BLACK CLOUDS & SILVER LININGS [75:22]
RECENZE CD: |
 musiczonemetalopolis |
SPARK 8/2009metalforever |
experience-mag.comrockzone.cz |
metalirium.com (SK) |
||||
|
|
 NAHRÁLI: James LaBrie - Vocals John Myung - Bass John Petrucci - Guitars and Vocals Mike Portnoy - Drums, Percussion and Vocals Jordan Rudess - Keyboards and Continuum |
| |||||
|
Nahráno a mixováno: Avatar Studios, New York City, říjen 2008 - březen 2009 Produkoval: John Petrucci a Mike Portnoy pro JaM Productions Vedení a mixáž: Paul Northfield Vokální linky koprodukoval: Paul Northfield Druhý asistent: Dr. Rick Kwan Umělecký vedoucí, design a ilustrace: Hugh Syme Fotografie skupiny: Dan Mandell Dream Theater řídil: Frank Solomon pro Frank Solomon Management Art Direction, Design and Illustration: Hugh Syme | |
A Nightmare To RememberA nightmare to remember I'd never be the same What began as laughter So soon would turn to pain The sky was clear and frigid The air was thick and still Now I'm not one to soon forget And I bet I never will Picture for a moment The perfect irony A flawless new beginning Eclipsed by tragedy The uninvited stranger Started dancing on his own So we said goodbye To the glowing bride And was made our way back home Life was so simple then We were so innocent Father and mother Holding each other Without warning Out of nowhere Like a bullet From the night Crashing glass Rubber and steel Scorching fire Glowing lights Screams of terror Pain and fear Sounds of sirens Smoke in my eyes Sudden stillness Blackened silence No more screaming No more cries Stunned and bewildered Cold and afraid Torn up and broken Frightened and dazed Stunned and bewildered Cold and afraid Torn up and broken Frightened and dazed Lying on the table In this unfamilliar place I'm greeted by a stranger A man without a face He said 'Son do you remember? Do you even know your name?' Then he shined a light into my eyes and said 'Take this for the pain' Hopelessly drifting Bathing in beautiful agony I am endlessly falling Lost in this wonderful misery In peaceful sedation I lay half awake And all of the panic inside starts to fade Hopelessly drifting Bathing in beautiful agony 'Tell me does this hurt you?' Said the faceless man 'Can you move all of your fingers? Can you try your best to stand?' I asked about the others 'Is everyone okay?' He told me not to worry As he turns and looked away Hopelessly drifting Bathing in beautiful agony I am endlessly falling Lost in this wonderful misery In peaceful sedation I lay half awake And all of the panic inside starts to fade Hopelessly drifting Bathing in beautiful agony Day after day And night after night Replaying the events Did they ever see the red light? Over and over Scene by scene Like a recurring nightmare Haunting my dreams How can you prepare For what would happen next? No son should ever Have to see his father such a mess It's a miracle he lived It's a blessing no one died By the grace of god above Everyone survived Life was so simple then We were so innocent It will stay with us forever A nightmare to remember  |
Nezapomenutelná noční můra Noční můra, kterou si připomínám Nikdy to nebylo stejné To co začalo smíchem Se tak brzy obrátilo v bolest Nebe bylo jasné a mrazivé Vzduch byl hustý a tichý Tedy nejsem jediný, abych brzy zapomněl A vsadím se, že já nikdy Obraz toho okamžiku Perfektní ironie Dokonalý nový začátek Zatemněný od tragedie Nezvaný cizinec Začal tančit podle svého Tak jsme řekli sbohem Zářivé nevěstě A vydali se zpátky domů Život byl tehdy tak jednoduchý Byli jsme tak nevinní Otec a matka Drželi se navzájem Bez varování Z prázdnoty Jako střela Zprostřed noci Tříštící sklo Guma a ocel Spalující žár Žhnoucí světla Výkřiky hrůzy Bolest a strach Zvuky sirén Mlha v mých očích Náhlé ticho Začerněné mlčením Již žádný křik Již žádný pláč Omráčen a zmatený Studený a pln obav Roztrhán a zlomený Vylekaný a omámen Omráčen a zmatený Studený a pln obav Roztrhán a zlomený Vylekaný a omámen Ležím na stole Na tom nepoznaném místě Pozdravil mě cizinec Člověk bez tváře Říkal "Chlapče, vzpomínáš si? Znáš snad své jméno?" Pak posvítil světlem do mých očí a řekl "Vezmi si to na bolest" Beznadějné unášen Mizím v překrásné agónii Jsem v nekonečném pádu Ztracen v podivuhodném trápení Po zklidňujícím sedativu Jsem napůl procitl A všechna panika uvnitř začíná mizet Jsem beznadějně unášen Koupající se v překrásné agónii "Řekneš mi, kdo ti ublížil?" Řekl člověk bez tváře "Můžeš pohnout všemi prsty? Můžeš se pokusit co nejlíp vstát?" Zeptal jsem se na ostatní "Jsou všichni v pořádku?" On řekl, nedělej si starosti Zatímco se otáčel a díval se pryč Beznadějně unášen Koupající se v překrásné agónii Jsem v nekonečném pádu Ztracen v podivuhodném trápení Po zklidňujícím sedativu jsem zpoloviny procitl A všechna panika uvnitř začíná blednout Jsem beznadějně unášen Koupající se v překrásné agónii Den co den A noc co noc Přehrávám si události Viděli vůbec to červené světlo? Znovu a znovu Scénu za scénou Jako vracející se noční můra Často navštěvující moje sny Jakpak se můžeš připravovat Na to, co by se mohlo stát příště? Žádný syn by se neměl nikdy dívat Na svého otce v takových problémech To je zázrak, že přežil Je požehnáním, že nikdo nezemřel jako že je milost Boží nad námi Všichni přežili Život byl tenkrát tak jednoduchý Byli jsme tak nevinní Zůstalo to s námi navěky Noční můra, kterou si pamatujeme |
A Rite of Passage Since the new world order Played upon our fears Spreading accusations Of radical ideas The brotherhood of wisdom Strength and dignity Its rituals and secrets Remain a mystery Beneath an ever watchful eye The angels of the temple fly Turn the key Walk through the gate The great ascent To reach a higher state A rite of passage The final stage A sacred home Unlock the door And lay the cornerstone A rite of passage Men of wealth and power Influence and fame Philosophers and leaders All members of the trade Bound by oath and honor Like the rose and cross An enigmatic union Of esoteric thought Beneath the ever watchful eye The angels of the temple fly Turn the key Walk through the gate The great ascent To reach a higher state A rite of passage The final stage A sacred home Unlock the door And lay the cornerstone A rite of passage Turn the key Walk through the gate The great ascent To reach a higher state A rite of passage The seven stars The rising sun A perfect world A new life has begun A rite of passage |
Rituál přechodu Od doby nového světového řádu Zneužívali našeho strachu Vznášením obvinění Z radikálních myšlenek Bratrství moudrosti Síly a důstojnosti Jeho obřady a tajemství Zůstávají záhadou Pod vždy ostražitým okem Vznášejí se andělé svatyně Otoč klíčem Projdi skze bránu Veliké stoupání Abys dosáhl na vyšší stupeň Rituálu přechodu Poslední stupeň Posvátného domova Odemkni dveře A polož základní kámen Rituálu přechodu Lidé bohatí a sílní Vlivní a slavní Filosofové a vůdci Všicni účastníci obchodu Zavázáni přísahou a úctou Jako růže a kříž Nevysvětlitelné spojení Tajuplného myšlení Pod vždy ostražitým okem Vznášejí se andělé svatyně Otoč klíčem Projdi skze bránu Veliké stoupání Abys dosáhl na vyšší stupeň Rituálu přechodu Poslední stupeň Posvátného domova Odemkni dveře A polož základní kámen Rituálu přechodu Otoč klíčem Projdi skze bránu Veliké stoupání Abys dosáhl na vyšší stupeň Rituálu přechodu Sedm hvězd Vystupující slunce Dokonalý svět Nový život povstal Rituálem přechodu
|
|
Wither Let it out, let it out Feel the empty space So insecure Find the words And let it out Staring down, staring down Nothing comes to mind Find the place Turn the water into wine But I feel I'm getting nowhere And I'll never see the end So I wither And render myself helpless I give in And everything is clear I break down And let the story guide me Turn it on Turn it on Let the feelings flow Close your eyes See the ones you used to know Open up open up Don't struggle to relate Lure it out Help the memory escape Still this barrenness consumes me And I feel like giving up So I wither And render myself helpless I give in And everything is clear I break down And let the story guide me I wither And give myself away Like reflections on the cage The world's want to create I drown in hesitation My words come crashing down And all my best creations Burn into the ground The thought of starting over Leaves me paralysed Tear it out again Another one that got away I wither And render myself helpless I give in And everything is clear I wither And render myself helpless I give in And everything is clear I break down And let the story guide me I wither And give myself away Like relflections on the cage The world's want to create The worlds which you create Let it out let it out |
Uvadám Nech to být, nech to být Cítím tu prázdnotu Jsem tak nejistý Najít slova A vypustit je ven Strnule hledím, hledím dolů Žádné myšlenky nepřicházejí Najdí to místo Obrať vodu ve víno Ale cítím, že jsem se dostal někam A nikdy nedohlédnu konce Tak uvadám A upadám do bezmoci Poddávám se A všechno se rozjasňuje Hroutím se A nechávám se vésti příběhem Tak to spusť, spusť to Nech pocity plynout Zavři své oči Podívej se na všechny, které jsi kdy poznal Otevři je, otevři je Neváhej dát si to do souvislostí Vylákej je ven Pomoz vzpomínkám uniknout Ticho této sterility mne zahubí A já cítím, jak podléhám Tak uvadám A upadám do bezmoci Poddávám se A všechno se rozjasňuje Hroutím se A nechávám se vésti příběhem Ochabuji A nechám se vést pryč Jako odrazy na kleci Svět potřebuje, aby byl stvořen Utápím se v rozpacích Má přicházející slova se srážejí A všechny mé nejlepší výtvory Vypaluji do půdy Myšlenka na nový začátek Znovu mě paralyzuje Rozškubej ji znovu Jen jediná může uniknout Tak uvadám A upadám do bezmoci Poddávám se A všechno se rozjasňuje Tak uvadám A obětuji se bezmocně Poddávám se A všechno se rozjasňuje Hroutím se A nechávám se vésti příběhem Ochabuji A nechám se vést pryč Jako odrazy na kleci Svět potřebuje, aby byl stvořen Světy, které vytvoříš Nech je být, nech je být |
|
The Shattered Fortress X. Restraint Freedom calls my name Serenity keeps me sane Happiness it dulls the pain Honest to see my place Open to other ways Willingness to understand Justice but do not judge Courtesy for others' flaws Kindness it's not that hard Self-restraint of tongue and pen Inventory my daily friend Analysis let down your guard Look in the mirror What do you see? The shattered fortress That once bound me Fateful ascent Through darknest fires I've found the path To take me higher You're smart enough for me to trust go live your life now Just keep these steps in your life and you'll know how If you're not sure, ask yourself "Have I done to them As I would have them do to me?" Look in the mirror What's that you see? The shattered fortress Fly now be free Fateful ascent Through darkest fires I've found the path To take me higher I once thought it better to be right But now I have finally seen the light Sometimes you've got to be wrong And learn from mistakes I live with serenity now Not self-righteous hate (Help me be a channel of Thy peace That were there is hatred, I may bring love) (That were there is wrong, I may bring the spirit of forgiveness) (That were there is discord, I may bring harmony) (That were there is error, I may bring truth) (That were there is doubt, I may bring faith) XI. Receive Now that you can see all you have done (That were there is despair, I may bring hope. That were there is shadow, I may bring light) It's time to take that step into the kingdom (That were there is sadness, I may bring joy) All your sins will help to make you strong (That I may seek rather to comfort, than to be comforted. That I may seek to understand rather than to be understood) And help you break right through the prison wall (That I may seek to love, rather than to be loved, for it is by self-forgetting that one finds, it is by forgiving that one is forgiven) Keep all of me The desires that once burned me deep inside Help me live today And help to give me grace To carry out your way I am ready help me be all I can be I am ready Help guide me and keep me free XII. Responsible I am responsible When anyone, anywhere Reaches out for help I want my hand to be there Dedicated to Bill W. and all of this friends |
Roztříštěná uzavřenost X. Omezování Svoboda volá moje jméno Poklid mě drží při rozumu Štěstí, které otupuje bolest Upřímnost, abych spatřil svůj osud Otevři se dalším cestám Snaha, abys porozuměl Spravedlnost ale nesoudí Laskavost pro jiné vady Vlídnost není tak nesnadná Vlastní zábrany jazyka a pera Inventář můj denní přítel Rozbor oklame tvoji stráž Koukni se do zrcadla Jak se tam vidíš? Roztříštěná uzavřenost Která mě kdysi omezila Osudový vzestup Skrze temné ohně Nalezl jsem cestu Která mě vede vyš Jsi pro mě dost bystrý abych teď s vírou prožíval svůj život Jen se drž těchto kroků ve tvém životě, ty budeš vědět proč Pokud si nejsi jistý, zeptej se sám sebe. "Udělal jsem jim to, Protože to oni udělali mně?" Koukni se do zrcadla Jak se tam vidíš? Roztříštěná uzavřenost Odleť teď, abys byl volný Osudový vzestup Skrze temné ohně Nalezl jsem cestu Která mě vede vyš Kdysi jsem myslel, že lepší je mít pravdu Ale teď jsem konečně spatřil světlo Někdy jsem nemíval pravdu A poučil se z chyb Nyní žiji s čistotou Ne licoměrná nenávist (Pomoz mi stát se kanálem tvého míru Kde byla nenávist, já smím přinést lásku) (Tam kde nebyla pravda, já smím přinést ducha odpuštění) (Kde byla neshoda, já smím přinést harmonii) (Kde byly chyby, já smím přinést pravdu) (Kde byly pochybnosti, já smím přinést důvěru) XI. Přijmutí Nyní můžeš vidět všechno, co jsi učinil (Protože kde jsi byl, je zoufalství, já přináším naději. Tam kde byl stín, smím přinést světlo) Je čas následovat ty kroky do království (Tam kde byl smutek, smím přinášet radost) Všechny tvé hříchy ti pomohou být silnějším (Protože se snažím utěšovat, raději než být utěšován. Protože se snažím porozumět, spíše než být chápán) A pomoci ti překonat pravdu skrze vězeňskou zeď (Protože snažím se zamilovat, raději než být milován Pro to sebezapomění, které někdo nalezne Při ochotě odpouštět, protože někomu je odpuštěno) Zachovej si všechno své Touhy, které jednou spálí mé hluboké nitro Pomoz mi žít dneska A pomoz dát mi přízeň Provést tvou cestu Jsem připaven Pomoz mi být vším, čím mohu být Jsem připraven Pomoz mi vést mě a zůstat volným XII. Zodpovědnost Jsem tak zodpovědný Že když se někdo někde Dožaduje pomoci Přeji si, aby tam má ruka byla Věnováno Billu W. a všem jeho přátelům
|
|
The Best of Times Remember days of yesterday How it flew so fast The two score and a year we had I thought would always last The summer days and west coast dreams I wished they never end A young boy and his father Idol and best friend I'll always remember Those were the best of times A lifetime together I'll never forget The morning shows on the radio The Case of the Missing Dog Lying on the pillows of the old 812 Watching Harold and Maude The record shops, the stickball fields My home away from home And when we weren't together The hours on the phone I'll always remember Those were the best of times I'll cherish that forever The best of times But then came the call Our lives changed forever more "You can pray for a change But prepare for the end..." The fleeting wings of time Flying through each day All the things I should've done But time just slipped away Remember seize the day Life goes by in a blink of an eye With so much left to say These were the best of times I'll miss these days Your spirit lit my life each day Thank you for the inspiration Thank you for the smiles All the unconditional love That carried me for miles It carried me for miles But most of all thank you for my life These were the best of times I'll miss these days Your spirit lit my life each day My heart is bleeding bad But I'll be okay Your spirit lit my life each day In Loving Memory of Howard Portnoy 1940 - 2009 |
Nejlepší časy Pamatuji si dny do včerejška A jak rychle uběhly Dvě rány a rok, který jsme měli Domníval jsem se, že mohly být napořád Létní dny a snění na západním pobřeží Přál jsem si, aby nikdy neskončily Mladík a jeho otec Vzor a nejlepší přítel Budu si je vždycky pamatovat To byly totiž nejlepší časy Společného života Které nikdy nezapomenu Ránem ohlásili v rádiu Případ pohřešovaného psa Leželi jsme na poduškách staré 812 A koukali se na Harold a Maude Obchody s nahrávkami, Stickballová pole Můj domov daleko od domova A když jsme nebyli spolu Byly to hodiny po telefonu Budu si je vždycky pamatovat To byly totiž nejlepší časy Budu je opatrovat navěky Byly nejlepšími časy Ale pak přišlo oznámení Naše životy se navždy změnily "Mužeš se modlit, abys to změnil Ale připrav se na konec..." Prchavá křídla času Létají skrze každý den Všechny věci, které jsem dělával Ale časem právě proklouzly pryč Pamatuj si "uchop každý den" Život uplyne mrknutím oka S tím mnoho opouštíme, co jsme říkali To byly totiž nejlepší časy Budou mi scházet ty dny Tvůj duch osvítí můj život každým dnem Děkuji ti za inspiraci Děkuji ti za úsměv Za všechnu bezvýhradnou lásku Která mě přenášela přes míle Přenášela mě přes míle Ale nejvíce ze všeho ti děkuji za svůj život To byly totiž nejlepší časy Budou mi scházet ty dny Tvůj duch osvítí můj život každým dnem Mé srdce silně krvácí Ale bude to v pořádku Tvůj duch osvítí můj život každým dnem Láskyplná vzpomínka na Howarda Portnoye 1940-2009 |
|
The Count of Tuscany Several years ago In a foreign town Far away from home I met the Count of Tuscany A young eccentric man Bred from royal blood Took me for a ride Across the open country side Get into my car Let's go for a drive Along the way I'll be your guide Just step inside Maybe you recall A canninbal curator A character inspired by my brother's life Winding through the hills The city far behind On and on we drove Down narrow streets and dusty roads At last we came upon A picturesque estate On sprawling emerald fields An ancient world of times gone by Let me introduce My brother A bearded gentleman Historian Sucking on his pipe Distinguished accent Making me uptight No accident I want to stay alive Everything about this place Just doesn't feel right I I don't want die Suddenly I'm frightened for my life I want to say goodbye This could be the last time You see me alive I I may not survive Knew it From the moment we arrived Would you like to see Our secret holy place? I come here late at night To pray to him by candlelight Then peering through the glass I saw with disbelief Still dressed in royal clothes The saint behind the alter History recalls During times of war Legend has been traced Back inside these castle walls Where soldiers came to hide In barrels filled with wine Never to escape These tombs of oak Are where they died Down the cellar stairs I disappear Like the angels's share The end is near Come and have a taste A rare vintage All the finest wines Improve with age I want to stay alive Everything about this place Just doesn't feel right I I don't want to die Suddenly I'm frightened for my life I want to say goodbye This could be the last time You see me alive I I may not survive Knew it From the moment we arrived Could this be the end? Is this the way I die? Sitting here alone No one by my side I don't understand I don't feel that I deserve this What did I do wrong? I just don't understand Give me one more chance And let me please explain It's all been circumstance I'll tell you once again You took me for a ride Promising a vast adventure Next thing that I know I'm frightened for my life Now wait a minute man That's not how it is You must be confused That isn't who I am Please don't be afraid I would never try to hurt you This is how we live Strange although it seems Please try to forgive The chapel and the saint The soldiers and the wine The fables and the tales All handed down through time Of course you're free to go Go and tell the world my story Tell about my brother Tell then about me The Count of Tuscany |
Hrabě z Tuscany Před několika lety V cizím městě Daleko od domova Poznal jsem Hraběte z Tuscany Mladý výstřední muž Zrozen z královské krve Vzal mne na projížďku Napříč otevřeným venkovem Skoč do mého vozu Pojďme na projížďku Po cestě Budu tvůj průvodce tak jsem nastoupil Možná ti zavolá zpět Kanibalský kustod Charekter inspirovaný životem mého bratra Serpentýny do kopce Město někde vdáli Dál a dál jsme se řítili Dolů úzkými ulicemi a prašnými cestami Konečně my jsme přišli na Malebnou usedlost Rozlehlá smaragdově zelená pole Starobylý svět zašlých časů Dovolte mi představit Mého bratra Vousatý pán Historik Nasává ze své dýmky Vznešený přízvuk Mě dráždil Žádná náhoda Já chci zůstat naživu Všechno o tomto místě Právě se necítím dobře Já Já nechci zemřít Náhle jsem měl strach o svůj život Chtěl bych se rozloučit Tohle může být naposledy Kdy mě vidíte naživu Já Já nemohu přežít Věděl jsem to Od okamžiku, kdy jsme přišli Rád bys chtěl vidět Naše tajné svaté místo? Chodívám tu pozdě v noci Abych se modlil za něj při svíčkách Když někdo koukal přes sklenici Díval jsem se s nedůvěrou Stále oděn v královských šatech Svatý vzadu za oltářem Historie se ozvala Párkrát během války Legenda byla zaznamenaná Zpátky uvnitř hradních zdí Kde vojáci se přišli ukrýt V sudech naplněných vínem Nikdy neopustili Tento dubový hrob Jsou tam, kde zemřeli Dolů po sklepním schodišti Já se ztratím Jako nějaký duch Konec je blízko Přijď a ochutnej Unikátní výběry Všechna ta nejlepší vína Uzralé rokama Já chci zůstat naživu Všechno o tomto místě Právě se necítím dobře Já Já nechci zemřít Náhle jsem měl strach o svůj život Chtěl bych se rozloučit Tohle může být naposledy Kdy mě vidíte naživu Já Já nemohu přežít Věděl jsem to Od okamžiku, kdy jsme přišli Cožpak tohle je konec? Je to způsob jak zemřu? Sedím zde osamocen Nikdo po mém boku Já nerozumím Já necítím se, že si to zasloužím Co jsem dělal špatně? Tomu nerozumím Dej mi ještě jednu šanci A nech mě to prosím vysvětlit To všechno byly okolnosti Řeknu to ještě jednou Vzal jsi mě na projížďku Sliboval ohromné dobrodružství Další věc, kterou vím Bojím se o svůj život Teď počkej okamžik, člověče Není to, jak to vypadá Musíš být zmatený Protože nejsem, kdo jsem Prosím, nestrachuj se Nikdy bych tě nechtěl zranit Tohle je náš způsob života Divný jakkoliv se zdá Prosím, snaž se odpustit Kaple a svatí Vojáci a víno Bajky a historky Všechno to odnese čas Samozřejmě jsi volný a můžeš jít Jdi a řekni světu tenhle příběh Vypravuj o mém bratru Vyprávěj taky o mě Hraběti z Tuscany
|
DREAM THEATER - Black Clouds & Silver Linings[3. 8.2009, autor V.SILVER, převzato z: www.abysszine.com/] Nebudu zbytečně chodit kolem horké kaše – nové album newyorských legend Dream Theater mě velice zklamalo. Jeho název jako by byl zvolen s až sebevražednou upřímností - husté, nudné, černé mraky, jenž jsou jen sem tam prozářeny stříbřitým svitem povedenějších momentů. Jednou to prostě přijít muselo. Po mistrovském díle "Scenes From A Memory" z roku 1999 dokázali DT ještě se ctí obhájit svoji pozici králů progresivního metalu na albu "Six Degrees Of Inner Turbulence", zkoušeli být přímočařejší ("Train Of Thought"), písničkovější ("Octavarium") nebo tvrdší a temnější ("Systematic Chaos") a vždy jsem jim to znovu a znovu spolknul i s navijákem, protože pokaždé tam byl cítit nějaký vývoj, nějaký posun, nějaká progrese, prostě něco nového a zajímavého. "Black Clouds & Silver Linings" naproti tomu nepřináší nic jiného, než obrovskou porci již dávno slyšeného. Ohromné množství motivů a postupů recyklovaných z dřívější tvorby zavání téměř až podvodem na fanoušky, k tomu se ale dostanu později. Vzhledem k tomu, že toto album rozhodně netvoří žádné logicky ucelené dílo, ale jen sbírku šesti skladeb, pojďme se nyní samostatně na každou z nich podívat. Úvodní "A Nightmare To Remember" začíná bombasticky (a ještě alespoň trochu překvapivě) monumentálním riffem, za který by se nemuseli stydět ani takoví Dimmu Borgir nebo Cradle of Filth. Poté se skladba změní v poměrně slušně šlapající a melodicky zajímavý kousek, byť se v ní, až na občasné death metalově znějící momenty a Portnoyův výrazně frázovaný projev, nic doposud neslyšeného neděje. Přesto však ji osobně řadím k tomu lepšímu, co lze na tomto albu nalézt. Následující "A Rite Of Passage" si DT vybrali jako singlového reprezentanta nového materiálu. Hitový potenciál se jí bezpochyby upřít nedá, výrazný refrén obzvlášť pěkně vyniká na koncertech (jak jsem se 30. června mohl sám na vlastní kůži přesvědčit v pražské Tesla Areně), nicméně dle mého názoru zde opět chybí něco nového, co by tuto skladbu vytahovalo nad dreamtheaterovský průměr. Navíc její ústřední riff se po několika posleších stává mírně otravným. "Wither" je klasická DT balada. Ačkoliv balady nepovažuji za to nejpovedenější v jejich tvorbě, proti takovým "Disappear", "Hollow Years" nebo "Another Day" se nedá říct ani půl křivého slova. Na "Wither" však neshledávám nic moc zajímavého. Je to prostě balada s celkem hezkými melodickými nápady, ale to je asi tak všechno, jinak je to nuda a šeď... Skladba "Hollow Years", kterou jsem zmínil v předchozím odstavci, se dočkala mírné reminiscence v úvodu následující "The Best Of Times", údajně složené jako pocta otci Mikea Portnoye, který v průběhu natáčení nového alba zemřel. Projevuje se na ní bohužel nešvar většiny skladeb na tomto albu – začne celkem zajímavě jako jímavá balada, postupně se přelije do trochu svižnějšího tempa, získá mírně nostalgickou atmosféru... a po nějakých šesti nebo sedmi minutách začne nudit. Škoda. "The Shattered Fortress" je celkem zvláštní případ. Má se jednat o završení Portnoyovy "protialkoholní" ságy, která čítá skladby "The Glass Prison", "This Dying Soul", "The Root Of All Evil" a "Repentance". Nicméně místo monumentálního završení této (velice kvalitní) série, zvolili DT formu jakési koláže motivů z předchozích 4 songů. Pozor – nemluvím o variacích již použitých motivů, ale opravdu o "copy-paste" stylu! A to dokonce včetně celých kusů textu! Nové hudby obsahuje tato skladba opravdu minimum, troufám si tvrdit, že tak pod minutu. Hodně špatný vtip, nic jiného to není. Poslední, téměř dvacetiminutová "The Count Of Tuscany" naštěstí úroveň alba jakž-takž zachraňuje, dle mého se jedná o nejlepší ze všech šesti skladeb a na rozdíl od ostatních i přes svou délku nezačne po nějaké době nudit. Možná je to paradoxně její přímočarostí, neboť po poměrně zdařilém, typicky dreamtheaterovském instrumentálním intru (vzpomínáte na "Overture 1928"?) chytne ve sloce téměř až old-school heavy metalový nádech, který je ještě umocňován opravdu povedeným hitově melodickým refrénem. Skladbám na "Black Clouds & Silver Linings" chybí jakási přidaná hodnota, něco, co by jim dodávalo šťávu. Jsou výborně a profesionálně složené i zahrané, ale většinou pouze po řemeslné stránce. Navíc v nich až na výjimky chybí výrazné motivy a momenty, které by opravdu silně utkvěly v paměti. Převažujícím dojmem z nového alba je tak nuda, která se dříve nebo později dostaví u většiny skladeb. Opravdu upřímně doufám, že po skončení současného turné si DT dají delší dobu pauzu na načerpání nové inspirace a že k nahrávání příštího alba si producentská dvojice Portnoy/Petrucci přizve někoho třetího a nezávislého. Jinak se obávám, že se tato výjimečná a kdysi tak originální kapela definitivně propadne do uměleckého pekla. A to by byla sakra škoda... ZÁVĚR Skladbám na "Black Clouds & Silver Linings" až na výjimky chybí výrazné motivy a momenty, které by opravdu silně utkvěly v paměti, nebo které by nepůsobily jako recyklace starších nápadů. Převažujícím dojmem z nového alba je tak nuda, která se dříve nebo později dostaví u většiny skladeb. Hodnocení: 4 korunky ze 7 Zdroj: http://www.musiczone.cz/recenze-2176/dream-theater-black-clouds-silver-linings |
|
DREAM THEATER - Black Clouds & Silver Linings [30. 6. 2009, autor Darkmoor, převzato z: www.metalopolis.net/] Mohlo se snad zdát, když DREAM THEATER po „Systematic Chaos“ vyhlásili něco jako pauzičku v každoročním chrlení nových alb, že skupina po poměrně příznivě přijatých pokusech přestavět k obrazu svému MUSE, U2 a další chystá tolik potřebnou ZMĚNU a s ní i rozšíření neprobádaných území. My dnes už sice víme, že CDstroj jede stále dál - živák, butleg všechno jedno, ale i přesto snad mohl ještě nějaký ten zarytý optimista doufat v lepší věci příští. Jak už ale bývá smutným údělem optimistů, o tvář se brzy rozprsknou první jedovaté sliny zklamání. „Black Clouds & Silver Linings“ totiž všechna zbožná přání hravě zašlapává pod kytky. Šestice písní, z nichž valná většina balancuje na ostří patnáctiminutové hranice, jakoby od počátku měla jediný cíl - unudit k smrti. Začne to při úvodní „A Nightmare To Remember“ (která se nejpozději v polovině změní v naprosto nadbytečné dostihy v sólování), pokračuje přes tradiční (pře)slaďáček „Wither“, kulminuje v „The Shattered Fortress“ (jež navazuje na seriál rozjetý předchozími počiny a tudíž i do značné míry opakuje melodie známé z dřívějška), přetrvává v hudebním rozloučením s Mr. Pornoyem seniorem „The Best Of Times“ (přeplněném typickým rukopisem i nezbytnou dávkou DT patosu), aby tomu definitivní korunu nasadila závěrečná „The Count Of Tuscany“, jejíž průběh snad už ani nemůže být vystavěn očekávanějším a obvyklejším způsobem. Co tedy zbývá? Jen klipovka „A Rite Of Passage“, která při prvním setkání sice může působit dojmem, že podobně nostalgické návraty až někam k „Images And Words“ snad skupina nemá zapotřebí, ovšem v kontextu celého alba vybočuje jasnější strukturou a v pravdě hitovým refrénem, čili nakonec zaplať pán Bůh za ni. I když i to o kvalitách novinky leccos vypovídá. Jestli si tedy ideální album DREAM THEATER představujete jako shluk sáhodlouhých skladeb prošpikovaných předem očekávanými zvraty a zběsilými nástrojovými sprinty odnikud nikam, dočkali jste se. Za sebe dodávám bohužel, neboť všechno je to na starších deskách, jen mnohem lépe, krásněji a radostněji. A tak se Snové Divadlo zřejmě už definitivně zařadilo do kategorie kapel, jejichž každý další počin víc a víc zabředá do průměru vlastního bludného kruhu. Na množství fanoušků však podobné ředění obvykle vliv nemívá, spíše naopak. Tak tedy, zařaďte se do fronty a bez obav kupujte. Nepřekvapí, nebojte, nemá totiž čím. P.S.: Jen tak mimo hru, pokud si snad pořídíte limitovanou 3CD edici (v prachmizerném a nepraktickém balení jednotlivých CD do pošetek), dočkáte se odměny v podobě půltuctu coververzí (RAINBOW, QUEEN, THE DIXIE DREGS, ZEBRA, KING CRIMSON a IRON MAIDEN) a instrumentálního mixu alba, při jehož poslechu lze lépe proniknout mezi jednotlivé nástroje (a které je pohříchu snad zajímavější než nazpívaná verze). A jelikož se jedná o kritický názor, s nímž se já osobně neztotožňuji, přidávám i hlasy redakce: Názory redakce Louža, 30.6.2009 Neviděl bych to tak zle. Dreamové evidentně trošku neví kam se vrtnout, takže dělají kraviny. Tu kousek death metalu, tu trochu cirkusové patiny, támhle šoupnem MEGADETH a tuhle METALLICU. Neříkám, že se jedná o album těžce geniální, ale poslechnout se to dá. Myšlenku postavit skladbu na motivech z minulých alb pokládám za hodně hezký nápad a je škoda, že takhle Dreamové nezkusili postavit jednoskladbové monumentálně klenuté best of. Hodně se mi líbí i polohy LaBrieho hlasu, které si opět můžu vychutnat bez alergické vyrážky na ušních boltcích, což zhruba do roku 2003 nebylo vůbec možné. Vrcholem alba je podle očekávání (stopáže) "The Count Of Tuscany", kde zazní opět Floydi a která ne navazuje, ale spíš zdařile koexistuje vedle výborné "In The Presence Of Enemies" z minulého alba. Pro kritiky a hardcore fanoušky může být album "Black Clouds & Silver Linings" sice poněkud mělčí záležitostí. Ale pro dream občasníka a fandu 2003+ (k nimž se hrdě hlásím - moje heslou zní : "Nebyl jsem DT fan, ale teď už sem.") je tou pravou výživnou potravou pro masy. Profesoři a hudební mudrcové už odpadli, takže teď si ty drýmy konečně můžeme my, prostý metalový lid, v klidu užít, ne? A bonusový covery maj taky hezký. Půlbodík za ně. Rudi, 29.6.2009 Zvláštne, ja som sa nenudil ani sekundu - nového albumu od DREAM THEATER sa neviem nabažiť ani po niekoľkodňovom intenzívnom poslucháčskom maratóne. Títo páni sú na hudobnom poli ako Stephen King na tom spisovateľskom - dokonalí majstri svojho remesla, ktorí podľa mnohých majú svoje najlepšie roky za sebou, citujú sami seba, vracajú sa do minulosti, točia sa v zdanlivo bludnom kruhu. Lenže ten kruh je tak obrovský a oni sú stále takí presvedčiví, že si stále nájdu tisíce vďačných fanúšikov. Som hrdý, že som jedným z nich. Koscj, 29.6.2009 Kde sú tie časy, keď už po prvom vypočutí som si pospevoval refrény? Kam sa podela ich nepredvídateľnosť a prekvapivosť? Takýto stav u DREAM THEATER bolo možné pozorovať už dlhšiu dobu, pričom s postupom času sa zhoršoval a tento album je definitívnou bodkou za existenciou zaujímavej skupiny. DREAM THEATER (asi) s konečnou platnosťou stratili dušu. Ostala len pozlátkom obalená skupina špičkových hudobníkov, ktorí zabudli, že hudba je aj o kreativite a nie len o remeselnej zručnosti. Zdroj: http://metalopolis.net/art_reviews.asp?id=4684 |
|
DREAM THEATER - Black Clouds & Silver Linings [30. 6. 2009, autor Darkmoor, převzato z: www.metalopolis.net/] 
Nedávny release nového albumu New Yorkskej progresívnej stálice redakčným dubom riadne zatriasol. Do „rozvášneného“ davu som ráčil hodiť horúci zemiak
menom Dream Theater, keďže jeho trajektória mala ale značne „bumerangovitý“ tvar, dopadlo to ako to dopadlo a novinke sa venuje človek, ktorý je bohužiaľ
tvorbou pred rokom 2000 nezasiahnutý, tak poprosím brať to na vedomie.Názorový rozptyl poslucháčskej obce je ako vždy u DT značný, čoho príčina ani tak nemusí byť v kvalite samotnej nahrávky, ako skôr v celkovom prístupe k progresívnemu metalu a jeho zmyslu(plnosti) v rámci tvrdej scény, z čoho nám následne vyplúva, že kto chce psa byť, palicu si nájde vždy a vice versa. Nebudeme sa tu klčkovať, či majú 7,5 minútové sóla Petrucciho alebo Rudessa nejaký valný zmysel (keď tak, diskutuje sa tam dole pod článkom) . Za seba môžem povedať, že výpovednú hodnotu to pre mňa malo vždy limitnú k nule, no ich majstrovstvo si užívam, kedykoľvek ho predvádzajú, a to bez ohľadu na jeho (bez)predmetnosť v danom momente. Toť škrupina á la chrobák do hlavy, zoberme ruský kľúč a poďme k jadru veci. Kto čítal Spark 6/´09, mohol sa dozvedieť, že „muzika bude temná a tvrdá“, čo, ak ste náhodou ešte nemali tú čest, odhodlanie, či apetít novinku okúsiť, berte s rezervou. Pre mňa boli DT v porovnaní s inými škatuľkami vždy temní asi ako stará Škopková v „Slunce, seno...“ a prehlasujem, že inak tomu nie je (aspoň po hudobnej stránke) ani teraz. Pseudo – temný úvod „Nočnej mory hodnej zapamätania“ máva po pár desiatkach sekúnd na rozlúčku a roztáča sa obvyklý kolotoč inštrumentálnych exhibícií striedajúcich sa s tradičnými pesničkovými postupmi. V zásade celý sextet možno rozdeliť do dvoch skupín. V rádiách hrateľná balada „Wither“ a „The Best of Times“, ktorú Portnoy venoval svojmu otcovi opustivšiemu našu skazenú dimenziu behom natáčania albumu, stavajú viac na „bežných“ postupoch a v ostatných buď dominuje túžba zasa si to raz rozdať so svojimi strunami, klávesmi, či paličkami, alebo sú kombináciou prvej a druhej skupiny. No nie vždy sa darí prechody medzi „hobľovacou“ a pesničkovou fázou prirodzene spájať a niektoré takéto skoky vám naozaj prídu, akoby ste preleteli spomaľovacím retardérom v 60 km/h. Pokiaľ by som mal naopak vyzdvihnúť momenty, kde to sadlo ako zadok na nočník, ťahám z rukáva momenty z druhej polovice „A Rite of Passage“ a predovšetkým záverečnú, takmer 20 minútovú transsibírsku magistrálu „The Count of Tuscany“ ako celok. Technicky zaujímavý začiatok, ktorý vtrhne do víru udalostí, bežný postup sloha – refrén – sloha a vzápätí úžasná rozvláčna gitarová suita, kde Petrucci jednotlivé tóny ťahá na škripec, aby úplné finále dosky obstaral LaBrie, ktorého hlas mi k novým skladbám zatiaľ pasuje snáď najviac zo všetkého, čo som z ich tvorby začul. Uff! Tak sme to zvládli. 6 skladieb a 75 minút napokon vôbec nebola taká robota, ako som si pôvodne myslel. U mňa nuda nehrozí, moju pozornosť si „Čierne mraky a strieborné linky“ držia po celý čas. Neviem ako budú vnímať novinku tí, ktorí sú u DT pečení – varení od ich úsvitu, no mne celkom chutí a môžem sa pochváliť nejedným vypočutím „nad limit povinného“, teda koľko si môže vyžadovať priemerná recenzia. Myslím, že je čo objavovať a čím sa kochať, i keď určite budete so „spoznávacou“ fázou hotoví oveľa skôr ako minule. Takže – skutočnosť, či je novinka v rámci celej tvorby vôbec opodstatnená, nechám na povolanejších, za seba vravím áno. Nová doska ma chytila a nemyslím, že by Snovému Divadlu podľa jej kvality – nekvality hrozila derniéra. Moja zvedavosť časom nepopierateľne utrpí, čo mi však zostane určite, bude minimálne príjemné počúvanie a pomerne časté návraty k najvychytenejším pasážam, ktorých tu zasa tak málo nie je. Tak! A bite ma! Martin, Hodnocení 7,5 z 10 Zdroj: http://metalforever.info/article.php?id=27811 |
DREAM THEATER - Black Clouds & Silver Linings
[14.07.2009 20:15, autor IAN,
převzato z: www.experience-mag.com]
Deska, na kterou jsem natěšeně a napjatě čekal! Konečně je to tady. Nová placka mých velikých favoritů je na světě. Rovnou poznamenám, že mě současná tvorba DT potěšila podstatně víc než album minulé.
Tehdy se mi zdálo, že DT útočí tak nějak nešťastně na pudy „klasických“ metal fans a poněkud se vzdálili svému – obvyklému standardu. Nechci však tvrdit, že by dva roky starý „Systematic Chaos“ byl
nějakým průšvihem. To jistě ne, ale po chuti mi s odstupem času je čím dál tím méně.„Black Clouds & Silver Linings“ je jasným návratem k tomu nejlepšímu, co kapela v minulosti stvořila. Klasické kompoziční postupy, komplikovaně propletené pasáže a stejně tak odlehčené „klidovky“, aby posluchač dostal čas si vydechnout. Troufnu si tvrdit, že v aktuálním materiálu nejvíce slyším odkaz starých harcovníků, Kanaďanů Rush. Především pak ve skladbě první „A Nightmare To Remember“ a páté „The Best Of Times“. Zaslechl jsem i evokace „nálad“ Erica Claptona (ex – Cream), ale také doteky krajanů Spock´s Beard, kteří se pohybují ještě hlouběji v progresivních „vodách“. Srovnání a kořenové spojitosti máme za sebou. Vlastně ne zcela, protože ať to zní jakkoliv podivně, úvodní tóny šestnáctiminutové „A Nightmare To Remember“ mohou mnohým připomínat kapelu ze zcela opačného konce metalového spektra, a to samotné Cradle Of Filth. O návratu hovoří i úctyhodná stopáž alba, řadově 75 minut, rozporcovaných do pouhých šesti skladeb. Osobně mi to nijak nevadí, protože si rozpracovávání jednotlivých nosných témat užívám stejně jako kdysi skladbu „Octavarium“. Máte-li zálibu v progresivní podobě metalové hudby, nudit se prostě nemůžete. DT byli v tomto ohledu vždy prvotřídními mistry a co víc, všichni členové souboru mají k takové práci, nejen jako instrumentalisté ty nejlepší předpoklady. Ovládají své nástroje jako málokdo v této branži napříč celým světem a navíc jsem toho mínění, že to, co někteří kritici nazývají exhibicí nebo instrumentální onanií, považují příznivci hudby DT za nezbytnost, která jejich hudbu charakterizuje. Kdysi mi jeden mně velmi blízký člověk řekl, že DT patří do „světa věčných hledačů“. Toto přirovnání, myslím, dobře vystihuje komplexní pohled na dosavadní tvorbu těchto Američanů. Řekl bych, že DT na své novince předvádějí prvotřídní výkony v prvotřídně napsaných kompozicích, které skupinu lehce vracejí v čase zpět, ale zároveň ji vzdalují lacinějšímu pojetí a skluzu do téměř čistě metalových vod. Skladby se vyznačují značnou rozmanitostí, a co je nanejvýš pozitivní, materiál jasně definuje, kdo vám z „beden“ právě hraje. Poznámky, které jsem mnohde zaznamenal, a to, že DT se začínají vykrádat, považuji za nemístné. Naopak, stejně jako ostatní, světově významné soubory získávají jasně čitelný rukopis, který je bezpečně odlišuje od konkurence. Hodnocení: autor recenze: 85% Zdroj: http://www.experience-mag.com/recenze.php?id=440 |
|
DREAM THEATER - Black Clouds & Silver Linings [22.06.2009, autor IAN, převzato z: www.rockzone.cz]  Na světě je jen málo kapel, které tvoří pět tak skvělých hudebníků, jako Dream Theater. Jsou i stylově originální – spojují některé klasické rockové proudy sedmdesátých let s moderními trendy. Nové album, desátá studiovka za čtvrt století existence, patří k nejlepším, které kdy natočili. Ve své kategorii nemají Dream Theater konkurenci. Není divu, že je před patnácti roky Greg Lake označil za jedinou kapelu, která si zaslouží být označována za pokračovatele Emerson, Lake and Palmer. Bylo to trochu nadnesené (Dream Theater jsou nudnější), ale je fakt, že jako instrumentalisté jsou jedni z mála, kteří se legendární britské trojce mohou rovnat. Srovnatelný je i koncept. Progresívní rock neboli, jak se dříve říkalo, art rock v sobě spojuje vnější rysy rockové hudby, jazzu a klasiky. Dream Theater jsou v mnohém srovnatelní s jazz rockovými kapelami sedmdesátých let. Podobně jako Return To Forever nebo Weather Report slepují své skladby z nesčetných témat, předeher a meziher, které jsou spolu často jakoby sešity horkou jehlou a než je stačí pořádně rozvinout, skočí k dalším motivům. Při poslechu kapely má proto posluchač někdy klamavý pocit, že kapela je koncepčně nesoustředěná. V muzikantském slangu se tomu říkává „honírna". Úvodní šestnáctiminutovka A Nightmare To Remember je toho přes všechnu svou efektnost dokonalým důkazem. Specialitou skupiny jsou rozsáhlé skladby. Čtyři z šesti skladeb nové desky mají přes deset, poslední Count Of Tuscany dokonce bez pár vteřin skoro dvacet minut. Většinou jde o písně, v nichž je velký prostor pro sóla a dialogy kytary a kláves, ale nezřídka mají sonátovou formu. To je typické zvláště pro třídílnou kompozici "The Shattered Fortress" (jen necelých 13 minut dlouhou!), která je navíc poslední částí hodinové, na dvanáct vět rozdělené kompozice 12-Step Suite, v níž se v průběhu sedmi let od vzniku první části bubeník Mike Portnoy zpovídá ze své závislosti na alkoholu. Podobné kompozice na pokračování dělával Frank Zappa, v Dream Theater ale nenajdete ani špetku jeho humoru. Na druhou stranu jsou Dream Theater relativně moderní kapela. Nad některými tématy, hlavně v "The Count Of Tuscany" by Metallica oblízla všech deset a máte-li rádi neuchopitelnou zvukovou lyriku skladeb Radiohead, najdete i tady podobná místa. Thrashové prvky a aktuální zvukomalba nejsou do zvuku Black Clouds nijak násilně vmontovány. Staré se s novým snoubí naprosto přirozeně, jsou to prostě Yes zkřížení s Megadeth. Na druhé straně se může zdát, že se Dream Theater nedovedou stručně vyjádřit a napsat jednoduchou a srozumitelnou píseň. Krásně je to znát na "The Best Of Times". Je to jednoduchá, melodická skladba, vlastně balada, ale kapela ji olepila vším možným bombastickým balastem tak, že to nikomu nedojde. Taková je koncepce Dream Theater: Jsme jedni z nejlepších instrumentalistů na světě, tak ať je to znát každým coulem! Oba hlavní sólisté, kytarista John Petrucci a klávesista Jordan Rudess chrlí parádní sóla a vznešené melodie, ale zlatá palma instrumentální superhvězdy jde za bubeníkem Mikem Portnoyem. Ten člověk zahraje všechno a ještě k tomu v krkolomných tempech - free jazz i neuvěřitelně rychlý a agresivní thrash. Dá se říct, že více než sedmdesátiminutové deska je od začátku do konce jedním skrytým Portnoyovým sólem. Naopak, přínos zpěváka Jamese LaBrieho je zdánlivě malý. Zpívá výborně, ale s každým dalším poslechem roste pocit, že je v kapele jaksi navíc, že by se ostatní bez zpěváka docela klidně obešli. Svým projevem ovšem podtrhuje o stupeň temnější atmosféru alba než měly předchozí nahrávky. No, ono zpívat o protialkoholickém léčení, tajných společnostech, o příteli, umírajícím na rakovinu, nebo o autohavárii není jednoduché. Singlem z alba je značně z osmi a půl minuty zredukovaná skladba A Rite Of Passage. Hodnocení: autor recenze: 85% Zdroj: http://www.rockzone.cz/article/732 |
|
DREAM THEATER - Black Clouds & Silver Linings [ převzato: SPARK 8/2009, str.45 ] 
Vlastně se opět dostáváme do fáze, kdy se musíme rozhodnout, jestli DREAM THEATER ještě vůbec točí jednotlivá alba, nebo už pouze přidávají ke svému nekončícímu eposu další party.Speciálně tato deska je totiž na návratech postavená. A to nejenom ve skladbě "The Shattered Fortress", jež je koláží citací z nejsilnějších momentů celé kariéry kapely zasazenou do nových souvislostí. Osobní terapie Mikea Pornoye, která začala geniálním opusem "Glass Prison" na "Six Degrees", se zde dostala do fáze, kdy začíná reflektovat vlastní reflexi a svým způsobem se s každou nově objevenou možností paradoxně vrací ke kořenům. jediná možnost, jak z tohoto kruhu, jenž se řešil na "Octavariu", uniknout, je buď tu terapii ukončit, nebo učinit reálným to, o čem si již léta s teraupetem povídáme. Chápu, že paralela s psychoterapií může být matoucí. nemnoho z nás má podobnou zkušenost.Ti, kdo ví, o čem byl předchozí odstavec, vlastně už znají odpověď na to, jaké je nové album DREAM THEATER. Podle dosavadní logiky, jakou se vyvíjela jejich kariéra, byste možná po "Systematic Chaos" čekali měkčí album. To je omyl. Vše je zde hutné a temné, dokonce i popové melodie jsou vyryté do ocelových traverz. Zvuk se snaží o nadčasovost. Bicí rok 1992, kytary rok 1988, klávesy rok 1999, basa rok 2004, zpěv 1985-2009. Zpěvy jsou pevné, ubylo kudrlinek, zbytečně se neexperimentuje ani s efekty. je to ten nejpřímočařejší metal, jakého je tato skupina schopna. A podle vyváženosti a střídmé produkce se dá mluvit o nečekané vyzrálosti a nadhledu. Skladby se nikam neženou, dávají posluchači šanci vychutnávat a být unášen do světa podivně temného, přesto krásného. Jednotlivé pasáže do sebe zapadají, zapadají i do kontextu celé tvorby kapely. jsou k tomu všemu samy o sobě velmi nosné a album je pak překvapivě plné silných momentů a nápadů. Přes komornějsí charakter jasně víte, že tohle by nikdo jiný dohromady nedal. Takže zůstává si zodpovědět na otázku ze začátku recenze. Rozhodně bych šetřil slovy jako "nejlepší album", "zlomový počin" apod. Jde o regullérní pokračování jednoho velkého muzikantského večírku, na němž Portnoy, Petrucci, Myung, Rudess a laBrie dělají číšníky. Přestože nosí drinky ze stejných ingrediencí, pokaždé chutnají jinak. Někdy se opakují, někdy překvapí, jindy zklamou... Pánové odkryli karty - přiznali si, že jejich zdroje jsou omezené a definitivně se odhodlali dělat to, co umějí nejlíp: kompilovat to nejlepší z rockové hudby pro pobavení sebe a svého publika. Dokonalá postmoderna. Nikdo z nás neví, o co vlastně jde. Ale dokud nás to baví, tak proč ne... A "Black Clouds &..." mě baví hodně. Peter Sládeček, ****** DREAM THEATER se pokusili vrátit k modelům, které se osvědčily na jejich nejvýraznějších deskách "Images & Words" a "Awake". Ovládli své instrumentální orgie a stvořili jedno ze svých nejvyváženějších alb vůbec - vlastně, na poměry skupiny chvílemi přímo minimalisticky (v duchu PORCUPINE TREE) vyznívající nahrávku. nemuseli přitom rezignovat na typické rysy tvorby DREAM THEATER, jako jsou komplexní aranžmá, rázné změny temp a nálad nebo rozmáchlá virtuózní sóla. tentokrát se ovšem nic z toho neděje na úkorleitmotivů. Do středu zájmu jako by se opět dostala snaha stvořit především silné kompozice a vyzdvihnout hitový potenciál. Skladby přitom pohromadě tvoří dílo , které vyznívá přímo muzikálově (možná především díky svému solidnímu neoklasickému fundamentu), aniž by byl pojem v daném případě myšlen pejorativně. naopak, právě tato povaha desky velmi přesvědčivě obhajuje četné proměny i přítomnost dlouhých instrumentálních pasáží nebo oblíbených postupů ve stylu PINK FLOYD, METALLIKY nebo RUH a podtrhuje prominentní atmosféričnost materiálu. Zlatina Jeřábková, *****1/2 Načančané intro, tvrďácký LaBrie s operetním !groove", deset předváěček do každé minuty, namachrované surfování po proudu s davem, kompoziční schémata a klišé, stylová slátanina... Konkrétně "A Rite Of Passsage" - na úvod motiv odjinud, pak bububu á la Alice Cooper, tisíckrát použitý LaBrieho nápěv, milióntá první pižlikátá sóla, fiknutá přes otřepanou šablonu. Ani jedna vlastní nová slušná nota, tón, linka. Aspoň se tam ale něco děje, taková "Witcher", to je útrpných pět minut ve společnosti sedícího a tlačícího Jamese. A "Best Of Times" je jen prodloužená verze pro "gurmány", závěrečné ladné preludování kapely mi asopoň trochu spraví chuť. Stylizovaně chlapácký LaBrie je pro mě nedůvěryhodný jak podomní pojišťovák, v říznnovšelijaké "The Shattered Fortress" to razí jak bílé ponožky z bot. "The Count Of Tuscany" - takhle vytunelovat Howeovo "Soon", to chce kačení žaludek... Hráčsky - trochu okoukaná akrobacie na visuté hrazdě, umělecky - rychlomalba z kteréhokoliv mostu. Pro mě osobně tristní soustředěný poslech, jako kulisa jakž takž dobrý. jakocvičebnice pro muzikanty možná i vynikající. Na kapelu s takovými ambicemi používám jiný metr než na snaživce z Horní Dolní. To jen na vysvětlenou, proč ta soudružská přísnost. Jaromír Merhaut, ****1/2 |
|
DREAM THEATER - Black Clouds & Silver Linings [26.06.2009, autor neuveden, převzato z: www.metalirium.com] - něco ze slovenských serverů 
Každé 2 roky nám ponúkajú zhruba 75 minút nového hudobného materiálu, každý rok množstvo živých predstavení po celom svete, pravidelne vychádzajúce DVD z turné,
inštruktážne videá, sólové projekty a účasť na iných projektoch. Na súčasnej metalovej scéne snáď niet väčších megalomanov, ako práve DREAM THEATER.Neprešli ani 2 roky od vydania kontroverzne prijatého „Systematic Chaos“ a máme tu nový album. Prosby „fans“, milujúcich najmä klenoty Awake, či Scenes From A Memory o dlhšiu prestávku a tak možný väčší priestor pre skladanie nového materiálu neboli vyslyšané. O koncepčný album nepôjde ani tentoraz a tak od vydania Six Degrees Of Inner Turbulence je to celých 7 rokov, čo snové divadlo neokúsilo návrat do koncepčných vôd. Aký je teda Black Clouds & Silver Linings? Pre tých, ktorí dúfajú, že DREAM THEATER začnú konečne skladať „pesničky“, mám zlú správu. Nový album sa pokračuje v duchu predchádzajúceho, ba dokonca je na albume o 2 skladby menej, čiže 6 – pri 75 minútovej dĺžke dosky si vieme všetci vyrátať priemernú dĺžku songu. Keďže je skladieb „iba“ 6, je celkom vhodné povenovať sa každej z nej. Úvodná „A Nightmare To Remember“ je postavená na ráznom riffe, za ktorý by sa nemusela hanbiť žiadna trashmetalová legenda. Koniec koncov už pri Constant Motion, naznačili, že hrať tvrdo jednoznačne vedia. A verte, že aj tento riff si len ťažko dostanete z hlavy. Skladba je okrem toho plná typických klávesových „pazvukov“ majstra Jordana. Singlovka „A Rite Of Passege“ má zrejme najľahšie zapamätateľný refrén na doske. Ako singel skvelá voľba. Už klasicky po dvoch slohách a refrénoch prichádza dlhá minutáž inštrumentálnej virtuozity Petrucciho. Pod číslom 3 sa skrýva najkratšia skladba albumu – necelých 6 minút. Ide o krásnu baladu, pri ktorej by som chcel poukázať na jeden fakt. Čím to je, že pri 19 minútových songoch vyznie táto skladba tak epicky, rozsiahlo. Čím to je, že pri skladbách tejto formácie vôbec nevnímate ich dĺžku a dlhé kompozície Vám pripadajú tak jednoduché, rýchlo plynúce a naopak pri krátkych máte pocit, akoby to bol hudobný „epos“. Štvorka patrí už pokračovaniu akéhosi konceptu o anonymnom alkoholikovi (aj keď všetci vieme, kto si tým lieči traumy). The Shattered Fortress je akousi „best of“ doposiaľ známych songov, ktoré sa venovali tejto problematike. A aj keď niekomu sa bude zdať trápne poskladať song z najlepších momentov predchádzajúcej tvorby, je to pri najmenšom originálne. A navyše moment, keď prichádza spomienka na „This Dying Soul“, či „The Root Of All Evil“, neprestane zrejme nikdy fungovať. „The Best Of Times“ – príznačný názov pre bolestivú udalosť v živote Portnoya. Straty inšpirácie, najlepšieho priateľa a v neposlednom rade otca, sú hlavnou témou skladby. Úžasné na tom všetkom je to, že túto skladbu si ešte pred svojou smrťou vypočuli spoločne. Po smutnom úvode, kde môžeme počuť husle či akustickú gitaru nastupuje svižná vec, ktorú ako Portnoy sám povedal, nechcel urobiť celú negatívne ladenú. Súdiac podľa názvu ide predovšetkým o tie krásne spomienky a paradoxne teda zo skladby cítiť akýsi optimizmus. Posledný track „The Count Of Tuscany“ so stopážou takmer 20 minút považuje za najlepší kúsok Black Clouds & Silver Linings. Po krásnom akustickom úvode, niekoľko minútovej inštrumentálnej „vsuvke“, prichádza veľmi intenzívna skladba predovšetkým so skvelým refrénom, ktorému dodáva ten správny „drive“ Mike Portnoy. Ten sa na albume vyskytuje na viacerých miestach, koniec koncov tak ako sme si na to uňho už v posledných rokoch zvykli. Aký je teda nový počin? Nie je to revolúcia na scéne progresívneho rocku/metalu ako Awake, nie je to koncepčný klenot ako Metropolis pt. 2, nie je to ani kompozičný šok ako tomu bolo v prípade Octavaria, no je to veľmi dobre odvedená práce hudobníkov, ktorí si už nemusia nič dokazovať a právom ostanú vždy na vrchole. PS: Špeciálna verzia obsahuje celkom 3 disky. Veľmi zaujímavým je najmä disk s poradovým číslom 2, pretože obsahuje 6 coververzií od kapiel, ktoré DREAM THEATER v ich tvorbe veľmi ovplyvnili. (Queen, King Crimoson, Rainbow, Iron Madien...) Pri výbere songov volili menej známe kúsky, čo opäť potvrdzuje ich progresívny prístup k práci. Posledný disk obsahuje komplet novinku v inštrumentálnej podobe. Komu prekáža LaBrieho vokál, sa teda už nemá načo vyhovárať :). Celkové hodnotenie: 9/10 Vaše hodnotenie nahrávky: 6.97/10, Hlasovalo 210 ľudí. (Stav k 7. 8. 2009) Názory redakcie - Mato Hoza | 09:48:53 | 25. 6. 2009 Pri novom albume Dream Theater by som použil slovný zvrat pochádzajúci z latiny „Status quo“, čo znamená prítomný stav. Používa sa hlavne v diplomacii, v prípade, keď sa prímerie alebo ukončenie bojov spojuje s tím, že obidve strany sa zaväzujú dodržiavať status quo - tj. - čo kto má, to mu zostáva. Aj Divadlu snov len zostal fenomenálny inštrumentálny talent a úplne zmizla skladateľská invencia a hľadanie nových postupov. Legenda progresívneho metalu poučeného poslucháča ťažko prekvapí nejakým tým progresom, skôr by sa dalo povedať, že aktívnym regresom. Ich prístup k hudbe, zrejúci od ich počiatkov, sa niekoľkokrát pozmenil, ale jadro a spôsob hudobného výrazu ostávajú po celú tú dobu prakticky rovnaké, v dnešnej dobe regersívne. Ani tentoraz nesklamali, je to proste sterilný, kvázi progresívny, metal, v ktorom sa nič nedeje len ich onanistické inštrumentálne zverstvá, ktoré už nikoho neprekvapia, a na ktoré je už minimum ľudí zvedavých. Nie som vôbec ochotný toto počúvať. Dlhé kompozície, ktoré vykrádajú staršie vlastné veci od Liqiudu až po Mullmuzzler sú veľmi priehľadné a sebemenší odborník na tvorbu DT vždy vie, čo sa bude nasledujúcu chvíľku diať. Neprekvapí ani famózny grafický námet fenomenálneho Hugha Symea. Oproti minulým albumom sa len v prvej kompozícii objavia nové prvky, ale len z hľadiska ich tvorby, inak len exponujú predovšetkým kontrast ich klasického vyznenia a paralyzujúcej inštrumentálnej masturbácie. Je to ďalší nepatrný rozmer ich tvorby za tie roky stagnácie. Album je náročný na posluch, aj keď paradoxne je poslucháčska prístupnosť širšia. V podstate je počuť všetko to, čo v minulosti, a tak vzniká akýsi instatný hudobný scan ich doterajšej tvorby. Je tu počuť názvuky ranných nahrávok i vrcholných albumov. Takže, vytvorili podľa mňa zbytočný album, ktorý sa rozhodne zaradí niekam medzi "Train Of Thought a "Systematic Chaos". 6/10 Zdroj: http://www.metalirium.com/?id=1245600692 |
 |
|
Poslední aktualizace: