGE Lyrics - John Petrucci We move in circles Balanced all the while On a gleaming razor's edge A perfect sphere Colliding with our fate This story ends where it began |
OCTAVARIUM Music: Dream Theater I. NĚKDO JAKO JE ON Texty - Jonn Petrucci Nikdy jsem si nepřál stát se se někým jako on, tak v pohodě Spokojeně, abych prožíval každý den jako by byl poslední Byl jsem si jistý, že to vím Nebylo to nic pro mě Já jsem si přál mnohem více Daleko více, než jsem mohl vidět Tak jsem přísahal, že nebudu Nikdy nebudu někým jako on Tak mnoho let uplynulo Od té doby, co jsem vyhlásil Svoji nezávislost Svoje poslání Svůj cíl A svoji vizi Tak v pohodě Spokojeně, abych prožíval každý den jako by byl poslední Je báječné vědět Že bych mohl být Něčím více, než o čem jsem snil Daleko více, než jsem mohl vidět Stále přísahám, že si to Nenechám uniknout tentokrát Pokud mohl bych vypravovat Není zde nic více než potřebuji Ale stále se ptám sebe Mohlo to být všechno Pak všechno, co jsem přísahal že bych nikdy nebyl jako teď Pak najednou Jediná věc Kterou jsem si přál Abych se stal Někým právě jako on II. VYLÉČENÍ (Procitnutí) Texty - James LaBrie Doktor, co sedí vedle mě Ptá se mne, jak se cítím Není jisté, že rozumím jeho otázkám Říká, že jsem byl chvíli mimo Ale myslí si, že mě vyléčil Ze stavu strnulého spánku Celých 30 let Kde jsem byl Oči otevřené Ale nic jsem nevnímal Nacpěte mě práškami Infiltrujte mě Objevují se vedlejší účinky Když se moje vědomí vytrácí Nacpěte mě práškami Věda selhává Vědomí se rychle ztrácí Nemůžete zastavit, to co se děje Předepisuje vyšší dávky Ale není tu žádná záruka Cítím, že se mě to začíná zmocňovat Říkám mu, aby se nestyděl Není zde nikdo, kdo by je ztrapnil Druhý pokus Rychlé procitnutí Cítím, že se to opakuje Nemůžu to prolomit Oči otevřené Ale nic nevnímám III. UZAVŘENÝ KRUH Texty - Mike Portnoy Sailing on the seven seize The Day Tripper Diem's ready Jack the ripper owens wilson phillips and my supper's ready Lucy in the Sky with Diamond Dave's not here I've come to save the Day for nightmare Cinema show me the way to get back home again Běžím dopředu Vracím se zpátky Otáčím se kolem dokola Dívám se ven Natahuji se dovnitř Křičím bez zvuku Nakláním se Plížím se vzhůru Zakopávám všude kolem Ztrácím své místo Pouze jsem zjistil, že vcházím do uzavřeného kruhu Letící mimo ovládání s opatrností s tím že sekera evžen vloha taneční stroj Spasitel svítí mým ohněm gabba gabba Hey hey moje moje generace je domovem znovu Běžím dopředu Vracím se zpátky Otáčím se kolem dokola Dívám se ven Natahuji se dovnitř Křičím bez zvuku Nakláním se Plížím se vzhůru Zakopávám všude kolem Ztrácím své místo Pouze jsem zjistil, že vcházím do uzavřeného kruhu IV. INTERVALY Text - Mike Portnoy Naše smrtelné hříchy cítí jeho vražedný hněv Odstraňte všechny překážky z naší cesty Kladou si otázky Hledají záchranné body Odpověď by mohla být pravě před vámi Zkuste prorazit naskrz Příliš dlouhé spojení Padlo na neslyšící uši a špatně tlumený dech Oddanost, víra, žádostivá touha Přenese lásku přes každý zlověstný žár Trýznivé šílenství Dýmající peklo Zkoušíš uniknout, ale není to nic platné Výzvy obdivovatelů Kteří chtějí, aby je uctívali Odčerpávají všechnu váši životní sílu, zatímco žádají stále víc a víc Nevinné oběi nemilosrdných zločinů Padnou za oběťna nějaké divoké plány šílenců Krok co krok Zkouším ovládat svůj osud Kdy konečně začnete žít, přišlo to příliš pozdě Polapeni uvnitř OCTAVARIA Polapeni uvnitř OCTAVARIA Polapeni uvnitř OCTAVARIA Polapeni uvnitř OCTAVARIA V. OSTŘÍ BŘITVY Text - John Petrucci Pohybujeme se v kruzích Každou chvíli balancujeme Na lesknoucím se ostří břitvy Dokonalá koule Kříží se s naším osudem Tenhle příběh končí tam, kde začínal |
"SPARK 7/2005"Předvídatelný šok Zdroj: SPARK 7/2005, strana 55 "Rovnou napíšu, že jsem v takové situaci ještě nebyl," běželo mi hlavou, než jsem usedl k počítači a utkal se s jedním z nejtěžších soudů mé dosavadní recenzní činnosti. Na desku "OCTAVARIUM" netrpělivě čekám už od svého prvního rozhovoru s Jamesem LaBriem. tehdy mi řekl, že jsou svým dílem úplně nadšeni. Logicky navazuje otázka, jestli nejsou nadšeni z každé desky a úplně pravděpodobně jsou. Tudíž jsem si krátil chvíli jeho skvělou sólovkou "Elements Of Persuasion" a liboval si v jednoduchosti jejího podání. trak nějak jsem splétal konspiraci o tom, co se může v hudbě DT ještě stát, aby mě to překvapilo. V polovině května jsem slyšel advance CD - vykostěné pětiskladbové demo desky. byl jsem v šoku, který se v ničem berovná mému šoku současnému. Chytrý marketingový tah to byl. vypustit mezi novináře náznak něčeho a pak přijít s něčím úplně jiným. Dobrý přítel mi poradil, abych napsal, že DREAM THEATER se deskou "OCTAVARIUM" nacházejí ve fázi jako většina začínajících kapel. Experimentují se stylem na hranici únosnosti s jedním velkým rozdílem. Všechny styly totiž dokonale ovládají. Měl jsem si tuto trefnou pointu nechat na konec, protože jsem v podstatě odkryl duši alba. Kapela, která na konci nahrávání "Train Of Thought" odcházela ze studia, byla jiná, než ta, která se tam v listopadu 2004 vrátila, aby nahrála "OCTAVARIUM". Jednak je z desky cítit, že metalovým a kytarou překypujícím předchůdcem zůstal ze strany kapely dluh vůči klávesákovi. Jordan Rudess na novince totiž bezprecedentně dominuje. netroufnu si definitivně vyhodnotit autorství (kapela autory neuvádí), ale podle charakteru riffů bych odhadoval, že mnoho z těch nosných je právě z dílen klapkového génia. Obecně k nim lze říci, že jsou vystavěny z rychlých běhů a délka jedné figury obvykle zasahuje několik taktů. Určitý návrat k původnímu způsobu prácekapely tkví především ve střídání sólujících hráčů. Statisticky bych měl ale opět pocit určité převahy kláves nad kytarou a basou, i když zvukově někdy těžko rozlišit, který nástroj právě hraje. V tomto ohledu by šlo srovnat "OCTAVARIUM" se "6DOIT". nemožno to však aplikovat na další aspekty, z nichž významné jsou harmonie. Obvyklou mozaiku riffů zde totiž místy převažují harmonie a plochy se silným melodickým motivem. Charakter monumentálnních pasáží opět mluví ve prospěch předpokladu, že deska je pro-rudessovská. Intervaly a stupnice oscilují na ose klasika-jazz, mnohem časteji jsou však na straně klasiky. S jedinou výjimkou bv podobě popovky "I Walk Beside You" jsou tak všechny skladby velmi monumentální a nechávají posluchači mnohem větší prostor k sebereflexi, než kterékoliv z předchozích alb. Vrchovatě to platí o stěžejní skladbě "Octavarium". Epos o čtyřiadvaceti minutách začíná přenádherným intrem z dílny Jordana Rudesse, který kromě ploch a samplů hraje i na lap steel. Příjemné překvapení, jež upozorňuje na další paralelu se "6DOIT". Množství samplů a zvukových efektů je však podstatně větší a charakter jejich použití jiný. nejsou to vzorky z televizního vysílání, ale přímo práce se sequencery a syntezátory. Jordan je velkým fanouškem Ricka Wrighta (PINK FLOYD) a na "OCTAVARIU" to deklaruje opravdu velkolepě. V podstatě lze říci, že je to tribute Floydům. Třeba "These Walls" začíná v duchu experimentu "On The Run" ("Dark Side...") a už zmiňované "Octavarium" je zase okatě blízko začátku "Shine On You Crazy Diamond" ("Wish You Were Here"). Jiná připomínka minulé tvorby, konkrétně kritické desky "FII", se nabízí hlavně v podobě melodií, které hodně čerpají z popu. "I Walk Beside You" je pak stylově velmi blízká U2. kamarád, jehož jsem citoval výše, se dokonce vyjádřil, že ta skladba je víc U2, než U2 samotní. Tím se dostáváme k argumentu, proč se nebojím o osud "Octavaria". "FII" bylo album připravované přes rok a půl. Kapela málem za experiment zaplatila rozpadem. Přesto, že jsou si v "líbivosti" desky elmi podobné, tentokrát jde o výsledek vývoje a zrání, nikoliv o tlak producenta. Tudíž nejspíše nedošlo ke skládání na objednávku trhu. Zpátky ke skladbě "Octavarium". Vyvíjí se od atmosférického začátku ke klasické instrumentaci příběhu, jak ji od DT známe. V podstatě je to typická záležitost, kterou byste ke kapele přiřadili bez větších potíží. vyniká v ní ale další změna. Přes svou komplikovatelnost je mnohem kompaktnější. To lze zpětně aplikovat na celou desku. Pokud je něco, co by se mělo v souvislosti s albem vyzdvihnout, tak je to především vyzrálost. nemylte se. Určitě si nemyslím, že je mezi náma někdo, kdo by byl schopen zahrát to, co se na desce děje. někteří nebudou souhlasit, ale na rozdíl od všech onanií na minulých albech, tady ty úlety jaksi dávají smysl. Když mi James LaBrie říkal, že se kapela i on cítí na vrcholu sil a instrumentálně i kompozičně zralá, reagoval jsem vnitřní skepsí a docela se proti tomu obrnil. Moje imunita však podlehla. Nejvíc inovace se totiž odehrálo právě ve výkonu zpěváka, který svůj obrovský rozsah využívá naplno. Metody se však rozrostly a možná i díky sólové desce "Elements Of Persuasion" a mnoha vedlejším projektům LaBrie pracuje s novými polohami, frázováním a celkově je jeho výraz přirozenější. Ztratil se operní patos a metalové "ječení". Stejně jako zbytek kapely, ani zpěvák už není posedlý svým hlasem. Mike Portnoy kdysi řekl, že nad klávesáky před Rudessem technologie vládla, zatímco Rudess vládne technologií. Já bych dodal, že nad DT před "OCTAVARIEM" vládla jejich vlastní virtuozita, kdežto te´d vládnou oni virtuozitě. Virtuozita zvuku jde částečně mimo kapelu. Dotýká se hvězd. Snad symbolicky je poslední nahrávka newyorské pobočky HIT FACTORY zároveň nejlepší nahrávkou DT. Může za to Dough Oberkicher a patří mu za to neskonalá úcta. Přesvědčil mě, že digitální záznam může znít jako "živý" a doufám, že se tento luxus stane brzy standardem. Tak proč ten šok? je mi podezřelé, jak písničkové jsou jednotlivé skladby, jak celistvě deska působí. Nic z ní příliš neční, nikdo se nepředvádí. "OCTAVARIUM" je rozdělené přesně na polovinu. První osahuje hity, druhá navazuje na tradice. I když teď popřu, co jsem řekl, nemůžu se zbavit dojmu, že kapúele chybí mediální sláva. jakoby první polovina dávala šanci hudebním dramaturgům rádií vybrat si něco do vysílání i před půlnocí. Jakoby se kapela nabizela někomu novému. Rozhodně to funguje minimálněv jednom případě, který jsem zmiňoval. kamarádovi se deska líbí, přesto že DT nikdy moc nemusel. je tři dny po uzávěrce a já pořád nemám vyřešemno jestli je to dobře nebo špatně. Napsal: Peter Sládeček, hodnocení: 6 hvězdiček DREAM THEATER se uvolnili a výsledkem je jejich nejlepší deska. Žádné přehnaně složité postupy, nádherné melodie ("I Walk beside You" - ach jak emocionálně dojímající hit), délka písní je naplněna po okraj a nic není přehnaně předimenzované. A přitom muzikantská exhibice nechybí, ale je zcela podřízená ve prospěch písně. Kapela už dávno dokázala zkrotit progresivní metal, ale teprve na "OCTAVARIUM" našla způsob, jak vyjádřit sílu svých muzikantských a skladatelských schopností tak, že vám bude běhat mráz po zádech. Napsal: Karel Balčirák, hodnocení: 6 hvězdiček DT opět (pokolikáté už ?) dokazují svoji nezměrnou genialitu. V ranku progresivního metalu nemají tito Američané konkurenci. kapely kolem nich rostou jako houby po dešti, žádná z nich však nedosahuje jejich formátu. Novinka "OCTAVARIUM" by ale mohla nepřipraveným jedincům způsobit lehčí šok. Těžko, přetěžko se do této nahrávky dostává. Chce to mnohem více času a trpělivosti než kdykoliv předtím. Schizoidnější album DT za svou kariéru ještě nenahráli. Na jedné straně nestydatě opakují to, co na posluchače zafungovalo na předchozích deskách, na straně druhé se pouštějí do experimentů, které jako by měly za úkol každého posluchače od desky odradit. Petrucci s Portnoyem musejí zažívat velkou vnitřní bolest, když skládají písně jako je "These Walls" nebo "The Root Of All Evil". že je to póza, tomu v jejich případě nevěřím. Jako lidé zabezpečení do konce života přece nemají podobné hrátkys temnými emocemi zapotřebí. Anebo je to naopak ? Opravdu hustá deska. Napsal: David Plšek, hodnocení: 5,5 hvězdiček | |
|
"Blahapet's blog" Blahapet's blog Zdroj: Blahapet's blog Poslední dobou ne že bych přešel k "měkčí" muzice, ale jeden styl hudby opravdu u mě dlouho nevydrží. Dokazuje to i newyorská kapela Dream Theater, která je už na hudební scéně více než patnáct let. Je to jen několik málo dní, co vyšlo, pokud se nepletu jejich jedenácté řadové album nesoucí název Octavarium. Abysme nestáli dlouho kolem horké kaše, budu se snažit každou skladbu stručně rozebrat: 1) The Root Of All Evil Tak tahle úvodní mě až zase tak ničím nezaujala s porovnáním skladeb z předchozích alb. Po krátkém intru následuje takovej smíšenej nádech hardrocku s bigbeatem, doplňovanej melodickým vokálem Jamese Labrieho. 2) The Answer Lies Within Jestli se Vám líbily skladby typu Finally Free, One Last Time, Through Her Eyes, tak touto rozhodně nepohrdnete. Slaďák jak vyšitej začínající na Rudessovy klávesy a pokračující nádherným, dojemným zpěvem. Dámy těšte se! To bude něco pro Vás. 3) These Walls Tak tato se příliš neliší od té předchozí. Trochu rychlejší baladicky laděné tóny a nádhernej, podmanivej zpěv Labrieho. Mě zaujal převážně refrén skladby. 4) I Walk Beside You Taková normální rocková skadba, Labrie si tu hodně hraje se zpěvem, ke konci skladby zejména s výškama. 5) Panic Attack Dle názvu skladby bude jasné, že to bude malinko odstup od těch dvou předchozích. Trochu rychlejší začátek, jinak poněkud tajemnej nádech skladby. John Petrucci tu konečně přichází taky o své slovo svým kytarovým sólem, u kterého se Vám hlavou honí všelijaké myšlenky a zároveň tají dech. Zajímavé je taky ukončení skladby. 6) Never Enough Melodickej bigbeatovej kytarovej začátek. Dobré doplňování Petrucciova sóla klávesákem Rudessem. 7) Sacrificed Sons Zvláštní intro připomínající nějakou modlitbu či co. Poté začátek je melancholicky laděn intonací kláves a Labrieho zpěvu. Postupně se skladba rozjede do námi známých hardrock-bigbeatových končin s opět zatajeným dechem při poslechu J. Petrucciho. 8) Octavarium Totální rozpoložení. Track trvající čtyřiadvacet minut dá opravdu zabrat. Začátek připomínající poslech relaxační hudby Vás uvede úplně jinam, než jste si mysleli a možná i přáli. Ale je to nádhera! Varhany a v pozadí aby moc nerušila, zlehounka je slyšet Petrucciova kytara s všemi možnými efekty. Nedoporučuju při jízdě v autě - mohli byste usnout. Aby Petrucci s Rudessem nezůstali hrát sami, tak po několika minutách přijdou na řadu i ostatní páni John Myung, Mike Portnoy a samozřejmě Labrie. Zpočátku má píseň ještě pomalejší tempo, ale postupně se rozjíždí do jejich obvyklé rychlosti. Petrucci svým sólem připomíná let hodně divokého čmeláka. Musím uznat, že album se poměrně povedlo, trochu celkově pomalejší než třeba Train Of Thought z roku 2002. S porovnáním s předchozímy alby se tam najdou průměrné ale i dobré skladby. | ||
|
"Weblog" Octavarium od Dream Theater - smíšené pocity Zdroj: http://dreamsign.cz/weblog/clanek/ Na nové album Dream theater jsem čekal jako na smilování. Už ho nějaký pátek doma mám a včera jsem si konečně našel čas, abych se na jeho poslech pořádně soustředil. Dovolte mi na něj vyjádřit svůj skromný a neodborný názor. :) Když jsem se na to album podíval poprvé, překvapilo mne, že má pouze 8 písní. Průměr na píseň je ale něco přes devět minut, takže po stránce délky to rozhodně není odfláklé album. Už na první poslech zjistíte, že obsahuje dva typy písní – písně „přesně“ v Dream theater stylu a písně zcela mimo něj. Dokonce i mimo žánr. Ale vezměme to popořádku. "Root Of All Evil", pilotní skladba celého alba, je jednou z těch tvrdších, které na albu najdeme. Po tichém a poměrně dramatickém intru s prapodivným elektronickým zvukem v popředí se ozve podmanivý riff, který nás bude s malými obměnami provázet téměř celými zbývajícími sedmi minutami písně. O chvilku později začíná zpívat LaBrie a nevylétá nijak vysoko – tuhle jeho hlasovou polohu mám radši. Portnoyovy bicí jsou poněkud nečekaně přímočaré, ale není to na škodu. A kdyby vás to náhodou dost nebavilo, z ničeho nic se najednou vynoří refrén z "This Dying Soul", krátké instrumentální intermezzo a "Root Of All Evil" vás zase dostala. :) To druhá skladba, "The Answer Lies Within", už je na tom hůře – je to totiž balada. Na tom by ještě něbylo nic špatného, třeba "Hollow Years" není zlá. Ale tohle je něco jiného. Nuda, nuda, šeď, šeď – od začátku až do konce. Pozitivním faktem budiž, že skladba má jen pět minut a že kombinace kláves a smyčců zní docela dobře a ke konceptu skladby se výborně hodí. V rámci alba ale působí jenom jako filler, vycpávka do požadované délky. Fuj, nejhorší věc na albu. A to i přesto, že mám balady rád. Zato "These Walls" mi udělala radost. Lépe už Dream theater znít nemohou :) Tvrdší pasáže úvodu a refrénu jsou umně promíchány s klidnými ve slokách a nechybí samozřejmě ani Petrucciho sóla, které ale nejsou tak dlouhá, jak bývalo zvykem dříve. Tlukotem srdce skladba končí a přechází do… "I Walk Beside You", nejpopovější skladby na celém albu. Neskutečně jednoduchý a stejně tak chytlavý začátek skladby, kdy tikají hodiny (nebo spíš metronom, protože neznám hodiny, co odtikávají půlvteřiny :)) a Petrucci předvádí, že umí zahrát dva tóny 4× do vteřiny, střídá tak rádiový refrén, až hanba. Tahle skladba je nepokrytý pop a nenechám si to vymluvit. Ani ten text k Dream theater nesedí, je na ně příliš… povzbuzující. Ať už je ale "I Walk Beside You" jaká chce, získala si mně a opravdu na ní ujíždím :) Pátý song, nazvaný "Panic Attack", začíná krátkým leč pěkným souzněním basy a nezkreslené kytary a ihned poté příjemně přitvrdí a zůstane tak. S radostí zjišťuji, že i do tvrdších částí tohoto alba dokázali Dream theater vložit symfonické nástroje. Mike Portnoy často mění rytmus, ale neprovádí s ním takové šílenosti, jako jsme byli zvyklí dříve. Klávesy na pozadí nijak neruší a dodávají klidnějším pasážím ten správný říz. Závěr skladby, složený z jakýchsi podivných elektronických zvuků a nelidského chroptění, mi nějak uchází a nedokážu si ho spojit ani s textem, ani s ničím, co jsem z alba zatím slyšel. Poradí někdo, co to znamená? :) Poněkud stereotypní, i když s příjemnou instrumentální pasáží ve střední části. Taková je pro mne šestá skladba, "Never Enough". LaBrieho místy jemně zkreslený hlas mne nezaujal, na některých místech příliš výrazné klávesy spíše ruší a naprosto přímočarý Portnoy je něco, na co si prostě nezvyknu :) "Sacrificed Sons" je úplně jiná, zneklidňující, mrazivá. Začíná úryvky z projevu prezidenta Bushe, který říká cosi o teroristickém útoku, o tom že vláda dostihne a potrestá všechny zodpovědné. Že svět už nebude nikdy stejný. Z LaBrieho hlasu i hudebního doprovodu, obstaraného převážně výrazným piánem, jako bych přímo slyšel zoufalství a neschopnost pochopit, co se stalo. 11. září, útok na Dvojčata. Kdo to mohl udělat? Co to bylo za člověka, co za národ, že obětoval své syny? Tahle skladba mne mrazí v zádech, hudbou i textem. A přestože z ní přímo vyzařuje to trapně přehnané, typicky americké vlastenectví, tahle skladba mnou opravdu pohnula. Pokud Dream theater něco opravdu dobře umí, pak je to dostávání do depresí podobnými texty. A nakonec oříšek, 24 minut dlouhá titulní skladba alba. "Octavarium" je rozdělena na několik částí, první z nich je čistě instrumentální, trvá něco málo přes čtyři minuty a příliš mne nezaujala. Druhá už je daleko lepší, obsahuje akustickou kytaru, klávesy a LaBrieho klidný hlas. O tři minuty později flegmatický zpěv na pár vteřin společně s hudbou graduje, aby se opět ponořil do klidného tempa a ustoupil třetí části. Myung jí doporovází poměrně výraznou basovou linkou, LaBrie pokračuje v klidném a nevzrušeném zpěvu, jakoby něco vyprávěl svému přiteli. Jen na okamžik, jakoby vyrušen, pouští se do vyšších hlasových poloh a zase rychle vyklízí pozici pro mírný refrén. Ke „slovu“ přichází Jordan Rudess a jeho klávesy, kytary i bicí zrychlují. Je to příjemné oživení, ale naštěstí má Jordan poměrně jasno v tom, kdy je dobré přestat :) Nastupuje tvrdší část skladby (ale i tak celkem měkká :)). LaBrieův hlas přitvrzuje, je ostřejší, zcela mění barvu. Hudba je velice podmanivá, ačkoliv trochu repetitivní. Tuhle část mám hodně rád, hned po té příští, která je uvozena několikaminutovým dlouhým a různorodým instrumentálním předělem, ve kterém se naši akademici obstojně předvádějí :) Vrací se hlas a my slyšíme LaBrieho ve vzteku křičet z plných plic. Velmi netradiční, rozhodě velmi zajímavé. Tím je ale s tvrdší pasáží amen a nastupuje snad ten nejlepší kus celého "Octavaria", hoši z Dream theater, krásné smyčce a nepřeslechnutelné různé dechové nástroje. Octavarium končí, skladba i album. Musím říci, že mne to album naplnilo různorodými pocity. Na jedné straně skvělé písně jako "Root Of All Evil", "These Walls" nebo "Octavarium", na straně druhé "I Walk Beside You" a "The Answer Lies Within", které bych s Dream theater nejraději nespojoval. Obecně daleko přímočařejší než předchozí alba. Co si o tom mám myslet? Možná se nás Dream theater snaží připravit na nový styl, který časem budeme slýchat z rádií a komerčních hudebních stanic. A možná byl ten popík jenom takový malý ulet a v příští studiovce se už pochlapí. Ačkoliv to není jejich nejlepší album (sem bych zařadil "Images & Words" nebo "Scenes Ffrom A Memory"), rozhodně není vůbec špatné a kdyby jej vytvořil kdokoliv jiný než Dream theater, řekl bych, že je brilantní. Na Dream theater, jak je mám rád já, ale má ještě co dotahovat. P.S.: Výše uvedené vyjadřuje osobní pocity autora. Seriózně míněnou kritiku hledejte jinde. 22.06.2005, 20:10, Lukáš | |
|
"http://benesnet.cz/ladislav/" Dream Theater - Octavarium (2005) Zdroj: http://benesnet.cz/ladislav/2005/06/dream-theater-octavarium-2005.html Jak jsem se těšil, až vyjde nová deska Dream Theater! A jak mají profesoři rocku ve zvyku, je pod hrubým povrchem opět plná rozčarovaných neurčitých jinotajů. Skrývá však také několik zklamání. Octavariu sice znatelně chybí pevná ruka nebo stylová jednotící linie, ale není se čemu divit. Na sklonku podzima 2003 si kapela odskočila k žánrovému progmetalu a vydala řemeslně dokonale provedené album plné surové energie, takže návrat jinam se dal očekávat. Je ale poněkud nejednoznačný. Nová deska se rozpadá na dvě části: 24 minut dlouhou monstrózní (ne metalovou) skladbu Octavarium a na samotné album, které by se dalo dobře přirovnat k Falling into Infinity (1997). Obě části však tápají a zdají se být uměle prodloužené, čímž se rozmělňuje to dobré, co lze nabídnout. To, že se "album" v motivech opakuje je logické, už při pohledu na povedený cover a při zamyšlení se nad samotným názvem. Své si zde najdete, ale možná si kapela měla přiznat, že není v tvůrčí formě a spokojit se s 50 minutami hudby, dokázala by pak i po více než 10 letech znovu zcela nadchnout fanoušky. Dlouhé Octavarium se nachází ve ZCELA nové poloze. Nejvíce připomíná Shine on you crazy diamond (1975) od Pink Floydů. První polovina vás bude FASCINOVAT: kapela citlivě rozpracovává a stupňuje melodický motiv, střídá barevné polohy a vůně žánrů. Druhá polovina vás zklame, protože nedokáže přidat ani ubrat energii, nedokáže sama sebe přetnout. Přestane být odměřená a jakkoli nutí posluchače se vznášet, v divanu to nikdy není ono. Místo prodlužování bych ocenil podbízivý fade-out, který úplně chybí (když už kapela nemusí skrývat, koho napodobuje, přímo se tu nabízí). Jakkoli je tedy Octavarium natažené, zdá se zároveň nedotažené a to je škoda. Snad příště. DT zpytují sebe! Doporučuji spíše zarytým posluchačům progresivního rocku a na jazyku se mi dere slovo nuda, které ale není úplně na místě. Je to album, ke kterému je těžké najít si cestu. Dávám střízlivě "pěkné" 3 z 5. Vsuvka: Přemýšlím, zda sem taková tvrzení patří, protože lidé poslouchají DT právě pro to, jací jsou. Nelze si nevšimnout, že stejně jako na Train of Thought (2003) a trochu také Six Degrees of Inner Turbulence (2002), i na albu Octavarium DT "přehrávají". Je to místy studená a bezemotivní exhibice s jistým výsledkem, i když odtržená od podlahy. Ale i proto je máme rádi, i proto jim říkáme "profesoři rocku" - to ale jen na okraj. Napsal: Ladislav @ Pátek, červen 10, 2005 | |
|
"http://www.music-portal.cz/" Dream Theater – Octavarium (2005) Zdroj: http://www.music-portal.cz/view.php?cisloclanku=2005071001 Muzika je kouzelná tím, že vás pořád může něčím překvapit. Čas od času se vám podaří objevit umělce, jenž vás totálně převálcuje a naprosto mu propadnete. Něco podobného se mi stalo s Dream Theater v dřevních dobách Napsteru, když byl ještě zadarmo. Jak už to v podobných situacích u hudebních fanatiků bývá, pořídil jsem si všechny jejich desky a od těch dob s napětím očekávám okamžik, kdy vydají něco nového. Asi tak, jsou kapely se zběsile brutálním zvukem, nebo kapely s tvorbou spíše zpěvně melodickou. Dream Theater vyrovnaně balancuje někde na té těžko postižitelné hranici mezi oběma výše uvedenými extrémy a jejich hudba se blíží k dokonalosti, je-li možné tento výraz použít pro produkt masové pop kultury. Momentálně neznám nikoho, kdo by jim mohl v jejich doméně konkurovat a ani poslední deska se nestala výjimkou, jež by potvrdila pravidlo, neboť tak nadupaný koncentrát progresivního rocku jsem doposud nezažil. No nic, přejdeme k věci. Pohodlně se usaďte na to nejlepší místo v silovém průsečíku vašich repro beden, zatlačte tlačítko play do dálkového ovladače, zavřete oči a nechte se unášet lahodně klidným oceánem, jenž se občas rozlítí divokou bouří do podoby smrtícího živlu, aby se posléze znovu ztišil a lehce pohupoval vaší absolutně zneklidněnou duší. Už první klavírem začínající svižná skladba „The Root Of All Evil“ vás uvede do hudebního světa kapely. Mýlka je nemožná. Přichází něžná a pomalá „The Answer Lies Within“, jeden z těch klenotů, jimiž je posetá celá tvorba souboru. „These Walls“ ničím nepřekvapí, jedná se víceméně o klasickou ukázku stylu. Čtvrtá věc mě poněkud zarazila. „I Walk Beside You“ asi rozlítí skalní fandy progresivního rocku, neboť se zdá, jako by vypadla z nějaké desky U2. Samozřejmě bez toho Bonova kytarového diletantství. Osobně ji však považuji za dobrý strukturální tah, neboť se dá hrát v rádiu a tím může oslovit i širší publikum. Navíc poněkud nalomí rytmus alba, což není na škodu. Další dva kousky, co následují, sice nijak nevybočují z celkového stylu Dream Theater, ale svou precizně zvládnutou řemeslností vás připraví na hudební lahůdku, která se na vás chystá na konci desky. První opravdový výlet do světa progrocku začíná dílem „Sacrified Sons“ . Krátké útržky projevů z rádia, G.Bush mluví o terorismu a o tom, že svět už nikdy nebude stejný. Pak do hry vstoupí piáno následováno ostatními nástroji a melancholicky procítěný zpěv nám znovu a znovu popisuje tu děsivou atmosféru 11. září, zatímco rytmus skladby se mění a graduje k závěru, za kterým na nás čeká téměř půlhodinový konečný opus. „Octavarium“ . Vlastně už kvůli tomuto songu stojí za to investovat do celé desky. Jsem přesvědčen o tom, že nepřeháním. Připadá mi, jako by se celá kompozice alba stupňovala od skladby k skladbě až k tomuto hudebnímu obrazu, na který je posluchač pozvolna připravován a v němž se všechny barvy z hudební palety mistrů setkají v kompozici, která by mohla klidně být vrcholem celé jejich dosavadní tvorby. Hejno zarostlých delikventů prapodivného původu vám na dvoře rozkrádá vaši zánovní káru, přičemž opilý soused ze třetího patra vám zvrací na balkón špagety s boloňskou omáčkou? Ulicí ve stejném okamžiku pochoduje horda zdivočelých odborářů a freneticky mává rudými prapory? A do toho všeho se ještě v televizi objeví úspěšný bruselský eurokrat typu Špidly a tlačí do vás své koncepce sociálního státu a nové evropské entity? Nemyslete na to a nenechte se vyrušit z poslechu. V sedmi skladbách, které jste doposud vychutnali, vás skupina provedla celým svým hudebním vesmírem, aby ho na konci shrnula do majestátní dvaceti čtyř minutové podoby, jež mi prostě a jasně vyrazila dech. Nemám, co bych dodal. Snad jen zvláštní skutečnost, že první skladba desky mi připadá jako logické vyvrcholení a tedy šestá část „Octavaria“. Přišel jsem na to, když jsem CD poslouchal dokola ve funkci flašinet. Podíval jsem se do bootlegu, zjistil jsem, že to asi tak nějak bude, neboť první a druhá skladba jsou označeny jako šestá a sedmá. Tak nevím....... Vydáno dne 10. 07. 2005 (521 přečtení), napsal: Drak | |
|
"http://www.metalopolis.net/" DREAM THEATER - Octavarium Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=2155  Existence DREAM THEATER po vydání fenomenálního opusu „Scenes From Memory“ je jeden velký otazník. Což o to, „Six Degrees Of Inner Turbulence“ ještě určitou stagnaci a místy přehnaný formalismus ustála jako malý otazníček, ale následná řadovka „Train Of Thought“, to už byl otazník jako kráva, navíc s vykřičníkem na konci. Ze strhujících progových vypravěčů se stala parta poněkud škrobených profesorů, kteří na pokračování předváděli světu, ako sa hrá metal. I megaživák „Live In Budokan“ šel ve stejných šlépějích a vydržet onanistickou dramaturgii na jeden zátah bez zívání, to bylo čertovské dílo. Od novinky jsem si sliboval hodně. Bude to znít divně, ale kvůli obalu, který svou provzdušněností a prostorností evokoval širou vodní pláň „Falling Into Infinity“. Nakonec povrchní imprese nebyla až tak povrchní. Ono totiž „Octavarium“ představuje podobný stylový odklon, jako právě album z roku 1997. Dejme valé pánům profesorům, kteří do zblbnutí přežvykují svoje teorie štěpu not. Přivítejme pětici fenomenálních muzikantů, kteří se po všech úskalích zase sešli s písní. Návrat k silnému melodickému jádru a často až nezvykle jednoduché písničkové formě, to je mottem „Octavaria“. Příznivci ostřejších časů však hlavu věšet nemusí – minimálně první „Root Of All Evil“ svým silovým riffováním po vzoru desky předchozí a strhující zvukové inferno „Panic Attack“ (dost možná nejtvrdší skladba Divadelníků) jejich choutky naplní. Stejně tak nemusí zbůhdarma smutnit ani fanoušci pověstných sólových běsů, na albu jich je pár rozeseto a jsou skutečně extrémně vypečené – konečně se v nich lze kochat i něčím víc než zvládnutím instrumentů (zářným příkladem je netypická „Never Enough“). Hlavním tématem „Octavaria“ jsou ale chytlavé a překvapivě odlehčené kompozice, které v mnohých rysech zabíhají až do popové jemnosti a chytlavosti, samozřejmě však v typickém ztvárnění a s typickým melodickým šarmem amerických kouzelníků. Fúze melodické linky ala U2 a charakteristické DT náladičky v „I Walk Beside You“ je bezmála skvostná, ale i rozněžnělá „Answer Lies Within“ představuje příjemné pohlazení po duši, byť nikterak strhující. Pozornému posluchači těžko unikne vokální linka „Never Enough“, ve které se zračí plačtivost britrockové školy, ovšem s vkusem, přátelé, s vkusem! Své řeknou i k nové vlně metalu, když typicky podlazený zvuk zabudují do své typicky chytlavé rockové kompozice (ano, „These Walls“ sice zní trochu jako LINKIN PARK, ale skutečně jen ZNÍ, páni šťouralové). Vrcholem komorních poloh je překrásná tryzna "Sacrificed Sons", naléhavý protestsong, který spojuje písňovost s instrumentální komplexností. Myslím, že v diskografii kapely najdeme jen málo působivějších. Pomyslným vrcholem je titulní kompozice, ve které DREAM THEATER fúzují široké floydovské plochy, retro zvuky AYREON a melodickou hravost SHADOW GALLERY. Esencí je však samozřejmě duše DREAM THEATER. Překrásná kompozice s přehlednou, avšak chytrou výstavbou, textem k pozornému vnímání a úžasnou orchestrální gradací v závěru. Co víc si přát? Takové je znám, takové je mám rád. Převelmi téhle hodinu a čtvrt trvající pouti pomáhá James LaBrie, který konečně zapomněl na kvílivé vokální excesy a drží se více své nádherné barvy a rozumné intenzity. Jeho hlas je pro DREAM THEATER nepostradatelným ústrojím. Ve znamení rozumu se nese též až nezvykle pokorná hra Johna Petrucciho, který svou kytaru nikam netlačí, neudivuje střelhbitými veletoči, neční nad vším kol, ale slouží společné věci. V podobném duchu nutno psát i o rytmické sekci – nicméně navzdory jednodušším aranžím je zejména výkon basáka Johna Myunga kouskem z exkluzivního lahůdkářství. Jo jo, Jeník a jeho rákoska, to jsou pojmy... Pokud bych měl jmenovat jediné negativum „Octavaria“ (krom špatné pozice koule na obalu, že, v-dure?!), byl by to subjektivní dojem, že novinka je cestou, nikoli cílem. Písním nechybí chytlavost, ale chybí jim silné emotivní pnutí nejlepších alb Snového divadla. Ale po bezmála šesti letech mám pocit, že Američané někam jdou a že se na jejich další zastávku moc těším. Všichni přeci víme, co následovalo po „Falling Into Infinity“, že? Zveřejněno: 8.6.2005, napsal: Marigold | |
|
"http://www.allmetal.cz/" DREAM THEATER - Octavarium Zdroj: http://allmetal.cz/recenze/clanek.php?id=338 Po dvouleté odmlce se o slovo hlásí Snové Divadlo a nese na svých křídlech dobrotu pro labužníky bez ohledu na stylové zaměření v rockové rozmanitosti. Minulý čin "Train of Thought" byl veden v duchu syrové a tvrdé ukázky životaschopnosti metalově klasicky pojaté formy umění. Kluci se dosyta vyřádili a nyní dostalo prostor klidnější a symfoničtější soustředění sil, tím se vrátily baladické skladby navozující odstíny zatracované desky "Falling into Infinity", zároveň však při udržení škrábavého zvuku kytar je rozmnoženo širší spektrum emocí, tak jak jsme byli zvyklí u přelomového "Images and Words" či kouzelné "Awake", navíc můžeme mimo jiné najít spojitosti s "Metropolis..." a především je tu ke slyšení několik nových, moderních zvuků a postupů, jenž působí blahodárně jako koupel v minerálních pramenech či bahnech. Textová náplň je z velké části prací bubeníka Mika Portnoye a šťourá se s posedlostí zarytého badatele v koutech temných stránek lidských strachů, zhoubných nádorů myšlenkových zábran a propastí topících sebe do smrtících kruhů. Posun vidím také v hlasových schopnostech Jamese LaBrie, kterému značně pomohly hodiny zpěvu a vydání poslední své solové desky. Hranice možností jsou neustále bořeny neutuchající chutí tvořit, zdokonalovat své schopnosti a i když to nemusí být patrné v prvních sériích poslechů, tak je na Dream Theater album od alba znát jasnější vyzrálost přirovnatelná k nejlepším vínům. Vysoce kvalitní hudba pro nejnáročnější posluchače metalové virtuozity, jež má jen minimální konkurenci. Hodnocení: redakce - 6 bodů, čtenáři 4,4 (Stupnice od 1 do 6). 26.09.2005 Autor: J.J.Crow | |
|
"http://bestrock.cz/" DREAM THEATER - Octavarium Zdroj: http://bestrock.cz/az/r_dream_theater05.htm Muzikanti a ti, kteří nosí trička s Dream Theater, netrpělivě očekávali datum 6. června 2005. V tomto dni mělo oficiálně vyjít album "Octavarium". Uvažoval jsem o další cestě kapely, po monotematických albech, po poslední tvrďárně, kam posunou špičku progresivního rocku. Při každém dalším poslechu nového CD nacházím s nadšením další geniální tahy štětci na paletě hudby, která možná za padesát, sto let bude klasikou. Napadlo mě, kdyby měl Mozart, Bach nebo nedejbože Musorgskij klávesy Kurzweil a aparát, existovali by Dream Theater již dávno. Začnu od konce, především pod výrokem výše cítím poslední 24 minutovou skladbu "Octavarium". Nádherná práce s motivem, vrstvení nápadů ve vkusném hávu. Zprvu jde o náhodnou podobnost s Pink Floyd, pak zaslechnu synťák Genesis z doby alba "Selling England by the Pound" a následuje již originál, kde vyniká Jordan Ruddes, James LaBrie zpívá v polohách, v jakých jsem ho ještě neslyšel a nejúchvatnější je závěr, který jsem si sám nazval Grand Finale, skutečně hodné klasiků. "The Root of all Evil" (Kořen všeho zla) - první skladba je výborná, jakoby navozuje na předchozí vydané řadovky. Je nasnadě, že každá kapela se snaží dát na úvod desky jednu z nejlepších skladeb aby nalákala posluchače. Další tři kousky dost zajely do komerce, "I Walk Beside You" hrají dokonce často komerční rádia. Právě proto je možná moje hodnocení na 7 a ne výše. "Panic Attack" a "Never Enough" už je však smršť hodná extraligy, tady jsou to již mí oblíbení agresivní DT v plné parádě, se změnami rytmu, promyšlenou, inteligentní a přitom bleskovou, neomylnou kytarou Johna Petrucciho. Mám nádherné pocity z kompozice při sedmé skladbě "Sacrificed Sons", kde naléhavost textu o sebeobětování synů 'nějaké vlasti' a náboženských fanatiků při sebevražedných atentátech je podtržena zvětšenými kvartami, Jordan ale na klávesách používá velmi přijatelné rejstříky, takže výsledek není násilný nebo dokonce Sabbatovský. Podotýkám, že k poslechu je třeba mít dobrý aparát, nejlépe kvalitní sluchátka, protože opět je John Myung dost v pozadí a kupodivu ani bicí Mika Portnoye neční v popředí jako u předchozích alb. Tentokrát se Mike hodně vyžívá v ekvilibristice na hajtce a činelech, jeho přesnost hry je neuvěřitelná. Často jsem uvažoval, zda je tvorba DT muzika pro muzikanty, nebo i pro běžné konzumenty. Když se totiž podívám na DVD "Live in Budokan" a na výběr jejich nejtěžších brnkaček a motivů z předchozích alb v první polovině koncertu, tak nechápu jak to někdo z posluchačů může strávit, pokud nemá jejich muziku absolutně naposlouchanou. Dokonce jsem někde četl, že muzikanti byli před koncertem, který se v Japonsku na DVD nahrával, značně nervózní právě z tohoto výběru. Aby to náhodou nezkonili... Smekám před entuziasmem všech virtuózů v této kapele, nechápu kde berou čas na tvorbu, na koncerty při celosvětových turné a dokonce na sólová alba, hostování v jiných bandech a vydané školy hry na své nástroje... nechápu takový záběr. CD zasouvám do archívu mezi své nejoblíbenější. Hodnocení: redakce - 7 bodů, (Stupnice od 1 do 10). Autor: Miloš Radimec | |
|
"http://www.idnes.cz/" DREAM THEATER - Octavarium Zdroj: http://show.idnes.cz/show_recenze.asp?r=show_recenze&c=A050713_154923_zpr_kultura_kot Američtí progresivní metalisté Dream Theater dodnes musí bojovat s nálepkou z minulosti. S nálepkou nesoudných instrumentálních virtuozů, kteří posluchačsky kontraproduktivní hráčské exhibice staví nad sílu samotné písně. Mnohé se měnilo již dříve. Novinka Octavarium je ovšem zatím nejráznějším krokem od výše popsaného modelu. Po hřmotně syrové, kytarově orientované předchozí kolekci "Train Of Thought" tentokrát pětice zcivilněla nejen k jemnosti, ale především k hravosti a výrazové průzračnosti. Dream Theater stále hrají muziku výsostně sofistikovanou a náramně atraktivní pro milovníky instrumentálního mistrovství. "Octavarium" je v první řadě velkorysý nadžánrový experiment, bez nadsázky přinášející přinejmenším špetku zajímavého pro úplně každého, kdo někdy ocení rockovou hudbu v nejširším slova smyslu. Je svým způsobem zvláštní, a svědčí to o skutečné výjimečnosti skupiny, že se tyto dvě teze navzájem nevylučují. Nemluvě o tom, že každý z nesčetných rozmanitých detailů stále báječně koresponduje s kompaktní filozofií celku. A další paradox - čím více se Dream Theater vzdálili všemu dosud vytvořenému, tím více těží ze svých dávno známých silných stránek. Nalezli ovšem rovnováhu mezi talentem a disciplínou, téměř se vystříhali pompéznosti a teatrálnosti. Nejzřetelněji to platí o Jamesi La Briem, který zpívá v životní formě a je si toho dobře vědom. Dream Theater dnešních dnů mohou udeřit hutnou tlakovou stěnou s lehkou příchutí moderního hardcoru ("Root Of All Evil"). Mohou vzápětí přihodit obyčejnou písničku v duchu britských kytarovek "The Answer Lies Within" (pozor na decentní, nicméně nosnou smyčcovou vyhrávku á la Bittersweet Symphony). Mohou si pohrávat s klasickou náladou Pink Floyd (deska aranžérsky i kompozičně výrazně těží z možností kláves), mohou šokovat skladbou jak vystřiženou ze zpěvníku U2 ("I Walk Beside You"), mohou v jedné písni smíchat svůj typický rukopis s náladami Muse a Savatage (Never Enough). Mohou a ani na okamžik neztratí balanc a přesvědčivost. Stále platí, že délka songu osm minut není pro Dream Theater žádná míra. V závěru se nade navíc vším klene čtyřiadvaceminutová titulní kompozice. Přesto vše zní velmi svěže a přehledně. Zdá se mi jaksi nepatřičné mávat zde pojmy jako opus magnum a velikášky oslavovat desku, která je svým způsobem v diskografii souboru úkrok stranou. (Alespoň v okamžik vydání se tak jeví, budoucnost ukáže.) Mimo veškerou pochybnost je ovšem už dnes fakt, že jde o nesmírně vyspělé dílo překračující stín domnělých mantinelů progresivně metalové kapely. Hodnocení: redakce - 9,5 bodů, (Stupnice od 1 do 10). 18. července 2005 11:00 Autor: Michal Husák | |
|
|
Poslední aktualizace: